Mohutná Amazonka — Životodárná řeka

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRAZÍLII

JE TO obr mezi řekami. Vine se největším tropickým pralesem na zemi. Vědci říkají, že pro naši planetu je nezbytná. Je také rájem pro výzkumníky a přírodovědce. Pro miliony Brazilců je však hlavně důležitou dopravní tepnou. Mluvíme o Amazonce, páteři Amazonské nížiny.

‚Říční moře‘ zblízka

Amazonka začíná jako skromná říčka v peruánských Andách asi 160 kilometrů od Tichého oceánu. Odtud, z nadmořské výšky asi 5 000 metrů, stéká k Atlantskému oceánu a cestou nabývá na velikosti díky vodám mnoha řek, jež se do ní vlévají. Během své pouti několikrát mění jméno a při vstupu na brazilské území se jí říká Solimões. U Manausu se do ní vlévá její nejmohutnější přítok, Rio Negro, a od jejich soutoku nese Solimões jméno Amazonka.

Právě na tomto místě je možné pozorovat neobvykle krásný jev označovaný jako setkání vod. Tmavé vody Rio Negra a bahnité vody Solimõesu tečou vedle sebe asi deset kilometrů, aniž by se smísily. Tento jev je výsledkem řady faktorů, k nimž patří rozdílné složení vody obou řek a také její hustota a teplota.

Kvůli odlišným názorům na hlavní přítoky Amazonky a jejich prameny a také kvůli komplikované topografii její delty je obtížné přesně určit, kde Amazonka začíná a kde končí. Od ústí v ramenu Pará, kudy do řeky vplouvají lodě, měří Amazonka přibližně 6 750 kilometrů. * Určení celkové délky je však „spíše otázkou vymezení toku než měření,“ uvádí brazilské vydání Guinnessovy knihy rekordů.

Pokud však jde o mohutnost, prvenství Amazonky je nezpochybnitelné. Má větší průtok než Mississippi, Nil a Jang-c’-ťiang dohromady. *  Tato monumentální řeka přivádí do Atlantského oceánu 200 000 krychlových metrů vody za sekundu, což je něco mezi 15 a 20 procenty veškeré sladké vody, kterou řeky přivádějí do světových moří. Během 30 sekund jí proteče tolik vody, kolik by pokrylo denní spotřebu pitné vody všech obyvatel země — jeden litr pro každého z šesti miliard lidí.

Tento mimořádný proud jakoby odtlačoval moře, protože vytváří v Atlantském oceánu vrstvu sladké vody do vzdálenosti asi 200 kilometrů od pobřeží. Není divu, že španělský mořeplavec Vicente Yáñez Pinzón, když v červnu roku 1500 spatřil ústí Amazonky, nazval ji Mar Dulce (Sladkovodní moře).

Když cestujete po Amazonce, řeka ve vás skutečně může vyvolávat dojem moře, které zaplavuje prales. Místy je tak široká, že z jednoho břehu nedohlédnete na druhý. V době záplav má na některých úsecích šířku až 50 kilometrů. V závislosti na šířce Amazonky se mění také její hloubka, která se v průměru pohybuje mezi 50 až 80 metry. V nejužším místě, u Óbidos v brazilském státě Pará, je řeka hluboká dokonce 130 metrů.

Na většině svého toku má Amazonka velmi malý spád — pouhé dva centimetry na jeden kilometr. Tato skutečnost přispívá k tomu, že se přílivová vlna dostává vysoko proti proudu. Její působení je patrné dokonce až u města Óbidos, které leží 800 kilometrů od ústí řeky.

Amazonka svým tokem téměř přesně kopíruje rovník a díky tomu na ni má vliv letní období na severní i jižní polokouli. K záplavám dochází střídavě na přítocích na levém břehu a na přítocích na pravém břehu. Jak hladina řeky klesá a stoupá, nejprve na severní straně a pak na jižní straně, celá Amazonka pulzuje jako obrovské srdce. Během roku hladina kolísá o devět až dvanáct metrů. Záplavy jsou na tomto území důležité pro zemědělství. Voda unáší množství organického materiálu a minerálních látek, které jsou ukládány na březích řeky, takže Amazonka zúrodňuje rozsáhlé nížinné oblasti.

Kdo ji objevil a jak bylo toto území osídleno

Španělský dobyvatel Francisco de Orellana byl prvním Evropanem, který se plavil po proudu Amazonky až k jejímu ústí, a byl to on, kdo ji roku 1542 pojmenoval. * Proč jí ale dal jméno Amazonka? Orellana tvrdil, že byl svědkem bitev s kmeny domorodých válečnic, a to mu připomnělo pověsti o Amazonkách z řecké mytologie. Po Orellanovi následovaly další výpravy španělských, anglických, holandských a portugalských cestovatelů. Podle díla Enciclopédia Mirador Internacional Portugalci provedli „bezpočet odvážných nájezdů, aby si podrobili [země] podél [řek] Negro, Solimões a Branco, a ve jménu koruny toto území formálně zabrali“.

