Jak se vyrovnat s osamělostí

VYROVNAT se s osamělostí není snadné. Je totiž spojena se silnými emocemi. Co člověk může udělat, aby osamělost zvládl? Jak se některým lidem podařilo tyto silné emoce překonat?

Boj s osamělostí

Helen * je ráda sama, když dělá některá rozhodnutí, ale uvědomuje si, že osamělost může být nebezpečná. Když byla malá, rodiče si s ní prakticky vůbec nepovídali. Nevěděla, jak vzbudit jejich pozornost a zavírala se ve svém pokoji. Vypráví o tom: „Vznikla u mě porucha příjmu potravy. Propadla jsem hluboké depresi. Říkala jsem si: ‚Proč bych se měla zabývat jejich problémy, když se oni nezajímají o moje?‘ Potom jsem začala uvažovat  o tom, že prázdnotu, kterou jsem pociťovala, by vyplnilo manželství. Znamenalo by pro mě únik. Brzy jsem ale dospěla k závěru: ‚Proč bych měla zničit život ještě někomu dalšímu? Nejdřív musím dát do pořádku sama sebe.‘ Modlila jsem se k Jehovovi o pomoc a svěřila jsem se mu se svými úzkostmi.

V Bibli jsem u Izajáše 41:10 našla slova, která mi přinesla skutečnou útěchu. Píše se tam: ‚Neboj se, vždyť jsem s tebou. Nehleď upřeně kolem, vždyť jsem tvůj Bůh. Opevním tě. Skutečně ti pomohu. Skutečně tě budu pevně držet svou pravicí spravedlnosti.‘ Tato slova mi ohromně pomohla, protože předtím jsem měla pocit, že žádného tátu nemám. Dnes pravidelně čtu Bibli a modlím se ke svému nebeskému Otci. Naučila jsem se, jak osamělost překonávat.“

Ztráta někoho blízkého vyvolává smutek, a ten může vést k pocitu osamělosti. Luisa, které je šestnáct let, říká o své sklíčenosti toto: „Otec byl zabit, když mi bylo pět let. Hledala jsem útěchu u babičky. Nikdy jsem však necítila, že mě miluje. Když jsem to v dětství nejvíc potřebovala, nikdo mi moc náklonnosti neprojevoval. Mezi osmým a devátým rokem jsem se třikrát pokusila o sebevraždu. Myslela jsem si, že pro naši rodinu by to tak bylo nejlepší, protože maminka jen velmi obtížně vydělávala na obživu pro moje tři sestry a pro mě. Potom jsme se začaly stýkat se svědky Jehovovými. Upřímně se o mě začala zajímat jedna mladá manželská dvojice. Často mi říkali: ‚Vážíme si tě a potřebujeme tě.‘ Slova ‚potřebujeme tě‘ mě nesmírně posilovala. Někdy nedokážu o svých pocitech mluvit, ale když čtu články ve Strážné věži a v Probuďte se!, děkuji Jehovovi, protože z těchto publikací na mě dýchá jeho láska. Hodně věcí se mi podařilo změnit. Dnes jsem schopna se smát a dokážu svůj smutek a radost dát najevo i před maminkou. Někdy se mi vzpomínky z minulosti vracejí, ale už je neprožívám jako předtím, když jsem se snažila spáchat sebevraždu nebo když jsem se svými blízkými přestala mluvit. Vždy si připomínám slova žalmisty Davida: ‚Kvůli svým bratrům a svým druhům nyní promluvím: „Kéž je v tobě mír.“‘“ (Žalm 122:8)

 Martha je rozvedená dvaadvacet let a během té doby vychovala jedno dítě. Říká: „Pocity bezcennosti a osamělosti se začnou objevovat, když si myslím, že jsem v něčem selhala.“ A jak se s nimi vyrovnává? „Zjistila jsem, že nejlépe tyto pocity překonám, když o nich okamžitě mluvím s Jehovou Bohem. Když se modlím, vím, že nejsem sama. Jehova mi rozumí lépe než já sama sobě. Snažím se také hledat způsoby, jak projevit osobní zájem druhým. Zvlášť účinnou zbraní proti negativním pocitům je to, že jsem v celodobé službě. Mluvím s druhými o požehnáních, která přinese Boží Království, a když vidím, že tito lidé nemají absolutně žádnou naději a jejich problémy jsou pro ně neřešitelné, je to pro mě silnou motivací, abych chtěla žít a bojovat dál.“

