Nový obličej pro Mailyn

VYPRÁVÍ MAILYNINA MATKA

Proč moje jedenáctiletá dcerka Mailyn potřebovala nový obličej? Dovolte mi, abych vám to vysvětlila.

Mailyn je naše mladší dcera. Narodila se 5. srpna 1992 v Holguínu na Kubě. Její otec, sestra i já jsme se z toho moc radovali. Brzy však bylo naše štěstí zkaleno. Několik dnů po porodu jsem dostala plané neštovice a o měsíc později propuklo toto onemocnění i u Mailyn.

Zpočátku to nevypadalo nijak vážně, ale později se její stav zhoršil a musela do nemocnice. Přestože Mailyn měla dobrou lékařskou péči, byl její imunitní systém oslaben do té míry, že dostala nějakou infekci. Všimla jsem si, že kolem nosíku má podivné zarudnutí. Lékaři zjistili, že je způsobeno vzácným a velmi agresivním typem bakterie.

Okamžitě nasadili antibiotika, ale bakterie přesto během několika dnů začala ničit její obličej. Než se lékařům podařilo infekci zastavit, Mailyn téměř úplně přišla o nos, rty, část dásní a brady. Měla také perforace na jedné straně oka.

Když jsme ji s manželem uviděli, propukli jsme v pláč. Jak se mohlo naší holčičce stát něco takového? Mailyn byla několik dní na jednotce intenzivní péče a lékaři se domnívali, že to nepřežije. Manžel mi stále říkal: „Připrav se na nejhorší.“ Když jsem však sáhla do inkubátoru, abych vzala Mailyn za ručičku, pevně se mě chytla, a tak mi bylo jasné, že to určitě přežije. Řekla jsem manželovi: „Naše dcera nezemře. Ale jaký život ji čeká?“ Každé ráno jsme se probouzeli s myšlenkou, že snad to byl jen děsivý sen.

Dokud jsme byly v nemocnici, starali se o naši starší dceru, šestiletou Maydelis, moji rodiče. Netrpělivě čekala, až se její sestřička vrátí domů. Naposledy ji viděla, než malá šla do nemocnice, a tehdy to byla krásná „panenka“ s velkýma modrýma očima. Když ji uviděla opět, byla Mailyn znetvořena.

‚Proč musí moje dítě tolik trpět?‘

Byla jsem s Mailyn v nemocnici měsíc a půl. Když nás propustili, nevrátily jsme se zpět do našeho města. Nechtěli jsme s manželem, aby ji někdo viděl. Žili jsme na venkovské samotě v blízkosti hospodářství mých rodičů.

Zpočátku jsem Mailyn mohla dávat mateřské mléko po malých dávkách otvorem v obličeji, kde měla dříve ústa. Nemohla sát. Když se ale rány začaly hojit, otvor se téměř úplně uzavřel. Mohla jsem jí dávat pouze  tekutou stravu z lahve. Když jí byl rok, vrátili jsme se do Holguínu, kde lékaři provedli čtyři operace, aby jí ústní otvor rozšířili.

Říkávala jsem si: ‚Proč musí moje dítě tolik trpět?‘ Odpověď jsem se snažila najít ve spiritistických střediscích a také jsem se modlila ke svým náboženským soškám. Nic mi ale nepřinášelo útěchu. Zraňující poznámky některých příbuzných a přátel ve mně vyvolávaly ještě větší zmatek. Někteří říkali: „Bůh ví, proč tyto věci připouští.“ Jiní mi zase povídali: „Určitě je to trest od Boha.“ Dělala jsem si také velké starosti s tím, co řeknu Mailyn, až bude starší. Jednou, když byla ještě velmi malá, zeptala se manžela: „Proč nemám nos jako všichni ostatní?“ Nedokázal jí odpovědět a se slzami odešel ven. Snažila jsem se jí vysvětlit, co se stalo. Dodnes si pamatuje, jak jsem říkávala, že jí ho sežral malinký brouk.

Základ pro naději

Když jsem už byla naprosto zoufalá, vzpomněla jsem si, že jedna naše sousedka je svědek Jehovův. Požádala jsem ji, aby mi na základě Bible vysvětlila, proč Bůh připouští, aby naše holčička tak trpěla. A také jsem se jí zeptala: „Jestliže nemoc je skutečně trest od Boha za něco, co jsem udělala já, proč za to musí pykat Mailyn?“

Sousedka se mnou začala studovat Bibli pomocí knihy Můžeš žít navždy v pozemském ráji. * Postupně jsem pochopila, že Mailynino utrpení nezpůsobil Bůh a že se o nás opravdu stará. (Jakub 1:13; 1. Petra 5:7) Uvědomila jsem si, jakou cenu má nádherná naděje na to, že pod vládou nebeského Království v rukou Ježíše Krista bude utrpení odstraněno. (Matouš 6:9, 10; Zjevení 21:3, 4) Toto poznání mi dodalo sílu a podnítilo mě, abych chodila na křesťanská shromáždění svědků Jehovových. Mému manželovi se to zpočátku moc nelíbilo, ale ve studiu Bible mi nebránil, protože mi to pomáhalo vyrovnat se s naší tragédií.

