„Tisícihvězdičkový hotel“

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE FRANCII

MNOHO lidí by ochotně vyměnilo noc ve čtyřhvězdičkovém hotelu za noc strávenou v poušti, kde je možné obdivovat úžasnou hvězdnatou oblohu. Po návštěvě nádherného jižního Tuniska jsem se mezi tyto lidi zařadil i já. V této severoafrické zemi jsem s potěšením využil služeb „tisícihvězdičkového hotelu“ — pouštního stanu nomádského pastevce.

V takových „hotelích“ žily během celých dějin lidstva miliony lidí z asijských stepí, Sahary i Severní Ameriky. Přesto, že během uplynulého století se života ve stanech museli mnozí z nich vzdát, tisíce nomádů dál putuje pouští. Jsou velmi pohostinní, a tak den strávený v jejich společnosti je nezapomenutelným zážitkem.

„Dům srsti“

Abych se dostal do tábora nomádů neboli do douaru, jak se mu v severní Africe říká, můj průvodce mě odvezl starým landroverem do pouště. Několika pastevců jsme se zeptali na cestu a nakonec jsme v dálce uviděli siluety několika černohnědých stanů. Když jsme vystoupili z auta, silně na nás zapůsobilo ticho, které v poušti panuje. Beduíni říkají, že toto ticho očišťuje mysl. Náš hostitel nás vřele uvítal a pozval nás do svého stanu. Jeho příbytek byl asi dvanáct metrů dlouhý, pět metrů široký a dva metry vysoký. Vešli jsme do části stanu, která je vyhrazena mužům a hostům, a posadili jsme se na krásné koberce. Druhá část stanu, jež je vyhrazena pro rodinu a na vaření, byla oddělena závěsem, který je spuštěn vždy, když  jsou ve stanu hosté. Zatímco jsme si povídali s hostitelem, jeho manželka přinesla tradiční mátový čaj. Dcery, které zůstaly v kuchyňské části stanu, mezitím připravovaly těsto na placky. Tyto placky se pečou v hliněné pánvi na otevřeném ohni a jsou velmi dobré.

Během rozhovoru jsem se našeho hostitele zeptal, jak je stan udělán. Nadšeně mi to začal vysvětlovat. Jednotlivé stanové díly nejsou udělány z jednoho kusu látky, ale z několika pruhů, které jsou dlouhé asi patnáct metrů a široké přibližně padesát centimetrů. Některé větší stany jsou ze dvanácti nebo třinácti takových pruhů látky. Jak se ale tato tkanina vyrábí?

Bylo slunné odpoledne a před stanem seděla v písku jedna z dcer našeho hostitele. V ruce držela vřeteno a obratně splétala chlupy ze zvířecí srsti v silnou přízi. Z ní se potom na horizontálním ručním stavu tkají dlouhé pruhy látky. Ta je tkána volně, takže je vzdušná a umožňuje dobré větrání. Když prší, vlákna nabobtnají, a tím se uzavřou otvory v tkanině, která se tak stane nepromokavou. Není pochyb o tom, že arabský výraz pro stan, totiž bait eš-šaar neboli „dům srsti“, je nanejvýš vhodný.

Péče o stan

Jak dlouho takový stan vydrží? Nomádi o své pouštní domovy dobře pečují. Náš hostitel mi řekl, že ženy z jeho domácnosti tkají nejméně jeden pruh stanové látky ročně. Ten nejopotřebovanější pruh je obvykle každý rok vyměněn za pruh nový. Stan, který se skládá z osmi pruhů látky, je tedy během osmi let obnoven. Někteří nomádi stan rozpářou, jednotlivé pruhy látky obrátí a zase sešijí, takže lépe zachovaná vnitřní strana se stane vnější stranou.

Jak je ale stan podepírán? Střed stanu je podepírán čtyřmi tyčemi z meruňkového dřeva. Dvě prostřední tyče jsou dlouhé asi dva a půl metru. Jeden jejich konec je zaražen do země a druhý je zasazen do zdobeného trámku z tvrdého dřeva, který je dlouhý čtyřicet pět až šedesát centimetrů a obě tyče spojuje. Trámek je prohnutý, takže vrchol stanu má tvar velbloudího hrbu. Boky a zadní strana stanu jsou podepírány několika kratšími tyčemi. Na to, jak je stan uchycen, jsme se šli podívat zvenku. K ukotvení stanu jsou použity provazy upletené z kozích chlupů. Konce provazů jsou připevněny ke stanovým kolíkům, které jsou zaraženy v zemi.

Za stanem je široký plot ze suchého houští, který chrání před divokými zvířaty. Nedaleko stanu je přivázán osel a v blízké kruhové ohradě je stádo ovcí a koz, o něž se pečlivě starají dcery našeho hostitele.

Jednoduchý způsob života

Než jsme si vše prohlédli, byly placky hotové. Namáčeli jsme je do hustého olivového oleje a byla to opravdová pochoutka. Když jsem se rozhlédl po stanu, překvapilo mě, jak jednoduchým způsobem života nomádi žijí. Jediným kusem nábytku byla dřevěná truhla. Kromě ní byly ve stanu tkané pytle, koberce a přikrývky. A dcery našeho hostitele mi hrdě ukázaly jednoduché nástroje na česání a spřádání vlny. Kromě těchto věcí měla tato rodina jen velmi málo hmotného majetku. Připomnělo mi to moudrá slova básníka a pastýře Davida, který nějakou dobu také žil ve stanech: „Jeden kupí věci a neví, kdo je posbírá.“ (Žalm 39:6)

Mnozí nomádi mají v oblibě poezii, a dokonce se účastní básnických soutěží. Lásku k poezii v nich možná probouzí prostředí, v němž žijí. Mají také rádi různé příběhy a přísloví. Proto jsem při návštěvě citoval několik přísloví ze Svatého Písma, které je plné moudrosti Toho, „kdo roztahuje nebesa právě jako jemný tyl, kdo je rozestírá jako stan k bydlení“. (Izajáš 40:22) Pak přišel čas, abychom se rozloučili. Hostiteli i jeho rodině jsem vřele poděkoval za pohostinnost a v duchu jsem přemýšlel, kdy budu mít zase příležitost strávit nějaký čas v nádherném „tisícihvězdičkovém hotelu“.

[Obrázek na straně 26]

V pánvi se pečou placky

[Podpisky obrázku na straně 26]

Musée du Sahara à Douz, avec l’aimable autorisation de l’Agence de mise en valeur du patrimoine et de promotion culturelle de Tunisie; velbloudi: ZEFA/ROBERTSTOCK.COM