Ženevská bible — Zapomenutý překlad

Od našeho dopisovatele na Novém Zélandu

MÁ VAŠE Bible takový formát a takový typ písma, že se v ní dá snadno číst? Má takovou úpravu textu, díky které lehce najdete to, co hledáte? Pokud na tyto otázky odpovíte kladně, pak za to, že máte takovou Bibli, z velké části vděčíte Ženevské bibli z roku 1560.

Ženevskou bibli dnes zná jen velmi málo lidí. A přitom tento pozoruhodný překlad byl ve své době bestsellerem. Pro vytříbený jazyk a nový způsob úpravy textu se u těch, kdo uměli číst, těšil velké oblibě. Citáty z něj použili ve svých hrách angličtí dramatikové Shakespeare a Marlowe.

Jak to, že tato populární anglická Bible ze 16. století vznikla v Ženevě, švýcarském městě, kde se mluvilo francouzsky? Co patří k jejím jedinečným rysům? Proč se vlastně přestala používat? A jaký užitek z ní máme my dnes?

Bible obsahující nové prvky

Ženevskou bibli vytvořila skupina náboženských uprchlíků, kteří utekli z Anglie před pronásledováním a případnou popravou, když v roce 1553 přišla k moci Marie Tudorovna. Ženevská protestantská komunita tyto učence vřele přijala. V Ženevě dobře prosperovalo tiskařské řemeslo a lidé se zájmem četli Bibli, a proto se zde Bible hojně překládaly a tiskly.

Ženevská bible, kterou přeložil William Whittingham se svými spolupracovníky, vyšla v roce 1560. Zakrátko byl o ni velký zájem v Anglii. Četlo se v ní lépe než v dřívějších překladech, a navíc to byla první Bible v angličtině, která měla očíslované verše, což je systém, který se všeobecně používá dodnes. V horní části stránek byla navíc živá záhlaví neboli několik klíčových slov, která měla čtenáři pomoci při hledání konkrétní pasáže v textu. Navíc místo těžkého gotického písma, které bylo vytvořené podle rukopisných vzorů, měla dobře čitelná písmena podobná těm, jež se v anglických Biblích používají dodnes.

Dřívější vydání Bible byla používána ke čtení Písma z kazatelen a měla velký a neskladný formát. Ženevská bible měla asi poloviční velikost. Tato menší Bible byla nejen praktičtější pro osobní čtení a studium, ale také finančně daleko dostupnější.

Snaha o přesný překlad

Překladatelé Ženevské bible se velmi snažili zachovat významové odstíny a smysl původní hebrejštiny. Na několika místech se objevilo Boží jméno  Jehova, například ve 2. Mojžíšově 6:3; 17:5 a v Žalmu 83:18. Slova, o nichž se překladatelé domnívali, že musí být vložena do textu, byla vytištěna kurzivou. Text, který bylo nutné přidat kvůli gramatické jasnosti, byl v hranatých závorkách.

Ve Skotsku se Ženevská bible záhy stala oficiálním překladem. Ve značné míře byla používána i v Anglii. Předpokládá se, že si tento překlad vzali s sebou poutníci, když v roce 1620 vypluli na svou známou cestu do Severní Ameriky. Ženevská bible se dostala i do jiných britských kolonií včetně té nejvzdálenější, totiž Nového Zélandu. Zde se v roce 1845 stal jeden výtisk součástí sbírky místodržitele sira George Greye.

Poznámky na okraji vyvolávají spory

K trvalé oblibě Ženevské bible přispěly rozsáhlé vysvětlivky. Byly k textu připojeny proto, že si překladatelé uvědomovali, že v Bibli jsou ‚obtížná místa‘ neboli části, kterým je nesnadné porozumět. Tyto poznámky na okraji nebyly ničím novým. Použil je i Tyndale ve vydání „Nového zákona“ z roku 1534. Kromě poznámek na okraji obsahovala Ženevská bible ještě ilustrace, předmluvu a mapy — což mělo přispět k lepšímu pochopení Písma. K textu byly připojeny tabulky s rodokmeny, různé přehledy, a dokonce i část vybízející k dennímu čtení Bible.

Hierarchie anglikánské církve sice vynikající rysy tohoto překladu v soukromí uznávala, ale na veřejnosti měla výhrady, protože tón poznámek na okraji pokládala za příliš radikální. Matthew Parker, tehdejší arcibiskup z Canterbury, prohlásil, že se jedná o „rozmanité škodlivé přípisky“. Král Jakub I. je pokládal za „velmi zaujaté, nepravdivé a zavádějící“. Není divu, protože některé z těchto poznámek zpochybňovaly „božské právo“ králů.

Ženevská bible upadá v zapomnění

V roce 1604 král Jakub dal svolení k tomu, aby byl vytvořen nový překlad, protože doufal, že Ženevská bible se pak v Anglii přestane používat. Historik teologie Alister McGrath uvádí, že „když v 17. století byla vyvíjena snaha, aby King James Version (Překlad krále Jakuba) získal uznání, byla největší překážkou přetrvávající obliba Ženevské bible“. Po mnoho let lidé dávali Ženevské bibli přednost, a ve Skotsku dokonce oficiální Biblí zůstala. Vycházela až do roku 1644.

Britská a zahraniční biblická společnost uvedla, že „zkoumáním King James Version z roku 1611 se zjistilo, že jeho překladatelé . . . byli daleko více ovlivněni Ženevskou biblí než kterýmkoli jiným anglický překladem“. Do King James Version bylo přejato mnoho nových prvků i slovních obratů z Ženevské bible.

Trvalý vliv

Překlad Authorized Version neboli King James Version sice nakonec Ženevskou bibli nahradil, ale ta má v literární historii přesto stále význačné místo. Jednak zavedla nová kritéria pro překládání a jednak je stále nesmírně důležitým článkem při revizích anglických překladů Bible. Podnítila ke čtení a studiu Bible mnoho lidí, kteří by jinak k této knize žádný přístup neměli.

Ženevská bible nejen přispěla k vzniku překladu King James Version, ale díky ní se také některá biblická úsloví dostala do literatury a stala se součástí anglického jazyka. Přestože Ženevská bible upadla v zapomnění, zanechala po sobě výrazné stopy.

[Obrázek na straně 12]

2. Mojžíšova 6:3, kde je v textu Boží jméno

[Obrázky na straně 13]

Živá záhlaví

Ilustrace

Poznámky na okraji

[Podpisek]

Všechny fotografie: Se svolením American Bible Society

[Podpisek obrázku na straně 12]

Všechny fotografie: Se svolením American Bible Society