Mladí lidé se ptají . . .

Co mám dělat, aby se mnou přítel nejednal hrubě?

„Dnes mě přítel poprvé uhodil. Omluvil se mi, ale já teď nevím, co mám dělat.“ Stella *

„PŘIBLIŽNĚ každá pátá studentka uvádí, že byla fyzicky napadena nebo sexuálně zneužita partnerem, se kterým chodila,“ píše se v článku, který vyšel v časopise The Journal of the American Medical Association. Z průzkumu, který byl v Německu proveden mezi mladými lidmi ve věku 17 až 20 let, vyplynulo, že více než čtvrtina dívek byla vystavena sexuálnímu obtěžování včetně násilí, slovního nátlaku, drog a alkoholu. Podle jedné americké studie bylo 40 procent dotázaných dospívajících svědkem situace, kdy některý ze spolužáků „ošklivým způsobem urazil toho, s kým měl známost“. *

Máš vážnou známost s někým, kdo tě uráží nebo na tebe křičí, ponižuje tě, strká do tebe nebo tě fackuje? Předchozí článek této série ukázal, že takové hrubé chování je znepokojivě časté. * Z článku dále vyplynulo, že slovní týrání a urážlivé jednání Jehova Bůh neschvaluje, a že ti, s nimiž se takto jedná, by to neměli pokládat za něco normálního nebo za něco, co si sami zavinili. (Efezanům 4:31) Není však snadné se rozhodnout, jak v takové situaci postupovat. Možná i přesto, jak se k tobě tvůj přítel chová, cítíš k němu stále silnou náklonnost. Nebo, a to je horší, se obáváš, jak by reagoval, kdybys mu to vytkla. Co bys měla dělat?

Zhodnoť svou situaci

Především se musíš zklidnit a získat objektivní náhled na to, co se stalo. (Kazatel 2:14) Skutečně se jedná o slovní týrání? Byl tvůj přítel záměrně zlý, nebo pouze ‚mluvil neuváženě‘? (Přísloví 12:18) Jak často se to stává? Jedná se o jednorázovou chybu, kterou bys mohla přehlédnout? Nebo si navykl říkat ti ponižující a urážlivé věci?

Pokud si nejsi jistá, zda to vidíš objektivně, promluv si o tom s někým. Ne však se svým vrstevníkem, ale s někým, kdo je starší a moudřejší než ty. Možná se můžeš svěřit svým rodičům nebo nějakému zralému spolukřesťanovi. Takový rozhovor ti pomůže zjistit,  zda je tvoje reakce přehnaná, nebo zda se opravdu jedná o závažný problém.

Pokud se tím nevystavíš žádnému nebezpečí, promluv si o tom také se svým chlapcem. (Přísloví 25:9) Pokojně mu řekni, jak na tebe jeho jednání působí. Uveď konkrétně, co tě urazilo. Jasně dej najevo, co již nejsi ochotna tolerovat. Jak na to reaguje? Stroze to odmítá, nebo reaguje ještě ostřejšími slovy? To je jasný signál, že se změnit nechce.

Co ale v případě, že projeví skutečnou pokoru a upřímnou lítost? Pak je snad možné váš vztah zachránit. Buď však opatrná. Ti, kdo druhým slovně ubližují, často dokážou velmi věrohodně předstírat lítost. Pokud se však cítí vyprovokováni, znovu slovně zaútočí. Čas ukáže, zda se tvůj přítel upřímně chce změnit. Dobrým ukazatelem toho, zda to myslel vážně, je jeho ochota vyhledat a přijmout pomoc křesťanských starších. (Jakub 5:14–16)

Uvědom si také, že „všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy“. (Římanům 3:23) Dokonalého muže nenajdeš. Kvůli nedokonalosti zažívají všechny manželské dvojice určitou míru „soužení ve svém těle“. (1. Korinťanům 7:28) Jen ty můžeš posoudit, zda jsi schopna snášet jeho chyby, aniž by to kalilo tvé štěstí. Nejlepší je nechat uplynout nějakou dobu, než se rozhodneš.

Když dojde k násilí

Je však něco zcela jiného, když je utrhačná řeč spojena s vulgarismy a hrozbami násilí nebo když k určitému násilí již došlo, například strkání nebo fackování. Je to projev nebezpečného nedostatku sebeovládání, a to se snadno může vystupňovat v závažnější projevy násilí.

Pro dvojice, které nejsou v manželství, je nejlepší, když spolu nejsou o samotě. Pokud se ale ocitneš s agresivním mužem sama, pak ‚neodplácej zlé zlým‘. (Římanům 12:17) Pamatuj: „Odpověď, když je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv.“ (Přísloví 15:1) Zůstaň klidná. A pokud je to nutné, odejdi nebo uteč pryč.

