Jak se stát dobrým otcem

V ČASOPISE Economist byl uveřejněn článek, který se zabýval rozpadem rodinného života. V úvodu tohoto článku byl výstižný výrok: „Stát se otcem je snadné, ale stát se dobrým otcem, snadné není.“

Je mnoho věcí v životě, které jsou obtížné. Jednou z nejtěžších, ale také nejdůležitějších je být dobrým otcem. Každý otec by o to měl usilovat, protože na tom závisí štěstí jeho rodiny.

Proč to není snadné

Hlavní příčinou, proč není snadné být dobrým otcem, je stručně řečeno zděděná nedokonalost — jak rodičů, tak dětí. „Sklon lidského srdce je špatný od jeho mládí,“ říká Bible. (1. Mojžíšova 8:21) Jeden pisatel Bible proto uznal: „V hříchu mě počala má matka.“ (Žalm 51:5; Římanům 5:12) Ale sklon ke špatnému, jenž je důsledkem zděděného hříchu, není to jediné, kvůli čemu je těžké být dobrým otcem.

Velkou překážkou je také tento svět neboli systém věcí. Proč? Bible totiž jasně říká, že „celý svět leží v moci toho ničemného“, který je „nazýván Ďábel a Satan“. Ten je také označen jako „bůh tohoto systému věcí“. Není tedy divu, že Ježíš svým učedníkům říkal, aby stejně jako on ‚nebyli částí světa‘. (1. Jana 5:19; Zjevení 12:9; 2. Korinťanům 4:4; Jan 17:16)

Je velmi důležité, aby ten, kdo chce být dobrým otcem, si stále uvědomoval lidskou nedokonalost, existenci Satana Ďábla a to, že svět je v jeho moci. Tyto překážky nejsou jen výplodem fantazie. Jsou skutečné. Kde se ale člověk může dozvědět, jak s nimi bojovat a jak se stát dobrým otcem?

Příklad, který dává Bůh

Pomoc k překonání uvedených překážek mohou otcové najít v Bibli. Tato kniha obsahuje nádherné příklady hodné napodobení. Na ten nejlepší příklad poukázal Ježíš, když své učedníky učil, jak se mají modlit. Modlitba začínala slovy: „Náš Otče v nebesích.“ Bible popisuje našeho nebeského Otce jednoduchým výrokem: „Bůh je láska.“ Jak by měli otcové na tento láskyplný příklad reagovat? „Staňte se . . . napodobiteli Boha,“ vybízel apoštol  Pavel, „a dále choďte v lásce.“ (Matouš 6:9, 10; 1. Jana 4:8; Efezanům 5:1, 2)

Pokud jste otcem, uvažujte o tom, jak při jedné příležitosti Bůh jednal se svým Synem Ježíšem. V Matoušovi 3:17 je uvedeno, že při Ježíšově křtu ve vodě bylo slyšet Boží hlas z nebe: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ Co se z toho můžeme naučit?

Za prvé, představte si, jak to asi na dítě zapůsobí, když otec někomu hrdě řekne: ‚To je můj syn‘ nebo ‚To je má dcera‘. Mladým lidem velmi prospívá, když jim rodiče věnují pozornost, a to zvláště, když je za něco pochválí. Pro dítě to může být podnět, aby se ještě více snažilo zasloužit si takové uznání.

Za druhé, Bůh vyjádřil, co k Ježíšovi cítí, když o něm řekl, že je „milovaný“. Tento projev náklonnosti musel Ježíše zahřát u srdce. I vaše děti povzbudí, když jim nejen slovy, ale i tím, že jim věnujete čas, pozornost a péči, budete dávat najevo, že je skutečně milujete.

Za třetí, Bůh svému Synovi řekl: „Schválil jsem tě.“ (Marek 1:11) Otcové by neměli zapomínat i na tuto nesmírně důležitou věc, totiž aby svým dětem říkali, že z nich mají radost. Je pravda, že dítě často dělá chyby. Děláme je všichni. Otcové, vyhlížíte však po příležitostech vyjádřit chválu za to, co děti udělaly nebo řekly dobře?

