Zabijáci  z říše rostlin

Od našeho dopisovatele v Británii

JE DOBŘE známo, že zvířata se živí rostlinami. Věděli jste však, že některé rostliny se naopak živí zvířaty? Zatím bylo popsáno asi 550 druhů masožravých a hmyzožravých rostlin, a stále jsou objevovány další. Tyto pozoruhodné rostliny dokážou využívat fotosyntézu, ale pokud rostou na půdě, kde je nedostatek živin, potom jim chybí některé základní látky, jako například dusičnany. Takové hladové rostliny pak získávají důležité výživné látky z hmyzu.

Každý druh těchto rostlin má svou vlastní metodu, jak lapit kořist. Některé mají sklapovací pasti, jiné lákají své oběti do kluzkých jam nebo na lepivé plochy, z nichž není úniku. Podívejme se na masožravé rostliny blíže.

Sklapovací pasti

K nejznámějším masožravým rostlinám patří asi 30 centimetrů vysoká mucholapka podivná, která roste na rašeliništích v amerických státech Severní a Jižní Karolína. Mucholapka má lesklé zářivě zbarvené listy, jež jsou lemovány žlázami, které produkují nektar. To je pokušení, jemuž hmyz jen sotva dokáže odolat. Právě v tom však spočívá nebezpečí. Uprostřed každé poloviny listu jsou totiž tři citlivé chlupy. Když se jich neopatrný hmyz dotkne, obě poloviny listu se bleskurychle sklapnou jako ocelová past a listové zuby se do sebe zaklíní tak, že kořist již nemůže uniknout.

Pokud se list sevře kolem něčeho, co do něj zanesl vítr, například kolem suché větvičky, list se po několika dnech otevře. Pokud ale smyslové orgány umístěné na listu zjistí přítomnost dusíkatých látek, začnou se vylučovat enzymy, které rozloží hmyzí tělo, aby rostlina mohla výživu vstřebat. V závislosti na tom, jak je kořist velká, může tento proces trvat 10 až 35 dní.

Je zajímavé, že když je podrážděna jen jedna štětinka, například dešťovou kapkou, list nesklapne. Rostlina reaguje pouze tehdy, jsou-li podrážděny nejméně dvě štětinky, i kdyby to bylo v intervalu až 20 sekund. Rychlost, s jakou se list sevře, závisí na teplotě a intenzitě slunečního světla. Za příznivých okolností může list sklapnout během třicetiny sekundy.

Některé rostlinné pasti fungují ještě rychleji. Příkladem může být bublinatka obecná, vodní rostlina, jejíž listy vyrůstají pod hladinou. Na listech jsou lapací měchýřky se záklopkou a několika dlouhými chlupy. Když se nějaký drobný živočich, například takzvaná vodní blecha, dotkne chlupů, záklopka na měchýřku se otevře. Jelikož vodní tlak v měchýřku je nižší než tlak okolní vody, oběť je prudce nasáta dovnitř a záklopka se zavře. To vše se může odehrát během pětatřicetiny sekundy.

Kluzké jámy

K největším masožravým rostlinám patří láčkovky. Některé z nich, jako například ty, které se vyskytují v jihovýchodní Asii, jsou liány, jež šplhají až do korun stromů. Na liáně vyrůstají pasti zvané láčky, které obsahují až dva litry trávicí tekutiny a jsou tak velké, že se do nich mohou chytit i žáby. Říká se, že do pastí některých láčkovek se chytí i potkani. Jak vlastně taková past funguje?

List láčkovky má podobu konvice s víčkem, které brání tomu, aby do pasti nenapršelo. Hmyz je přilákán zářivou barvou konvice a hojností nektaru. Obústí konvice má však velmi hladký povrch. Když se hmyz pokusí dostat k nektaru, uklouzne a spadne do tekutiny uvnitř pasti. Na stěnách konvice jsou štětinovité chloupky obrácené směrem dolů, které chycenému hmyzu brání v útěku. Nektar v láčkách špirlic navíc obsahuje omamnou látku, která kořist otupí.

Nejzajímavěji ze všech masožravých rostlin, které mají láčky, vypadá darlingtonie kalifornská, jež se vyskytuje v horách Kalifornie a Oregonu ve Spojených státech. Její láčky tvarem připomínají vztyčenou kobru. Když  kořist vleze do láčky, je uvnitř zmatena světlem, které jakoby vycházelo z malých okének. Hmyz na ně nalétává v marné snaze dostat se ven, až se vyčerpá a spadne do tekutiny na dně láčky a utopí se.

Přínos pro domácnost i skleník

Tučnice mají lepkavé listy, na které se nechají přilákat smutnice a molice. Tyto drobné mouchy jsou považovány za škůdce jak ve sklenících, tak i na pokojových rostlinách pěstovaných doma. Pasti na hubení hmyzu, které vymysleli lidé, jsou sice účinné, ale nedělají žádný rozdíl mezi škůdci a mezi užitečným hmyzem, jako jsou včely a pestřenky. Tučnice je mnohem lepší pastí, protože její lepivé listy dokážou udržet jen hmyz menší velikosti, což je právě případ výše uvedených much.

