Přejít k článku

Přejít na obsah

Boží slabá věc se prokázala jako silnější než lidé

Boží slabá věc se prokázala jako silnější než lidé

Boží slabá věc se prokázala jako silnější než lidé

TATO myšlenka, která byla převzata z prvního dopisu Korinťanům, první kapitoly, 25. verše, byla ústředním mottem třídenní vzpomínkové akce, která proběhla ve dnech 28.–30. listopadu 2003 v české odbočce svědků Jehovových.

Co bylo důvodem této akce a proč bylo zvolené motto tak přiléhavé? Podle písemných materiálů, které jsou k dispozici, bylo nade vší pochybnost zjištěno, že nejpozději v červenci roku 1933 — tedy před sedmdesáti lety — byla v Praze zřízena první československá odbočka Watch Tower Society. Tuto událost jistě stálo za to si připomenout. Proč ale byla zvolena právě myšlenka z 1. Korinťanům 1:25, kde čteme, že „Boží slabá věc je silnější než lidé“? To proto, že z těch sedmdesáti let museli svědkové Jehovovi celých čtyřicet šest roků strávit v ilegalitě. Nejprve to bylo pod nacistickým útlakem a později pod komunistickou diktaturou. ‚Slabí‘, zdánlivě zcela bezmocní křesťané se s pomocí Božího svatého ducha prokázali jako „silnější než lidé“, kteří je chtěli zlikvidovat.

Nejvýraznější připomínkou sedmdesátileté historie československé odbočky byla tematická výstava uspořádaná v jídelně pražského betelu, což je označení, které svědkové Jehovovi používají pro své ústředí v každé zemi. Kruté nepřátelství, kterému svědkové Jehovovi museli v průběhu doby čelit, nezpůsobilo, že by se vzdali svého hlavního úkolu, a sice s radostí kázat dobrou zprávu a oznamovat Boží svaté jméno Jehova. A tak už úvodní slovo při zahájení výstavy bylo věnováno významu Božího jména.

Pětadvacet výstavních panelů pomohlo návštěvníkům seznámit se s tím, jakému pronásledování museli svědkové čelit v těžkých dobách nacismu a komunismu. Byly zde vystaveny i fotografie velkých sjezdů, které se konaly v letech 1946 až 1948, tedy v období po pádu nacismu a před nástupem komunismu. Kromě toho si zde návštěvníci mohli přečíst ukázky z děl českých spisovatelů a vědců, kteří se zmiňují o čestnosti a statečnosti svědků Jehovových v dobách útlaku. Na deseti stolech s exponáty si pak mohli prohlédnout předválečné i poválečné publikace svědků Jehovových, seznámit se s výrobou samizdatové literatury v dobách komunismu a také s publikacemi, Biblemi, videonahrávkami a dalšími prostředky používanými k šíření dobré zprávy dnes. K vidění zde byly dokonce i kostýmy a rekvizity ze sjezdových biblických dramatizací.

Po zhlédnutí výstavy mohli návštěvníci projít zadním schodištěm do betelového sálu Království, kde mohli své dojmy zapsat do knihy hostů. V sále Království se promítaly tři videonahrávky — dokumentární film o pěti místech, kde od roku 1933 sídlily pražské betely, dále sestřih videozáznamu z mezinárodních sjezdů v Polsku v roce 1989 a také životní příběh Bohumila Müllera, představitele svědků Jehovových v poválečné době. U stolku s literaturou si hosté mohli vzít dotisk brožury Svědkové Jehovovi v České republice, pohlednice vydané k příležitosti 70. výročí a další publikace.

Výstavu za tři dny zhlédlo více než 2 000 lidí, z nichž přibližně polovina požádala o prohlídku celého betelu. Místní sbor totiž deset dní před zahájením výstavy zorganizoval na přilehlém sídlišti kampaň s pozvánkami, na kterou reagovala řada lidí z okolí.

