Co jsme se naučili od Pygmejů

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE STŘEDOAFRICKÉ REPUBLICE

„Zujte se. Půjdeme vodou, a pak přejdeme přes sloní stezku. Jednejte přesně podle mých pokynů. Pokud se setkáme s gorilou, přikrčte se a nedívejte se jí do očí. Když se setkáme se slonem, nehýbejte se.“

ODPOČÍVÁME na terase restaurace a přemýšlíme o tom, co jsme dosud zažili. Před námi teče řeka Sangha a na druhé straně je nádherný, hustý prales. Nacházíme se ve městě Bayanga, které leží v nejjižnějším cípu Středoafrické republiky mezi Kamerunem a Konžskou republikou. (Viz mapu na straně 19.)

Když jsme před pár dny dorazili do návštěvnického centra Národního parku Dzanga-Ndoki, už jsme si na vyčerpávající cestu, která byla za námi, ani nevzpomněli. Park leží 480 kilometrů od Bangui, hlavního města Středoafrické republiky, a jízda autem po úzké cestě nám sem trvala jedenáct hodin. Na některých místech rostly těsně u silnice trsy bambusové trávy. Ve městě Ngoto jsme si museli vzít trajekt, abychom se dostali přes řeku. Tento trajekt byl zvláštní, protože neměl motor, takže na druhou stranu řeky jsme se plavili jen s využitím síly proudu. Plavidlo mělo kladku, která klouzala po obrovském kabelu, a tak k řízení trajektu stačilo jen několik mladých mužů.

Kousek dál, na řece Bambio, byl pontonový most, který je velmi praktický, protože se může přizpůsobit tomu, že během období sucha nebo deště se výška hladiny v řece mění. Je to nádherná oblast a my jsme se těšili,  že zde uvidíme zvířata v jejich přirozeném prostředí. Také nás čekalo setkání s Pygmeji kmene Aka, * kteří až dosud vedou tradiční způsob života.

Chcete jít s námi na tuto skvělou návštěvu, byť jen ve svých představách? Náš průvodce je Pygmej a jmenuje se Benoît. Nejdříve zamíříme do jeho vesnice a zde se setkáme se dvěma pygmejskými ženami, Germaine a Valérie, které dobře znají léčivé byliny a budou nás doprovázet. V lese nám ukážou různé zajímavé rostliny, které používají k léčebným účelům.

Léčivé rostliny

Několik minut jedeme po lesní stezce, a naši noví společníci nás žádají, abychom vystoupili z auta a šli s nimi do pralesa pěšky. Cestu prosekávají mačetami, a my se ze všech sil snažíme držet s nimi krok. Setkáváme se s prvním překvapením, je to mo nzambu nzambu neboli rostlina, které se říká landolfie. Náš průvodce z ní v mžiku usekne kus dlouhý asi 50 centimetrů a dá nám napít vody, která z něj prýští. Je čistá, osvěžující a uhasí žízeň.

Kousek dál nám ukazuje list z kvajávy. Z listů tohoto stromu Pygmejové připravují čaj proti kašli. Další strom, omazeň (Tabernaemontana crassa), je zdrojem bílého latexu, který se výborně hodí k léčení zánětu spojivek. „Máte nějaký lék proti hadímu uštknutí?“ ptáme se. „Samozřejmě, že ano. Roztlučeme listy bolo [místní název pro jeden druh tropické liány] a položíme je na ránu,“ odpovídají naši průvodci. Na každém kroku se setkáváme s dalšími rostlinami, o kterých naši průvodci tvrdí, že jsou léčivé. Pygmejové znají léky nejen na hojení ran, ale také na střevní parazity, infekci ucha, zubní kaz, a dokonce i na léčbu neplodnosti.

Od těchto lidí, kteří jsou někdy považováni za nevzdělané, se můžeme naučit mnoho věcí. Cestou lesem si naše dvě znalkyně rostlin sbírají potravu — houby, planý salát a kořínky, které používají místo česneku. Některé listy jsou určitě velmi chutné, protože je jedí hned na místě. Jak to bude nádherné, až v slíbeném Božím novém světě budeme moci všechny tyto zajímavé věci dále poznávat. (Izajáš 65:17; 2. Petra 3:13; Zjevení 21:1–4)

Shromažďují se u ložisek soli

Odpoledne jdeme k přírodnímu ložisku soli, abychom viděli slony pralesní. A právě cestou tam dostáváme od průvodce pokyny, o nichž byla zmínka na začátku tohoto článku. Jak takové přírodní ložisko soli vypadá? Je to obrovská paseka, v jejíž půdě je mnoho minerálních solí, které jsou pochoutkou pro určitá zvířata. Z tohoto důvodu se zde denně scházejí sloni pralesní, buvoli, antilopy, gazely, štětkouni afričtí a další divoká zvířata.

Vzhledem k tomu, že kvůli hustému pralesu je značně obtížné pozorovat zvířata, která sem chodí, nechala správa parku postavit na okraji mýtiny vyhlídkovou plošinu. Abychom se na tuto pozorovatelnu dostali, musíme přejít mokřinu, ve které nám voda sahá nad kolena. Průvodce pozorně naslouchá zvukům kolem nás a pravidelně se také ujišťuje, zda se držíme v jeho blízkosti. Proč? Protože stejnou trasou někdy chodívají sloni.

