Praha — Historický klenot Evropy

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ČESKÉ REPUBLICE

CHTĚLI byste si prohlédnout město, které má více než tisíciletou historii — město, kde najdete architektonické památky od románského slohu z 10. století, přes gotiku, renesanci, baroko, rokoko, klasicismus, neoklasicismus až po secesi 20. století? Tak se s námi vydejte do Prahy — klenotu střední Evropy. Především, kde vlastně Praha leží?

Podívejte se na mapu Evropy. Najděte si Berlín, hlavní město Německa, které leží v jeho východní části. Odtud veďte přímku asi 120 kilometrů na jih, a první velké město, na které v České republice narazíte, bude hlavní město Praha. Dále na jihovýchod leží Vídeň v Rakousku a potom Budapešť v Maďarsku. Tato města jsou od sebe vzdálena jen několik hodin jízdy autem.

Prahou protéká řeka Vltava. Pro účel naší návštěvy můžeme centrum Prahy rozdělit na pět částí. (Viz mapu na straně 23.) Ta první leží na kopci na západním břehu řeky. Zde se nachází Pražský hrad a Hradčany, což je část města v okolí hradu, jež byla založena přibližně roku 1320. Uprostřed hradního areálu stojí obrovská gotická katedrála sv. Víta, jejíž stavba byla započata již v roce 1344, ale dokončena byla až v roce 1929. V katedrále jsou uloženy korunovační klenoty a je tu také hrobka knížete Václava. Na hrad se můžete dostat veřejnou dopravou nebo pěšky. Stoupání je ale poměrně prudké, tak si určitě vezměte pohodlnou obuv. V areálu hradu rozhodně nezapomeňte zajít do Zlaté uličky, v níž jsou neobvykle malé domky a obchůdky se suvenýry. Domky byly postaveny koncem 16. století pro příslušníky hradní stráže. Později, v 17. století, zde bydleli zlatníci. Podle nich také ulička dostala své jméno.

Jižně od hradu je Malá Strana. V jednom turistickém průvodci se píše: „Chloubou Malé Strany jsou impozantní barokní paláce a staré domy s pozoruhodnými znameními.“ O Praze se také říká, že je stověžatá, kostelních věží je tam ale mnohem více. Připomínají dobu, kdy Češi byli daleko více nábožensky založení. Několik  kostelů stojí právě na Malé Straně, avšak dnes, v postkomunistické éře, je navštěvuje jen málo lidí. K nejznámějším patří chrám sv. Mikuláše. S jeho stavbou se začalo v roce 1703 a dokončen byl v roce 1761. Chrám stavěli dva architekti, otec a syn, ale protože stavba trvala tak dlouho, ani jeden z nich se dokončení tohoto díla nedožil.

Na druhé straně Vltavy

Přes Vltavu vede nejméně sedm mostů, které spojují východní a západní část Prahy. Nejznámější je Karlův most, který je vyhrazen pro pěší. Pokud jste přes tento 520 metrů dlouhý most nepřešli, nepoznali jste Prahu úplně. Zkuste tam jít ráno i večer. Ranní a večerní slunce totiž vytváří zcela jinou atmosféru, a pohled, který vás tam bude čekat, rozhodně stojí za to.

Karlův most spojuje Malou Stranu na levém břehu řeky se Starým Městem, které leží na pravém břehu. Most je obvykle plný turistů, pouličních umělců a prodavačů a panuje zde dobrá nálada. Pravděpodobně tam uslyšíte vynikající českou jazzovou kapelu, která hraje známé neworleanské skladby. Dokonce si zde můžete koupit kompaktní disky a kazety s výbornými nahrávkami této skupiny. Opodál zase můžete vidět studenty, jak si přivydělávají prodejem krásných porcelánových miniatur, které zobrazují nejznámější budovy Staroměstského náměstí. A tak si z nich doma můžete postavit prakticky celé náměstí včetně orloje.