Ježíš si vzal z jednání svého nebeského Otce dobrý příklad. A tak když byl na zemi, slovy a skutky lidem ukázal, co jeho Otec cítí ke svým pozemským dětem. (Jan 14:9) Přestože byl Ježíš někdy velmi zaneprázdněný a okolnosti na něj těžce doléhaly, našel si čas, aby se posadil s dětmi a povídal si s nimi. „Ať ke mně malé děti přicházejí; nepokoušejte se je zastavit.“ (Marek 10:14) Můžete vy, otcové, příklad Jehovy Boha a jeho Syna napodobovat ve větší míře?

Nezbytný je dobrý příklad

Důležitost dobrého příkladu nelze ani dost zdůraznit. Vaše úsilí vychovávat děti „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“ pravděpodobně nebude mít velkou odezvu, pokud se vy sami nepodřídíte kázni od Boha a nedovolíte, aby ovlivňovala váš život. (Efezanům 6:4) S Boží pomocí však můžete překonat každou překážku a plnit jeho příkaz pečovat o své děti.

Uvažujme o příkladu Viktora Gutšmidta, svědka Jehovova z bývalého Sovětského svazu. V říjnu 1957 byl odsouzen k deseti letům vězení za to, že mluvil o své víře. V té době měl se svou manželkou Polinou dvě malé dcerky. Z vězení sice směl psát dopisy své rodině, ale  měl zakázáno psát o Bohu nebo o jakékoli náboženské tématice. I přes tyto těžkosti byl Viktor odhodlaný prokázat se jako dobrý otec. Věděl, že poučování o Bohu je pro jeho děti životně důležité. Co tedy udělal?

„Nápady jsem čerpal ze sovětských časopisů Molodoj naturalist a Priroda,“ říká Viktor. „Na pohlednice jsem jim maloval obrázky zvířat i lidí a také příběhy nebo poznatky týkající se přírody.“

„Když jsme ty pohledy dostaly,“ říká Polina, „okamžitě jsme si je spojily s biblickými náměty. Jestliže v nich například byla zachycena krása přírody, lesů, řek, hned jsem si přečetla 65. kapitolu Izajáše“, která pojednává o Božích slibech pozemského ráje.

Viktorova dcera Julia vypráví: „Maminka se pak s námi pomodlila a my jsme plakaly. Tyto pohlednice hrály důležitou roli v naší výchově.“ Polina říká, že díky tomu si dcerky „Boha velmi zamilovaly už v dětství“. A jak je na tom tato rodina nyní?

Viktor říká: „Obě moje dcery jsou provdané za křesťanské starší a obě mají duchovně silné rodiny. Také jejich děti totiž věrně slouží Jehovovi.“

Dávat dětem dobrý příklad často vyžaduje nejen důmyslnost, ale také velké úsilí. Na srdce dítěte pravděpodobně zapůsobí, když vidí, že se jeho otec velmi snaží. Jeden syn, který strávil mnoho let v celodobé službě, o svém otci s oceněním řekl: „Někdy byl taťka z práce tak unavený, že ho přemáhal spánek, ale přesto jsme měli biblické studium. Pomohlo mi to uvědomit si, jak je to důležité.“

Je jasné, že pokud někdo chce být dobrým otcem, pak je nesmírně důležité, aby dával dobrý příklad v tom, co říká i dělá. Je to nezbytné, pokud chcete dosáhnout toho, co je uvedeno v biblickém přísloví: „Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodbočí z ní.“ (Přísloví 22:6)

A tak pamatujte, že není důležité jen to, co říkáte. Jde především o to, co děláte — jaký dáváte příklad. Jeden kanadský odborník, který se specializuje na výchovu dětí v raném věku, napsal: „Nejlepší způsob, jak své děti přimět, aby se chovaly [jak chceme], je osobně jim požadovaný způsob chování předvést.“ Ano, pokud chcete, aby si vaše děti vážily duchovních hodnot, musíte si jich vážit i vy.

Najděte si na ně čas

Aby děti viděly váš dobrý příklad, musíte s nimi trávit čas — hodně času, a ne jen tu a tam chvilku. Moudře jednejte podle biblické rady, abyste ‚vykupovali čas‘. To znamená, že kvůli tomu, abyste mohli být s dětmi, budete ochotni vzdát se méně důležitých věcí. (Efezanům 5:15, 16) Je snad televize s velkou obrazovkou,  sada profesionálních golfových holí, krásný dům nebo vaše zaměstnání důležitější než vaše děti?

