Přejít k článku

Přejít na obsah

Asfaltové jezero na Trinidadu

Asfaltové jezero na Trinidadu

Asfaltové jezero na Trinidadu

OD NAŠEHO DOPISOVATELE NA TRINIDADU

CO MAJÍ společného hongkongský Cross Harbour Tunnel, rakouská Brennerská dálnice a viadukt na Jubilee Way u anglického Doveru? Povrch všech těchto komunikací byl vytvořen ze směsi, jež obsahovala jedinečný druh asfaltu * pocházejícího z Asfaltového jezera na Trinidadu.

Velké Asfaltové jezero je přírodním povrchovým ložiskem asfaltu. Jeden zeměpisný slovník z roku 1814 o něm napsal, že je to „ten nejúžasnější úkaz“. Navštivme toto jezero ležící na jihozápadním pobřeží Trinidadu a přesvědčme se o tom sami.

Procházka po jezeře

Když vcházíme do vesnice La Brea (španělský výraz pro „asfalt“), všímáme si, že chodníky se propadají. Dokonce i některé domy stojí nakřivo, jako by se hroutily pod vlastní váhou. Nemáme čas uvažovat, co je toho příčinou, protože přímo před námi se objevuje cosi jako rozlehlé opuštěné parkoviště. Stojíme na břehu Asfaltového jezera. Průvodce nás informuje, že jezero má rozlohu 47 hektarů a uprostřed je hluboké asi 80 metrů. „Pojďme se podívat blíž,“ navrhuje nám.

Velmi opatrně vstupujeme na povrch jezera a zjišťujeme, že je sice nerovný, ale překvapivě pevný. Ve skutečnosti dokáže snadno unést i nákladní auto nebo jiné těžké stroje. (Pokud by ale zůstaly dlouho stát na jednom místě, postupně by se propadly.) Musíme však dávat pozor, kam šlapeme. Uprostřed této pevné plochy jsou malá místa lepivé živice a mohou neopatrnému návštěvníkovi připravit nemilé lepkavé překvapení.

Už když jsme se k jezeru blížili, občas se k nám dostal závan nepříjemného zápachu. „Sirovodík,“ dozvídáme se. Kromě nevelkého množství tohoto plynu se v jezeře tvoří také metan, etan a oxid uhličitý. Průvodce rozbíjí jednu asfaltovou hroudu a my zjišťujeme, že uvnitř asfalt vypadá jako ementál — je plný děr vytvořených bublinami zachycených plynů.

Asfaltové jezero je také důležitým místem pro mnoho živočichů. Vodní jezírka, která se vytvářejí na jeho ploše, a travnatý porost na jeho březích jsou domovem vzácné kachnice škraboškové (Oxyura dominica). Tohoto nevelkého ptáka však dnes pravděpodobně neuvidíme. Při vyrušení totiž často zůstane nehybně sedět nebo se neslyšně ponoří. Když kráčíme trávou vysokou až po pás, nečekaně z ní vylétne jiný pták, ostnák jihoamerický (Jacana jacana). Bledě žlutá spodní strana jeho křídel kontrastuje s tmavě zbarveným tělem. Žije zde také slípka martinická (Porphyrula martinica) a jiné druhy vodních ptáků. Ve sladkovodních jezírkách žijí drobné rybky a občas je možné spatřit i kajmany.

Využívá se již 400 let

Náš průvodce ukazuje směrem k pobřeží a vypráví, že v roce 1595 zde zakotvil britský cestovatel sir Walter Raleigh. Dnes jezero leží v mělké proláklině, ale tehdy byl jeho povrch ve stejné úrovni jako okolní terén, a proudy asfaltu sahaly až na pobřeží. Raleigh použil asfalt k utěsnění svých lodí a prohlásil, že to je „skvělý materiál“. Uvedl také, že se „neroztéká na slunci jako asfalt norský a tudíž pro lodi obchodující s jižními přístavy jest velmi užitečný“. *

Roku 1846 Kanaďan dr. Abraham Gesner, později přezdívaný „otec ropného průmyslu“, vydestiloval z trinidadského asfaltu nový druh oleje ke svícení. Nazval jej kerosin, česky petrolej. Síra, která je v tomto asfaltu obsažena, však dodávala petroleji nepříjemný zápach. Gesner později objevil jiný zdroj asfaltu, který byl prakticky bez zápachu.

Trinidadské Asfaltové jezero začalo být oceňováno teprve tehdy, když se přišlo na to, jakou hodnotu má jeho asfalt při stavbě silnic. V roce 1876 stavitelé navrhli, aby byl tento asfalt použit na povrch Pennsylvania Avenue ve Washingtonu. Navzdory husté dopravě údajně zůstal povrch vozovky ve vynikajícím stavu po jedenáct let. Díky tomu se trinidadský asfalt dočkal ještě většího uznání.

Ropné společnosti dnes vyrábějí levnější asfalt, který je vedlejším produktem rafinace ropy. Při stavbě dálnic, mostů, letišť a přístavů stavitelé nicméně dále využívají trinidadský přírodní asfalt. Proč?

Jedinečná směs

Když se tento asfalt přidá do směsí, kterými se asfaltují vozovky, povrch komunikací je pak pevnější, trvanlivější, stabilnější a má protismykové vlastnosti, nemluvě o matně šedé barvě, která zlepšuje viditelnost při jízdě v noci. Asfalt z trinidadského jezera byl s úspěchem použit při stavbě silnic v oblastech, kde letní teploty přesahují 40 stupňů Celsia a kde v zimě naopak klesají pod minus 25 stupňů. Rozjezdové dráhy na letištích postavené za použití tohoto asfaltu si udržují velmi dobré vlastnosti navzdory tomu, že na nich neustále přistávají a startují těžká letadla. Odolávají také působení rozmrazovacích kapalin, pohonných hmot a olejů. Mnohé rozjezdové dráhy měly životnost více než dvacet let, a to s minimální nebo žádnou údržbou.