Co když tě ale přítel nutí k pohlavnímu styku? Je jistě moudré, aby si dvojice hned na začátku známosti stanovila jasné hranice důvěrností. (1. Tesaloničanům 4:3–5) Jestliže mladý muž naléhá na dívku, aby porušila biblické zásady, měla by mu jednoznačně dát najevo, že to neudělá. (1. Mojžíšova 39:7–13) „Buď neústupná,“ vybízí Anne, která podlehla nátlaku svého chlapce a měla s ním pohlavní styk. „Měj úctu sama k sobě. Nedopusť se té chyby, ať ho máš ráda sebevíc.“ Pokud tvé odmítání ignoruje, řekni mu, že jakýkoli další pokus z jeho strany budeš pokládat za znásilnění. Jestliže nepřestane ani pak, začni volat o pomoc a braň se stejně, jako by ses bránila jakémukoli jinému násilníkovi. *

Každopádně je na místě biblická rada v Příslovích 22:24: „Nedruž se s nikým, kdo je hněvivý; a nebudeš vcházet s mužem, který mívá záchvaty vzteku.“ Nemáš absolutně žádnou povinnost pokračovat ve vztahu, který tě fyzicky a psychicky ničí. Je zřejmé, že by bylo příliš riskantní sejít se o samotě s násilnickým mužem, abys ho informovala, že se s ním chceš rozejít. Pravděpodobně by bylo nejlepší, kdybys o tom, co se stalo,  řekla rodičům. Určitě je vyvede z míry, když se dozvědí, že s tebou někdo jednal tak špatně. Mohou ti však pomoci, aby ses rozhodla, jaké další kroky je třeba podniknout. *

Nesnaž se ho změnit

V žádném případě není tvou povinností změnit svého přítele. Irena například připouští: „Myslíš si, že ho miluješ, že to zvládneš a že mu můžeš pomoci. To ale prostě nejde.“ Podobně i Nadine přiznává: „Myslela jsem si, že ho můžu změnit.“ ‚Předělat svou mysl‘ a změnit se však může jen on sám. (Římanům 12:2) A je to dlouhý a namáhavý proces.

Stůj si pevně za svým rozhodnutím a nereaguj na jeho snahu zapůsobit na tvoje city. Drž si ho od těla co nejdál, jak po stránce citové, tak fyzické. Neposkytni mu žádnou možnost, aby tě prosbami či hrozbami přiměl pokračovat ve vašem vztahu. Když se Irena rozešla se svým násilnickým přítelem, hrozil jí, že si něco udělá. Je jasné, že takový člověk potřebuje pomoc. Ale ne tvoji pomoc. Nejvíc mu pomůžeš tím, když k jeho nekřesťanskému jednání zaujmeš pevný postoj. Pokud se chce změnit, může vyhledat pomoc sám.

Někteří lidé si myslí, že problém násilného jednání se vyřeší manželstvím. Jeden výzkumný pracovník říká: „Ženy, které se provdají za svého násilnického přítele, a muži, kteří se ožení se svými hrubými přítelkyněmi, jsou obvykle překvapeni, že násilí přetrvává. Mnoho lidí věří mýtu, že podepsáním manželské smlouvy všechny problémy zmizí. Tomu nevěřte.“ Faktem je, že tělesné týrání, které začalo v době známosti, bude velmi pravděpodobně pokračovat i v manželství.

Bible říká: „Chytrý je ten, kdo uviděl neštěstí a pak se jde skrýt.“ (Přísloví 22:3) Rozejít se s někým, o koho stojíte, je jistě těžké. Ale být uvězněn v manželství s násilnickým člověkem, je mnohem horší. A nemusíš se bát, že nenajdeš vhodného partnera. Díky zkušenosti, kterou jsi udělala, se budeš spíše zajímat o někoho, kdo je jemný, laskavý a ovládá se.

Hojení citových šrámů

Slovní i fyzické týrání může mít ničivé důsledky. Mary, která to zažila na vlastní kůži, radí: „Požádej o pomoc — ihned o tom někomu řekni. Myslela jsem si, že bych to mohla zvládnout sama, ale moc mi pomohlo, když jsem si o tom promluvila s druhými.“ Svěř se rodičům, důvěryhodné starší přítelkyni nebo křesťanskému staršímu. *

Někteří lidé zjistili, že jim pomáhá, když se věnují takovým činnostem, jako je kvalitní četba, sport nebo nějaký koníček. „Nesmírně důležité pro mě bylo studium Bible a křesťanská shromáždění,“ vzpomíná Irena.

Jehova rozhodně neschvaluje slovní ani tělesné týrání. S Boží pomocí tedy můžeš zabránit tomu, aby s tebou někdo zacházel hrubě.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 24]

Hrubé jednání v průběhu známosti bude velmi pravděpodobně pokračovat i v manželství

[Obrázek na straně 25]

Nepřipusť nevhodné důvěrnosti