Proč někteří vědci věří v Boha

VĚDA neustále odhaluje další a další tajemství týkající se vesmíru a života na naší planetě. Nicméně jak vědci, tak běžní lidé stojí před stejnými základními otázkami, jako jsou například tyto: Jak vznikl vesmír? Co bylo předtím? Proč se zdá, že vesmír byl vytvořen záměrně tak, aby v něm mohl existovat život? A jak vznikl život zde na zemi?

Věda vlastně dodnes nedokázala tyto otázky zodpovědět. Někteří lidé pochybují, že se to vůbec někdy podaří. Proto mnozí lidé své názory a přesvědčení přehodnotili. Podívejme se na tři záhady, jež vedly některé vědce k tomu, že začali uvažovat o existenci Stvořitele.

Vznikl přesně nastavený vesmír náhodou?

Jedna ze základních otázek se týká faktu, že náš vesmír je velmi přesně nastaven. Proč ve vesmíru existují neměnné fyzikální zákony a přírodní konstanty, jež jsou pro tuto planetu a život na ní naprosto optimální?

Co ale míníme přesným nastavením? Je to například ideální vyváženost čtyř základních fyzikálních sil. Jedná se o interakci elektromagnetickou, gravitační, silnou a slabou. * Tyto síly mají vliv na každý objekt ve vesmíru. Jsou nastaveny a vyváženy tak přesně, že dokonce i nepatrné narušení této rovnováhy by mohlo vést k zániku života ve vesmíru.

Mnoho přemýšlivých lidí se domnívá, že tuto skutečnost nelze vysvětlit jako pouhou náhodu. Fyzik John Polkinghorne, který pracoval na Cambridgeské univerzitě, dospěl k tomuto závěru: „Když si uvědomíte, že k tomu, aby vznikl viditelný vesmír, musely být přírodní zákony nastaveny s neuvěřitelnou přesností, tak vám musí být jasné, že tento vesmír nemohl vzniknout náhodou, ale že to zjevně muselo mít nějaký účel.“

Australský fyzik Paul Davies dochází k podobnému závěru: „Není pochyb o tom, že mnozí vědci . . . opovrhují představou, že by mohl existovat Bůh nebo i nějaký neosobní tvořivý princip.“ A dodává: „Já osobně jejich pohrdání nesdílím. . . . Nemohu věřit tomu, že naše existence v tomto vesmíru je pouhým rozmarem osudu, . . . nahodilou výchylkou ve velkém kosmickém dramatu.“

Komplexnost života

Druhým problémem, s nímž se dnešní vědci potýkají, je mimořádná komplexnost ve světě kolem nás. Zdravý rozum člověku říká, že čím  je nějaký jev složitější, tím menší je pravděpodobnost, že k němu dojde náhodou. Podívejme se na jeden příklad.

K tomu, aby vznikla DNA — základní stavební jednotka života —, musí proběhnout v přesném pořadí nesčíslné množství chemických reakcí. Před třiceti lety doktor Frank Salisbury z Univerzity státu Utah v USA spočítal, jak velká je možnost spontánního vzniku molekuly DNA. Podle výpočtů je pravděpodobnost tak nepatrná, že z matematického hlediska je spontánní vznik života vyloučený. *

Komplexita je zvláště patrná tehdy, když se živý organismus skládá z částí tvořících nedílný celek, a pokud jediná z nich chybí, nemůže organismus fungovat. Vezměme si například rozmnožování.

Podle evoluční teorie se živé organismy stávají čím dál složitějšími a přitom se stále množí. V takovém případě si ale v určité fázi musely samice mnoha živočišných druhů vytvořit pohlavní buňky, a ty bylo nutné oplodnit odpovídajícími pohlavními buňkami samčími. Avšak k tomu, aby potomci dostali správný počet chromozomů, musely pohlavní buňky obou rodičů projít pozoruhodným procesem dělení označovaným jako meióza, při kterém v každé z těchto buněk zůstane jen polovina obvyklého počtu chromozomů. Díky tomu jich pak potomci mají správný počet.

Tento proces musel samozřejmě proběhnout i u dalších druhů. Jak ale došlo k tomu, že „první matka“ každého druhu byla způsobilá podílet se na procesu rozmnožování s plně vyvinutým „prvním otcem“? Jak dokázali najednou zmenšit počet chromozomů ve svých pohlavních buňkách na polovinu, aby jejich potomci byli zdraví a měli některé vlastnosti obou rodičů? A pokud se tyto rozmnožovací schopnosti vyvíjely postupně, jak samec a samice každého druhu překlenuli dobu, kdy byly tyto životně důležité schopnosti vyvinuty jen částečně?

Šance, že by tato vzájemná závislost při rozmnožování vznikla náhodou, je i v rámci jednoho druhu tak nepatrná, že je zcela zanedbatelná. Pravděpodobnost, že by se tato reprodukční závislost mezi samcem a samicí vytvořila u každého jednotlivého druhu, nemá žádný racionální podklad. Může evoluční teorie vysvětlit tuto komplexnost? Jak by mohly náhodně se vyskytující, bezúčelné jevy vést ke vzniku tak důmyslně propojených systémů? Na živých organismech lze pozorovat množství plánovitých prvků, a to poukazuje na inteligentního Konstruktéra.

