Zvířata — Jsou darem od Boha

UŽ JSTE někdy byli v zoo nebo v cirkuse? Toužili jste pohladit si některá krásná zvířata, která jste tam viděli? Například majestátního lva či obrovského sibiřského tygra? Možná jste trochu záviděli krotiteli nebo ošetřovateli, že si to ke zvířatům dovolit mohl. Je to tak, jak před téměř 2 000 lety prohlásil jeden pisatel Bible: „Každý druh divokého zvířete stejně jako ptáka a lezoucího tvora a mořského tvora má být zkrocen a byl zkrocen lidským rodem.“ (Jakub 3:7)

Zvířata všech druhů reagují na láskyplnou péči a pozornost. Je radost pozorovat, jak se chovají v přítomnosti lidí, kteří se o ně s láskou starají. Římský spisovatel Plinius, který žil přibližně v téže době jako výše citovaný Jakub, psal o ochočených slonech, lvech, tygrech, orlech, krokodýlech, hadech, a dokonce rybách.

Historie ochočování zvířat však sahá do mnohem ranějších dob. Dlouho před Jakubem a Pliniem ochočovali zvířata Egypťané a chovali je pak ve svých domácnostech. I dnes lidé v některých zemích chovají doma mnohé druhy zvířat, která jsou k vidění v zoologických zahradách.

Vztahy mezi člověkem a zvířaty na počátku lidských dějin

Bible, která obsahuje nejstarší zprávu o dějinách lidstva, uvádí, že první člověk Adam dal zvířatům jména: „Jakkoli ji člověk nazval, každou živou duši, takové bylo její jméno. Tak člověk pojmenoval všechna domácí zvířata a nebeské létající tvory a každé divoké polní zvíře.“ (1. Mojžíšova 2:19, 20) Je zřejmé, že Adam musel zvířata nejprve důkladně poznat, než jim mohl dát vhodná jména. Při tom mu od zvířat nehrozilo žádné nebezpečí, a to ani od těch, která jsou divoká. Mezi člověkem a zvířaty byly totiž pokojné vztahy, a Adam jistě musel mít radost z toho, že má zvířata kolem sebe.

Adama a jeho manželku Evu Bůh pověřil tím, aby se o zvířata starali. Podle Božího záměru, jak o tom píše Bible, měli lidé mít „v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a domácí zvířata a celou zemi a každého pohybujícího se živočicha, který se pohybuje po zemi“. (1. Mojžíšova 1:26)

Úzký vztah se zvířaty trvá

Když lidé správným způsobem panují nad zvířaty, může to vést k nádherným výsledkům. Milované zvíře se stává hýčkaným společníkem, a dokonce členem rodiny. Biblická zpráva o chudém muži, který měl „jednu ovečku“, potvrzuje, že tomu tak bylo už před tisíci lety. Prorok Natan řekl králi Davidovi o onom chudém muži a jeho  ovečce toto: „Jídala z jeho sousta a pila z jeho poháru a lehávala mu v náruči a byla pro něho jako dcera.“ (2. Samuelova 12:1–3)

I dnes mnoho lidí ze své zkušenosti dobře ví, že se zvíře může stát milovaným společníkem a jakoby členem rodiny. Příkladem může být jedna rodina, která žije nedaleko Harare, hlavního města Zimbabwe. Každému ze svých dětí rodiče koupili psa jako společníka. Jeden z chlapců, kterému tehdy bylo asi osm let, byl se psem na procházce, když náhle ze stromu spadla přímo před něj mamba, velký jedovatý had. Mamba na chlapce zaútočila, ale pes bleskově zareagoval a zachránil mu život. Jistě si dokážete představit, že rodina pak měla k psovi ještě vřelejší vztah.

Pro neslyšící jsou pravým pokladem psi vycvičení k tomu, aby jim pomáhali. Jedna žena vypráví: „Twinkie uslyší zvonek, přijde ke mně, lehce se dotkne mých nohou a vede mě ke dveřím. Podobně když Twinkie uslyší zabzučení časového spínače u trouby, běží ke mně, a já pak jdu za ní. Twinkie je vycvičená, aby v případě, že se ozve kouřový nebo požární hlásič, upoutala mou pozornost a pak si lehla, a tím upozornila na případné nebezpečí.“

Zvláště stojí za pozornost vztah mezi nevidomými a jejich slepeckými psy. Michael Tucker, který se věnuje výcviku těchto psů a je autorem knihy The Eyes That Lead (Oči, které vedou), je toho názoru, že slepecký pes může nevidomému člověku doslova otevřít nový svět, protože mu poskytne „svobodu, nezávislost, volnost pohybu a společnost“. Často je vidět, že vztah mezi takovým psem a jeho majitelem přináší oběma radost.

