Konec  předsudkům

MŮŽEME nějak poznat, zda my sami máme nebo nemáme sklon k předsudkům? Vytváříme si například názor na člověka podle jeho barvy pleti, národnosti, etnické skupiny nebo kmene — a to i když jej vůbec neznáme? Nebo si člověka vážíme kvůli jeho konkrétním vlastnostem?

V Ježíšově době se lidé žijící v Judeji a Galileji většinou ‚nestýkali se Samaritány‘. (Jan 4:9) Jeden výrok v Talmudu nepochybně vyjadřuje postoj mnoha Židů: „Kéž mé oko nikdy nespočine na Samaritánovi.“

Určitou zaujatost vůči Samaritánům možná pociťovali dokonce i Ježíšovi apoštolové. Jednou přišli do vesnice Samaritánů, a lidé se tam k nim nezachovali laskavě. Jakub a Jan se zeptali, zda na ně mají seslat oheň. Ježíš je však kvůli tomu pokáral, a tím dal najevo, že jejich postoj není správný. (Lukáš 9:52–56)

Později Ježíš vyprávěl podobenství o muži, který šel z Jeruzaléma do Jericha a přepadli ho lupiči. Prošli kolem něj dva zbožní Židé, ale nepomohli mu. Avšak Samaritán se zastavil a ovázal mu rány. Potom zařídil, aby bylo o toho muže postaráno, dokud se neuzdraví. Tento Samaritán se prokázal jako skutečný bližní. (Lukáš 10:29–37) Ježíšovo podobenství mohlo jeho posluchačům pomoci, aby si uvědomili, že kvůli předsudkům nevidí dobré vlastnosti druhých. O několik let později se Jan do Samaří vrátil, aby kázal v mnoha vesnicích, a možná i v té, kterou kdysi chtěl zničit. (Skutky 8:14–17, 25)

Také apoštol Petr musel jednat nestranně, když mu anděl přikázal, aby o Ježíšovi mluvil s římským setníkem Kornéliem. Petr nebyl zvyklý jednat s Nežidy a kromě toho většina Židů neměla římské vojáky v lásce. (Skutky 10:28) Když ale Petr pochopil Boží pokyny týkající se pohanů, řekl: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Skutky 10:34, 35)

Motivace k překonání předsudků

Zaujatost je v rozporu se základní zásadou, kterou učil Ježíš: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12) Kdo by chtěl, aby jím druzí pohrdali pouze kvůli místu jeho narození, barvě pleti nebo původu? Předsudky jsou také  v rozporu s Božími měřítky, ke kterým patří i nestrannost. Bible nás učí, že Jehova „udělal z jednoho člověka každý lidský národ, aby bydleli na celém zemském povrchu“. (Skutky 17:26) Všichni lidé jsou tudíž bratři.

Navíc Bůh posuzuje každého člověka jednotlivě. Nikoho neodsuzuje kvůli tomu, co dělali jeho rodiče nebo předci. (Ezekiel 18:20; Římanům 2:6) Ani útlak jiným národem není oprávněným důvodem k tomu, abychom nenáviděli jednotlivce z daného národa, kteří za to pravděpodobně nenesou žádnou osobní odpovědnost. Ježíš své následovníky učil, aby ‚milovali své nepřátele a modlili se za ty, kdo je pronásledují‘. (Matouš 5:44, 45)

Tyto nauky pomohly křesťanům v prvním století překonat předsudky a stát se sjednoceným mezinárodním společenstvím bratrů. I když pocházeli z mnoha různých kultur, oslovovali se bratře, a také to tak cítili. (Kolosanům 3:9–11; Jakub 2:5; 4:11) Zásady, které tehdy vedly k takové změně, mohou být stejně prospěšné i dnes.

Překonávání předsudků dnes

Prakticky každý z nás si předem vytváří nějaké představy, ale ty nemusí vést k předsudkům. „Závěr udělaný předem se stává předsudkem pouze tehdy, jestliže jej člověk nezmění, když pozná nová fakta,“ říká se v knize The Nature of Prejudice. Předsudek lze často překonat tím, že se lidé lépe poznají. Stejná kniha však uvádí, že „ke změně postoje může vést pouze ten typ kontaktu, při kterém lidé dělají věci společně“.

