Rodiny bez otců — Rostoucí problém

STÁLE více otců opouští rodinu. Koncem 90. let minulého století napsaly noviny USA Today, že „prvenství v počtu rodin bez otců“ mají Spojené státy. Je to však celosvětový problém.

Při sčítání lidu v Brazílii v roce 2000 se ukázalo, že z celkového počtu 44,7 milionu rodin je v 11,2 milionu rodin živitelem žena. V Nikaragui žije 25 procent dětí v domácnosti, kde je pouze matka. Oproti 90. letům minulého století se počet dětí, k nimž se otec nehlásí, zvýšil také v Kostarice, a to z 21,1 procenta na 30,4 procenta.

Statistiky z těchto tří zemí jsou jen ukázkou celosvětového trendu. Podívejme se však i na jinou situaci, kdy otec v rodině vlastně chybí.

Sice přítomen, ale příliš zaneprázdněn

Všimněte si rámečku „Tati, kdy zase přijdeš?“. Nao, které je nyní 23 let, vypráví: „V době, než jsem začala chodit do základní školy, vídala jsem otce jen velmi zřídka. Pamatuji si, že když jednou odcházel, prosila jsem ho: ‚Vrátíš se, viď?‘“

Takový vztah, jaký měla Nao ke svému otci, není ojedinělý. Polský spisovatel Piotr Szczukiewicz řekl: „Zdá se, že otcové jsou důležitým faktorem, který však v rodinách často chybí.“ Je pravda, že mnozí otcové žijí s rodinou a starají se o ni po hmotné stránce. Nicméně podle francouzského časopisu Capital „se příliš mnoho otců spokojí s tím, že se starají o hmotné zabezpečení rodiny, ale nestarají se o výchovu dětí“.

Často se stává, že otec sice s rodinou žije, ale na život svých dětí nemá téměř žádný vliv. Pozornost věnuje jiným záležitostem. „[Otec] sice může být fyzicky přítomen, ale nepřítomen duchem,“ uvádí francouzský časopis Famille chrétienne. Proč dnes dochází k tomu, že se tolik otců svým rodinám myšlenkově i citově odcizuje?

 Uvedený časopis vysvětluje, že základním důvodem je „nepochopení role otce a manžela“. Podle názoru mnoha mužů spočívá role dobrého otce jen v tom, že přinese domů slušnou výplatu. Polský spisovatel Józef Augustyn prohlásil, že „mnoho mužů se pokládá za dobrého otce, když rodinu zajistí finančně“. To je ale jen část otcovských povinností.

To, jaký otec je, děti neposuzují podle množství peněz, které vydělá, ani podle toho, jak drahé dárky jim kupuje. Děti totiž od otce chtějí daleko více než hmotné dary — chtějí, aby jim dával najevo svou lásku a aby jim věnoval čas a zájem. To je pro ně důležité.

Je nutné přehodnotit životní styl

Podle Japonské centrální rady pro školství „by otcové měli přehodnotit svůj životní styl, protože je zaměřen výhradně na práci“. Otázkou ale je, zda otec bude ochoten udělat kvůli dětem nějaké změny. Německé noviny Gießener Allgemeine se zmínily o jedné studii, ve které většina otců odmítla dát přednost dětem před kariérou.

Takovou situaci si děti mohou vykládat jako nedostatek zájmu ze strany svého otce a může je to velmi zraňovat. Lidia, které je nyní 21 let, si živě pamatuje, jak se otec choval, když byla malá a žili v Polsku. Lidia vypráví: „Táta si s námi nikdy nepovídal. Každý z nás žil v jiném světě. Nevěděl, že většinu volného času trávím na diskotékách.“ Také Macarena, 21letá dívka ze Španělska, říká, že když byla malá, její otec „odjížděl na víkendy bavit se s přáteli, a někdy se vrátil až po několika dnech“.

Stanovení správných priorit

Většina otců si uvědomuje, že svým dětem věnují jen velmi málo času a zájmu. Jeden muž z Japonska, který je otcem dospívajícího syna, řekl: „Doufám, že mou situaci pochopí. Stále na něj myslím, i když mám hodně práce.“ Uvedený problém se však nevyřeší pouhým přáním, aby dítě situaci pochopilo.

Je jasné, že k uspokojení potřeb dítěte je nutné skutečné úsilí, dokonce oběti. Poskytovat dítěti to, co nejvíce potřebuje, totiž lásku, čas a pozornost, není snadné. Je také zřejmé, že k tomu, aby děti zdárně prošly obdobím dospívání, nestačí pouze hmotné zabezpečení. Ježíš Kristus řekl: „Člověk nebude žít ze samotného chleba [neboli tělesného pokrmu].“ (Matouš 4:4) Pokud jste otcem, položte si otázku: ‚Jsem v zájmu svých dětí ochoten obětovat to, co je pro mě možná tím nejcennějším — můj čas a případně i kariéra?‘

List Mainichi Daily News z 10. února 1986 psal o otci, který si uvědomil, jak důležité jsou jeho děti. Stálo tam: „Vrchní úředník Japonských národních drah volil raději rezignaci než odloučení od rodiny.“ Noviny dále citovaly jeho výrok: „Generálním ředitelem může být kdokoli, ale otcem svých dětí jsem jedině já.“

K tomu, aby muž dobře plnil úlohu otce, je v prvé řadě nutné, aby si uvědomil, jakého otce děti potřebují. Podívejme se, co všechno to zahrnuje.

[Rámeček na straně 3]

„Tati, kdy zase přijdeš?“

Tuto otázku položila jednoho dne pětiletá japonská holčička Nao svému otci, když odcházel do práce. Její otec sice s rodinou bydlel, ale ona ho viděla jen zřídka. Z práce se totiž pravidelně vracel, když Nao už spala, a odcházel dříve, než se probudila.