Nové možnosti, nové problémy

Zkuste si představit, jaké trápení asi prožívají manželé, kteří si nesmírně přejí mít dítě, ale nemohou. Obracejí se tedy o pomoc k lékařské vědě. K překonání neplodnosti bylo vyvinuto mnoho metod. Pokud si nějakou vyberete, záleží na tom jakou?

DNES mají neplodné páry takové možnosti, jaké před pouhými deseti lety ještě nebyly dostupné. S přibývajícími možnostmi se však objevují i závažné otázky. Jaký je například etický a morální dopad metod asistované reprodukce? Než o tom začneme uvažovat, podívejme se, jak se na to dívají různé náboženské skupiny.

Co říkají různé náboženské skupiny?

V roce 1987 vydala katolická církev dokument, který se zabýval morální stránkou metod umělého oplození. Z prohlášení, které je známé jako Donum Vitae (Dar života), vyplývá, že pokud lékařská metoda pouze napomáhá manželskému pohlavnímu aktu, jehož cílem je zplodit dítě, pak je to morální. Naproti tomu dokument uvádí, že pokud by daný lékařský postup byl náhradou za tento akt, pak je léčba z morálního hlediska nesprávná. Podle tohoto názoru je morálně správné operovat neprůchodnost vaječníků a použít léky ke zvýšení plodnosti, avšak in vitro fertilizace je pokládána za nemorální.

O rok později provedl výbor amerického Kongresu průzkum, v rámci kterého zjišťoval, jaký názor na léčbu neplodnosti mají různé náboženské skupiny. Výsledná zpráva ukázala, že většina skupin nemá výhrady k tradičním lékařským zákrokům, umělé inseminaci ani k in vitro fertilizaci, ovšem za předpokladu, že je provedena se zárodečnými buňkami manželů. Kromě toho většina náboženských skupin pokládala zničení embryí, umělé oplodnění pomocí darovaných zárodečných buněk a náhradní mateřství za morálně nesprávné. *

V roce 1997 Evropská ekumenická rada církví a náboženských sdružení (EECCS), ve které jsou zastoupeny protestantské a pravoslavné církve, vydala oficiální vyjádření svého stanoviska. Uvádělo se v něm, že názory na asistovanou reprodukci jsou v těchto církvích nejednotné. V tomto prohlášení bylo zdůrazněno, že se jedná o otázku svědomí jednotlivce a o jeho osobní odpovědnost. Bylo tam řečeno: „V podstatě je těžké mluvit o ‚postoji‘ členských církví v EECCS. Spíše se jedná o množství různých postojů.“

Je tedy zřejmé, že názory na asistovanou reprodukci se značně liší. Světová zdravotnická organizace připouští, že oblast metod asistované reprodukce „neustále zpochybňuje platnost společenských norem, etických měřítek a právních systémů“. Jaké faktory by lidé měli vzít v úvahu, když se rozhodují, zda využijí asistovanou reprodukci?

O jaké otázky se jedná?

Základním faktorem, který je třeba vzít v úvahu, je status lidského embrya. To souvisí s klíčovou otázkou, kdy začíná život — při početí,  nebo později během těhotenství? Odpověď jistě ovlivní rozhodování mnoha manželských dvojic, které zvažují metody léčby. Pokud jsou například přesvědčeni, že život začíná početím, pak musí přemýšlet o některých základních otázkách.

● Měla by dvojice souhlasit s tím, aby lékaři použili běžný postup, kdy je oplodněno nebo zavedeno do dělohy více vajíček než jedno, přičemž zbylá embrya jsou skladována pro budoucí použití?

● Co se s těmito embryi stane, jestliže dvojice si nebude moci dovolit nebo nebude chtít více dětí?

● Co se stane s uskladněnými embryi, jestliže se dvojice rozvede nebo jeden z partnerů zemře?

● Kdo na sebe vezme závažnou odpovědnost za zničení těchto embryí?