 Přesně tímto způsobem postupoval John, Nigerijec z kmene Ibo. Měl předsudky vůči Hausům. „Na univerzitě jsem se setkal se studenty pocházejícími z kmene Hausa,“ říká John. „Spřátelili jsme se a já zjistil, že mají moc pěkné zásady. Pracoval jsem s jedním takovým studentem na společném projektu a dobře jsme si rozuměli, kdežto bývalý kamarád, který byl z kmene Ibo, neměl zdaleka tak zodpovědný postoj.“

Prostředek k překonání předsudků

Podle zprávy UNESCO Against Racism „by velmi cenným prostředkem v boji proti novým formám rasismu a diskriminace mohlo být vzdělávání“. Svědkové Jehovovi jsou přesvědčeni, že nejlepší pomocí je vzdělávání na základě Bible. (Izajáš 48:17, 18) Když lidé uplatňují biblické zásady, je podezíravost vystřídána úctou a nenávist je uhašena láskou.

Svědkové Jehovovi zjistili, že Bible jim pomáhá překonat předsudky. Dává jim totiž motivaci, a navíc jim umožňuje podílet se na určitých činnostech s lidmi jiných kultur a odlišného etnického původu. Christina, o které byla zmínka v prvním článku této série, je svědkem Jehovovým. „Shromáždění v sále Království mi dodávají sebeúctu,“ říká. „Cítím se tam bezpečně, protože vím, že vůči mně nikdo není zaujatý.“

Také Jasmin je svědek Jehovův. Vzpomíná si, že poprvé se s rasismem setkala, když jí bylo devět let. Říká: „Čtvrtek je pro mě nejlepší den v týdnu, protože večer jdeme do sálu Království. Lidé mě tam mají rádi. Nepohrdají mnou, ale dávají mi najevo, že mám svou cenu.“

Také při projektech, které sponzorují svědkové Jehovovi a které provádějí dobrovolníci z jejich řad, se setkávají lidé různého původu. Simon se narodil v Británii, ale jeho rodina pochází z Karibské oblasti. Když pracoval jako zedník u světské stavební firmy, setkával se s předsudky často. Za ta léta, co jako dobrovolník spolupracuje se svými spoluvěřícími, to nezažil ani jednou. „Pracoval jsem se svědky z mnoha různých zemí,“ vypráví Simon, „ale naučili jsme se spolu dobře vycházet. Někteří z mých nejlepších přátel jsou z jiných zemí a z úplně jiného prostředí.“

Svědkové Jehovovi jsou samozřejmě nedokonalí lidé. Se sklonem k předsudkům tedy musí bojovat i oni. Vědí však, že Bůh je nestranný, a to je pro ně mocným podnětem k tomu, aby jednali stejně. (Efezanům 5:1, 2)

Takové jednání člověku přináší značné uspokojení. Pokud se stýkáme s lidmi různého původu, obohatí to náš život. Navíc Bůh již brzy prostřednictvím svého Království zajistí, aby na zemi byla taková lidská společnost, ve které bude přebývat spravedlnost. (2. Petra 3:13) Předsudky se pak navždy stanou minulostí.

[Rámeček na straně 11]

Mám předsudky?

Pokud chcete zjistit, zda přece jen nemáte nějaké předsudky, položte si následující otázky:

1. Předpokládám, že lidé určitého etnického původu, z určité oblasti nebo národa mají nežádoucí rysy, to znamená, že jsou například hloupí, líní nebo lakomí? (Tento typ předsudku je podporován mnoha vtipy.)

2. Mám sklon dávat ekonomické a sociální problémy své země za vinu přistěhovalcům z jiné etnické skupiny?

3. Připustil jsem, abych v důsledku místního nepřátelství, jež má kořeny v minulosti, cítil zaujatost k jinému národu?

4. Dokážu se na každého člověka dívat jako na jednotlivce — bez ohledu na barvu jeho pleti, jeho kulturu nebo etnický původ?

5. Jsem rád, když mohu lépe poznat lidi pocházející z odlišného kulturního prostředí? Snažím se o to?

[Obrázek na straně 8]

V podobenství o milosrdném Samaritánovi Ježíš ukázal, jak překonávat předsudky

[Obrázek na straně 8]

V Kornéliově domě Petr řekl: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický“

[Obrázek na straně 9]

Biblické nauky sjednocují lidi různého původu

[Obrázek na straně 9]

Svědkové Jehovovi uplatňují to, co se naučili

[Obrázek na straně 10]

Christina — „Shromáždění v sále Království mi dodávají sebeúctu“

[Obrázek na straně 10]

Jasmin — „Nepohrdají mnou, ale dávají mi najevo, že mám svou cenu“

[Obrázky na straně 10]

Simon, dobrovolný stavební pracovník — „Naučili jsme se spolu dobře vycházet“