Nyní se podívejte na desítky soch katolických „svatých“, které lemují obě strany Karlova mostu. Představují velkou část české náboženské historie. Jako první tam byla umístěna socha Jana Nepomuckého (1683) a jako poslední socha Cyrila a Metoděje (1938). Na mnohé lidi, kteří se zajímají o Bibli, však nejvíc zapůsobí socha Krista na kříži, která pochází z roku 1629. Co je na ní tak zvláštního?

Kolem Krista je zlatý hebrejský nápis, jenž obsahuje tetragrammaton. Tato čtyři hebrejská písmena představují Boží jméno Jehova, které se v Hebrejských písmech objevuje téměř 7 000krát.

Nádherné Staré Město

Když přejdete Karlův most a projdete Staroměstskou mosteckou věží (na východní straně fasády si všimněte vytesaného ledňáčka, oblíbeného symbolu krále Václava IV.), ocitnete se na Starém Městě — a tady už opravdu stojí za to mít po ruce fotoaparát. Z architektonického hlediska je tato část Prahy pastvou pro oči. Půjdete-li od mostu rovně, dostanete se do Karlovy ulice, jež vede do spleti úzkých uliček se spoustou obchůdků a množstvím zákazníků. Když se rozhlédnete, uvidíte kolem sebe také mnoho různých budov v renesančním a barokním slohu.

Jak procházíte uličkami a obdivujete jejich krásu, dostanete se na Staroměstské náměstí. První, čeho si zde asi všimnete, je množství lidí, kteří se zaujetím sledují nádherný radniční orloj, a to obzvláště pokud se blíží celá hodina. Neočekávejte však, že by hodiny šly naprosto přesně. Orloj byl totiž sestrojen v době, kdy lidé ještě věřili, že země je středem vesmíru a že slunce s hvězdami se otáčejí kolem ní. Každopádně je však orloj mistrovské dílo jak po stránce hodinářské, tak i technické. * (Viz rámeček na protější straně.)

Staroměstské náměstí vás upoutá krásnými budovami a rozmanitými stavebními slohy. Je  tak rozlehlé, že i velké davy lidí na něm vypadají jako nic. Na náměstí je skutečně co obdivovat, a tak si na prohlídku vyhraďte dostatek času. V turistickém průvodci najdete podrobné informace o stavbách, na které se právě díváte. Ten obrovský kostel se dvěma věžemi a mnoha menšími věžicemi, který je na opačném konci náměstí, se jmenuje Týnský chrám a pochází z roku 1365. Tento článek je však příliš krátký na to, abychom zde mohli popsat další budovy, které jsou na tomto nádherném náměstí, například rokokový palác Goltz-Kinských.

Uprostřed náměstí stojí mohutný pomník českého náboženského reformátora Jana Husa (1372–1415). Tento katolický kněz vyvolal hněv církevní hierarchie, protože veřejně kritizoval zkaženou morálku duchovenstva a napadal prodávání odpustků. Hus byl pozván, aby se zúčastnil koncilu v Kostnici, kde měl své názory obhájit. Ačkoli mu byla glejtem zaručena bezpečnost, byl koncilem odsouzen jako kacíř a upálen.

Židovská minulost Prahy

Čtvrtou částí Prahy, kterou by si člověk neměl nechat ujít, je Židovské město, jemuž se říká Josefov. Bylo pojmenováno po císaři Josefovi II., který v roce 1784 zmírnil diskriminaci Židů. Jednou z význačných budov této čtvrti je Staronová synagoga. Byla postavena kolem roku 1270 a je to nejstarší dochovaná synagoga v Evropě, která se stále používá. Je to rovněž jedna z prvních gotických budov v Praze. Synagoga je přístupná veřejnosti a pokud se tam dobře rozhlédnete, najdete Boží jméno v hebrejštině. Nesnažte se však něco fotografovat. V synagoze je to totiž zakázáno. Pokud byste zákaz porušili, hlídači by vás mohli vyvést.