Portugalci chtěli svou přítomnost v této oblasti upevnit, a proto zde zahájili misijní činnost. Výše uvedená encyklopedie uvádí, že ve snaze zasévat katolickou víru a rozvíjet obchod se „zbožím z hlubokého pralesa“ — dřevem, pryskyřicí, bylinami a kořením — „členové náboženských řádů často přesouvali své misie z jednoho místa na druhé, a to vždy na říčních březích. Z těchto početných usedlostí vyrostly desítky malých vesnic.“

Tato činnost během 17. a 18. století a pozdější rozmach kaučukových plantáží koncem 19. století výrazně ovlivnily to, jakým způsobem je tato oblast osídlena. Řeky byly tradičními dopravními tepnami, a proto se lidé usídlovali na jejich březích. Tak vznikala městečka a vesnice. Historická města, která byla v oblasti centrální Amazonie založena v předchozích staletích, jsou dnes místy s největší koncentrací obyvatelstva.

Jak se tam lidé přepravují?

Povodí Amazonky je největším říčním povodím na světě. Pokrývá plochu šesti milionů čtverečních kilometrů, což je víc než rozloha Evropy, nepočítaje Rusko. Amazonka má 1 100 přítoků a kromě toho se do ní vlévá řada menších říček. Řeka tím vytváří složitý systém, který  by se dal přirovnat k oběhovému systému lidského těla, přičemž Amazonka představuje hlavní tepnu. Tato síť vodních cest obsahuje dvě třetiny veškeré sladké vody, která je na zemi k dispozici. Tento nesrovnatelný hydrografický systém s 25 000 kilometry splavných toků má nepostradatelnou úlohu v životě místních obyvatel.

Tuto přirozenou superdálnici používají miliony lidí, kteří v amazonské oblasti žijí. Plují po ní lodě všech velikostí, včetně velkých zaoceánských lodí, které se proti proudu dostanou až do města Manaus vzdáleného 1 500 kilometrů od ústí řeky. Menší nákladní a dopravní lodě mohou doplout až do města Iquitos v Peru, 3 700 kilometrů proti proudu Amazonky. Značná část bohatství amazonské oblasti se odváží po řece a stejnou cestou se sem dostává zboží z jiných částí světa. Na Madeiře, která je dlouhá více než 3 000 kilometrů a je největším přítokem Amazonky, také panuje čilý obchodní ruch. Intenzivní obchodní činnost vede k tomu, že v povodí Amazonky je ročně přepraveno více než dva miliony tun nákladu. Nejhustší doprava je mezi Manausem a Belémem, který leží v ústí řeky.

Jaký je život u řeky?

To, že lidé zde žijí především podél Amazonky, svědčí o tom, že jsou závislí na říční dopravě a že dávají přednost úrodné půdě v této nížině. Altomir, jeden z místních obyvatel, říká: „Na tomto území mají lidé podél řeky malé farmy, kde pěstují především maniok, který spolu s rybami představuje hlavní složku jejich jídelníčku. Pěstují také melouny, banány a kukuřici a chovají hovězí dobytek.“ Když ale přijdou záplavy, je potřeba rychle dobytek přepravit jinam, někdy i na vorech.

Rozmarům řeky čelí místní obyvatelé tak, že si stavějí domy na kůlech nebo na plovoucích plošinách, které jsou zakotveny v blízkosti měst. Lidé „jsou velmi přátelští a vítají cizince s úsměvem,“ říká Belarmino, který po řece cestuje velmi často.

 Je běžné vidět, jak k bokům větších lodí přirážejí malé kánoe, a jejich majitelé prodávají nebo nakupují nejrůznější zboží. Jindy jen využijí toho, že je loď vytáhne výše proti proudu. Z lodě hodí lano a osádka kánoe je přiváže ke svému člunu. Ryby, raky a různé místní plodiny, například plody mauricije, maniok a ořechy, místní obyvatelé prodávají nebo vyměňují za obilniny a za průmyslové zboží.

Řeka je zdrojem příjmu pro miliony Brazilců, kteří si na živobytí vydělávají převážením zboží i cestujících. Také se po ní dopravuje dříví, jež bylo zpracováno na pilách v hloubi pralesa.

