Nejmenší psík na světě

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V MEXIKU

TOUŽÍTE po společníkovi, který je veselý, ale zároveň vám bude tiše ležet v klíně nebo vedle vás, když si čtete? Společníkovi, který málo jí, který se spokojí jen s kouskem místa a se kterým nemusíte každý den chodit ven? Potom by vám jistě udělala radost čivava, nejmenší známé plemeno psa na světě. *

Čivava je navíc dobrým hlídačem. Jakmile se začne dít něco nezvyklého, hlasitě to dá najevo. Je odvážná a strach jí nenahánějí dokonce ani větší psi.

Typickým znakem čivavy je jablíčkovitá hlava, výrazné oči daleko od sebe, uličnický výraz a vztyčené uši, které sklopí, když odpočívá. Má sametovou, krátkou nebo dlouhou srst, která může být zrzavá, zlatá, šedivá nebo čokoládová, a to jednobarevná nebo vícebarevná se skvrnami nebo s plotnami kontrastujících barev. Zvláštním znakem většiny štěňat čivavy je měkké místo na hlavě, podobně jako je to u novorozených dětí.

Původ čivavy

O původu plemene čivava existují různé teorie. Zdá se, že čivava je potomkem plemene zvaného tečiči. Tyto psíky vlastnili Toltékové, kteří v devátém století n. l. žili v Mexiku. Doklad o tomto původu se zachoval ve městě Huejotzingo. Stojí zde klášter, který františkánští mniši postavili z kamenů pocházejících z pyramid města Cholula. Na těchto kamenech jsou starověké rytiny psů, kteří velmi připomínají dnešní čivavu.

Později Toltéky porazili Aztékové, a šlechtici si psíky, a to zvláště šedivé, vybrali jako předmět uctívání. Obecně se mělo za to, že tito psi mohou provázet duše mrtvých na jejich cestě v podsvětí. Montezuma II., poslední vládce Aztéků, byl nadšeným chovatelem čivav. Říká se, že jich měl stovky a každá prý měla svého opatrovníka. Pozůstatky čivav byly nalezeny v hrobech lidí na mexicko-amerických hranicích.

Historička a odbornice na čivavy Thelma Grayová dospěla díky svému výzkumu k přesvědčení, že původní pes Aztéků byl zkřížen s malým teriérem, kterého přivezli španělští dobyvatelé. A tento kříženec byl předchůdcem dnešní mnohem menší čivavy. Její jméno je odvozeno od názvu mexického státu Chihuahua, kde asi v polovině 19. století američtí cestovatelé toto plemeno objevili a potom si několik psíků odvezli zpátky do Spojených států. Asi v té době se sláva čivav rozšířila po světě. Přispěla k tomu Charlotta, manželka mexického císaře Maxmiliána, která je přivezla do Evropy.

Čivava jako domácí mazlíček

Čivavy se nejlépe hodí do bytu. Jsou ideální pro starší a handicapované lidi nebo pro ty, kdo nemohou vycházet z domova. Potřebují hodně pozornosti a kontakt s lidmi. Nicméně protože jsou tak malé, je potřeba opatrnosti. Mohly by se vážně zranit nebo zemřít, kdyby  na ně někdo nešťastnou náhodou šlápnul, sedl nebo je příliš stiskl. Čivava by bez dozoru neměla být nechána na takových místech, jako je postel nebo pohovka, protože nevnímá, jak je vysoko, a tak by mohla seskočit a snadno si něco zlomit. Proto se nedoporučuje pořizovat tyto psy jako mazlíčky pro malé děti.

Čivava je nicméně zdatnější, než se zdá. Patří k nejdéle žijícím plemenům a může se dožít téměř dvaceti let. Tento psík je energický a hravý, jako každodenní pohyb mu stačí to, že dovádí a hraje si s hračkami. Protože však spaluje kalorie rychleji než větší plemena a jeho zažívací ústrojí je drobné, je náchylný k hypoglykémii. Proto potřebuje malé, ale časté porce jídla a hodně odpočinku. Běžným znakem tohoto plemene je chvění se. Čivava se netřese jen tehdy, když je jí zima, ale také když je nadšená, cítí úzkost a obavy nebo když je nespokojená.

Čivava je oddaná, dychtí po tom, aby někoho potěšila, a snadno se učí. Kniha A New Owner’s Guide to Chihuahuas (Průvodce pro nové chovatele čivav) uvádí, že „pokud jste ochotni přijmout potřebnou zodpovědnost, kterou čivava vyžaduje, těžko najdete nějaké jiné plemeno, které je tak mnohostranné, přívětivé a přizpůsobivé“. Mnozí lidé zjistili, že drobounká čivava dokáže být opravdu vynikajícím společníkem.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 15]

Kotě se štěnětem čivavy

[Podpisek]

© Tim Davis/CORBIS

[Obrázek na straně 15]

Dospělá čivava