Přejít k článku

Přejít na obsah

Jehovovo jméno v Tichomoří

Jehovovo jméno v Tichomoří

Jehovovo jméno v Tichomoří

OD NAŠEHO DOPISOVATELE NA FIDŽI

DAV lidí byl nesmírně překvapen. Návštěvníci jejich tichomořského ostrova totiž na chvíli zavřeli oči, než se pustili do hostiny, která pro ně byla připravena. „Co to děláte?“ zeptali se ostrované.

„Děkujeme Bohu za jeho dary,“ zněla odpověď.

„Kde bydlí váš Bůh?“ chtěli vědět ostrované.

„V nebi,“ řekli jim návštěvníci.

„Jak se jmenuje?“

„Jehova.“

„Sytí se váš Bůh nějakým jídlem?“ ptali se ostrované.

„Bůh je Duch,“ odpověděli návštěvníci. „Není jako my. Žije věčně. On vytvořil zemi, oblohu, moře i všechno ostatní. Udělal i nás.“

Ostrované byli těmito jednoduchými pravdami uchváceni a chtěli vědět, proč tito cizinci navštívili jejich ostrov. Odpověď byla prostá: „Přijeli jsme, abychom vás seznámili s pravým Bohem Jehovou a jeho Synem Ježíšem, naším Spasitelem.“ (From Darkness to Light in Polynesia, Ze tmy do světla v Polynésii)

Kdo byli ti cizinci? Byli to dnešní svědkové Jehovovi? Ne. Byli to dva tahitští učitelé, evangelisté, kteří 15. června 1824 přijeli na ostrov Mangaia (na jihu Cookových ostrovů). Proč používali jméno Jehova? Byl to jen ojedinělý případ? Odpovědi na tyto otázky nám vysvětlí, proč je dodnes na mnoha tichomořských ostrovech Jehovovo jméno důležitou součástí místní kultury.

Boží jméno bylo hojně používáno

Mnozí misionáři, kteří v 19. století přijeli do Tichomoří z Anglie a Ameriky, používali jméno Jehova jak ve své každodenní řeči, tak i v tom, co psali. Jeden historik se dokonce mylně domníval, že tito misionáři „byli následovníky Jehovy, a ne učedníky Krista“.

Osobní dopisy, které tito misionáři psali, často začínaly větami jako například: „Kéž tě spasí Bůh, ano, náš Pán Jehova, a Ježíš Kristus, kníže pokoje.“ Není tedy divu, že známý jazykovědec Albert J. Schütz uvedl, že slabikář vydaný v roce 1825 na Fidži obsahoval jen jediné slovo vypůjčené z angličtiny. Bylo to jméno Jehova.

Skutečnost, že první misionáři používali Jehovovo jméno, měla na obyvatele tichomořských ostrovů nesmírně silný vliv. Někteří z těchto ostrovanů se sami stali misionáři neboli učiteli a přinášeli své poselství na další ostrovy. Kniha The Covenant Makers—Islander Missionaries in the Pacific (Ti, kdo uzavírají smlouvu — Ostrovní misionáři v Tichomoří) píše o zmíněném příjezdu dvou tahitských misionářů na ostrov Mangaia a uvádí: „Pro tahitské učitele byl Jehova jediný pravý Bůh. Vytvořil celý svět a člověk byl součástí Božího stvoření. . . . Tvrdili, že Jehova je jediným pravým Bohem a že jeho Syn, Ježíš Kristus, je Spasitelem lidstva.“

Když první misionáři přinášeli biblické poselství na různé ostrovy, někteří z nich se dostávali do velmi nebezpečných situací. Domorodci totiž byli někdy nepřátelští. Kniha Mission, Church, and Sect in Oceania (Misie, církve a sekty v Oceánii) popisuje takové obtíže a říká: „Silná víra v Jehovu často překonávala strach a zoufalství.“

Pozoruhodný příklad takové víry v Jehovu je patrný na události, k níž došlo roku 1823, kdy bylo biblické poselství přivezeno na ostrov Rarotonga na Cookových ostrovech. Tehdy připlul k ostrovu misionář a námořník John Williams a poslal na něj dva misionáře s manželkami, aby ostrovany vyučovali. Došlo však k neshodě s velmi opilým králem, a misionáři byli krutě zbiti. Ostrované je o všechno okradli a misionáři si stěží zachránili holý život.