 Ve stejné čtvrti můžete nahlédnout přes bránu Starého židovského hřbitova, kde jsou tisíce náhrobních kamenů s hebrejskými nápisy. Blízko je židovská radnice, na které jsou dvoje hodiny — jedny s římskými číslicemi a druhé s hebrejskými písmeny.

Nedaleko stojí Pinkasova synagoga, jež „nyní slouží jako památník 77 297 Židů z Čech a Moravy, kteří zahynuli v nacistických plynových komorách“. Jejich jména, z nichž 36 000 patří pražským Židům, jsou napsána na vnitřních stěnách této synagogy. (Prague Art and History)

Starobylé Nové Město

Poslední část Prahy, kterou navštívíme, je Nové Město. Říká se mu sice nové, ale ve skutečnosti je založil Karel IV. již v roce 1348 jako místo, jež mělo mimo jiné sloužit jako koňský trh. Nejznámějším místem této městské části je Václavské náměstí, které je důležitým obchodním centrem dnešní Prahy. Některé domy, jako například krásný hotel Evropa, mají secesní fasádu, ale návštěvníky především zaujme jezdecká socha sv. Václava, která zde byla postavena v roce 1912.

Prohlídka Prahy by nebyla úplná, kdybychom si nepřipomněli její kulturní dědictví, obzvláště v oblasti hudby. Rozhodně navštivte Národní divadlo a Státní operu. Miliony lidí, kteří mají v oblibě klasickou hudbu, znají symfonii „Z Nového světa“ od Antonína Dvořáka. Jeho muzeum je umístěno v barokní vile červené a okrové barvy. Avšak za „otce české hudby“ je pokládán Bedřich Smetana, o němž Franz Liszt napsal, že je to „skladatel s ryze českým srdcem“. Proslavil se zvláště cyklem symfonických básní „Má vlast“, z nichž jedna část se jmenuje Vltava. Jde o zhudebněný popis řeky protékající Prahou. Smetanovo muzeum stojí na nábřeží na Starém Městě.

V Praze toho lze vidět a obdivovat ještě mnohem více. Zveme vás tedy, abyste si tisíciletou historii a kulturu Prahy prohlédli osobně.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 23]

Staroměstský orloj

Hodiny mají tři části. Vždy v celou hodinu se v horní části hodin otevřou dvě okénka, za kterými prochází dvanáct apoštolů. Je zajímavé, že Jidáš Iškariotský a Jakub, syn Alfeův, byli nahrazeni Pavlem a Barnabášem, kteří však podle Bible nejsou počítáni ke 12 apoštolům. Hned pod nimi je jako symbol smrti kostlivec. Ten celou atrakci zahajuje a teprve potom se objeví apoštolové. Smrtka zvedá levou ruku, v níž má přesýpací hodiny, a ty pak otočí. Dalšími pohyblivými figurami jsou kokrhající kohout, Turek pokyvující hlavou, Marnivec prohlížející se v zrcadle a Lakomec v podobě skoupého lichváře.

Orloj kromě jiného udává tři různé časy — arabské číslice ukazují staročeské měření času, římské číslice udávají novodobý čas a navíc orloj ukazuje i babylónský čas, podle něhož bylo období denního světla rozděleno do dvanácti hodin. Je tedy zřejmé, že studiu těchto mistrovských hodin je potřeba věnovat mnoho času.

[Mapa na straně 23]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Centrum Prahy

Pražský hrad a Hradčany

Malá Strana

Vltava

Josefov

Staré Město

Nové Město

[Obrázek na straně 22]

Hebrejský nápis obsahuje tetragrammaton

[Obrázek na straně 24]

Secesní budova s barokními prvky

 [Obrázek na straně 24 a 25]

Karlův most

[Obrázek na straně 25]

Věž Staroměstské radnice a kostel sv. Mikuláše

[Obrázek na straně 25]

Interiér katedrály sv. Víta

[Obrázek na straně 25]

Václavské náměstí