Výborné vlastnosti asfaltu z trinidadského jezera jsou připisovány jeho zvláštnímu složení. Živice, kterou tento asfalt obsahuje, je ze 63 až 67 procent tvořena malteny a z 33 až 37 procent asfalteny. Malteny jsou ropné pryskyřice, které dávají živici její přilnavost. Ty, jež jsou v asfaltu z trinidadského jezera, jsou „mimořádně lepivé, mají zpevňovací vlastnosti a nejsou olejovité, jako je tomu u určitých [destilovaných] druhů živic“. Asfalteny jsou jinou skupinou uhlovodíků, díky kterým je živice termoplastickým materiálem — měkne a roztéká se při vyšších teplotách a tvrdne při zchlazení. Charakter a poměr všech těchto složek dává trinidadskému asfaltu vlastnosti, které se jen těžko dají napodobit u produktů z rafinerií.

Těžba a zpracování

Naši pozornost teď upoutal hluk těžké techniky. K jezeru se blíží těžní stroj. Je to vlastně obrovský traktor vybavený radlicí se silnými železnými zuby, kterými rozrývá asfalt na povrchu jezera. Kusy asfaltu se pak nakládají na lanem tažené železniční vagony, které dopraví asfalt do blízké továrny. Od konce 19. století už bylo z jezera vytěženo více než devět milionů tun asfaltu. V jezeře je ještě uloženo asi deset milionů tun, což je zásoba, která při současném tempu těžby vydrží odhadem dalších 400 let.

Když je z jezera vytěženo několik tun asfaltu, zůstane tam díra, která se však postupně zmenšuje a během několika týdnů zmizí. Vzniká tak dojem, že se zásoba asfaltu obnovuje. „Tuhý“ asfalt je však velmi vazká hmota, takže díra je ve skutečnosti zalita okolním asfaltem. Celé jezero je tedy ve stavu neustálého, avšak nepostřehnutelného pohybu.

Vzpomínáte si na ty nakloněné domy, o nichž jsme se zmínili v úvodu? To, že se hroutí, je zčásti způsobeno podzemními žílami asfaltu, jež se táhnou z jezera. Lidé, kteří na tomto území stavějí, si musí místo dobře vybrat.

„Pojďme se podívat do továrny,“ navrhuje průvodce. Proces čištění asfaltu je poměrně jednoduchý. Surový asfalt je umístěn do velkých nádrží s kapacitou více než 100 tun. V nich je asfalt rozpuštěn pomocí horké páry, která má teplotu 165 stupňů Celsia a která je vedena systémem trubek. V této fázi se z asfaltu uvolní zachycené plyny a vypaří se voda, která tvoří asi 30 procent váhy surového asfaltu. Potom je asfalt filtrován, aby se z něj odstranily kousky dřeva a ostatní rostlinný materiál. Nakonec se asfalt nalije do dřevotřískových sudů vyložených silikonovým papírem. Sudy se vyrábějí přímo v této továrně a do každého se vejde asi 240 kilogramů asfaltu. Celý proces čištění trvá přibližně 18 hodin.

„Přečištěnému asfaltu se říká Epuré,“ informuje nás průvodce. Dobře se pojí s průmyslově vyráběným asfaltem a jinými materiály, s nimiž vytváří velmi kvalitní směsi na stavbu komunikací. V dnešní době se používá také jako součást různých barev a tmelicích a izolačních produktů. Tak se tento asfalt dostal do mnoha domácností a budov na celém světě.

Jeden autor to vhodně shrnul těmito slovy: „Na tomto pozoruhodném Božím díle je něco velmi zvláštního . . ., co naplňuje přírodovědce úžasem a obdivem.“ Ano, Asfaltové jezero na Trinidadu je opravdu fascinujícím místem, které stojí za to navštívit.

[Poznámky pod čarou]

^ 3. odst. Výrazy živice, asfalt, dehet smola bývají někdy zaměňovány. Živice neboli bitumen je však obecný výraz pro soubor tmavých těžkých uhlovodíků, které se vyskytují v dehtu, smole a ropě. Dehet je tmavá lepivá látka získávaná suchou destilací dřeva, uhlí a rašeliny. Destilačním zbytkem dehtu je měkká hmota označovaná jako smola. Dehet a smola mají poměrně nízký obsah živice.

Při odpařování ropy vzniká hmota, která se téměř výlučně skládá z živice a bývá nazývána asfalt. Tímto slovem se však často označuje živice smíšená s kamenivem, jako je písek nebo štěrk, a používá se na stavbu silnic. V tomto článku se slovo asfalt vztahuje na surový nebo přečištěný produkt z Asfaltového jezera.

^ 11. odst. O tom, že asfalt či živice je dobrý izolační materiál, se zmiňuje i Bible. Když Noe dostal pokyn postavit archu, bylo mu řečeno, aby ji pokryl „uvnitř a vně dehtem“. (1. Mojžíšova 6:14) A podle 2. Mojžíšovy 2:3 byla papyrová schránka, v níž byl ukryt malý Mojžíš, potřena „živicí a smolou“.

[Obrázek na straně 24 a 25]

Asfaltové jezero je přírodním povrchovým ložiskem asfaltu

[Obrázek na straně 26]

Továrna na zpracování asfaltu

[Obrázek na straně 26]

Těžba asfaltu na jezeře