K tomuto závěru dospělo mnoho vědců. Například matematik William A. Dembski napsal, že „inteligentní uspořádání“, které je patrné na „pozorovatelných rysech světa přírody . . . lze uspokojivě vysvětlit pouze tehdy, když je přičteme inteligentní příčině“. Molekulární biochemik Michael Behe shrnuje důkazy takto: „Můžete být dobrý katolík, a přesto věřit v darwinismus. Biochemie však prakticky  znemožňuje být přemýšlivým vědcem, a přesto věřit této teorii.“

Neúplný fosilní záznam

Třetí záhada, nad kterou si vědci lámou hlavu, souvisí s fosilním záznamem. Pokud evoluce probíhala během nesmírně dlouhého časového období, měli bychom očekávat, že mezi hlavními typy živých organismů bude existovat množství přechodných forem neboli spojovacích článků. Ačkoli od dob Darwina bylo objeveno nesčíslné množství zkamenělin, nálezy jsou v tomto směru zcela neuspokojivé. Zkrátka chybějící spojovací články skutečně chybějí.

Řada vědců tudíž dospěla k závěru, že důkazy o evoluci jsou příliš nepřesvědčivé a rozporuplné na to, aby prokázaly vznik života vývojem. Letecký inženýr Luther D. Sutherland ve své knize Darwin’s Enigma (Darwinova záhada) napsal: „Z vědeckých dokladů vyplývá, že kdykoli se na zemi objevila nějaká základní forma života, jednobuněčným prvokem počínaje a člověkem konče, byla kompletní a všechny orgány  a struktury byly plně funkční. Z tohoto faktu nevyhnutelně vyplývá, že před tím, než se na zemi objevil život, existoval nějaký druh inteligence.“

Fosilní záznam však přesně odpovídá hlavnímu pořadí, v jakém se podle biblické knihy 1. Mojžíšova objevily živé organismy. Fyzikální chemik Donald E. Chittick, který získal doktorát na Univerzitě státu Oregon, k tomu říká: „Bližší prozkoumání fosilního záznamu vede člověka k závěru, že zvířata se množila podle svého druhu, jak to uvádí 1. Mojžíšova. Nepřeměňovala se z jednoho druhu v jiný. Dnes, stejně jako v Darwinově době, se důkazy naprosto shodují s biblickou zprávou o přímém stvoření, která je v 1. Mojžíšově. Zvířata a rostliny se stále množí podle svého druhu. Rozpor mezi paleontologií (studiem zkamenělin) a darwinismem je ve skutečnosti tak hluboký, že někteří vědci si začínají myslet, že přechodné formy nebudou nikdy nalezeny.“

Ve světle důkazů

Uvedené informace představují jen malou část nezodpovězených otázek, jež jsou pro lidi, kteří odmítají důkazy o existenci Stvořitele, neřešitelným problémem. Někteří vědci si uvědomují, že popírání Boha je směr, který není podložen exaktními vědeckými důkazy ani důslednou logikou, ale domněnkami založenými na přání.

Astronom Allan Sandage na základě celoživotní plodné vědecké práce a výzkumu řekl: „Právě věda mě přivedla k závěru, že svět je příliš komplikovaný na to, aby jej věda byla schopna vysvětlit. Tajemství naší existence dokážu pochopit jedině ve spojitosti s něčím nadpřirozeným.“

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 6]

Otázky, které jsou pro vědce skutečnou záhadou

▪ Proč jsou čtyři základní fyzikální síly nastaveny tak neuvěřitelně přesně, že to umožňuje existenci vesmíru a života?

▪ Jak lze vysvětlit mimořádnou a často nezjednodušitelnou komplexnost živých organismů?

▪ Proč jsou fosilní doklady neúplné a kde jsou důkazy o přechodných formách neboli spojovacích článcích mezi hlavními skupinami živých organismů?

[Rámeček na straně 8]

Pouhou náhodou?

Loni se na titulní straně časopisu National Geographic objevila fotografie zobrazující láskyplné pouto mezi matkou a dítětem. Jeden čtenář napsal redakci: „Záběr matky s dítětem na titulní straně je uměleckým dílem. Nemohu pochopit, jak si při pohledu na roztomilé děťátko, které devět měsíců předtím bylo vajíčkem o velkosti špendlíkové hlavičky, může někdo myslet, že takový úžasný vývoj je pouze slepou náhodou.“

Mnozí lidé s tím budou souhlasit. Spisovatel a profesor jaderné fyziky dr. Gerald Schroeder přirovnává možnost vzniku vesmíru a života pouhou náhodou k pravděpodobnosti, že někdo vyhraje v loterii třikrát za sebou. „Ještě než si vyzvednete svou třetí výhru, povezou vás do vězení za to, že jste zmanipulovali výsledky. Pravděpodobnost výhry třikrát za sebou nebo třikrát v životě je totiž tak malá, že prakticky nepřichází v úvahu.“

[Obrázky na straně 7]

Život by nebyl možný, kdyby tyto síly nebyly v rovnováze a přesně nastaveny

Slabá interakce udržuje činnost našeho slunce v rovnováze

Gravitační interakce působí, že předměty zůstávají na zemi

Silná interakce váže k sobě atomová jádra

Elektromagnetická interakce se podílí na vzniku blesků

[Obrázky na straně 7]

Jak by mohla slepá síla vytvořit něco tak komplexního, jako je jedna jediná buňka s její DNA, natož vytvořit člověka?

[Obrázky na straně 8]

Fosilní záznam neprokázal, že život se vyvíjel