Přejít k článku

Přejít na obsah

Záchrana životního prostředí — Jakých úspěchů jsme dosáhli?

Záchrana životního prostředí — Jakých úspěchů jsme dosáhli?

Záchrana životního prostředí — Jakých úspěchů jsme dosáhli?

BHÓPÁL, Černobyl, Valdez, Three Mile Island — tato jména pravděpodobně vyvolávají v mysli obrazy ekologických katastrof, k nimž v různých částech světa došlo. Každá z těchto katastrof nám připomíná, že životní prostředí této planety je vystaveno útoku.

Různé organizace i jednotlivci varují. Někteří podnikli veřejné akce, aby na problémy upozornili. Jedna anglická knihovnice se řetězem připoutala k buldozeru, aby zabránila stavbě silnice, která měla vést přes ekologicky citlivé území. Dvě ženy patřící k Austrálcům vedly ve své zemi kampaň proti těžbě uranu v národním parku. Těžba byla skutečně zastavena. Takové akce jsou sice dobře míněné, ale někdy se nesetkávají s pochopením. Například jeden bývalý kapitán ruského válečného námořnictva, který sloužil za sovětské éry, se obával, že z potopených ruských jaderných ponorek začne unikat radioaktivní palivo. Když zveřejnil, kde potopené ponorky leží, byl uvězněn.

K organizacím, které upozorňují na ohrožování životního prostředí, patří Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu, Program OSN pro životní prostředí a také hnutí Greenpeace. Některé organizace pouze upozorňují na ekologické problémy, na něž při své práci narazí. Jiné naopak se zápalem usilují o to, aby ekologické otázky byly v popředí pozornosti médií a veřejnosti. Hnutí Greenpeace je dobře známé tím, že své aktivisty posílá do míst, kde jsou ožehavé ekologické problémy. Obrací také pozornost veřejnosti k takovým otázkám, jako je globální oteplování, ohrožené druhy a nebezpečí geneticky modifikovaných zvířat i rostlin.

Někteří aktivisté říkají, že používají „kreativní konfrontaci, aby upozornili na globální ekologické problémy“. K jejich metodám patří to, že se například připoutávají na brány dřevařských podniků, a tak protestují proti ničení staletých pralesů. Když jistá země porušovala zákaz lovu velryb, aktivisté proti tomu protestovali tak, že se po celém světě shromažďovali před velvyslanectvími této země a měli nasazené velké oční bulvy. Tím chtěli poukázat na to, že lidé si všímají, co tato země dělá.

O ekologické problémy přitom není nouze. Jednotlivci i organizace například upozorňují na nebezpečí způsobené znečištěním vody. Navzdory tomu situace stále vypadá velmi špatně. Jedna miliarda lidí nemá k dispozici nezávadnou vodu. Časopis Time uvedl, že „každý rok umírají 3,4 milionu lidí na nemoci způsobené znečištěnou vodou“. Podobným problémem je znečištěný vzduch. Publikace The State of World Population 2001 (Stav světové populace 2001) podává zprávu o tom, že „znečištěný vzduch zabíjí odhadem 2,7 milionu až 3 miliony lidí ročně“. Zpráva dodává, že „znečištěný venkovní vzduch poškozuje více než 1,1 miliardy lidí“. Jako konkrétní příklad je uvedeno to, že „drobné znečišťující částice jsou v Evropě příčinou až 10 procent respiračních onemocnění dětí“. Ano, navzdory varováním a různým akcím, které až dosud proběhly, se problémy týkající se těchto základních věcí nutných pro život jen zhoršují.

Mnoha lidem to připadá paradoxní. O životním prostředí toho víme mnohem víc než kdy dříve. Více jednotlivců a organizací se dnes intenzivně zabývá tím, aby životní prostředí bylo čisté. Vlády ustavily zvláštní ministerstva, která mají pomoci tyto problémy řešit. Máme také k dispozici více technologických prostředků než dříve. Přesto se zdá, že se věci nezlepšují. Čím to je?

Jeden krok vpřed, dva kroky vzad

Průmyslový pokrok nám měl zjednodušit život. V některých ohledech se to skutečně stalo. Avšak právě tento „pokrok“ zhoršuje ekologické problémy naší země. Vynálezů a zlepšení, která nám průmysl přinesl, si vážíme. Přesto právě výroba těchto věcí a jejich používání často vede k ničení určitých částí našeho světa.

Příkladem jsou moderní dopravní prostředky. Díky nim můžeme rychleji a pohodlněji cestovat. Málokdo by se chtěl vrátit do časů koňských povozů. Moderní doprava nicméně přispívá k celé řadě problémů. Jedním z nich je globální oteplování. Lidé využívají vynálezy, které do vzduchu chrlí miliony tun zplodin, a tím mění chemické složení atmosféry. Tyto zplodiny údajně způsobují takzvaný skleníkový efekt, což vede k oteplování atmosféry. Během uplynulého století teplota stoupala. Americký Úřad pro ochranu životního prostředí uvádí, že „10 nejteplejších let 20. století nastalo během jeho posledních 15 let“. Někteří odborníci se domnívají, že v 21. století stoupne průměrná světová teplota o 1,4 až 5,8 stupně Celsia.