Otázku, co se má stát s nepoužitými nebo uskladněnými embryi, nelze brát na lehkou váhu. Podle právních směrnic nyní v některých zemích musí dvojice předložit písemný souhlas, ve kterém je konkrétně uvedeno, co se má s nadbytečnými embryi stát — to znamená, zda mají být dále skladována, darována, použita pro výzkum nebo zničena. Dvojice by měla vědět, že na některých místech je z etického hlediska přijatelné, aby v centrech reprodukční medicíny byla embrya zničena bez jakéhokoli písemného povolení, pokud nebyla využita po dobu pěti let. Na celém světě jsou dnes skladovány statisíce embryí.

Dalším faktorem ke zvážení je to, že dvojice bude možná požádána, aby nepoužitá embrya darovala na výzkum kmenových buněk. Například organizace American Infertility Association vybízela dvojice, aby uskladněná embrya daly k dispozici pro výzkum. Jedním z cílů výzkumu kmenových buněk je najít nové způsoby léčby nemocí. Tato výzkumná oblast je však předmětem velkých sporů, protože při  odebírání embryonálních kmenových buněk je zárodek v podstatě zničen. *

Nové genetické technologie otevírají další etické otázky. Vezměme si například preimplantační genetickou diagnostiku. (Viz rámeček „Jak je to s preimplantační genetickou diagnostikou?“.) Při této metodě je provedeno genetické vyšetření embryí, na základě kterého je jedno vybráno a implantováno do dělohy. Rozhodující může být požadované pohlaví budoucího dítěte nebo skutečnost, že nemá některé geny vyvolávající určité nemoci. Kritikové varují, že tato diagnostika by mohla vést k diskriminaci pohlaví nebo by v konečném důsledku mohla mít za následek, že dvojice si bude moci zvolit u dítěte další genetické rysy,  jako je například barva vlasů a očí. V této souvislosti vzniká i etická otázka, co se stane s embryi, která nebyla vybrána.

Poznamená to nějak manželský svazek?

Při uvažování o určitých formách léčby neplodnosti přichází v úvahu ještě další hledisko. Jak by použití náhradní matky nebo darovaných spermií či vajíčka ovlivnilo manželský svazek? Při některých metodách vstupuje do hry ještě třetí účastník (dárce) nebo čtvrtý (dva dárci), či dokonce pátý (dva dárci a náhradní matka).

U léčby, při které se využívá darovaný genetický materiál, musí zúčastněné strany zvažovat ještě další faktory.

● Jaký dlouhodobý emocionální dopad na rodiče bude mít narození dítěte, jehož genetickým rodičem je pouze jeden anebo žádný z nich?

● Jak se jejich syn nebo dcera jednou vypořádají s tím, že byli počati takovou neobvyklou formou?

● Mělo by dítě vědět, kdo jsou jeho biologičtí rodiče, a mělo by mít možnost je poznat?

● Jaké morální a právní závazky má jedna či více osob, které poskytly genetický materiál?

Má být zachována anonymita?

V mnoha zemích je zásada, že dárci jsou anonymní. Úřad pro lidskou reprodukci a embryologii, který v Británii vydává směrnice o používání lidského reprodukčního materiálu, uvádí: „Současní i dřívější dárci jsou anonymní, a to jak pro dvojici, která dostane vajíčko nebo spermie, tak pro dítě, které se v důsledku léčby narodí. Výjimkou jsou případy, kdy k dárcovství dojde cíleně mezi lidmi, kteří se znají.“

Tato zásada anonymity je však na některých místech předmětem ostrých sporů. Kvůli tomu několik zemí změnilo svůj přístup i legislativu. Odpůrci zásady anonymity zdůrazňují, že děti potřebují mít jasný pocit vlastní identity. Ve zprávě se říká: „Více než 80 procent adoptovaných lidí pátrá po svých biologických příbuzných, mnozí z nich proto, aby uspokojili dlouholetou zvědavost ohledně svého původu, která je vlastní většině z nás. A téměř 70 procent těchto lidí chce poznat informace týkající se sklonu k některým zdravotním problémům, který mohli zdědit po svých biologických rodičích.“

Zpráva vypracovaná na základě rozhovorů se 16 dospělými lidmi, kteří byli počati z darované zárodečné buňky, ukázala, že „mnozí byli šokováni, když zjistili svůj biologický původ“. Zpráva dodává: „Mnozí z těchto lidí se potýkali s problémem osobní identity a s pocitem opuštěnosti. Někteří měli pocit, že byli podvedeni, a tudíž ztratili ke své rodině důvěru.“

Jak se rozhodnete?