Elbě je nyní 93 let a její jediné dítě je v misionářské službě v cizí zemi. O tom, jak se vyrovnává s pocity osamělosti, říká: „Když moje dcera a její manžel dostali pozvání do biblické školy Strážné věže Gilead, viděla jsem, jak září radostí. Také já jsem se radovala. Později, když byli přiděleni do cizí země, projevil se u mě trochu sobecký postoj. Věděla jsem, že budou daleko a začala jsem pociťovat určitý smutek. Připadalo mi, že jsem v podobné situaci, v jaké byli Jefta a jeho jediná dcera, jak to popisuje 11. kapitola knihy Soudci. S pláčem jsem prosila Jehovu o odpuštění. Dcera s manželem jsou se mnou stále v kontaktu. Vím, že mají hodně práce, ale ať slouží kdekoli, vždy si najdou čas, aby mi napsali své zkušenosti ze služby. Čtu tyto dopisy opakovaně. Je to, jako by si se mnou každý týden popovídali, a já jsem jim za to vděčná. Také křesťanští starší v našem sboru věnují letitým a nemocným spoluvěřícím dostatek pozornosti, zajišťují jim dopravu na shromáždění a další osobní potřeby. Své duchovní bratry a sestry pokládám za požehnání od Jehovy.“

S osamělostí se můžete vyrovnat i vy

Ať jste v jakékoli situaci — mladí nebo starší, svobodní nebo v manželství, sirotci nebo děti, jež mají rodiče, ať jste ztratili někoho blízkého či jste osamělí z jiných důvodů —, vždy existuje nějaký způsob, jak se s těmito pocity vyrovnat. Jocabed je osmnáctiletá dívka, jejíž otec opustil šestičlennou rodinu a odešel do jiné země. Tato dívka říká: „Buďte otevření. Je důležité mluvit o tom, co cítíte. Jinak vás totiž nikdo nepochopí.“ Jocabed doporučuje: „Přestaňte myslet tolik na sebe. Hledejte podporu ne u mladých, kteří na tom mohou být ještě hůře než vy, ale u zralých lidí.“ Luisa, o které jsme se již zmiňovali, říká: „Vroucí modlitba k Jehovovi vám pomůže dostat se ze slepé uličky.“ Jorge, kterému zemřela manželka, se s osamělostí vyrovnává takto: „Je zapotřebí vytrvalosti. Hodně mi pomáhá, když se zajímám o druhé. ‚Projevy soucítění‘ v rozhovorech s druhými mohou vést k tomu, že tyto rozhovory budou hlubší, a tak můžeme odhalit krásu jiných lidí.“ (1. Petra 3:8)

Proti osamělosti lze bojovat mnoha způsoby. Přijde ale někdy den, kdy tyto pocity budou věcí minulosti? Pokud ano, jak k tomu dojde? Na tyto otázky odpoví další článek.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 8]

„Vroucí modlitba k Jehovovi vám pomůže dostat se ze slepé uličky.“ Luisa

 [Rámeček a obrázky na straně 7]

Co vám pomůže překonat osamělost

▪ Uvědomte si, že vaši situaci je možné změnit, že není trvalá. Podobné pocity jako vy prožívá i řada dalších lidí.

▪ Nebuďte na sebe příliš nároční.

▪ Buďte v zásadě spokojeni sami se sebou.

▪ Vytvořte si zdravé návyky v jídle i v tělesném pohybu a mějte dostatek spánku.

▪ Dobu, kdy jste sami, využijte k tvůrčím činnostem a k osvojování si nových dovedností.

▪ Dejte si pozor, abyste lidi, s nimiž se setkáváte, nesoudili na základě svých minulých zkušeností.

▪ Važte si svých blízkých a jejich jedinečných vlastností. Snažte se vytvořit si okruh dobrých přátel. Ptejte se starších a zkušenějších lidí na jejich názor.

▪ Dělejte něco pro druhé — usmějte se na ně, řekněte jim něco laskavého, podělte se s nimi o biblickou myšlenku. Pocit, že vás druzí potřebují, je účinnou zbraní proti osamělosti.

▪ Nenechte se unášet představou, že máte důvěrný vztah s některou televizní nebo filmovou hvězdou anebo s nějakým hrdinou z románu či internetu.

▪ Pokud jste v manželství, neočekávejte, že váš partner uspokojí všechny vaše citové potřeby. Naučte se vycházet si vzájemně vstříc a podporovat jeden druhého.

▪ Snažte se povídat si s druhými a být dobrými posluchači. Zaměřujte se na jiné lidi a na jejich zájmy. Projevujte empatii.

▪ Připusťte si, že se cítíte osaměle, a promluvte si o tom se zralým přítelem, kterému důvěřujete. Není nutné mlčky trpět.

▪ Nepijte příliš mnoho alkoholu, nebo nepijte žádný. Alkohol vás problémů nezbaví, časem opět vyplavou na povrch.

▪ Nepodlehněte pýše. Odpouštějte těm, kdo vám ublížili, a snažte se zlepšit svůj vztah k nim. Buďte ochotni jim více důvěřovat.

[Obrázek na straně 6]

Jak se člověk může vyrovnávat s osamělostí?