Očekává se, že vyšší teploty povedou k dalším obtížím. Sněhová pokrývka na severní polokouli se zmenšuje. Počátkem roku 2002 se rozpadl antarktický pobřežní ledovec o rozloze 3 250 kilometrů čtverečních. Hladina moří by během tohoto století mohla výrazně stoupnout. Třetina světové populace žije blízko moře, takže zvýšení hladiny by znamenalo, že tito lidé přijdou o domov a úrodnou půdu. Mohlo by to také způsobit velké problémy pobřežním městům.

Vědci jsou toho názoru, že vyšší teploty povedou k větším srážkám a častějšímu výskytu extrémního počasí. Silná bouře ve Francii v roce 1999 zabila 90 lidí a zničila 270 milionů stromů. Někteří si myslí, že to byla jen předzvěst toho, co má přijít. Jiní odborníci se domnívají, že klimatické změny povedou k šíření nemocí, jako je malárie, horečka dengue a cholera.

Příklad dopravních prostředků ukazuje, jak komplexní dopad mohou mít nové technologie — obecně může vynález být pro lidstvo prospěšný, ale současně vyvolá množství problémů, které se dotýkají mnoha oblastí života. Publikace Human Development Report 2001 (Zpráva o rozvoji lidstva 2001) pravdivě říká: „Každý technologický pokrok přináší potenciální výhody i rizika, z nichž některá je velmi těžké předvídat.“

K technologii neboli aplikované vědě lidé často vzhlížejí s nadějí, že přinese řešení ekologických problémů. Ochránci životního prostředí například dlouho poukazovali na následky používání pesticidů. Když byly vyprodukovány geneticky modifikované rostliny, díky kterým je používání pesticidů možné snížit nebo úplně vyloučit, vypadalo to, že věda přišla s dobrým řešením. Avšak v případě kukuřice Bt, která byla geneticky upravena tak, aby pro její ochranu před škůdci nebylo potřeba používat pesticidy, se ukázalo, že zabíjí nejen škůdce, ale i motýly monarchy stěhovavé. „Řešení“ se tedy někdy vrátí jako bumerang a způsobí další problémy.

Mohou pomoci vlády?

Vzhledem k tomu, že ničení životního prostředí je tak rozsáhlým problémem, jeho vyřešení by vyžadovalo spolupráci jednotlivých vlád. V některých případech vládní představitelé projevili chvályhodnou odvahu, jež je potřebná k doporučení pozitivních kroků, které by životnímu prostředí pomohly. Skutečných vítězství však v tomto ohledu bylo jen velmi málo.

Příkladem toho je mezinárodní konference, která se konala v roce 1997 v Japonsku. Zúčastněné státy se přely o znění dohody, která se měla týkat snížení emisí způsobujících skleníkový efekt. K všeobecnému překvapení bylo nakonec dohody dosaženo. Bývá označována jako Kjótský protokol. Rozvinutým zemím, jako jsou například Spojené státy, Japonsko a členské státy Evropské unie, smlouva ukládala, aby do roku 2012 snížily emise v průměru o 5,2 procenta. To byla slibná vyhlídka. Počátkem roku 2001 však americká vláda od Kjótského protokolu odstoupila. To vyvolalo značné překvapení, protože Spojené státy mají méně než 5 procent světové populace, ale produkují asi čtvrtinu emisí. Navíc ani ostatní vlády s ratifikací Kjótského protokolu příliš nepospíchají.

Tento příklad ukazuje, jak obtížné je, aby vlády dospěly k nějakému smysluplnému řešení tohoto problému. Za prvé, je obtížné přimět jednotlivé vlády k tomu, aby se společně sešly, a za druhé, je obtížné, aby se shodly na tom, jak lze otázky životního prostředí řešit. I když dojde k podepsání dohod, některé zúčastněné strany od svých závazků později odstupují. Jindy je zase problémem, jak dohody uvést do praxe. V jiných případech vlády a organizace mají dojem, že si nemohou dovolit nést náklady, které jsou s čištěním životního prostředí spojeny. Na některých místech problém spočívá zkrátka v lidské chamtivosti. Mocné obchodní organizace vyvíjejí silný tlak na vlády, aby nezaváděly opatření, která by vedla k nižším ziskům. Je dobře známo, že takovým organizacím jde o maximální zisk a často přitom nehledí na škody, které na životním prostředí vzniknou.

Celou záležitost navíc komplikuje fakt, že ne všichni vědci se shodují na tom, jak katastrofální budou důsledky znečišťování země. Vládní politikové si proto často nejsou jisti, jak daleko mají jít v omezování ekonomického růstu své země, aby se předešlo problémům, které mohou, ale také nemusí být tak hrozivé, jak si někteří odborníci myslí.

