Když má někdo z vašich blízkých psychickou poruchu

PRO Johnsonovy začínalo běžné všední ráno. * Členové této čtyřčlenné rodiny již byli vzhůru a chystali se odejít z domova. Gail svému 14letému synovi Mattovi připomínala, že je nejvyšší čas, aby chytil školní autobus. Pak se však stalo něco zcela nečekaného. Během půl hodiny Matt pomaloval sprejem stěny ložnice, snažil se zapálit garáž a pokoušel se v podkroví oběsit.

Gail a její manžel Frank jeli za sanitkou, která Matta odvážela, a zoufale se snažili pochopit, proč se to všechno stalo. Je smutné, že to byl pouze začátek. Následovalo mnoho psychotických záchvatů, které Matta uvrhly do temného světa duševní choroby. Během trýznivého pětiletého období se několikrát pokusil o sebevraždu, dvakrát byl zatčen, sedmkrát pobýval v nějakém psychiatrickém zařízení a nesčíslněkrát navštívil psychiatra. Zmateným přátelům a příbuzným se často stávalo, že nevěděli, co mají říct nebo dělat.

Odhaduje se, že duševní nemocí bude v průběhu svého života postižena asi čtvrtina lidí na světě. Vzhledem k tak častému výskytu existuje pravděpodobnost, že váš rodič, dítě, sourozenec nebo přítel nemusí být „nervově v pořádku“. * Co můžete dělat, jestliže v takovém stavu je někdo vám blízký?

● Rozpoznejte příznaky. Duševní porucha nemusí být rozpoznána ihned. Přátelé a členové rodiny mohou příznaky přičítat hormonálním změnám, tělesné indispozici, osobní slabosti nebo náročným okolnostem. Gail si již dříve všimla, že Matt má nějaké problémy. Jeho náladovost však rodiče pokládali za součást dospívání, jež brzy skončí. Poruchy příjmu potravy, výrazné změny chování nebo spánkového režimu však mohou naznačovat, že se jedná o něco závažného. Vyšetření u odborníka může vést k účinné léčbě a ke zlepšení kvality života nemocného.

 ● Obstarejte si informace. Lidé s duševní poruchou obvykle nejsou schopni zjistit si něco o svém problému. Získáte-li nejnovější informace ze spolehlivých zdrojů, pomůže vám to pochopit, co váš blízký asi prožívá. Díky tomu si budete moci také otevřeně a zasvěceně promluvit s druhými. Gail například dala Mattovým prarodičům odbornou brožuru, díky které mohli lépe rozumět tomu, co se s ním děje.

● Zajistěte léčbu. Duševní choroby jsou sice dlouhodobého rázu, ale pokud má nemocný správnou léčbu, může vést stabilní a produktivní život. Je smutné, že mnozí lidé se zbytečně trápí celá léta. Stejně jako člověk se závažnou srdeční chorobou musí vyhledat kardiologa, tak i lidé s duševní chorobou potřebují péči těch, kdo umějí takový stav léčit. Psychiatr například může předepsat léky, které při důsledném užívání mohou zmírňovat výkyvy nálady i úzkost a normalizovat narušené myšlení. *

● Povzbuďte nemocného, aby vyhledal pomoc. Člověk trpící duševní poruchou si často neuvědomuje, že potřebuje pomoc. Mohli byste mu doporučit, aby zašel k odbornému lékaři, přečetl si nějaké poučné články nebo si promluvil s někým, kdo se s podobnou duševní poruchou úspěšně vyrovnal. Nemocný možná tuto pomoc nepřijme. Pokud ale hrozí nebezpečí, že ublíží sobě nebo druhým, pak rozhodně zasáhněte.

● Nesnažte se hledat viníka. Vědcům se dosud nepodařilo zjistit, jaká souhra faktorů genetických, sociálních a ekologických přispívá k abnormální funkci mozku. K těmto faktorům může patřit i poranění mozku, zneužívání návykových látek, stresy související s životními podmínkami, biochemická nerovnováha a zděděná dispozice. Obviňovat někoho, že přispěl k vypuknutí choroby, není k ničemu. Svou energii byste měli zaměřit na poskytování podpory a povzbuzení.

● Mějte rozumné nároky. Pokud od nemocného očekáváte více, než čeho je schopen, může jej to skličovat. A naopak, budete-li jeho omezení nadměrně zdůrazňovat, může to v něm vyvolávat pocit bezmocnosti. Buďte tedy realističtí. Je samozřejmé, že nesprávné jednání nelze tolerovat. Stejně jako kdokoli jiný, i člověk s duševní chorobou se musí poučit z následků svého jednání. V případě násilnického chování bude možná nutné kvůli ochraně pacienta i okolí podniknout nějaké právní kroky nebo jej do určité míry izolovat.

