Londýnský Tower — Historický památník bouřlivé minulosti

PŘEHRÁT V JAZYCE

Londýnský Tower — Historický památník bouřlivé minulosti

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRITÁNII

DOMINANTOU řeky Temže ve východním Londýně je jedna z nejproslulejších staveb světa — londýnský Tower. Po téměř tisíc let měla tato velká pevnost, palác a vězení dohromady klíčovou úlohu v bouřlivých dějinách Anglie. Branami Toweru procházeli králové, královny, dvořané, církevní hodnostáři, politikové a soudci. Někteří triumfálně opět vyšli ven, jiné už nikdo nikdy nespatřil. Proč byl ale Tower postaven? Jaká lidská dramata se v jeho zdech odehrála a jak ovlivnila dějiny Anglie?

Královská pevnost

Poté, co normanský vévoda Vilém I. Dobyvatel vtrhl roku 1066 do Anglie, nechal postavit hrady, aby udržel pod kontrolou nepřátelské Anglosasy. Nejvýznamnějším se stal hrad v Londýně. Nejprve to byla jen dřevěná pevnost postavená v jihovýchodním cípu starého římského opevnění, ale brzy byla nahrazena mohutnou kamennou stavbou, Velkým Towerem. Hrad měl téměř čtvercový půdorys, 32 krát 36 metrů, a tyčil se do výše 27 metrů, aby místním obyvatelům naháněl strach. Jeden pozdější král jej nechal obílit a hradu se začalo říkat Bílý Tower (White Tower).

Králové, kteří pak vládli, postupně přidávali k hradu věže nejrůznějších rozměrů a vybudovali kolem něj dvě mohutné zdi a hluboký příkop. Tower se tak stal jedním z nejlépe opevněných hradů v Evropě. Někteří panovníci dokonce hledali za jeho zdmi útočiště, když prchali před vzbouřenými poddanými. V době občanské války bylo vítězství na straně těch, kdo ovládali Tower. Byl totiž považován za symbol moci a autority. V pokojnějších dobách odtud vycházely působivé korunovační průvody. Když v Toweru bydlel král se svými dvořany, žil v přepychových palácových komnatách, kde pořádal velkolepé hostiny pro své přátele. Poněkud odlišného přijetí se dostávalo královým nepřátelům.

Státní vězení

První vězeň byl uvržen do Toweru asi v roce 1100. Tehdy to však nebylo obyčejné vězení. Bylo vyhrazeno pro vysoce postavené a důležité osobnosti. Patřili k nim například poražení skotští a francouzští králové a také příslušníci šlechty a církve, kteří upadli v nemilost nebo se z nich stali zrádci. Někdy zde dokonce docházelo k popravám a vraždám. V Toweru byl zabit Jindřich VI. a také dvanáctiletý Eduard V. se svým mladším bratrem.

Vězňové byli umístěni všude, kde to jen šlo. Někteří byli přísně střeženi, jiní se mohli v prostorách hradu volně pohybovat. Pobyt v Toweru mohl být krátký, ale mohl se také pořádně protáhnout. Například William Penn, pozdější zakladatel kolonie v americké Pensylvánii, strávil v tomto vězení osm měsíců kvůli svému náboženskému přesvědčení. Avšak vévoda Karel Orleánský, synovec francouzského krále, zde byl po porážce v bitvě vězněn s přestávkami dvacet pět let, dokud za něj nebylo zaplaceno ohromné výkupné. Sir Walter Raleigh, šlechtic, mořeplavec a spisovatel, strávil v Toweru třináct chmurných let a napsal zde knihu History of the World (Dějiny světa). Potom byl dočasně propuštěn, ale pak opět zatčen a nakonec popraven.

Poprav přibývá

Pověst Toweru jako místa, kde se s vězni zacházelo krutě, nepochybně pochází z dob reformace. Jindřich VIII. zoufale toužící po mužském dědici se rozešel s římskokatolickou církví a začal popravovat ty, kdo ho odmítali uznat za hlavu anglikánské církve. Ani Jindřichova druhá manželka Anna Boleynová však nepřivedla na svět syna, a tak byla v Toweru sťata pro údajnou zradu a cizoložství. S ní byl popraven i její bratr a čtyři další osoby. Stejný osud potkal Kateřinu Howardovou, Jindřichovu pátou manželku. Kromě toho byli do Toweru uvrženi i mnozí příslušníci šlechty, kteří měli královskou krev. Byli považováni za hrozbu pro trůn, a proto skončili na popravišti.

Když se králem stal mladý Eduard VI., Jindřichův syn a také protestant, pokračoval v brutálních popravách. Po šesti letech však zemřel a moci se chopila Jindřichova dcera Marie, horlivá římská katolička. Ihned nechala popravit šestnáctiletou lady Janu Greyovou a jejího manžela, kteří jí byli překážkou v boji o moc. Teď pro změnu umírali protestanti. Mariina nevlastní sestra Alžběta strávila v Toweru mnoho úzkostných týdnů, ale nakonec byla propuštěna. Jakmile se však sama stala královnou, nechala uvěznit a popravit ty, kdo se stavěli proti její vládě nebo odmítli vzdát se katolické víry.

Ačkoli byly v Toweru uvězněny tisíce lidí, bylo zde sťato pouze pět žen a dva muži. Byli tak ušetřeni veřejné popravy a potupy, která s ní byla spojena. Tři z těchto žen byly královny — Anna Boleynová, Kateřina Howardová a Jana Greyová, která vládla pouhých devět dní. Většina ostatních poprav se konala na blízkém kopci Tower Hill za divácké účasti rozvášněných davů. Uťaté hlavy bývaly nabodnuty na kopí a jako výstraha byly vystaveny na Londýnském mostě. Bezhlavá těla byla odnesena zpět do Toweru a pohřbena v kapli. Nakonec jich zde bylo uloženo více než 1 500.