Lidstvo je ve velmi obtížné situaci. Každý ví, že je zde problém a že je potřeba nějak jej řešit. Navzdory tomu, že některé země vyvíjejí v tomto směru cílevědomé úsilí, životní prostředí se obecně zhoršuje. Je snad naše planeta odsouzena k tomu, aby na ní nakonec lidé vůbec nemohli žít? V následujícím článku se nad touto otázkou zamyslíme.

[Rámeček a obrázek na straně 7]

ZNEČIŠTĚNÍ HLUKEM

Jeden druh znečištění není vidět, ale je slyšet. Jedná se o znečištění hlukem. Odborníci říkají, že i tento druh znečištění je znepokojující, protože vede ke ztrátě sluchu, vysokému krevnímu tlaku, nedostatku spánku a snížení produktivity. Děti, které chodí do školy, jež stojí v hlučném prostředí, mají problémy se čtením.

[Rámeček a obrázek na straně 7]

ODLESNĚNÍ VEDE K PŘEMNOŽENÍ POTKANŮ

Když se v 15 městech na filipínském ostrově Samar přemnožili potkani, vláda uvedla, že příčinou této situace je odlesnění tohoto území. Kvůli vykácení lesů ubylo dravých zvířat, která se potkany živí. Současně zmizely zdroje potravy i potkanům. Tito hlodavci se proto při hledání potravy přesunuli do zalidněných oblastí.

[Podpisek]

© Michael Harvey/Panos Pictures

[Rámeček a obrázek na straně 7]

OBĚTI TOXICKÉHO ODPADU?

Když byly Michaelovi tři a půl měsíce, zjistilo se, že má neuroblastom — rakovinný nádor. Kdyby se jednalo o ojedinělý případ, možná by to nevzbudilo velkou pozornost. Zjistilo se však, že rakovinou trpí dalších asi 100 dětí, které v té oblasti žijí. Mnoho rodičů tím bylo velmi znepokojeno. Někteří z nich se domnívali, že takový nadměrný výskyt rakoviny by mohl souviset s chemickými továrnami, které jsou v okolí. Při vyšetřování se zjistilo, že jistá firma zabývající se likvidací odpadu odvážela z jedné továrny sudy toxických látek a ukládala je na bývalé drůbeží farmě. Obsah sudů byl někdy vyléván přímo na zem. Výzkumní pracovníci objevili stopy jedovatých látek v místních studnách. Rodiče nyní uvažují, zda by to nemohla být příčina rakoviny jejich dětí.

[Rámeček a obrázek na straně 8]

TOXICKÉ CHEMIKÁLIE

Po skončení druhé světové války bylo 120 000 tun bojových otravných látek, převážně fosgenu a yperitu, naloženo na lodě, které pak byly potopeny. Některé leží na mořském dně severozápadně od Severního Irska. Ruští vědci varují před nebezpečím, že tyto jedovaté látky mohou nyní začít unikat.

[Rámeček a obrázek na straně 8]

ZNEČIŠTĚNÝ VZDUCH ZABÍJÍ

Světová zdravotnická organizace uvádí, že 5 až 6 procent všech úmrtí na světě je způsobeno znečištěným ovzduším. V kanadské provincii Ontario občané údajně přijdou kvůli znečištěnému ovzduší o více než jednu miliardu dolarů ročně. Tolik je stojí zdravotní péče a nepřítomnost na pracovišti kvůli nemoci.

[Rámeček a obrázek na straně 8]

UMÍRAJÍCÍ KORÁLOVÉ ÚTESY

V jihovýchodní Asii někteří rybáři používají roztok kyanidu k ochromení ryb, které je pak snadné chytit. Jed se z ryb rychle vyplaví, takže jsou poživatelné. Jedovaté látky však zůstanou ve vodě a zabíjejí korálové útesy.

[Rámeček a obrázek na straně 8]

FALEŠNÝ POCIT BEZPEČÍ

Časopis Asiaweek píše, že většina látek, které znečišťují ovzduší asijských měst, pochází z výfukových plynů. Hlavní podíl na tom mají dieselové a dvoutaktní motory, které vypouštějí velké množství nepatrných částic. Právě ty způsobují mnoho zdravotních problémů. Výše zmíněný časopis také uvádí: „Dokor Čan Čang-chuan, přední tchajwanský expert v otázkách znečištění životního prostředí, říká, že výfukové plyny dieselových motorů způsobují rakovinu.“ Někteří obyvatelé asijských měst nosí chirurgické roušky, aby znečištěný vzduch nevdechovali. Jak účinné je takové opatření? Doktor Čan říká: „Tyto roušky jsou neúčinné. Většina znečištění je v podobě plynů nebo velmi malých částic, které rouška nedokáže účinně odfiltrovat. Navíc . . . roušky nedrží na tváři vzduchotěsně. Poskytují tedy falešný pocit bezpečí.“

[Obrázek na straně 7]

Vysazování nových lesů napomáhá ochraně životního prostředí

[Podpisek obrázku na straně 8]

AFP/Getty Images; nahoře vlevo: Otištěno se svolením The Trustees of the Imperial War Museum, London (IWM H 42208); nahoře vpravo: Howard Hall/howardhall.com