● Komunikujte. Komunikace je nezbytná, a to i v době, kdy se vám může zdát, že vaše podněty nejsou chápány správně. Reakce  člověka s duševní poruchou může být nepředvídatelná a jeho emoce mohou být nepřiměřené dané situaci. Nicméně kritizováním nemocného se jeho deprese ještě prohloubí. Když slova nepomáhají, jen mlčky seďte a naslouchejte. Vezměte na vědomí jeho pocity a názory, aniž byste jej odsuzovali. Snažte se zůstat klidní. Vám i vašemu blízkému prospěje, když o něj budete vytrvale projevovat zájem. To platilo i v případě Matta. O několik let později vyjádřil svou vděčnost těm, kdo ‚mu pomáhali, když si nechtěl nechat pomoct‘.

● Pamatujte i na další členy rodiny. Když se rodina musí zaměřit na toho, kdo je v krizi, mohou být někteří členové zanedbáváni. Mattova sestra Amy měla nějakou dobu pocit, že „žije ve stínu jeho nemoci“. Neusilovala o žádné úspěchy, aby na sebe neobracela pozornost. Časem se ale zdálo, že by rodiče byli rádi, aby měla co nejlepší výsledky, a kompenzovala tak nedostatečnost svého bratra. Někteří zanedbávaní sourozenci se v takové situaci snaží upozornit na sebe tím, že působí těžkosti. K tomu, aby v rodině procházející takovou krizí mohly být uspokojeny potřeby všech jejích členů, je nutná pomoc zvenčí. Když byli například Johnsonovi pohlceni problémy s Mattem, přátelé v místním sboru svědků Jehovových jim pomáhali tím, že se věnovali Amy.

● Podporujte dobré zdravotní návyky. V zevrubném plánu ke zlepšení duševní pohody by měla být věnována pozornost stravování, pohybu, spánku a společenské aktivitě. Nemocný obvykle lépe zvládá jednoduché činnosti v malých skupinách přátel. Pamatujte také, že alkohol by mohl příznaky choroby obnovit a mohl by narušovat působení léků. Johnsonovi se nyní snaží zachovávat dobrý režim duševní hygieny, který je prospěšný pro všechny, a zvláště pro Matta.

● Dbejte i o sebe. Stres plynoucí z toho, že pečujete o člověka s duševní poruchou, může ohrozit i vaši tělesnou a duševní pohodu. Je proto nezbytné, abyste věnovali pozornost také svým tělesným, citovým a duchovním potřebám. Johnsonovi jsou svědkové Jehovovi. Gail cítí, že víra jí velmi pomohla, aby se s krizí v rodině vyrovnala. „Křesťanská shromáždění mi pomáhají uvolnit stres,“ říká. „Je to doba, kdy všechny bezprostřední obavy jdou stranou, a člověk se soustředí na závažnější otázky a na naději, kterou máme. Nesčetněkrát jsem se zoufale modlila o pomoc, a pokaždé se stalo něco, co mou bolest zmírnilo. S pomocí Jehovy Boha mám takový pokoj mysli, jaký je v naší situaci neuvěřitelný.“

Matt, který je již více méně dospělý, vidí svět z nového zorného úhlu. Říká: „Myslím, že díky tomu, čím jsem prošel, jsem nyní lepším člověkem.“ Mattova sestra Amy se domnívá, že to, co se stalo, prospělo i jí. „Jsem teď méně kritická k druhým,“ říká. „Člověk nikdy neví, jaké problémy prožívají. To ví jen Jehova Bůh.“

Pokud má někdo z vašich blízkých duševní poruchu, vždy pamatujte na to, že když mu budete naslouchat, nabídnete pomoc a budete s ním jednat bez předsudků, velmi mu to pomůže, aby své těžkosti nejen dokázal snášet, ale aby dokonce vedl kvalitní život.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 21]

Varovné známky duševní poruchy

Pokud se u někoho z vašich blízkých objevují některé z následujících příznaků, měl by vyhledat lékaře nebo psychiatra:

• Déle trvající smutek nebo podrážděnost

• Odtahování se od druhých

• Extrémní emocionální výkyvy

• Nepřiměřený hněv

• Násilnické chování

• Zneužívání návykových látek

• Nepřiměřený strach, obavy a úzkost

• Intenzivní strach ze ztloustnutí

• Poruchy příjmu potravy a výrazné změny spánkových návyků

• Přetrvávající noční můry

• Zmatené myšlení

• Bludy nebo halucinace

• Myšlenky na smrt nebo sebevraždu

• Neschopnost zvládnout problémy a každodenní činnosti

• Popírání zjevných problémů

• Řada nevysvětlitelných tělesných potíží

[Obrázek na straně 22]

Když slova nepomáhají, jen mlčky seďte a naslouchejte