Den, kdy Canberra hořela

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V AUSTRÁLII

DNE 18. ledna 2003 se obyvatelé Canberry, hlavního města Austrálie, probudili do podivného rána. Hustý dým změnil vycházející slunce v krvavě zbarvenou kouli. Vzduch byl horký a těžký. Austrálii sužovalo silné sucho, takže stromy, listí i křoviny byly jako troud. Blahovičníkové lesy, které obklopují město, již po celé týdny pustošil oheň.

Sílící nárazový vítr způsobil, že ten den odpoledne se stalo něco nepředstavitelného. Oheň překonal přirozené i vybudované překážky a přenesl se do borových lesů v jihozápadní části Canberry.

Les v plamenech

Elliot, dobrovolný hasič, říká: „Borový les začal hořet ve tři hodiny odpoledne. Požár byl tak prudký, že se na nás i na blízké předměstí sypal déšť žhavých uhlíků. Proti nám se valila ohnivá stěna vysoká čtyřicet metrů. Byl to hrůzostrašný pohled.“ Žár a nárazový vítr změnily charakter místního počasí. Kvůli tomu požár výrazně zesílil a děsivou rychlostí se přehnal předměstím Chapman, kde vyvracel stromy a ničil domy. Desítky sloupů elektrického vedení shořely a zhroutily se, takže na zemi ležely dráty pod napětím. Během první hodiny bylo zničeno 230 domů.

Hasiči jen stěží vzdorovali zuřivosti běsnícího živlu. Elliot vypráví: „Museli jsme se rozhodovat, které domy necháme shořet a které se pokusíme zachránit. Byl to moc smutný pohled, když nějaký dům mizel v plamenech. Ještě horší však bylo, když se plačící a sklíčení lidé vraceli na místo, kde dříve stál jejich dům.“

Následky

Při požáru byly stovky lidí zraněny a čtyři lidé zahynuli. Mezi oběťmi byla i 36letá žena, která běžela nazpět do svého domu, aby zachránila nějaké fotografie. Střecha hořícího domu se však zhroutila a uvěznila ženu uvnitř. Na její záchranu už bylo pozdě.

Než se vítr uklidnil a než se podařilo požár uhasit, shořelo 530 domů. Asi 2 500 lidí zůstalo bez domova. Byly přerušeny dodávky elektřiny a plynu a byla těžce poškozena kanalizace, takže hrozilo nebezpečí, že by mohla vypuknout epidemie. Pohotovostní oddělení v canberrských nemocnicích jen stěží zvládala množství pacientů, kteří přicházeli s dýchacími obtížemi. Je smutné, že zatímco evakuační centra byla plná lidí, kteří museli ze svých domovů odejít, v opuštěných domech rabovali bezohlední zločinci. Nebyla však nouze ani o hrdinství a lidskou laskavost. Sousedé si navzájem pomáhali, cizí lidé zachraňovali zvířata, školy nabízely ubytování těm, kdo přišli o domov, a dobrovolníci se snažili hasit cizí domy, i když přišli o své vlastní.

Stromy nakonec zase vyrostou a domy budou znovu postaveny. Australský premiér John Howard však řekl, že dopad, který tato katastrofa měla, „z duše Canberry nezmizí“.

[Podpisek obrázku na straně 25]

AP Photo/Fairfax, Pat Scala