Když se jim podařilo dostat se zpátky na loď, řekli o ostrovanech, že to jsou ti nejkrutější divoši, jaké kdy potkali. Williams se obával nejhoršího, a proto se rozhodl alespoň na čas od ostrova odplout. Tehdy se mladý učitel jménem Papeiha rozhodl, že se pokusí kázat na ostrově sám. „Ať už mě ušetří, nebo zabijí,“ řekl, „půjdu mezi ně.“

Pak Papeiha pronesl slova, která jsou často citována ve vyprávěních o prvních misionářích: „Ko Jehova toku tiaki! Tei roto au i tona rima!“ (Jehova je můj pastýř. Jsem v jeho ruce.) Jen lehce oblečený a s knihou biblických pasáží v tahitštině skočil z lodi do moře a plaval ke břehu. Papeiha přežil a navíc našel na ostrově mnoho lidí, kteří příznivě reagovali na to, co učil.

Jedním z obyvatel Rarotongy, který se později sám stal misionářem, byl More Ta’unga. V roce 1842 jako první misionář na Nové Kaledonii založil misijní stanici. O jednom tamějším muži, kterému se osobně věnoval a naučil jej číst a psát, si do deníku poznamenal: „Učil se pomalu. Brzy mi ale řekl: ‚Chci se modlit.‘ Poradil jsem mu, aby nespěchal. Později se zeptal znovu: ‚Dovolíš mi modlit se?‘ Pak se mě zeptal, proč nesouhlasím s tím, aby se modlil, a tak jsem mu řekl: ‚Nejdříve se musíš zříci svých model, a pak se můžeš modlit k Jehovovi. On je jediný, kdo tě může slyšet.‘ Přinesl mi tedy koš plný svých bůžků se slovy: ‚Spal je. Mým Bohem teď bude Jehova.‘ Časem se stal obratným v modlitbě.“

Obyvatelé Tichomoří přijímají Jehovu

Jelikož misionáři Jehovovo jméno používali bez zábran, není divu, že ti, kterým kázali, začali přijímat Jehovu za svého Boha. Kniha Missionary Adventures in the South Pacific (Dobrodružství misionářů v jižním Pacifiku) vypráví o velkém shromáždění, k němuž došlo na jednom severním tichomořském ostrově v souvislosti s příjezdem misionářské lodě Morning Star. V knize se píše, že ostrované „hlasovali pozvednutím ruky, že opustí modlářství a budou uctívat Jehovu (většina zvedla obě ruce a nechali je pozvednuté po dlouhou dobu pro zdůraznění). Navíc slíbili, že se postarají o všechny potřeby učitelů. Byl také vyčleněn pozemek a byl zasvěcen Jehovovi pro stavbu kostela a fary.“

Kniha Wiliamu—Mariner-Missionary—The Story of John Williams (Wiliamu — Námořník a misionář — Příběh Johna Williamse) vypráví o obrácení Malietoy, velkého náčelníka ze souostroví Samoa: „Malietoa měl dlouhou řeč ke svému lidu a veřejně slíbil, že se stane ctitelem Jehovy a že postaví k jeho uctívání kostel. Těm, kdo zůstali doma, nařídil, aby se začali učit o Jehovovi a Ježíši Kristu.“

Veškerá tato činnost měla trvalý vliv na život mnoha obyvatel tichomořských ostrovů. Například na Fidži a na Samoi je dokonce i dnes jméno Jehova běžně slyšet v rádiu a objevuje se v místních novinách.

To ale není všechno. Pearl Binderová ve své knize Treasure Islands (Ostrovy pokladů), která poprvé vyšla v roce 1977, popisuje, jak důležitou úlohu sehrálo Jehovovo jméno v dějinách obyvatel ostrova Banaba. Tento ostrov patří k souostroví Kiribati, ale jeho obyvatelé byli později přesídleni na ostrov Rabi v souostroví Fidži. Pearl Binderová píše: „Misionáři, kteří přijeli na [ostrov] Banaba, předali jeho obyvatelům víc, než tušili. . . . Víra v Jehovu se stala ústředním bodem života ostrovanů. Během sedmdesáti let stupňujících se těžkých zkoušek je držela pohromadě tak, jako nic jiného, a až dodnes jim dodává duchovní sílu. Bez Jehovy, kterého jim přinesli běloši (a kterého běloši stále více přehlížejí), by ostrované byli ztraceni.“

Boží jméno v překladech Bible

Jedním z hlavních cílů, které první misionáři měli, bylo srozumitelně přeložit Bibli do tichomořských jazyků. Díky jejich svědomitému úsilí je dnes Bible k dispozici v mnoha jazycích, jimiž se v Tichomoří mluví. Tito překladatelé považovali za přirozené transliterovat Jehovovo jméno, stejně jako to dělali se všemi ostatními biblickými jmény.

