Roste odpor vůči daním?

„Když se namáhám, jiný z toho má užitek.“ Babylónské přísloví, asi 2300 př. n. l.

„Kromě smrti a daní není na světě nic jisté.“ Americký státník Benjamin Franklin, 1789

REUBEN je obchodník. Každý rok však třetinu z toho, co si tvrdou prací vydělá, pohltí daně. „Nevím, kam ty peníze potom jdou,“ stěžuje si. „Vláda pořád ‚utahuje opasek‘ a poskytuje méně služeb než dříve.“

Ať se nám to líbí nebo ne, daně jsou součástí našeho života. Spisovatel Charles Adams říká: „Vlády zdaňují příjmy mnoha způsoby již od doby, kdy začala civilizace.“ Daně často budily nelibost a někdy byly příčinou otevřených konfliktů. Starověcí Britové bojovali proti Římanům se slovy: „Je mnohem lepší padnout, než žít s břemenem v podobě daní.“ Ve Francii daň ze soli neboli gabelle přispěla k rozpoutání Francouzské revoluce. Výběrčí daní byli během této revoluce popravováni gilotinou. Spor kvůli daním hrál roli také v americké válce za nezávislost, kdy americké kolonie bojovaly proti Anglii.

Není divu, že odpor k daním přetrvává dodnes. Odborníci tvrdí, že daňové systémy rozvojových zemí jsou často „neúčinné“ a „nespravedlivé“. Jeden odborník uvádí, že v jisté chudé africké zemi se muselo odvádět „více než 300 místních daní, což představovalo systém, který nebylo možné zvládnout ani za ideálních okolností. Správné mechanismy, jak daně vybírat a jak výběr sledovat, buď neexistují nebo se na ně nedbá, . . . čímž se vytvářejí příležitosti k zneužití.“ BBC podala zprávu o jedné asijské zemi, kde „místní úředníci zavedli desítky . . . nezákonných poplatků — od poplatků za pěstování banánů po daně za porážku prasete —, buď aby [zvýšili] místní příjmy nebo si naplnili vlastní kapsu“.

K nespokojenosti přispívá také propast mezi chudými a bohatými. Publikace Africa Recovery, kterou vydává OSN, uvádí: „Jedním z mnoha ekonomických rozdílů mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi je to, že rozvinuté země vyplácejí zemědělcům dotace, zatímco rozvojové země vyžadují od zemědělců daně. . . . Studie provedené Světovou bankou naznačují, že jen ty dotace, které [svým farmářům] vyplácí americká vláda, snižují západoafrickým zemím roční hrubý příjem z vývozu bavlny o 250 [milionů] dolarů.“ Zemědělci v rozvojových zemích tedy bývají rozladěni tím, že vlády vyžadují daň z jejich příjmů, které již tak jsou velmi malé. Zemědělec z jedné asijské země říká: „Kdykoliv sem přišli [vládní úředníci], vždycky to bylo proto, že chtěli peníze.“

Podobná nespokojenost byla nedávno patrná v Jižní Africe, kde vláda uložila farmářům pozemkovou daň. Farmáři hrozili, že s celou záležitostí půjdou k soudu. Daň „povede k bankrotům mezi farmáři a ke zvýšení nezaměstnanosti  mezi zemědělskými dělníky,“ varoval mluvčí farmářů. A i dnes nespokojenost s daněmi někdy vede k násilí. BBC uvedla: „Dva [asijští] farmáři byli loni zabiti při policejním útoku na vesnici, kde rolníci protestovali proti vysokým daním.“

Nejsou to však jen chudí lidé, kdo je nespokojen s daněmi. Průzkum provedený v Jižní Africe ukázal, že mnozí bohatí daňoví poplatníci „nejsou ochotni platit další daně, i kdyby to znamenalo, že vláda nebude schopna zkvalitnit služby, které jsou pro plátce daní důležité“. A kvůli daňovým únikům se na první stránky novin dostaly význačné osobnosti z oblasti hudby, filmu, sportu a politiky. Kniha The Decline (and Fall?) of the Income Tax (Úpadek [a pád?] daně z příjmu) uvádí: „Je smutné, že také naši nejvyšší vládní představitelé, naši prezidenti, rozhodně nejsou dokonalými příklady, které by měly běžné občany podněcovat k dodržování daňových zákonů.“

I vy máte možná pocit, že daně jsou příliš vysoké a nespravedlivé. Jaký postoj k placení daní by tedy člověk měl mít? Slouží daně k něčemu opravdu dobrému? Proč jsou daňové systémy tak komplikované a z určitého hlediska nespravedlivé? Odpověďmi na tyto otázky se budou zabývat následující články.

[Obrázek na straně 4]

Chudí lidé v rozvojových zemích často nesou neúměrné břemeno daní

[Podpisek]

Godo-Foto