V oblasti asistované reprodukce bude vývoj nepochybně postupovat dále. Někteří lidé předpovídají, že v budoucnosti se pomocí této metody bude rodit 30 procent všech dětí. A pokračovat bude i diskuse o etických a morálních hlediscích, jež z toho vyplývají.

Praví křesťané se však řídí názorem, který je tím nejdůležitějším — názorem našeho Stvořitele, který nám dal rozmnožovací schopnosti. (Žalm 36:9) Bible se pochopitelně nevyjadřuje k moderním metodám asistované reprodukce, protože v biblických dobách nic takového neexistovalo. Nicméně stanovuje jasné zásady, z nichž vyplývá Boží způsob myšlení a stanovisko. (Viz rámeček „Co říká Bible?“.) Tyto zásady nám pomohou udělat rozhodnutí, které je z etického a morálního hlediska správné, abychom mohli mít čisté svědomí před Bohem. (1. Timoteovi 1:5)

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 8]

KDY ZAČÍNÁ ŽIVOT?

Během prvních 14 dnů je oplozené vajíčko označováno jako „preembryo“. Od třetího do konce osmého týdne se mu říká embryo neboli zárodek. Potom se už mluví o plodu. Proč se ale termín „preembryo“ vůbec používá?

Podle časopisu International Journal of Sociology and Social Policy byl tento termín „použit proto, aby se zdůvodnilo povolení výzkumu lidského zárodku“ během prvních 14 dnů po oplození. Jedna příručka říká: „Pokud je embryo definováno jako struktura, která se má stát dítětem, tak jeho první rudimenty se začnou tvořit teprve dva týdny potom, co se spermie setká s vajíčkem.“ Může být ale preembryo považováno za pouhý shluk buněk, které se hodí jen pro výzkum? Podívejme se, co se během tohoto dvoutýdenního období vlastně děje.

Asi za 24 hodin potom, co spermie vstoupí do vajíčka, se chromozomy obou těchto zárodečných buněk spojí. Během následujících několika dnů se buňky dělí. Přibližně čtyři nebo pět dnů po oplození se ve vzniklém shluku buněk vytvoří dutinka (menší než špendlíková hlavička), která má vnější buněčnou vrstvu a uvnitř zárodečný terčík. Tomuto stadiu se říká blastocysta. Z buněk vnější vrstvy vzniknou neembryonální tkáně. Ze zárodečného terčíku se vyvine dítě.

Asi týden po oplození dojde k zanoření blastocysty do sliznice dělohy neboli k nidaci. Potom se začne vytvářet placenta, která bude sloužit k přenosu kyslíku a živin z krevního oběhu matky a k odstraňování odpadových zplodin. Podle knihy Incredible Voyage—Exploring the Human Body (Neuvěřitelná výprava — Zkoumání lidského těla) devátý den se začíná ze zárodečného terčíku „vytvářet nová lidská bytost“. Kniha dodává: „Těchto přibližně 20 buněk musí v následujících čtyřech až pěti dnech provést sérii restrukturalizací a diferenciací, čímž vznikne první strukturální element skutečného embrya.“ Takže tento „první strukturální element“, z něhož se později vyvine centrální nervový systém, se začne objevovat již koncem druhého týdne.

Vzhledem k tomu, že lidský zárodek prochází na počátku postupným přípravným procesem, někteří lidé se domnívají, že „neexistuje žádný biologický jev ani moment, který by bylo možné pokládat za počátek lidského embrya“.

Praví křesťané jsou však přesvědčeni, že život začíná při početí. A tak skutečnost, že původní oplodněné vajíčko obsahuje program pro nidaci, vytvoření placenty a spojení s cévami matky a také pro další procesy, jen zvyšuje jejich obdiv k božskému Konstruktérovi, Jehovovi Bohu.