 U zahradníků dnes získávají na oblibě špirlice. Dají se snadno pěstovat a jejich krásné květy a elegantně tvarované listy si nezadají s jinými rostlinami. Špirlice navíc pochytají ohromné množství hmyzu. Během vegetačního období dokáže jediná rostlina „ulovit“ několik tisíc much. Zdá se však, že špirlice není lákadlem pro včely, takže jim od této rostliny nehrozí žádné nebezpečí. Jak je ale zařízeno, aby špirlice nechytila hmyz, který ji přichází opylit? Rostlina vykvete dříve, než jí narostou láčky. Když dorostou láčky, rostlina je již v odkvětu a opylovači se přesunuli jinam.

Jinou masožravou rostlinou, která se dá snadno pěstovat, protože snáší široké rozmezí teplot, je australská rosnatka Drosera dichotoma. „Je to ideální rostlina, když vám komáři nedovolují posedět večer venku,“ říká Chris Heath, odborník na masožravé rostliny, který pracuje v jednom vzdělávacím středisku v Londýně. „Zasaďte ji do závěsného květináče a komáři se nechají nalákat kapičkami lepkavé tekutiny na listech.“ Každý komár, který se o list jen otře, je chycen lepkavými žláznatými chloupky, které se začnou stáčet dovnitř a tlačí hmyz k ploše listu.

Ochrana rostlinných predátorů

Mnoho masožravých rostlin žel roste v prostředí, které je ničeno lidmi. Například láčkovky z jihovýchodní Asie jsou ohrožovány tím, že lidé tam získávají zemědělskou půdu metodou kácení a vypalování. V jiných oblastech zase lidé vysušují mokřiny, aby tam bylo možné stavět. A tak některé druhy masožravých rostlin již vyhynuly. *

Chtěli byste doma pěstovat masožravou rostlinu? Není potřeba ji kvůli tomu vyrýt někde v přírodě. Mnohé druhy je možné koupit od prodejců, kteří je pěstují ze semen nebo z tkáňových kultur. Pokyny k pěstování jsou jednoduché: Rostlinu stále udržujte ve vlhku a zalévejte ji dešťovou nebo odstátou vodou. Masožravým rostlinám se dobře daří na slunci, ale druhy z oblastí mírného pásma by během zimy měly být v chladu. Je však potřebná trpělivost, protože u některých rostlin to trvá i tři roky, než začnou kvést. Výhoda však je, že je nemusíte krmit. Potravu si totiž nachytají samy.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 27]

▪ Dravé houby

Nejmenší masožravé rostliny jsou houby, jež se živí mikroskopickými půdními červy, kterým se říká hlístice. Mnohé z těchto hub mají lepkavé výrůstky, ale některé mají škrticí prstenec, který se skládá ze tří buněk a má tloušťku 0,025 milimetru. Hlístice, která do prstence nevědomky vleze, se do něj chytí jako do smyčky. Jakmile je hlístice chycena, začnou do ní z houby pronikat zvláštní výrůstky označované jako stravovací hyfy, a kořist zakrátko umírá. Tyto dravé houby jsou nyní předmětem studia, protože by mohly pomoci při ochraně před škůdci. Hlístice totiž každý rok napáchají na plodinách škody v hodnotě milionů eur.

[Rámeček na straně 27]

▪ Hmyz se umí bránit

Ne každý hmyz je však pro masožravé rostliny snadnou kořistí. Například jeden druh bzučivek má na každé noze zvláštní výrůstek, který má podobnou funkci jako horolezecká stoupací železa. Díky těmto výrůstkům dokáže bzučivka zdolat hradbu štětinovitých chloupků v láčkách masožravých rostlin. Klade do konvic vajíčka, z nichž se líhnou larvy, které se živí rozkládajícími se zbytky hmyzu. Těsně před tím, než se larvy mají zakuklit, vykoušou ve stěně konvice otvor, kterým se dostanou ven. Naproti tomu housenky jednoho druhu drobného nočního motýla zase opřádají chloupky v láčkách sítí vláken. Někteří pavouci dovedně tkají své sítě v horní části konvic, a tak když do láčky spadne nějaký zvědavý hmyz, pavouk obědvá jako první. Existuje nejméně jeden druh pavouka, který má zvláštní povrch těla, díky němuž se v případě nebezpečí může ukrýt v trávicí tekutině rostliny.

[Obrázek na straně 24]

Konvice láčkovky

[Obrázek na straně 24 a 25]

Mucholapka podivná

V listu vlevo je chycená moucha; na listu vpravo jsou vidět citlivé chlupy

[Podpisek]

Rostliny: Copyright Chris Heath, Kentish Town City Farm, London

[Obrázek na straně 25]

Květ a ještě nedorostlá láčka darlingtonie

[Podpisek]

Copyright Chris Heath, Kentish Town City Farm, London

[Obrázek na straně 26]

Špirlice

Její květ má přibližně velikost pomeranče

[Obrázek na straně 26]

Tučnice

Na jejích lepkavých listech se chytí smutnice a molice

[Obrázek na straně 26]

Listy špirlice

Vložený obrázek: Moucha saje nektar, který ji omámí

[Obrázek na straně 26]

Rosnatka „Drosera dichotoma“

Hmyz je chycen na jejích lepkavých chloupcích

[Podpisek]

Rostliny: Copyright Chris Heath, Kentish Town City Farm, London