Když se bezpečně dostaneme na pozorovatelnu, můžeme si všechna zvířata v klidu prohlédnout. Jedná se o více než osmdesát slonů, několik buvolů a pár antilop. Na pozorovatelně se setkáváme s vědeckou pracovnicí, která tady slony studuje již jedenáct let. Vysvětluje nám: „Každý z nich má svou vlastní osobnost.  Zaregistrovala jsem jich 3 000 a 700 jich znám jménem.“ Žel, slonovina z klů slona pralesního je mimořádně žádaným materiálem na výrobu osobních pečetí, které v jistých zemích Orientu lidé používají k označení svých dokumentů a maleb. *

Lov pomocí sítí

Následující den brzy ráno doprovázíme skupinu deseti lovců, abychom viděli, jak se loví pomocí sítí. Přicházejí muži i ženy a mají sítě vyrobené z lián. Každá síť má délku asi 20 metrů a šířku 120 centimetrů. Když se dostaneme hlouběji do pralesa, členové skupiny se rozestoupí a vytvoří neprodyšnou hradbu ze sítí, které předtím svázali dohromady, takže nyní měří více než 200 metrů. Lovci ji potom ve velkém kruhu obejdou a pak postupují proti síti, přičemž třesou větvemi a hlasitě křičí, aby do sítě nahnali zvířata, která se na daném místě mohou ukrývat. Tentokrát tam ale žádné zvíře nebylo. Lovci tedy sítě rozvážou, jdou hlouběji do pralesa a celý proces se opakuje. Jednou, dvakrát, desetkrát.

Před polednem jsme už vyčerpaní. Pygmejové sice zahlédli tři chocholatky modré, což je malý druh antilopy, ale těm se podařilo síti vyhnout a utéci. To, co nás však zajímalo především, nebyla zvířata chycená do sítě. Chtěli jsme se hlavně seznámit s důmyslnými způsoby, díky kterým tito lidé dokázali přežít, přestože nemají prakticky žádné pracovní nástroje ani nepoužívají žádný z prostředků průmyslově vyspělého světa. A nebyli jsme zklamáni, protože to, co jsme během dopoledne viděli, bylo něco mimořádného.

Plavba po řece Sangha

Komu by se nelíbilo tiše plout po vodě? V kanoi z vydlabaného kmene je to ještě zajímavější, protože v ní sedíte prakticky na úrovni hladiny. Při odpolední plavbě vidíme volavky popelavé a množství jiných, pestrobarevných ptáků — jeden je hezčí než druhý. Někteří létají podél břehu z jednoho stromu na druhý, což vyvolává dojem, že sledují naši plavbu.

Na některých místech pozorujeme šimpanze, kteří se baví tím, že skáčou z jedné liány na druhou. Nebo že by chtěli pobavit nás? Alain Patrick, náš převozník, se nás snaží dopravit o pár set metrů dále, protože tam včera viděl několik hrochů. Uvidíme je dneska i my? Žel ne. Přesunuli se zřejmě jinam. Ale díky této cestě máme možnost prohlédnout si několik vesnic podél řeky a obdivovat místní děti, jak neuvěřitelně obratně umí řídit své malé kanoe. Skutečně, nikdy nezapomeneme na to, jak jsme se v kanoi z vydlabaného kmene plavili po řece Sangha.

Dojmy po návratu domů

Cestou zpět do Bangui se v mysli vracíme k mnoha věcem, které jsme viděli. Řada z nich na nás hluboce citově zapůsobila, kdežto jiné nás překvapily. Především ale nikdy nezapomeneme na to, že Pygmejové žijí v naprostém souladu s pralesem a že dokážou důmyslně využít vše, co jim jejich prostředí poskytuje.

V této jedinečné části světa se vyskytují sloni pralesní, gorily, šimpanzi, hroši, antilopy, levharti, pestrobarevní ptáci a motýli. V průběhu naší návštěvy jsme sice neměli čas je všechny vidět, ale přesto nás toto místo velmi nadchlo. Bylo nám řečeno, že v hustých pralesích rezervace Dzanga-Sangha a v národním parku Dzanga-Ndoki žije asi 7 000 druhů rostlin a 55 druhů savců.

Tato obrovská biodiverzita nám připomíná biblický verš: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů.“ (Žalm 104:24) Tento nezapomenutelný zážitek posílil naše rozhodnutí jednat podle následujících slov tohoto žalmu: „Po celý život budu zpívat Jehovovi; budu hrát melodie svému Bohu, dokud jsem. Ať je mé přemítání o něm příjemné. Já, já se budu radovat v Jehovovi.“ (Žalm 104:33, 34)

[Poznámky pod čarou]

[Mapy na straně 19]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

KAMERUN

KONŽSKÁ REPUBLIKA

STŘEDOAFRICKÁ REPUBLIKA

Bangui

Bayanga

Národní park Dzanga-Ndoki

[Podpisek obrázku na straně 18]

© Jerry Callow/Panos Pictures