[Obrázek]

Třídenní lidský zárodek (zvětšeno asi 400krát)

[Podpisek]

S laskavým svolením University of Utah Andrology and IVF Laboratories

 [Rámeček a obrázek na straně 9]

JAK JE TO S PREIMPLANTAČNÍ GENETICKOU DIAGNOSTIKOU?

Další rozvoj v oblasti in vitro fertilizace se týká preimplantační genetické diagnostiky. Jedná se o genetické vyšetření embryí, z nichž je potom vybráno to, které bude implantováno do dělohy. Kniha Choosing Assisted Reproduction—Social, Emotional and Ethical Considerations (Asistovaná reprodukce — Sociální, emocionální a etická hlediska) se zmiňuje o etických otázkách, které z této metody vyplývají:

„[Vědci] již brzy budou schopni určit tělesné, intelektuální a možná také emocionální i sociální vlastnosti zárodku. Nebude tedy trvat dlouho a rodiče si budou moci zvolit některé charakteristické rysy svého potomka. Mnozí lidé by preimplantační genetickou selekci podpořili v případě těch dvojic, u kterých je genetická dispozice k nějaké závažné nemoci. Nebudou však tuto metodu schvalovat tehdy, když by dvojice chtěly dítě jen určitého pohlaví, nebo jednou v budoucnosti dítě s modrýma očima, hudebním talentem či vysokou postavou.

Preimplantační genetika, stejně jako jiné metody, vyvolává otázku, zda kvůli tomu, že něco je možné dělat, by se to mělo dělat . . . Vzniká tedy dilema, zda použití této technologicky vyspělé a potenciálně nebezpečné metody omezit, a případně do jaké míry.“

 [Rámeček a obrázek na straně 10]

CO ŘÍKÁ BIBLE?

O dnešních postupech asistované reprodukce se Bible pochopitelně nezmiňuje. Pomáhá nám však poznat Boží názor na některé sporné body. Když pravý křesťan bude znát odpovědi na dvě základní otázky, pomůže mu to dělat rozhodnutí, která se líbí Bohu.

Kdy začíná lidský život? Bible ukazuje, že život začíná při početí. Všimněte si slov žalmisty Davida, který pod inspirací řekl o Bohu: „Tvé oči viděly i můj zárodek a ve tvé knize byly zapsány všechny jeho části.“ (Žalm 139:16) Zamysleme se také nad tím, co je uvedeno ve 2. Mojžíšově 21:22, 23. Z původního hebrejského textu vyplývá, že k odpovědnosti by měl být volán také člověk, který ublížil nenarozenému dítěti. Poznáváme z toho, že náš Stvořitel pokládá život za drahocenný, a to i v nejrannějších fázích nitroděložního vývoje. Svévolné zničení zárodku je v Božích očích pokládáno za potrat. *

Existují nějaká omezení vzhledem k využívání rozmnožovacích schopností člověka? Boží názor můžeme vidět ze slov zapsaných ve 3. Mojžíšově 18:20, kde se říká: „A nedáš svůj výron jako semeno manželce svého společníka, aby ses tím neznečistil.“ V tomto biblickém nařízení je obsažena zásada, že semeno muže by nemělo být použito k oplodnění nikoho jiného než jeho manželky. Dále žena by neměla rodit děti nikomu jinému než svému vlastnímu manželovi. Jinými slovy, rozmnožovací schopnosti by měly být používány pouze pro manželského partnera. Praví křesťané se tudíž vyhýbají nejen náhradnímu mateřství, ale každé metodě, při které jsou použity darované spermie, vajíčka či embrya. *

Při rozhodování, které se týká asistované reprodukce, musí praví křesťané vzít v úvahu, co Bible říká o Božím způsobu uvažování. * Vždyť Jehova je Původce manželství a rodinného života. (Efezanům 3:14, 15)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 7]

Uskladněná zmrazená embrya

[Podpisek]

© Firefly Productions/CORBIS