Pohroma v podobě soli

Od našeho dopisovatele v Austrálii

SŮL je pro život lidí a zvířat nezbytná. Tvoří téměř jedno procento váhy našeho těla. Používáme ji do jídla, do léků i do krmiva pro zvířata. Každým rokem se na celém světě spotřebuje 190 milionů tun soli. * Pro některé nejproduktivnější zemědělské oblasti světa se však tato užitečná a hojně používaná látka stává pohromou.

Asi 40 procent světové sklizně potravin pochází ze zavlažovaných oblastí, které tvoří 15 procent obdělávané půdy. Když je na zdánlivě neúrodnou půdu přiváděna voda, může se potom na takové půdě vegetaci dobře dařit. Ale zavlažování může také vést k tomu, že se v půdě vytvoří solné usazeniny, a tím pomalu dochází k otravě. Kvůli salinizaci neboli zasolení je už na polovině zavlažovaných území světa snížena úroda. Uvádí se, že v důsledku salinizace a saturace neboli zamokření je každý rok zničeno dvakrát větší území, než je Švýcarsko.

Daniel Hillel, významný pedolog, ve své knize Out of the Earth (Ze země) varuje: „Každá zákeřná pohroma způsobená lidmi, která hrála rozhodující roli v zániku minulých civilizací, má svou obdobu v dnešní době . . ., ale ještě ve větší míře.“ Uvádí se, že kvůli salinitě neboli slanosti ekonomika Spojených států už nyní přichází každoročně o 5 miliard (amerických) dolarů na ztrátách úrody. Na zemi však existuje několik míst, kde jsou lidmi způsobené škody ještě hrozivější. Jedním z nich je Austrálie.

Bílá smrt

Každou hodinu Západní Austrálie přijde kvůli salinizaci o pšeničné pole o velikosti fotbalového hřiště. Doktor Tom Hatton ze Svazové organizace pro vědecký a průmyslový výzkum (CSIRO) říká: „Čelíme bezpochyby největší krizi životního prostředí.“

 Zemědělské srdce východní Austrálie ležící v pánvi řek Murray a Darling je na salinizaci zvláště citlivé. Pánev zahrnuje oblast tak rozsáhlou, jako je Francie a Španělsko dohromady, a tvoří tři čtvrtiny zavlažované půdy v Austrálii. Téměř polovina celkových výnosů australského zemědělství pochází z této oblasti. Řeky Murray a Darling, které zavlažují tuto zemědělskou oblast, zásobují vodou tisíce mokřadů a jsou zdrojem pitné vody pro tři miliony lidí.

Je smutné, že 2 000 čtverečních kilometrů této životodárné země je už salinizací vážně postiženo, a vědci odhadují, že v tomto desetiletí je v ohrožení dalších 10 000 čtverečních kilometrů. Obsah soli v řekách Murray a Darling a v jejich přítocích vzrůstá, a tak v některých oblastech začíná být nebezpečné tuto vodu pít. Na úrodných polích v povodí těchto řek vznikají rozbahněná místa pokrytá tenkou vrstvou soli. Tomuto jevu farmáři říkají bílá smrt.

V ohrožení však není jen zemědělská půda. Vědci z organizace CSIRO varují, že kvůli salinitě hrozí vymření až tisíce druhů australských rostlin a živočichů. Pokud to tak půjde dál, v následujících 50 letech v pánvi řek Murray a Darling možná vymře polovina druhů ptáků. Zamysleme se nyní nad nedostatkem prozíravosti, který tuto krizi životního prostředí způsobil.

Odkud sůl pochází

Vědci odhadují, že velké množství soli v Austrálii pochází z pobřežní mlhy a na zem se dostalo deštěm. Sůl potom prostupovala vrstvami půdy, pod kterými se začala hromadit spodní voda. Jiným zdrojem jsou prý solné usazeniny z moře, které kdysi pokrývalo část světadílu.

Kontinent byl po dlouhou dobu porostlý blahovičníkem a jinou vegetací, a kořeny těchto rostlin pronikaly do hloubky 30 až 40 metrů nebo i více. Tato vegetace zachycovala většinu dešťových srážek a také přiváděla vodu ze země zpátky na povrch, kde se vypařovala z listů. Díky tomu se hladina spodní vody udržovala hluboko pod zemí. Ale k evropským metodám zemědělství, které v Austrálii přispěly k blahobytu a pokroku, patřilo také to, že na rozlehlých plochách byly lesy vykáceny. Kvůli masovému vymýcení stromů s hlubokými kořeny  a také rozsáhlému zavlažování hladina spodní vody stoupla. Tak se sůl, která byla dlouho uložena hluboko v zemi, rozpustila a dostala blíže k povrchu úrodné půdy.

