Zkouška víry

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE VELKÉ BRITÁNII

RICHMOND je malebné město v anglickém hrabství North Yorkshire. Hrad, který zde stojí, byl postaven krátce po Normanském záboru v roce 1066. Z hradu je nádherný výhled na údolí řeky Swale a na Národní park Yorkshire Dales.

Televizní dokumentární pořad The Richmond Sixteen (Richmondská šestnáctka) poukázal na to, že hrad sehrál významnou úlohu v moderních dějinách. Během první světové války zde totiž bylo uvězněno šestnáct mužů, kteří z důvodu svědomí odmítli nastoupit do armády. Co se vlastně tehdy odehrálo?

Odvod

Po vyhlášení války v roce 1914 se v Británii zvedla vlna patriotismu a do armády zde nastoupilo asi 2,5 milionu mužů. Ztrát na frontě ale přibývalo a začalo být zřejmé, že válka neskončí tak rychle, jak politikové slibovali. „Odvody přestaly být záležitostí proseb a staly se záležitostí nátlaku,“ vysvětluje válečný historik Alan Lloyd. V březnu 1916 tak byli poprvé v dějinách Británie povoláni do armády neženatí muži.

Bylo ustaveno dva tisíce soudních tribunálů, které se zabývaly odvoláními proti odvodu. Avšak jen velmi málo těch, kdo odmítli nastoupit do armády z důvodu svědomí, bylo úplně zproštěno branné povinnosti. Většině z nich bylo nařízeno nastoupit k nebojovým jednotkám, které ale také podporovaly válečnou mašinérii. Ti, kdo odmítli nastoupit i k těmto jednotkám, byli stejně považováni za odvedence a dostávali se před vojenské soudy. Jednalo se s nimi tvrdě a byli zavíráni do vězení, kde často žili ve strašných, stísněných podmínkách.

Richmondská šestnáctka

K Richmondské šestnáctce patřilo i pět badatelů Bible, jak byli tehdy známi svědkové Jehovovi. Jeden z nich, Herbert Senior, se stal badatelem Bible v roce 1905, kdy mu bylo 15 let. Téměř o 50 let později o svých zážitcích v Richmondu napsal: „Dali nás do cel, které vypadaly spíš jako kobky. Zřejmě je celé roky nepoužívali, protože na podlaze byly asi dva nebo tři palce suti.“ Stěny cel byly obílené a vězni na ně psali jména a vzkazy, ale také kreslili podobizny svých blízkých. Z některých nápisů je patrná jejich víra. Mnohé z toho je dnes sice vybledlé a místy nečitelné, ale přesto veřejnost nedávno dostala příležitost si tyto nápisy a kresby prohlédnout.

Jeden vězeň napsal: „Mohu stejně dobře zemřít kvůli svým zásadám, jako kvůli tomu, kdybych neměl žádné.“ V mnoha nápisech jsou zmínky o Ježíši Kristu a o tom, co učil. Jsou zde také pečlivě nakreslené symboly koruny s křížem, což byl znak, který v té době používali mezinárodní badatelé Bible sdružení v organizaci International Bible Students Association (IBSA). Herbert Senior vzpomínal, že na stěnu své cely udělal „Nákres věků“ z biblické studijní pomůcky The Divine Plan of The Ages (Božský plán věků). Ten se však již najít nepodařilo.  Je možné, že nákres již zmizel, stejně jako další nápisy na stěnách hlavního vězeňského bloku. Na jedné zdi čteme: ‚Clarence Hall, Leeds, I.B.S.A. 29. května 1916. Poslán do Francie.‘

Do Francie a zpátky

Ve Francii a Belgii děsivým tempem přibývalo ztrát na životech. Ministr války Horatio Herbert Kitchener a britský generál Douglas Haig zoufale potřebovali více vojáků, včetně ženatých mužů, kteří od května 1916 také museli nastoupit do armády. Aby odradili odvedence od případného odmítnutí nastoupit do ozbrojených sil, rozhodli se pro nezákonnou akci, při které chtěli použít odpírače vojenské služby jako varovný příklad. Vojáci s namířenými puškami donutili všech 16 richmondských odpíračů, kteří byli spoutáni okovy, aby nastoupili do vlaku. Tajně a oklikami je pak dopravili do Francie. Časopis Heritage uvádí, že na pláži u města Boulogne „muže připoutali ostnatým drátem ke kůlům, jako by snad měli být ukřižováni“. Potom před nimi popravčí četa zastřelila britského dezertéra. Odpíračům bylo řečeno, že pokud neuposlechnou rozkazy, čeká je stejný osud.

V polovině června 1916 byli vězni předvedeni před 3 000 nastoupených vojáků, aby si vyslechli rozsudek smrti. Mezitím však Kitchener zemřel a britský ministerský předseda do celé záležitosti zasáhl. Do Londýna se totiž dostala pohlednice se zašifrovanou zprávou, na jejímž základě nejvyšší velení rozkaz zrušilo. Generál Haig dostal pokyn změnit všechny rozsudky smrti na desetiletý trest nucených prací.

Po návratu do Británie byli někteří ze 16 odpíračů převezeni do žulového lomu ve Skotsku, kde ve strašných podmínkách vykonávali „práci národního významu“, jak uvádí oficiální zpráva. Ostatní, jako například Herbert Senior, byli znovu posláni do vězení, ale už ne vojenského, nýbrž civilního.

Odkaz

Zdi v celách Richmondského hradu jsou v chatrném stavu. Návštěvníci expozice, která je zde instalována pod správou úřadu English Heritage, si přesto mohou prohlédnout cely i nápisy zblízka, a to ve virtuální realitě pomocí interaktivního počítačového programu. Studenti, kteří sem chodí na exkurze, jsou vedeni k tomu, aby pochopili, proč ti, kdo z důvodu svědomí odmítli nastoupit do armády, byli ochotni kvůli své upřímné víře podstoupit trest, věznění i případnou popravu.

Členové Richmondské šestnáctky „upozornili na problém odpírání vojenské služby z důvodu svědomí, a tak veřejnost začala tento postoj přijímat a respektovat“. Úřady pak projevovaly více pochopení těm, kdo vojenskou službu odepřeli z důvodu svědomí za druhé světové války.

V roce 2002 byla část krásné hradní zahrady věnována památce členů Richmondské šestnáctky jako projev ocenění za jejich morální přesvědčení.

[Obrázky na straně 12 a 13]

Zleva doprava: Věž Richmondského hradu z 12. století a vězeňský blok s celami

Herbert Senior, jeden z Richmondské šestnáctky

Jedna z cel, kde byli členové Richmondské šestnáctky vězněni

V pozadí: Některé z nápisů, jež zůstaly na vězeňské zdi