Co je vitiligo?

Od našeho dopisovatele v Jižní Africe

▪ Někdy si Sibongile dělá ze svého kožního problému legraci. S úsměvem říká: „Narodila jsem se jako černoška, pak se ze mě stala běloška, a tak teď nevím, co vlastně jsem.“ Sibongile má vitiligo.

Vitiligo, které je také označováno jako leukodermie, je způsobeno úbytkem kožních buněk produkujících pigment. V důsledku toho vznikají na kůži bílé skvrny. Někdy se objeví jen jedna skvrna, která dále nepostupuje. U jiných pacientů se rychle šíří po celém těle. A někteří nemocní mohou mít pomalou formu vitiliga, která postupuje po mnoho let. Toto onemocnění není ani bolestivé, ani nakažlivé.

Vitiligo není vždy tak zřetelné, jako v případě Sibongile. U lidí s tmavou pletí je totiž výraznější. Lidé mohou být postiženi v různé míře. Podle statistik se tato porucha objevuje u 1 až 2 procent populace. Vitiligo se vyskytuje u všech ras a postihuje ve stejné míře muže i ženy. Jeho příčina je dosud neznámá.

V současnosti neexistuje na vitiligo žádná léčba, ale je mnoho způsobů, jak se s ním vypořádat. U pacientů se světlou pokožkou je tato porucha více patrná jenom tehdy, když je zdravá pokožka opálená. Jestliže se tito lidé vyhýbají slunci, je vitiligo méně vidět. Lidem s tmavou pokožkou mohou speciální kosmetické přípravky pomoci zmírnit barevné kontrasty na kůži. Někteří pacienti dobře reagují na proces, kterému se říká repigmentace. Při této metodě se řadu měsíců podávají léky a aplikuje se ultrafialové záření. V některých případech dojde k tomu, že kůže na postižených místech opět získá původní barvu. Jindy se pacienti rozhodnou pro depigmentaci. Cílem této léčby je sjednotit barvu kůže tím, že pomocí léků se zničí zbývající pigmentové buňky.

Postiženým lidem může vitiligo působit emocionální úzkost, obzvláště když vznikne na obličeji. „Nedávno mě zahlédly dvě děti a s křikem utekly,“ říká Sibongile. „Lidé se někdy zdráhají se mnou mluvit, protože si myslí, že mám nakažlivou nemoc nebo jsem prokletá. Chtěla bych, aby pochopili, že lidí s touto poruchou se nemusí bát. Vitiligo se nepřenáší ani dotekem, ani vzduchem.“

Sibongile, která je svědek Jehovův, nepřipustila, aby kvůli svým kožním problémům přestala dělat to, co má tak ráda — pomáhat lidem, aby porozuměli Bibli. To znamená, že navštěvuje lidi v jejich domovech a mluví s nimi tváří v tvář. Sibongile říká: „Smířila jsem se s tím, jak vypadám, takže z toho už nemám špatný pocit. Těším se na dobu, až v pozemském ráji, který slíbil Jehova Bůh, budu mít opět takovou barvu pokožky, s jakou jsem se narodila.“ (Zjevení 21:3–5)

[Obrázek na straně 22]

Sibongile v roce 1967 před objevením vitiliga