Podobná je situace i v případě lidí, kteří mají jiná zdravotní omezení, a také mají psa, který jim pomáhá. Jedna žena odkázaná na invalidní vozík má psa, který se naučil zvedat telefon a olíznout známku na dopis. Jiný pes reaguje na 120 povelů, a dokonce dokáže brát z regálů v obchodě konzervy a jiné předměty. Jeho invalidní majitel pomocí laserového ukazovátka posvítí na předmět, který si vybral, a pes mu jej donese.

Zvířata chovaná doma prospívají i letitým osobám. Jeden veterinář prohlásil, že „v době, kdy se starší lidé často odcizují společnosti, [taková zvířata, včetně psů, dodávají] jejich životu cíl a smysl“. V listu The Toronto Star bylo napsáno: „Se společností zvířat je spojen menší stres, nižší počet návštěv lékaře, a dokonce vyšší pravděpodobnost toho, že lidé, kteří dostanou infarkt, ho přežijí.“

The New Encyclopædia Britannica uvádí tento zajímavý postřeh: „Zvířata v domácnosti dávají dětem příležitost se poučit, jak úzce souvisí výsada s odpovědností, a mohou se také dozvědět  něco o sexu. Dítě si brzy všimne, jak probíhá páření a posléze i období březosti. Všimne si různých problémů, které souvisejí s vrhem mláďat a péčí o ně.“

Oddanost zvířatům

Pozoruhodná oddanost, kterou zvířata projevují svým majitelům, vede některé lidi k tomu, že cítí větší lásku ke svému čtyřnohému příteli než ke členům rodiny. V případě rozvodu bývá domácí zvíře zahrnuto do majetkového urovnání a vedou se spory o to, kterému z bývalých partnerů vlastně připadne. Lidé dokonce zahrnují své zvířecí miláčky do poslední vůle a odkazují jim pohádkový majetek.

Není tedy divu, že vše, co se týká domácích zvířat, je dnes výnosným obchodem. Prodávají se knihy a časopisy, které nabízejí rady ke každé záležitosti související s chovem zvířat. Obchodníci si uvědomují, že někteří lidé jsou ochotni poskytnout svým mazlíčkům všemožné luxusní vymoženosti, a tak nabízejí k prodeji všechno, na co si jen milovníci domácích zvířat vzpomenou.

Navíc je také možné poradit se s veterináři specializovanými na nejrůznější zdravotní problémy, kterými mohou domácí mazlíčci trpět.  Existují zvířecí psychiatři, kteří mohou předepsat antidepresiva. Také jsou k dispozici zvířecí právníci, pojišťovací agenti i kadeřníci a cvičitelé. Pro domácí zvířata se konají i pohřby. Objevily se již také nabídky, že je možné čtyřnohého přítele naklonovat. To všechno samozřejmě za příslušný poplatek.

Láska k domácím mazlíčkům je tedy velmi rozšířená. Doktorka Jonica Newbyová to ve své knize The Animal Attraction (Přitažlivá zvířata) shrnuje takto: „Když k nám přiběhne pes, vrtí ocasem a snaží se nás olíznout, jako by náš příchod domů byl tím nejlepším, co během dne zažil, myslím, že se to dá nazvat ‚láskou‘.“ Je tedy pochopitelné, proč mnoho lidí tuto „lásku“ svým čtyřnohým miláčkům opětuje.

Pokud však člověk jedná se zvířetem, jako by šlo o lidskou bytost, může to mít i negativní dopad. Zvíře totiž nikdy nemůže lidské potřeby uspokojit tak jako jiný člověk. Zvířata se navíc musí mnohdy přizpůsobovat životu ve městě, a to přináší problémy jim i jejich majitelům. O těchto věcech bude pojednávat následující článek.

[Obrázek na straně 3]

Chov zvířat v zajetí má dlouhou historii

[Podpisek]

Detail z The Great King of the Parthians Hunts With His Tame Panthers, Giovanni Stradanno: © Stapleton Collection/CORBIS

[Obrázek na straně 4]

Izraelští pastýři se o ovce starali s něžným soucitem

[Obrázky na straně 5]

Zvířata mohou pomáhat postiženým a letitým