Co říká Bible

Je úzkost projevem nedostatku víry?

„ÚZKOST ZAKÁZÁNA.“ Pod tímto titulkem jeden pastor žijící v první polovině 20. století uvedl, že úzkost kvůli hmotným věcem je nejen nesprávná, ale je také „velmi těžkým hříchem“. Později se k námětu, jak překonávat obavy a úzkost, jistý muž vyjádřil takto: „Obavy jsou projevem nedostatečné důvěry v Boha.“

Oba tito muži vycházeli z Kázání na hoře, v němž Ježíš řekl: „Přestaňte být úzkostliví.“ (Matouš 6:25) Vzhledem k tomu, že úzkost dnes prožívá tolik lidí, mohli bychom se zabývat otázkou: Měl by mít křesťan pocit provinění, když pociťuje úzkost? Je úzkost projevem nedostatku víry?

Bůh chápe naši nedokonalost

Bible neučí, že příčinou každé úzkosti je nedostatek víry. Žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, a tak se určité míře úzkosti prakticky nemůžeme vyhnout. (2. Timoteovi 3:1) Věrní křesťané se denně potýkají s úzkostí kvůli špatnému zdraví, vysokému věku, ekonomickým tlakům, zločinnosti, nesvárům v rodině a dalším problémům. Obavy a strach prožívali dokonce i starověcí Boží služebníci.

Podívejme se na biblickou zprávu o Lotovi. Bůh mu dal pokyn,  aby utekl do hornatého kraje, a nebyl tudíž zahuben při zničení Sodomy a Gomory. Lot však začal pociťovat úzkost a řekl: „Prosím, tak ne, Jehovo!“ Zdráhavě pokračoval: „Ale já — já nejsem schopen uniknout do hornatého kraje, aby se ke mně nepřiblížilo neštěstí a abych jistě nezemřel.“ Proč se Lot bál jít do hor? To Bible neříká. Ať byl důvod jakýkoli, Lot měl velký strach. Jak Jehova reagoval? Pokáral Lota, že nemá dostatek víry nebo důvěry v něj? Ne, naopak. Projevil Lotovi ohled a dovolil mu uniknout do blízkého města. (1. Mojžíšova 19:18–22)

Existují i další biblické příklady věrných Božích ctitelů, kteří občas prožívali velkou úzkost. Když proroku Elijášovi hrozila smrt, dostal velký strach a utekl pryč. (1. Královská 19:1–4) Úzkost pociťovali i lidé, kteří měli pevnou víru, jako například Mojžíš, Hana, David, Habakuk, Pavel a další. (2. Mojžíšova 4:10; 1. Samuelova 1:6; Žalm 55:5; Habakuk 1:2, 3; 2. Korinťanům 11:28) Bůh s nimi měl soucit a dále je používal, čímž projevil skutečné pochopení pro nedokonalého člověka.

„Hřích, do něhož se snadno zaplétáme“

Nicméně je-li úzkost trvalá, může nás unavit a vést ke ztrátě důvěry v Boha. Apoštol Pavel označil nedostatek víry za „hřích, do něhož se snadno zaplétáme“. (Hebrejcům 12:1) Výše uvedenými slovy ukázal, že při chvilkové slabosti víry by se i on mohl ‚snadno zaplést‘ do hříchu.

Možná právě to se stalo Zecharjášovi, když nevěřil andělovi, jenž mu oznámil, že jeho manželka otěhotní. Při jedné příležitosti Ježíšovi apoštolové nedokázali provést uzdravení kvůli své „malé víře“. Přesto měli apoštolové i Zecharjáš nadále Boží schválení. (Matouš 17:18–20; Lukáš 1:18, 20, 67; Jan 17:26)

Naproti tomu Bible popisuje také případy lidí, kteří důvěru v Boha ztratili a mělo to pro ně závažné následky. Kvůli nedostatku víry například mnozí Izraelité, kteří vyšli z Egypta, nevstoupili do Zaslíbené země. Při jedné příležitosti dokonce mluvili přímo proti Bohu slovy: „Proč jste nás vyvedli z Egypta, abychom zemřeli v pustině? Vždyť není chléb a voda.“ Bůh projevil svou nelibost tím, že na ně za trest poslal jedovaté hady. (4. Mojžíšova 21:5, 6)

Kvůli nedostatku víry obyvatelé Ježíšova domovského města Nazaretu neměli výsadu vidět na svém území další zázraky. Navíc pro svůj nedostatek víry tehdejší ničemná generace obdržela od Ježíše sžíravé odsouzení. (Matouš 13:58; 17:17; Hebrejcům 3:19) Bylo tedy na místě, že apoštol Pavel varoval: „Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo ničemné srdce bez víry tím, že by se odtahovalo od živého Boha.“ (Hebrejcům 3:12)

Ano, v extrémních případech může být nedostatek víry způsoben ničemným srdcem. Avšak u Zecharjáše a Ježíšových apoštolů tomu tak nebylo. Nedostatek víry byl u nich způsoben chvilkovou slabostí, ale jejich celkový způsob života ukazoval, že jsou „čistí v srdci“. (Matouš 5:8)

Bůh zná naše potřeby

Písmo nám pomáhá rozlišovat mezi běžnou úzkostí a hříchem v podobě nedostatku víry. Obyčejné každodenní úzkosti nebo chvilkové selhání víry kvůli lidské slabosti by neměly být zaměňovány za naprostý nedostatek důvěry v Boha pramenící z ničemného, necitelného srdce. Jestliže tedy křesťan občas prožívá úzkost, nemusí se kvůli tomu cítit provinile.

Musíme si však dát pozor, aby se pocity úzkosti nerozrostly natolik, že by náš život ovládly. Všimněte si moudrosti obsažené v Ježíšových slovech: „Nikdy tedy nebuďte úzkostliví a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘“ Hned potom Kristus pronesl uklidňující slova: „Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Neustále tedy hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6:25–33)

[Obrázek na straně 16]

Úzkost prožíval také apoštol Pavel