‚Co se to se mnou děje?‘

„Bylo to, jako bych se jednoho dne probudil a všechno bylo jinak. Cítil jsem se jako někdo jiný.“ (Sam)

CO JE vlastně dospívání? Stručně řečeno, je to období života mezi dětstvím a dospělostí. V tu dobu člověk prochází výraznými změnami jak po stránce tělesné, citové, tak i společenské. V určitém smyslu je nástup dospívání vzrušující. Vždyť to znamená, že se z tebe začíná stávat dospělý člověk. Na druhé straně ale v této fázi života prožíváš nové pocity, které v tobě mohou vyvolávat zmatek, a dokonce tě děsit.

Dospívání se však nemusíš obávat. Je sice pravda, že je spojeno s určitou mírou úzkosti, ale zase ti dává skvělou možnost zdárného vstupu do dospělosti. Podívejme se, jak toho dosáhnout. Nejdříve se zaměříme na problémy, které dospívání doprovázejí.

Začátek puberty

Během dospívání dochází v tvém těle ke změnám souvisejícím s rozmnožováním. Tento proces, kterému se říká puberta, trvá několik let, a jak uvidíme, ovlivňuje nejen vývoj pohlavních orgánů.

U děvčat začíná puberta mezi 10 a 12 rokem a u chlapců mezi 12 a 14 rokem. Tyto údaje však představují průměrný věk. Podle knihy The New Teenage Body Book (Nová kniha o dospívajícím těle) „má každý člověk vlastní biologické hodiny, které určují, kdy  k jednotlivým změnám má dojít“. Dále se píše: „Ve fyziologickém nástupu puberty existuje značný rozptyl.“ Není tedy nic nenormálního na tom, když u tebe puberta začne dříve nebo později než u tvých vrstevníků.

Puberta každopádně může ovlivnit tvůj vzhled, pocity i to, jak vnímáš svět kolem sebe. Podívejme se na několik nádherných, nicméně náročných stránek tohoto jedinečného období života.

‚Co se to děje s mým tělem?‘

Puberta začíná vzestupem hladiny některých hormonů, a to především estrogenu u dívek a testosteronu u chlapců. Tyto hormonální změny jsou zčásti příčinou zdánlivě zázračné tělesné proměny, která pak následuje. V době časného dětství rostlo tvé tělo nesmírně rychle, a to se nyní opakuje.

V době puberty dochází k pohlavnímu dospívání. To je ale pouze jedna část tělesného vývoje. Také rosteš velmi rychle do výšky. V dětství člověk vyroste za rok asi o pět centimetrů. V době puberty ale není ničím neobvyklým, když za rok vyrosteš o deset centimetrů.

Po fyzické stránce si v tomto období člověk připadá poněkud neobratný. To je normální. Uvědom si, že ti jednotlivé části těla rostou různě rychle. Výsledkem může být nemotornost. Buď však trpělivý, nejsi odsouzen k celoživotní neohrabanosti. Nešikovnost, která se objevuje v době dospívání, časem pomine.

Během puberty se u dívek začne každý měsíc objevovat menstruace, což je vylučování krve, sekretu a zbytků tkáně z dělohy. * Menstruaci obvykle doprovázejí křeče a pokles hladiny hormonů. To má jak tělesný, tak emocionální dopad, a proto je nástup menstruace pro dívku poměrně nepříjemný. „Najednou jsem se musela vyrovnávat s něčím úplně novým,“ vzpomíná Teresa, které je nyní 17 let. „Rozbouřené city a fyzická bolest. A to každý měsíc.“

Když u tebe menstruační cyklus začne, nemusíš být z toho vyděšená. Vždyť je to doklad, že tvoje tělo funguje normálně. Časem si na nepříjemné stránky menstruačního cyklu zvykneš. Některé ženy například zjistily, že pravidelným cvičením se bolestivé křeče při menstruaci zmenšují. Každý je ale jiný. Možná naopak zjistíš, že v tomto období musíš fyzickou aktivitu výrazně omezit. Nauč se „naslouchat“ svému tělu a poskytni mu, co potřebuje.

Během dospívání si jak děvčata, tak chlapci začnou daleko více uvědomovat svůj vzhled. „V tomto období pro mě skutečně začalo být důležité, co si lidé myslí o tom, jak vypadám,“ přiznává Teresa. „A zjišťuji, že kvůli svému vzhledu jsem mnohdy sklíčená. Vlasy mě neposlouchají, oblečení mi nesedí, a ani neseženu na sebe to, co by se mi líbilo.“

 Tvé tělo tě může překvapit i v jiných ohledech. Například během puberty začínají být potní žlázy aktivnější, takže se víc potíš. Nepříjemnému tělesnému pachu můžeš zabránit tím, že se budeš pravidelně koupat nebo sprchovat a že si vždy vezmeš čisté oblečení. V tomto směru jsou užitečné i deodoranty a prostředky proti pocení.