Někteří vězni byli mučeni, aby z nich bylo vynuceno přiznání. Obvykle se to však dělo jen s úředním svolením. V roce 1605 byl na skřipec natažen Guy Fawkes, který se pokusil vyhodit do vzduchu krále a parlament při takzvaném prachovém atentátu. Fawkese podrobili mučení, aby vyzradil jména svých kompliců, a pak jej popravili.

Během krátkého období v 17. století se Anglie a Tower dostaly pod vládu Olivera Cromwella a parlamentu. Když byl pak na trůn povolán Karel II., bylo už do Toweru zavíráno méně vězňů. V roce 1747 byl Tower Hill svědkem poslední popravy stětím, ale úloha Toweru jako státního vězení ještě neskončila. V době první světové války tam bylo uvězněno a zastřeleno popravčí četou jedenáct německých špionů. Za druhé světové války tam byli krátce drženi váleční zajatci včetně Rudolfa Hesse, Hitlerova zástupce. Posledním, kdo v Toweru zemřel, byl německý špion Joseph Jakobs, který zde byl zastřelen v srpnu 1941.

Strážci a korunovační klenoty

Již od samého počátku byli v Toweru střeženi jak vězni, tak i samotné budovy. Historie zvláštních strážců zvaných yeomani však začíná až roku 1485. V těch dobách byli vězni přiváženi do Toweru po řece a vstupovali do něj Branou zrádců (Traitor’s Gate). Když se obviněný vracel od soudu, přihlížející sledovali, jakým způsobem yeoman žalářník, který vězně doprovázel, drží sekeru. Pokud bylo ostří namířeno k vězni, znamenalo to další popravu.

Yeomani střeží Tower dodnes a mnoha návštěvníkům slouží jako zkušení průvodci. Při slavnostních příležitostech nosí okázalé tudorovské livreje z šarlatové a zlaté látky s vysokým bílým límcem, ale ve všední dny mají modročervené viktoriánské uniformy. Strážci mají přezdívku „beefeaters“, pojídači hovězího. Zřejmě to původně bylo hanlivé označení, které pochází z dob hladomorů. Zatímco Londýňané měli jídla nedostatek, yeomani vždy dostávali svůj příděl hovězího, aby se zajistilo, že zůstanou věrni koruně.

Yeoman strážce krkavců je zodpovědný za krkavce, kteří v Toweru žijí. Podle jedné pověry prý Anglii postihne neštěstí, pokud krkavci z Toweru odletí. Proto mají přistřižená křídla.

Strážci pokladnice střeží proslulé britské korunovační klenoty, které jsou zde vystavené od 17. století. Jedním z nejcennějších kamenů zdobících koruny, jablka a žezla královské rodiny je největší broušený diamant na světě označovaný jako Cullinan I.

Zoologická zahrada, mincovna a zbrojnice

Počátkem 13. století choval král Jan v Toweru lvy. Královský zvěřinec se ale začal skutečně rozrůstat až tehdy, když Janův nástupce Jindřich III. dostal tři levharty, ledního medvěda a slona. Zvířata byla určena k obveselení krále a jeho dvora, ale když ledního medvěda na provaze pustili do řeky Temže, aby si zaplaval a nachytal ryby, byla to podívaná pro celý Londýn. Časem přibyla další exotická zvířata a od alžbětinské doby byl zvěřinec přístupný veřejnosti. Ve 30. letech 19. století byl uzavřen a všechna zvířata byla přestěhována do nové zoo v londýnském Regent’s Parku.

Více než 500 let byla v prostorách Toweru umístěna královská mincovna. Hodně práce tam měli především za vlády Jindřicha VIII., kdy se v ní razily mince ze stříbra zabaveného v klášterech, které tehdy nechal Jindřich zrušit. V Toweru byly také uschovány důležité státní a právní dokumenty, vyráběla se zde vojenská výzbroj pro krále a jeho vojsko a byla zde i uložena.

Připomínka minulosti

Dnes je londýnský Tower jednou z nejoblíbenějších turistických atrakcí v Británii. Oproti minulosti se téměř nezměnil, a tak když člověk prochází dlážděnými uličkami kolem pochmurných šedivých věží, není možné nevzpomenout si na násilí, utrpení a lidské tragédie, k nimž zde v průběhu staletí došlo. Bouřlivá minulost této pevnosti je výstižně shrnuta na místě bývalého popraviště na Tower Hillu. Je tu malá pamětní deska, která připomíná ‚tragickou historii a v mnoha případech také mučednictví těch, kdo pro svou víru, vlast nebo ideály dali v sázku svůj život a přišli o něj‘.

[Obrázky na straně 13]

Anna Boleynová

Kateřina Howardová

Jana Greyová

William Penn

[Podpisky]

Anna Boleynová a Kateřina Howardová: Z knihy Heroes of the Reformation, 1904; Jana Greyová: Z knihy The World’s Famous Events; William Penn: Z knihy The Library of Historic Characters and Famous Events, Vol. V, 1895

[Obrázek na straně 13]

Komnata ve věži, kde později bývali drženi vězňové

[Podpisek]

[Obrázek na straně 14]

Yeoman žalářník

[Podpisek]

[Obrázek na straně 15]

Některé z korunovačních klenotů

[Podpisek]

[Obrázek na straně 15]

Mince z 16. století zobrazující Jindřicha VIII.

[Podpisky obrázku na straně 12]

PROBUĎTE SE!