Pokud otec nebude ochoten něco obětovat pro to, aby mohl trávit čas se svými malými dětmi, může se stát, že bude muset snášet následky svého jednání, až děti vyrostou. Otcové dětí, které se zapletly do nemravnosti nebo žijí životním stylem, který postrádá duchovní hodnoty, často pociťují výčitky svědomí. Litují toho, že v době, kdy děti potřebovaly jejich péči, se jim nevěnovali více.

Uvědomte si, že o důsledcích svých rozhodnutí musíte přemýšlet již v době, kdy jsou děti malé. Bible říká, že děti jsou „dědictví od Jehovy“, tedy něco, co vám svěřil sám Bůh. (Žalm 127:3) Nikdy tedy nezapomeňte, že jste za ně odpovědni Bohu.

Pomoc je dostupná

Dobrý otec velmi rád přijme pomoc, ze které budou mít jeho děti prospěch. Když anděl řekl manželce Manoacha, že se jí narodí dítě, Manoach se modlil k Bohu: „Ať k nám, prosím, přijde znovu a poučí nás o tom, co máme udělat s dítětem, které se narodí.“ (Soudci 13:8, 9) Manoach, podobně jako dnešní rodiče, potřeboval pomoc. Podívejme se jakou.

Brent Burgoyne, který učí na univerzitě v Kapském Městě v Jižní Africe, uvádí: „Jedním z největších darů, jaký můžeme dítěti dát, je to, že mu vštípíme určitý systém hodnot.“ Skutečnost, že je nutné naučit děti takovému systému, je patrná ze zprávy v japonském listu Daily Yomiuri, kde se psalo: „Z průzkumu vyplynulo, že 71 procentům japonských dětí otec nikdy neřekl, že nemají lhát.“ Není to smutný postřeh?

Kdo nám může poskytnout spolehlivý systém hodnot? Můžeme čerpat ze stejného zdroje jako Manoach — od Boha. Jehova nám tuto pomoc poskytl tím, že svého milovaného Syna Ježíše poslal na zem jako Učitele. Lidé v tehdejší době jej tak běžně oslovovali. A dnes je v mnoha jazycích dostupná kniha Co se dozvídáme od Velkého učitele, která pojednává o tom, co Ježíš učil, a která je výbornou pomůckou při výchově dětí.

Kniha Co se dozvídáme od Velkého učitele nejen vysvětluje systém hodnot na základě Božího slova, ale obsahuje také více než 160 obrázků, ke kterým jsou cílené otázky. Například ve 22. kapitole „Proč nesmíme lhát“ je obrázek, který vidíte na straně 32 tohoto časopisu. V knize je napsáno: „Stane [se], že syn řekne tatínkovi: ‚Ne, tati, opravdu jsem si doma nehrál s míčem.‘ Ale co když si s ním doma hrál? Bylo správné, že tatínkovi neřekl pravdu?“

Působivé ponaučení obsahují také kapitoly s názvem „Poslušnost tě chrání“, „Musíme odolávat pokušení“, „Příklad laskavosti“, „Krást se nemá!“, „Líbí se Bohu všechny oslavy?“, „Jak můžeme Bohu dělat radost“ a „Proč musíme pracovat“ — a to je jen několik ze 48 kapitol této knihy.

V předmluvě k této knize se říká: „Děti však především potřebují, aby je někdo učil poznávat našeho nebeského Otce Jehovu Boha, Zdroj veškeré moudrosti. To, že je nutné poznávat Jehovu, ukázal také Ježíš, Velký učitel. Věříme, že celé vaší rodině tato kniha pomůže, abyste svým životem dělali radost Jehovovi. Přinese vám to trvalý užitek.“ *

Je jasné, že ten, kdo chce být dobrým otcem, musí dávat svým dětem dobrý příklad, věnovat jim hodně času a pomáhat jim, aby žily v souladu s Božími zásadami, které jsou obsaženy v Bibli.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 8]

Ačkoliv byl Viktor Gutšmidt ve vězení, dokázal být dobrým otcem

[Obrázky na straně 8 a 9]

Když byl Viktor uvězněn za svou víru, poučoval své děti pomocí těchto obrázků

[Obrázek na straně 9]

Viktorovy dcery v roce 1965

[Obrázek na straně 10]

Otcové by se měli na poučování svých dětí aktivně podílet