V pubertě začnou být více aktivní i mazové žlázy v kůži, což může mít za následek uhry a akné. „Zdá se mi, že uhry mi naskákají vždycky, když mi záleží na tom, abych vypadala co nejlépe,“ stěžuje si dívka jménem Ann. „Je to jen můj dojem, nebo mají uhry jakýsi šestý smysl pro to, kdy jsou nejméně žádoucí?“ Akné bylo velkým problémem i pro Teresu. „Připadala jsem si pak šeredná a nemožná, protože když se na mě někdo podíval, myslela jsem si, že se dívá jen na ty uhry!“

Problémy s kůží mají i chlapci. Někteří odborníci říkají, že dokonce častěji než dívky. Pro mladé muže i ženy je prospěšné, když si části těla, které se hodně mastí — totiž obličej, krk, ramena, záda a hrudník —, denně myjí. Navíc, když si budete často mýt vlasy šamponem, maz se na kůži nedostane. Existují také výrobky proti akné a uhrům. „Rodiče mi pomohli při výběru pleťové vody a protizánětlivé tyčinky,“ říká Teresa. „Díky rodičům jsem také přestala jíst tak často stravu ve stylu rychlého občerstvení. Když takové věci nejím a piju hodně vody, akné poměrně rychle zmizí.“

Další tělesná změna, která postihuje zvláště chlapce, se týká hlasu. Během puberty jim hlasivky obvykle zesílí a prodlouží se, což má za následek postupné prohloubení hlasu. U Billa to proběhlo, aniž by něco zpozoroval. „Nepostřehl jsem, že se mi hlas změnil,“ říká, „jenom lidé si mě v telefonu přestali plést s mamkou a se sestrou.“

V průběhu mutace se někdy stává, že najednou hlas přeskočí — z hlubokého se najednou změní na vysoký. „Bylo to strašně trapné,“ říká o svém dospívání Tyrone. „Stávalo se mi to pokaždé, když jsem byl nervózní nebo rozrušený. Snažil jsem se emoce potlačovat, ale to se mi samozřejmě moc nedařilo.“ A dodává: „Trvalo to asi rok, nebo možná dva roky.“ Pokud je to i tvůj případ, nepropadej zoufalství. Buď si jist, že i tvůj hlas brzy definitivně zůstane hlubší.

‚Proč mám takové pocity?‘

Stává se, že dospívající prožívají celou škálu nepříjemných pocitů. Možná si přestáváš rozumět se svým nejlepším přítelem z dětství, aniž by mezi vámi došlo k nějakým zásadním rozporům. Snad je to tím, že už nemáte skoro nic společného. Dokonce i tví rodiče, u kterých jsi nacházel útěchu a bezpečí, se ti najednou zdají staromódní a nepřístupní.

Kvůli tomu všemu se dospívající může cítit osamělý. Jedna encyklopedie uvádí: „Někteří výzkumní pracovníci tvrdí, že během dospívání člověk pociťuje osamělost daleko častěji a intenzivněji než v dětství nebo v dospělosti.“ Obavy, že tě lidé budou pokládat za divného, mohou vést k tomu, že si své názory a pocity necháváš pro sebe. Nebo se možná nezajímáš o druhé, protože si myslíš, že o přátelství s tebou nikdo nestojí.

 Období osamělosti zažívá většina dospívajících a také mnozí dospělí. Je důležité mít na paměti, že tyto pocity mohou časem pominout. * Uvědom si, že v dospívání se pro tebe mění prakticky všechno. Neustálými změnami prochází tvůj názor na život, na druhé a dokonce i na sebe. Někdy ti může připadat, že člověk, kterého vidíš v zrcadle, je pro tebe úplně cizí. Možná prožíváš stejné pocity jako sedmnáctiletý Steve, který připouští: „Je velmi těžké říct, že znáš sám sebe, když se tak rychle měníš.“

Jedním z nejlepších způsobů, jak osamělosti zabránit, je zajímat se o druhé. To například znamená, že se seznámíš i s těmi, kdo patří k jiné věkové skupině. Víš o nějakých starších lidech, kteří by uvítali přátelskou návštěvu? Mohl bys jim pomoci s domácími pracemi, obzvláště pokud potřebují pomoc? Bible vybízí všechny — mladé i dospělé —, aby se v náklonnosti k druhým ‚rozšířili‘. (2. Korinťanům 6:11–13) Otevřou se ti tak skvělé možnosti.

Uvedená biblická myšlenka obsahuje pouze jednu ze zásad, které křesťanským mladým pomáhají vyrovnat se s problémy dospívání. Při čtení následujícího článku uvažuj o tom, jak na cestě k dospělosti může Boží slovo silně ovlivnit tvůj život.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 6]

Rodiče nejsou dokonalí

„Jako dítě jsem si myslela, že moji rodiče jsou dokonalí. V dospívání mi ale začalo připadat, že zkrátka zas tak chytří nejsou. Chci tím říct, že mi došlo, že i oni dělají chyby, a to mě vyvedlo z rovnováhy. Toto zjištění, žel, mělo za následek, že jsem začala pochybovat o jejich názorech a úsudku. Díky tvrdým lekcím, které jsem dostala, jsem k rodičům opět získala úctu. Nejsou sice dokonalí, ale často mají pravdu. A i když se mýlí, jsou to pořád moji rodiče. Postupně se z nás stali skuteční přátelé. Tak to asi mezi dětmi a jejich rodiči chodí.“ Sedmnáctiletá Teresa

[Obrázek na straně 7]

Mnozí mladí si vytvořili úzké přátelské vztahy se staršími lidmi