Příčiny salinity

Řízené zavlažování plodin zvyšuje úrodu v pánvi řek Murray a Darling. Současně se však kvůli tomu zvedá hladina spodní vody pod půdou polí. Slaná spodní voda potom prosakuje do říčního systému a znehodnocuje sladkou vodu. Tak vzniká další problém, a tím je salinita řek. Slaná voda z řek se zase používá na zavlažování polí, a z problému se tak stává začarovaný kruh.

Jiná forma salinity nevzniká kvůli zavlažování, ale kvůli tomu, které druhy rostlin se na půdě pěstují. V celé pánvi byly stromy s hlubokými kořeny nahrazeny travinami a jednoletými rostlinami, jejichž kořeny neproniknou hlouběji než do dvou metrů. Srážky, které byly dříve pohlcovány stromy, nyní proniknou hlouběji, než kam mohou dosáhnout kořeny rostlin.

Podle názoru vědců to má za následek, že k hladině podzemní vody se dostane asi 10krát až 100krát více vody, než když v těchto oblastech rostly stromy. Za posledních sto let do země vsáklo tolik vody navíc, že spodní voda v oblasti pánve řek Murray a Darling stoupla o šedesát metrů nebo i více. Když salinizovaná spodní voda dosáhne na hranici několika metrů od povrchu, znamená to pro zemědělce pohromu.

Na polích, která byla dříve úrodná, začínají vznikat oblasti se sníženou produkcí. Dlouho před tím, než se začnou utvářet místa pokrytá solí, se zasolená spodní voda dostává k povrchu vypařováním. Zpočátku to rostlinám na těchto místech nijak zvlášť neškodí, ale když soli ve vrchní části půdy přibývá a hromadí se tam, stává se půda neúrodnou.

Salinita však nemá vliv pouze na zemědělskou činnost. Také poškozuje některé silnice, jejichž životnost se tak snižuje o 75 procent. V pánvi řek Murray a Darling tento jev ničí i budovy a kanalizaci ve městech.

Je možná náprava?

Zdá se, že v příštích 50 až 100 letech bude těchto zasolených podzemních vod přibývat. Jedna zpráva uvádí, že v době, kdy nyní narozené dítě dosáhne věku 30 let, bude zničena plocha velikosti státu Victoria, který má přibližně stejnou rozlohu jako Velká Británie. Co je potřeba k tomu, aby byl tento ničivý vývoj odvrácen?

„Musíme úplně změnit přístup a způsob používání zdrojů v pánvi [řek Murray a Darling], aby byl zachován zdravý ekosystém a produktivní využití půdy,“ uvádí vládní zpráva. „Výdaje budou vysoké . . . Jsou však velmi malé ve srovnání s nevyhnutelnými ztrátami — na životním prostředí, v ekonomice a ve společnosti —, ke kterým by došlo, pokud by se stávající přístup nezměnil.“

Rozsáhlou výsadbou by se škody mohly začít napravovat, ale v současnosti to není považováno za výnosnou alternativu. V jedné vědecké zprávě bylo uvedeno: „Není možné vrátit se k podmínkám, které by odpovídaly přírodnímu systému. V mnoha případech by zlepšení [díky výsadbě stromů] nastalo velmi pomalu, pokud vůbec.“

Zatím jsou farmáři povzbuzováni, aby pěstovali plodiny, které mají delší kořeny, nebo ty, které jsou tolerantní k zasolení. Někteří podnikatelé začali dělat dokonce to, že sůl, která zničila jejich hospodářství, těží, a vydělávají si tak na živobytí. Jiní zase plánují, že rybníky se slanou vodou budou využívat k chovu mořských ryb, krevet a mořských řas pro komerční účely.

To, s čím se Austrálie potýká, není ojedinělé. Skutečnost je ale taková, že pokud brzy nedojde k zásadním změnám, bude znít zlověstně prorocky to, co řecký filozof Platón kdysi řekl o své vlastní zemi: „Co z dříve úrodné půdy dnes existuje, je jako schránka nemocného, všechna úrodná a kyprá půda je pryč, a jediné, co zůstalo, je holá, neúrodná zem.“

[Poznámka pod čarou]

[Mapa na straně 25]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

PÁNEV ŘEK MURRAY A DARLING

[Podpisek]

Mapa: Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázky na straně 25]

Solné usazeniny se drží na zbytku stromu uprostřed zamokřeného pole

Když se sůl nahromadí ve vrchní části půdy, jsou pole zničena

[Podpisek]

© CSIRO Land and Water

[Obrázky na straně 26]

První příznaky pohromy — neúrodná místa v úrodné oblasti

Sůl, která se dostane k povrchu, ničí vegetaci

Účinky salinity na kdysi úrodné zemědělské půdě

Konečný dopad zvyšování hladiny spodní vody

[Podpisek]

Všechny fotografie: © CSIRO Land and Water