Značná část potravin, které se v této oblasti spotřebují a které jsou zdrojem bílkovin, pochází z řeky. „Odhaduje se, že v Amazonce žije asi 2 000 druhů ryb, což je mnohem více než v jakémkoli jiném říčním systému na světě,“ uvádí portugalské vydání knihy Vida Selvagem nos Rios (Život zvířat v řekách). Známý oceánograf Jacques-Yves Cousteau podnikl do amazonské oblasti expedici, a pak dokonce prohlásil, že ‚v Amazonii je více druhů ryb než v Atlantském oceánu‘.

K vodním zvířatům, která zde žijí, patří býložravý kapustňák jihoamerický, jemuž hrozí vyhynutí. Je totiž považován za žádoucí úlovek, protože z velkého kapustňáka je možné získat až 100 litrů tuku. Tento savec dosahuje průměrné délky dvou a půl metru a váží asi 350 kilogramů. Kromě něj žije v Amazonce velká sladkovodní ryba arapaima obrovská. Obvykle měří více než dva metry a váží kolem 70 kilogramů. Občas je také možné zahlédnout delfínovce amazonského, kterému se zde říká bouto, nebo delfína brazilského zvaného tucuxi.

Neobvyklá cesta lodí

Lodě jsou odedávna nedílnou součástí života v amazonské oblasti. Jsou základním zdrojem  živobytí pro obchodníky, kteří zde prodávají své zboží a přivážejí tak do odlehlých říčních komunit výdobytky civilizace. Poskytují také levnou dopravu do měst a vesnic ve vnitrozemí, kam není možné dostat se po silnicích. Většina pasažérů stráví cestu v houpacích sítích, které ovšem bývají rozvěšeny na velmi malém prostoru. To je důvodem, proč všichni spěchají na palubu, když loď zakotví v přístavišti — každý chce zabrat to nejlepší místo, kde by si mohl pověsit síť. Ti, kdo budou cestovat na dolní palubě, se budou muset dělit o místo s nejrůznějším zbožím. Cestující bývají povídaví, a tak je snadné navázat přátelský hovor. Navíc na to bude dost času, protože cesta většinou trvá několik dní.

Blízko Manausu je doprava velmi hustá, protože je to nejdůležitější přístav amazonské oblasti. Shromažďují se zde produkty z rozsáhlého území, k němuž patří i části Peru, Bolívie a Kolumbie. Rozvíjí se zde i ekoturistika a přijíždějí sem turisté nejen z Jižní Ameriky, ale také z celého světa.

Nezapomenutelná návštěva

Když navštívíte tuto krásnou oblast, která odedávna přitahovala cestovatele, zjistíte, že stále ještě skrývá mnohá tajemství. Výprava do amazonské oblasti vám odhalí krásu deštného pralesa, ale také ve vás vyvolá pocit posvátné úcty ke Stvořiteli, který vytvořil všechny věci včetně tohoto mohutného říčního systému. (Žalm 24:1, 2)

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 17]

NEZVYKLÝ JEV ZVANÝ POROROCA

V ústí Amazonky se vody této řeky střetávají s mořským přílivem, což je příčinou hlučného a mimořádně ničivého jevu. Přílivová mořská voda je zadržována silným proudem řeky. Hladina mořské vody v ústí stoupá, až už řeka nedokáže mohutnou masu mořské vody udržet. Mořská voda se potom v podobě obrovské vlny začne valit proti proudu řeky, strhává břehy, vyvrací stromy a zanechává za sebou spoušť. Tato ohromná vlna, jež je vyvolána dvěma proti sobě jdoucími proudy, může být vysoká až čtyři metry. Ohlušující rachot, který při tom vydává, je slyšet na velkou vzdálenost. To je pororoca neboli přílivový příboj.

[Mapy na straně 13]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ANDY

Pramen Amazonky

Machu Picchu, Peru

POVODÍ AMAZONKY

Iquitos, Peru

Amazonka (Solimões)

MANAUS

Rio Negro

Madeira

Óbidos

Amazonka

Pará

BELÉM

[Podpisek]

Zeměkoule: Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázky na straně 15]

1. Vesnická dívka

2. Podél břehu řeky stojí domy na kůlech

3. Tmavé vody Rio Negra se setkávají s bahnitými vodami Solimõesu blízko Manausu

4. Rio Negro se vlévá do Amazonky

[Podpisky]

Fotografie 1 a 2: Ricardo Beliel/SocialPhotos; fotografie 3 a 4: Lidio Parente/SocialPhotos

[Obrázky na straně 16 a 17]

1. Přístav Manaus

2. Cestující v houpacích sítích

3. Rybaření z kanoe

[Podpisky]

Fotografie 1: Lidio Parente/SocialPhotos; fotografie 2 a 3: Ricardo Beliel/SocialPhotos

[Podpisky obrázku na straně 17]

Západ slunce: Ricardo Beliel/SocialPhotos; surfař: AP Photo/Paulo Santos