Tanec s jeřáby

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE ŠPANĚLSKU

V JIHOKOREJSKÉM městě Pusan můžete vidět neobvyklý lidový tanec. Muži mají na sobě bílé oděvy, na hlavách vysoké černé klobouky, mávají rukama, krouží, klanějí se, a dokonce postávají na jedné noze.

Jejich zvláštní improvizované pohyby mají jednoduché vysvětlení. Muži napodobují jeřáby mandžuské, kteří v Jižní Koreji po staletí zimují. Jedinečný tanec těchto ptáků inspiroval místní obyvatele k vytvoření vlastního tance, který vychází z pohybů tančících jeřábů.

Asi 1 500 kilometrů odsud, v národním parku Kuširo Šicugen na japonském ostrově Hokkaidó, se shromažďují milovníci přírody, aby jeřáby viděli na vlastní oči. Během mrazivých zimních měsíců jsou zde jeřábi přikrmováni, a tak se jejich místní kolonie rozrostla na několik set exemplářů. Když skupina těchto elegantních černobílých ptáků předvádí na sněhu svůj živý tanec, je to nádherný pohled. Jennifer Ackermanová, která pracuje pro časopis National Geographic, popsala svůj hluboký dojem z pozorování jeřábů japonským slovem aware. Tento výraz vyjadřuje „pocity, jež jsou vyvolány prchavými okamžiky úchvatné krásy,“ vysvětluje Jennifer Ackermanová.

Jeřábi žijí na všech kontinentech s výjimkou Jižní Ameriky a Antarktidy. Pozornost lidí přitahují už od nepaměti. Tito ptáci bývají vyobrazeni na jeskynních malbách v Africe, Austrálii a Evropě. Na Dálném východě jsou jeřábi symbolem dlouhověkosti a štěstí, a tak se stali oblíbeným námětem výtvarných umělců. Samec a samice spolu zůstávají po celý život, což zřejmě přispělo k tomu, že jeřábi jsou také symbolem manželského štěstí a často jsou znázorňováni na svatebních kimonech. Vzhledem k tomu, jak jsou vzácní a krásní, jsou v Koreji jeřábi mandžuští považováni za „přírodní památku“. V Japonsku je obrázek tančícího jeřába na tisícijenových bankovkách. A v Číně již před 2 500 lety vznikl „tanec bílých jeřábů“. Je možné, že lidé si jeřáby oblíbili právě proto, že tito ptáci tak rádi tančí.

Tanec jeřábů

Na světě žije patnáct druhů jeřábů a všechny tančí. Dokonce se o to pokoušejí i mláďata, kterým ještě nejsou ani dva dny. „Tančí i jiné druhy ptáků,“ vysvětluje Handbook of the Birds of the World (Průvodce světem ptáků), „ale žádný to nedělá v takové míře . . . a z lidského hlediska tak krásně.“ Tanec jeřábů se vyznačuje rozmanitostí a vždy je na něj krásný pohled. Jeřábi jsou totiž velcí ptáci, elegantně se pohybují a s roztaženými křídly vyskakují do  vzduchu. Tanec se obvykle skládá z „dlouhých a složitých úseků vzájemného klanění, pobíhání, poskakování a krátkých letů,“ dodává Handbook of the Birds of the World. Tanec působí na jeřáby podobně jako na lidi — několik ptáků začne tančit, a za chvíli se k nim přidá celé hejno. V Africe jednou bylo pozorováno 60 párů jeřábů královských, kteří se společně věnovali tanci.

Proč vlastně jeřábi tančí? Je to rozcvička, způsob komunikace, námluvy, poplašné chování nebo jen projev dobré nálady? Může to být kterýkoli z těchto důvodů nebo i jejich kombinace. S jistotou je možné říci, že jeřábi tančí v párech a že tanec je součástí jejich námluv. I jeřábí mláďata však tančí, a obvykle jsou dokonce těmi nejvášnivějšími tanečníky. „Ať už je k tomu podněcuje cokoli, je to nádherná podívaná,“ uzavírá Handbook of the Birds of the World.

