Piñata — Starodávná tradice
Piñata — Starodávná tradice
OD NAŠEHO DOPISOVATELE V MEXIKU
DĚTI v sousedství něco slaví. Slyšíme, jak vzrušeně křičí: „Dale! Dale! Dale!“ (Dej mu! Dej mu! Dej mu!) Nahlédneme do dvora a vidíme tam pestrobarevně zdobeného papírového osla zavěšeného mezi dvěma stromy. Jedno dítě má zavázané oči a dřevěnou tyčí se snaží trefit osla, a tak jej roztrhnout. Hosté dítě hlasitě povzbuzují. Konečně je osel roztržen a na zem se z něj sypou bonbony, ovoce a hračky. Všichni se hlasitě smějí a snaží se posbírat rozsypané dárky. Zdá se, že je to velká legrace. Dozvídáme se, že oslu se říká piñata a že v Mexiku a některých dalších latinskoamerických zemích je rozbití piñaty tradiční zábavou při nejrůznějších oslavách.
Přemýšlíme o tom, proč je piñata tak populární. Jaký je její původ? Má rozbití piñaty nějaký zvláštní význam? Rozhodli jsme se, že to prozkoumáme.
Původ piñaty
Obecně panuje názor, že piñata pochází z Číny. Při novoročních oslavách, které také znamenaly začátek jara, totiž Číňané používali něco podobného jako piñatu. Vyráběli figury krav, býků a buvolů, pokrývali je barevným papírem a plnili pěti druhy semen. Pak se snažili figury rozbít barevnými tyčemi. Ozdobný papír, kterým byly figury obaleny, pak spálili, popel sebrali a nechávali si jej, aby jim během následujícího roku přinášel štěstí.
Ve 13. století benátský cestovatel Marco Polo údajně přivezl „piñatu“ z Číny do Itálie. Tam získala své současné jméno, které pochází z italského slova pignatta, což znamená „křehký hrnec“. Už se však do něj nedávala semena, ale různé tretky, šperky nebo sladkosti. Tato tradice se pak rozšířila do Španělska. Rozbíjení piñaty se stalo tradiční událostí první neděle svatopostní. * Zdá se, že začátkem 16. století španělští misionáři přivezli piñatu do Mexika.
Je však možné, že misionáři tehdy byli překvapeni podobně jako my. Zjistili totiž, že původní obyvatelé Mexika podobnou tradici již mají. Na konci roku při oslavách narozenin Huitzilopochtliho, boha slunce a války, Aztékové v jeho chrámu věšeli na konec dřevěné tyče hliněný hrnec. Ten byl zdoben barevnými pery a byl naplněn drobnými cennostmi. Hrnec potom rozbili holí a rozsypané cennosti přinesli jako oběť soše Huitzilopochtliho. A Mayové zase měli hru, při níž se snažili se zavázanýma očima rozbít hliněný hrnec zavěšený na šňůře.
Španělští misionáři piñatu chytře využili jako součást své strategie při evangelizaci Indiánů. Začali mimo jiné tvrdit, že piñata je symbolem boje, který křesťan vede proti Ďáblovi a hříchu. Tradiční piñata byl hliněný hrnec obalený barevným papírem tak, aby měl tvar sedmicípé hvězdy. Sedm cípů mělo představovat sedm smrtelných hříchů — lakomství, nestřídmost, lenost, pýchu, závist, hněv a smilstvo. Udeřit piñatu se zavázanýma očima bylo znázorněním slepé víry a síly vůle překonat pokušení nebo zlo. Odměnou byly dárky uložené uvnitř.
Piñata dnes
Později se piñata stala součástí oslav zvaných posadas, * které se konají v období Vánoc, a tak je to až dodnes. (Piñata hvězdicovitého tvaru má představovat hvězdu, která vedla astrology do Betléma.) Rozbíjení piñaty je také považováno za nezbytnou součást narozeninových oslav. Piñaty se dokonce staly tradičním výrobkem, a jsou z Mexika vyváženy do mnoha zemí.
Zjistili jsme, že v Mexiku pro mnoho lidí piñata ztratila svůj náboženský význam a je většinou považována za neškodnou zábavu. Používá se totiž při mnoha slavnostních příležitostech, nejen při posadas a narozeninách. Piñata je dnes navíc k dostání ve všech možných tvarech, nejen v tradiční podobě hvězdy. Některé mají podobu zvířat, květin a klaunů.
Když křesťané zvažují, zda by rozbíjení piñaty bylo vhodnou součástí nějakého společenského setkání, které organizují, měli by brát v úvahu svědomí druhých. (1. Korinťanům 10:31–33) Podstatné není to, co tento zvyk znamenal před stovkami let, ale jak se lidé ve vašem okolí na něj dívají dnes. Je pochopitelné, že názory se budou místo od místa lišit. Je proto moudré, nedělat z takových záležitostí spornou otázku. Bible říká: „Ať nikdo nehledá svou vlastní výhodu, ale výhodu druhého.“ (1. Korinťanům 10:24)
[Poznámky pod čarou]
^ 7. odst. V některých náboženstvích, například v katolické církvi, je svatopostní doba čtyřicetidenním obdobím, po němž následuje Svatý týden, kterým vrcholí oslavy Velikonoc.
^ 11. odst. Posadas jsou v Mexiku devítidenní oslavou, která předchází Vánocům. Při této oslavě lidé předvádějí, jak Josef a Marie hledali přístřeší, španělsky „posada“. Vyvrcholením každého z devíti slavnostních dnů je to, že se večer rozbíjí piñata.
[Obrázek na straně 23]
Když zvažujete, zda piñata bude vhodnou součástí společenského setkání, berte v úvahu svědomí druhých
[Obrázek na straně 23]
Piñata se vyrábí ve všech možných tvarech a velikostech