Hlavním bodem třídenní výroční akce bylo ale slavnostní shromáždění, které se konalo pro pozvané hosty v sobotu 29. listopadu 2003 od 14.00 v pražském sjezdovém sálu. Byl zajištěn také audiovizuální přenos do druhého sjezdového sálu na Moravě. Na programu, který si vyslechlo celkem 1 824 osob, se podílelo pět členů českého výboru odbočky: Jan Glückselig, Ondřej Kadlec, Jaromír Leneček, Lubomír Müller a Eduard Sobička. Součástí jednotlivých proslovů byly také filmy a diapozitivy, které byly promítány na velké plátno.

Úvodní proslov měl námět „Znalost historie posiluje naši víru“. Řečník poukázal na to, že teokratická historie, na rozdíl od historie Satanova světa, není skličující, a připomněl: „Nechceme ovšem nostalgicky vzpomínat, ale chceme se ohlédnout zpět na 70 let činnosti teokratické organizace v naší zemi a ukázat si, že pokrok, kterého bylo dosaženo v minulosti, pokračuje i nyní.“

Další řečník přednesl proslov na námět „Stručné dějiny díla od roku 1933“. Ukázal v něm, že nejpozději v červenci 1933 byla zřízena první kancelář československé odbočky v Praze. Potom zdůraznil motto „Boží slabá věc je silnější než lidé“ a připomněl několik málo známých okolností ze sedmdesátileté historie odbočky.

Poté byl promítnut krátký videozáznam o pražských betelech. Po přestávce následoval proslov na námět „Jak odbočka vždy podporovala kazatelské dílo v zemi“. I když bylo dílo v komunistickém Československu pod zákazem, měli jsme k dispozici dostatek biblické literatury. Ještě z větší hojnosti duchovního pokrmu jsme se však mohli těšit po roce 1989, kdy se začalo svobodně kázat. Tato země byla opravdu zaplavena naší literaturou, ve shodě s výzvou bratra Miltona G. Henschela na prvním velkém sjezdu v roce 1990.

Během posledního proslovu na námět „Vzácné návštěvy za 70 let existence československé odbočky“ jsme si díky bohatému fotografickému materiálu připomněli jména některých význačných osob, které navštívily Československo, aby povzbudily místní svědky. Před válkou to byl například Martin Harbeck v roce 1937; po válce N. H. Knorr v roce 1947; během prvních let komunistického útlaku Alfred Rütimann ze Švýcarska; Günter Buschbeck, který měl zkušenosti s činností pod zákazem jak ve Východním Německu, tak ve Španělsku; Gerrit Lösch, který nám v době ilegality, ale i po ní pomáhal upravit naši činnost tak, aby byla v souladu s činností celosvětové organizace. Byla to vskutku přehlídka nejen věrných mužů, ale i žen, například sester Merete Löschové, Rosy Farnetiové či Mildred Barrové. Každý z těchto věrných křesťanů svým dílem přispěl k pokroku díla v Československu a později v Česku.

Celá vzpomínková akce k 70. výročí založení československé odbočky se setkala s mimořádným ohlasem, a to zejména mezi svědky Jehovovými. Svědčí o tom i dopisy, které přišly do naší odbočky, či zápisy v knize hostů, které zaplnily celých 24 stran.

Ano, Boží slabá věc se vždy prokázala jako silnější než lidé. Jsme Jehovovi vděční, že jsme mohli prožít tyto tři nádherné dny společně s našimi milými bratry z Česka a s hosty z Německa a Slovenska. Tato jedinečná událost ještě více prohloubila naši radost z toho, že patříme k Jehovově viditelné organizaci. Pro nás, kdo sloužíme Jehovovi v této zemi, byla velmi vítanou posilou a povzbuzením.

[Obrázek na straně 29]

Kostýmy a rekvizity z biblických dramatizací

[Obrázek na straně 29]

Pomůcky používané k ilegální výrobě literatury

[Obrázek na straně 29]

Předválečné publikace

[Obrázek na straně 30]

Slavnostní shromáždění v pražském sjezdovém sále