Lety jeřábů

Jeřáby můžete uslyšet dlouho před tím, než je uvidíte. Ohlašují se hlasitým troubením, které je slyšet, i když jsou jeřábi ještě kilometry daleko. Volání jim zřejmě pomáhá, aby se hejno udrželo pohromadě při dlouhých migračních letech. Většina druhů jeřábů migruje ze svých severních hnízdišť. Na podzim překonávají obrovské vzdálenosti, když létají z Kanady, Skandinávie nebo Sibiře do teplejších oblastí v Číně, Indii, Spojených státech (Texasu) nebo ve Středomoří. Tyto cesty jsou nebezpečné a vyčerpávající. Někteří jeřábi popelaví překonávají na cestě do Indie pohoří Himálaj a dostávají se při tom až do výšky 10 000 metrů. Létají v typické klínové formaci a využívají teplé vzdušné proudy, takže plachtí tak daleko, jak to jen jde. Když však letí nad vodními plochami, musí spoléhat jen na sílu svých křídel. *

Španělský ornitolog Juan Carlos Alonso strávil skoro 20 let sledováním migračních cest 70 000 jeřábů popelavých, kteří zimují ve Španělsku. „Někteří ptáci jsou okroužkováni, jiní mají na sobě připevněné malé radiovysílače, takže můžeme jejich migrační let sledovat,“ vysvětluje. „Mám úžasný pocit, když na španělském zimovišti najdu ptáka, kterého jsem osobně okroužkoval v severním Německu, když byl ještě mládětem. Jeřábi létají po stejných migračních cestách už celá staletí. Jeden jeřáb okroužkovaný ve Finsku byl nalezen na zimovišti daleko na jihu až v Etiopii a někteří jeřábi ze Sibiře zimují v Mexiku.“

 Člověk pomáhá v boji o přežití

V současné době je 9 z 15 druhů jeřábů ohroženo vyhynutím. V největším nebezpečí je jeřáb bělohřbetý ze Severní Ameriky. V roce 1938 žilo jen 14 exemplářů tohoto druhu. Díky ochraně klíčových míst výskytu těchto ptáků a díky chovnému programu začal jejich počet pomalu růst a v současnosti je jich více než 300. Přírodovědci nyní vychovávají mladé jeřáby v zajetí a pak je v chráněných územích vypouštějí do přírody. Nedávno odborníci s úspěchem použili ultralehké letadlo, aby naučili několik mladých jeřábů bělohřbetých migrovat. Ruští vědci vyvíjejí podobné úsilí, aby zachránili ohrožené jeřáby bílé.

K jedné z nejdojemnějších událostí, jež se týkají záchrany jeřábů, došlo v Japonsku. Malá kolonie jeřábů mandžuských na ostrově Hokkaidó nemigrovala, protože ptáci se i přes zimu dokázali uživit u říček, jež tekly v blízkosti horkých pramenů. Během kruté zimy v roce 1952 však i tyto říčky zamrzly. Zdálo se, že hejno 30 jeřábů je odsouzeno k zániku. Děti z místní školy však začaly na zamrzlé říčky sypat kukuřici, a díky tomu ptáci přežili. Od té doby tu jsou jeřábi přikrmováni pravidelně a malé hejno se rozrostlo na téměř 900 ptáků, což je asi třetina celosvětové populace jeřábů mandžuských.

Nejistá budoucnost

Podobně jako mnoho jiných druhů živočichů, i jeřábi trpí kvůli tomu, že jsou vysoušeny mokřiny a ubývá travnatých porostů. Aby jeřábi přežili, musí se naučit, jak žít v blízkosti lidí. Tito ptáci totiž obecně dávají přednost tomu, že si od lidí udržují bezpečnou vzdálenost, nejlépe několik kilometrů. Pokud ale nejsou vyrušováni, dokáží si na přítomnost lidí zvyknout. Jeřáb Antigonin, nejvyšší ze všech létajících ptáků, se v Indii přizpůsobil blízkosti lidí natolik, že dnes hnízdí na vesnických rybnících. Jiné druhy jeřábů se naučily, že během migrací nebo zimování se mohou přiživit na obdělávané zemědělské půdě.

Existuje tedy naděje, že díky koordinovanému úsilí ochránců přírody z mnoha zemí se podaří zajistit přežití těchto půvabných tvorů. Byla by to tragédie, kdyby budoucí generace přišly o možnost vidět nádherný jeřábí tanec nebo slyšet troubení jeřábů, když podzimní oblohou táhnou na jih do svých zimovišť.

[Poznámka pod čarou]

 [Obrázek na straně 15]

Jeřáb mandžuský, Asie

[Obrázek na straně 16]

Detail na korejském porcelánu

[Obrázek na straně 16]

Jeřáb panenský

[Obrázek na straně 16 a 17]

Jeřáb popelavý za letu

[Obrázek na straně 17]

Jeřáb paví