Měnící se tvář módy

AŤ SI to uvědomujeme, nebo ne, naše každodenní rozhodování o tom, co si vezmeme na sebe, je přinejmenším do určité míry ovlivňováno módou. Silný vliv módy se rozhodně projevuje v nabídce oděvů, které jsou zrovna k dostání.

To, co je dnes běžnou součástí oděvu, kdysi představovalo nejnovější módu. Například před sto lety byla výstřelkem módy pánská obleková košile a kravata. A ve dvacátých letech minulého století se součástí dámského šatníku stal svetr.

Módní průmysl je poháněn dvěma základními lidskými touhami — touhou po něčem novém a touhou přizpůsobit se. Skoro každý si rád oblékne něco nového. Někdy si kupujeme nové oblečení ne proto, že by to staré bylo obnošené, ale abychom měli změnu. Současně se však nechceme příliš odlišovat, a proto kupujeme věci, které do určité míry odpovídají tomu, co nosí lidé, s nimiž se stýkáme. Po celá staletí oděvní průmysl uspokojuje — a někdy i využívá — lidskou touhu mít novinky, které se nosí.

Stručná historie

Módní návrháři používají při vytváření nového stylu pět základních prvků — střih, barvu, splývavost, strukturu a hmatový dojem z materiálu (neboli vzory na povrchu tkaniny). Možnosti, které těchto pět prvků návrhářům, švadlenám či krejčím skýtá, se během let značně rozšířily. Například ve starověkém Egyptě byla nejoblíbenější vzdušná lněná tkanina vyráběná z místních materiálů, která se ideálně hodila do horkého podnebí. Tuto tkaninu však není snadné barvit, a tak se obvykle vyskytovala jen v jedné barvě, totiž v bílé. Egyptští tvůrci módy nařasili látku tak, aby oděv pěkně splýval a měl hezký střih. A tak se zrodil styl oblékání, který se udržel snad nejdéle.

V prvním století n. l. se objevily nové druhy materiálů i barev. Bohatí Římané dováželi z Číny a Indie tkané hedvábí, přestože mělo cenu zlata. Dalším módním materiálem byla barvená vlna z Tyru. Kilogram takové vlny stál 2 000 denárů, což byla mzda za šest let práce běžného dělníka. Díky těmto novým materiálům a barvám mohly bohaté Římanky nosit stolu. Byl to dlouhý, volný svrchní oděv z modré bavlněné látky z Indie nebo ze žlutého hedvábí, jež pocházelo z Číny.

V minulosti se sice móda víceméně cyklicky měnila, ale nákladný oděv si lidé většinou pořizovali v takovém stylu, aby tento oděv mohli nosit celý život. Změny přicházely pomalu a obvykle ovlivňovaly jen aristokratickou vrstvu. S nástupem průmyslové revoluce však začaly být módní trendy dostupnější i prostým lidem.

 V 19. století vznikla celá průmyslová odvětví, jež oblékala jak bohaté, tak chudé. Přibývalo továren na zpracovávání bavlny a vlny, čímž cena tkanin klesala. Díky šicím strojům bylo možné vyrábět oblečení levněji a kromě toho nové syntetické barvy umožňovaly rozšířit barevnou škálu.

Na oblékání běžných lidí měly ještě významnější vliv společenské a technologické změny. Lidé v západní Evropě a Severní Americe měli více peněz na utrácení. V padesátých letech 19. století začaly vycházet ženské časopisy a krátce nato se objevily obchodní domy, které nabízely konfekci ve standardizovaných velikostech. A tehdy také Charles Frederick Worth zavedl módní přehlídky, na kterých měly modelky vzbudit zájem perspektivních klientů.

Dvacáté století poskytlo výrobcům široký sortiment nových syntetických materiálů, jako například umělé hedvábí a materiály z polyamidových a polyesterových vláken. Design připravovaný pomocí počítače usnadní vytváření nových módních trendů, které se pak díky globalizaci mohly objevit téměř současně na ulicích Tokia, New Yorku, Paříže a São Paula. Mezitím návrháři i výrobci našli nové způsoby propagace svých výrobků.

Největšími módními nadšenci dnes nejsou bohatí lidé, ale mládež. Miliony těchto mladých lidí si každý měsíc kupují na sebe něco nového, a tak oděvní průmysl každoročně vyrábí oblečení v ceně stamiliard dolarů. * Existují ale nějaké skryté léčky?

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně 4 a 5]

 Tvůrci nové módy

Po celá staletí určovali kritéria oblékání králové a šlechta. Například v 17. století se francouzský král Ludvík XIII. rozhodl, že bude nosit paruku, protože chtěl zakrýt svou pleš. Zanedlouho si evropští šlechtici holili hlavu a nosili paruku — a tento zvyk se udržel více než sto let.

V 19. století začaly s propagací módních trendů ženské časopisy, které dokonce nabízely levné střihy, aby si ženy mohly ušít šaty samy. Když ve 20. století získal velkou popularitu film a televize, stali se mezinárodními idoly herci a herečky a začali určovat módní trendy. Také populární hudební hvězdy okázale předváděly radikální styl oblékání, který mladí lidé rychle napodobovali. V tomto směru se takřka nic nezměnilo. Tvůrci reklam dnes obratně využívají módní přehlídky, luxusní časopisy, billboardy, výkladní skříně a televizní reklamy k tomu, aby podnítili poptávku po novém oblečení.

[Obrázek]

Král Ludvík XIII.

[Podpisek]

Z knihy The Historian’s History of the World

[Obrázek na straně 4]

Tento starověký egyptský lněný oděv představuje styl oblékání, který se udržel nejdéle

[Podpisek]

Fotografie s laskavým svolením British Museum

[Obrázek na straně 4]

Ve starověkém Římě ženy nosily stolu

[Podpisek]

Z knihy Historia del Traje, 1917

[Obrázek na straně 4 a 5]

Kimono se objevilo přibližně v roce 650 n. l.

[Podpisek]

Z novin La Ilustración Artística, Volume X, 1891

[Obrázek na straně 5]

V minulosti si lidé nákladný oděv většinou pořizovali v takovém stylu, aby tento oděv mohli nosit celý život

[Podpisek]

EclectiCollections

[Obrázek na straně 5]

Průmyslová revoluce umožnila i prostým lidem, aby šli s módou

[Podpisek]

EclectiCollections