Pomoc ze zahraničí

Když byly Mailyn dva roky, dozvěděl se o našem případu jeden význačný plastický chirurg v Mexiku a nabídl nám, že ji bude zadarmo léčit. První operace proběhly v roce 1994. Byly jsme tehdy v Mexiku skoro celý rok. Zpočátku se mi nedařilo se svědky Jehovovými  navázat spojení, takže jsme na křesťanská shromáždění nechodily. To mě duchovně oslabilo. Potom nás kontaktoval jeden místní svědek, a tak jsme se začaly stýkat se spoluvěřícími, jak jen to šlo. Když jsme se vrátily na Kubu, obnovila jsem biblické studium, a můj duchovní stav se zlepšil.

Manžel se v té době stále ještě o Bibli nezajímal. Snažila jsem se vzbudit jeho zájem a opakovaně jsem jej žádala, aby mi některé části biblických publikací četl nahlas, protože pak je lépe chápu. Nakonec se rozhodl přijmout biblické studium, protože se bál, že opakované dlouhé pobyty v Mexiku by mohly nepříznivě ovlivnit naše rodinné vztahy. Domníval se, že když budeme duchovně sjednoceni, pomůže nám to lépe snášet dlouhá období odloučení. A opravdu nám to pomohlo. Manžel, starší dcera a já jsme byli pokřtěni jako svědkové Jehovovi v roce 1997.

Během několika prvních pobytů v Mexiku si Mailyn stýskala, že kdyby jí ten brouk nesežral obličej, nemusela by teď být tak daleko od tatínka a sestry. Bylo velmi skličující, že naše rodina musela být na tak dlouhou dobu rozdělena. Pamatuji se však na jednu návštěvu betelu, neboli odbočky svědků Jehovových v Mexiku, která nás nesmírně povzbudila. Mailyn tehdy říkala, že již nechce žádnou další operaci. Hojení bylo totiž velmi bolestivé a v průběhu tohoto pobytu to byla již pátá operace. Několik svědků, kteří slouží v odbočce, jí však řeklo, že když bude statečná a dovolí lékařům, aby ji operovali, pak po návratu z nemocnice pro ni udělají party. Mailyn tedy s operací souhlasila.

Ať sama vypráví, jaké měla pocity. „Byla jsem nadšená tím, že budu mít party v betelu. Snažila jsem se tedy být při operaci velmi statečná. Party byla nádherná a bylo tam spousta duchovních bratrů a sester. Dostala jsem mnoho pohlednic, a ty jsem si schovala. Povzbuzení, které jsem z toho načerpala, mě posílilo, abych vydržela i další operace.“

Pokroky a podpora

Mailyn je nyní jedenáct let a prodělala dvacet plastických operací obličeje. Moc jí to pomohlo, ale stále ještě nemůže úplně otevřít ústa. Vždy však byla statečná a měla pozitivní postoj. Má také velké ocenění pro duchovní věci. Od svých šesti let se v našem sboru aktivně podílí na teokratické škole a 27. dubna 2003 byla pokřtěna. V současnosti vede tři biblická studia. Jednou, když jsme byly v Mexiku, mluvila s jistým mužem, který souhlasil, že s ní bude studovat Bibli. Mailyn ho pozvala, aby se zúčastnil Slavnosti na památku Kristovy smrti a dalších sborových shromáždění. Muž je navštívil s velkým zájmem.

Když Mailyn káže dům od domu, lidé se na ni někdy pozorně zadívají a zeptají se, zda utrpěla popáleniny. Využívá této příležitosti, aby jim řekla o biblické naději, že Jehova jí v ráji dá nový obličej. (Lukáš 23:43)

Nelze ani popsat, jakou bolest Mailyn zažívala při všech těch operacích a při posměchu dětí. Co jí pomohlo to všechno snést? Mailyn s jistotou odpovídá: „Jehova je pro mě naprosto skutečný. Dává mi sílu a odvahu, abych to vydržela. Nechci žádné další operace, protože lékaři mi už v zásadě pomoci nemohou. Nikdy nebudou schopni udělat mi takový obličej, s jakým jsem se narodila. Já ale vím, že v novém světě mi Jehova dá novou tvář a já budu zase krásná.“

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 26]

„V novém světě mi Jehova dá novou tvář“

[Praporek na straně 27]

Postupně jsem pochopila, že utrpení nezpůsobuje Bůh