Pro ty, kdo se o Bibli vážně zajímají, může být pozoruhodné to, že tito překladatelé používali Jehovovo jméno nejen v Hebrejských písmech, ale i v Křesťanských řeckých písmech neboli Novém zákonu. Průzkum překladů Bible v sedmi tichomořských jazycích ukázal, že Jehovovo jméno se objevuje v 72 verších Křesťanských řeckých písem. Nejedná se přitom pouze o překlady pocházející z 19. století. Je mezi nimi i moderní překlad v rotumštině, který vyšel v roce 1999. Tato Bible používá Jehovovo jméno v 48 verších Křesťanských řeckých písem.

Koncem 19. století William Wyatt Gill, dlouholetý misionář v Tichomoří, napsal o jednom z tehdejších překladů: „Rarotongskou Bibli používám čtyřicet dva let a snad mi odpustíte tvrzení, že ji považuji za obdivuhodný překlad originálu. . . . Stejně jako ve všech ostatních tichomořských a novoguinejských překladech je svaté jméno ‚Jehova‘ transliterováno a nikdy není nahrazeno, což nesmírně dodává na síle rozdílu mezi stále živým Bohem a pohanskými předměty uctívání.“

Proč používali Boží jméno

Proč tito misionáři, překladatelé Bible a učitelé používali v tak hojné míře Boží osobní jméno Jehova? Zejména proto, že považovali za nezbytné odlišit Jehovu, jediného pravého Boha, od množství falešných bohů, které obyvatelé Tichomoří uctívali. (Jan 17:3; 1. Korinťanům 8:5, 6) Každý z těchto bohů se nějak jmenoval, a tak bylo zcela přirozené, že se jejich ctitelé ptali: „Kdo je váš Bůh? Jak se jmenuje?“ Používat místní výraz pro slovo „bůh“ by tazatele mátlo nebo by je to zkrátka vedlo k názoru, že Všemohoucí je jen dalším bohem, kterého mohou ke svým bohům připojit. Není proto divu, že Jehovovo jméno tehdejší misionáři používali tak často.

Znamená to však, že všichni ti, kdo Jehovovo jméno používají, skutečně rozumějí tomu, kdo Jehova je? Nikoli. Hiram Bingham, misionář a překladatel, syn slavného havajského misionáře téhož jména, byl svědkem toho, jak obyvatelé Abaiangu (v souostroví Kiribati) ničili svou modlu a přitom vykřikovali: „Je jen jeden Bůh — Jehova.“ Kniha Missionary Adventures in the South Pacific však o této události píše:

„Bingham ale věděl, že pád oné modly neznamenal, že ti lidé opravdu přijali křesťanství, alespoň ne tehdy. Nechápali ještě skutečný význam poselství evangelia. Jednalo se teprve o začátek.“ Je zřejmé, že je zapotřebí něco víc, než jen znát jméno Jehova. Praví křesťané potřebují poznat Jehovu jako osobu a poslouchat ho ve všem. (Římanům 10:13–17)

Dokonce i věrný Mojžíš, který Jehovovo jméno znal a používal, potřeboval vědět o Bohu více. Modlil se: „Jestliže jsem, prosím, našel přízeň v tvých očích, prosím, dej mi nyní poznat své cesty, abych tě znal, abych našel přízeň v tvých očích.“ (2. Mojžíšova 33:13) Ano, Mojžíš chtěl znát víc než jenom Jehovovo jméno. Chtěl znát Jehovovy vlastnosti a chtěl vědět, co dělat pro to, aby měl jeho přízeň. Díky své prosbě dostal Mojžíš nádhernou výsadu spatřit viditelný projev toho, co znamená Jehovovo jméno. (2. Mojžíšova 33:19; 34:5–7)

Podobně i dnes tisíce svědků Jehovových pomáhají upřímným lidem v Tichomoří porozumět nejen významu Jehovova jména, ale i tomu, co Bůh vyžaduje od těch, kdo ho chtějí uctívat „duchem a pravdou“. (Jan 4:23, 24) Používají při tom Bible, které původně přeložili misionáři, o nichž se psalo v tomto článku. Ano, Jehovovo jméno je oslavováno na „mořských ostrovech“. Díky tomu tisíce lidí vkládají v toto vznešené jméno svou naději. (Izajáš 24:15; 42:12; 51:5; Přísloví 18:10)

[Obrázek na straně 12]

Obyvatelé Tichomoří se od prvních misionářů křesťanstva dozvěděli Boží jméno a seznamovali s ním další lidi

[Podpisek]

Palma a foto vlevo: Z knihy Gems From the Coral Islands

[Obrázek na straně 13]

John Williams

[Podpisek]

Culver Pictures

[Obrázek na straně 13]

Papeiha

[Podpisek]

S laskavým svolením Institute of Pacific Studies, z Mission Life in the Islands of the Pacific, od Aarona Buzacotta

[Obrázek na straně 15]

Svědkové Jehovovi oznamují Boží jméno po celém světě