Světelná podívaná v mořských hlubinách

Jeden potápěč plaval kolem skaliska a ve výklenku uviděl asi šedesáticentimetrovou sépii, která téměř dokonale splývala s šedomodrým okolím. Když se potápěč dostal blíž, barva sépie se změnila v třpytivě karmínovou. Když se vzdálil, sépie měla opět svou původní barvu. Napadlo vás někdy díky čemu mohou tito úžasní měkkýši dosáhnout takových proměn, tedy co se skrývá za touto schopností, kterou mají i některé druhy chobotnic a olihní?

Tajemství tkví v pigmentových buňkách zvaných chromatofory, které jsou v kůži. Nervy způsobují svalové kontrakce, které regulují velikost těchto buněk, a tak živočich mění barvu a vytváří různé barevné vzory.

Kromě regulování barev může mnoho druhů olihní dokonce produkovat vlastní světlo, a to podobným způsobem, jako to dělají světlušky. Toto světélkování, které existuje i u mnoha dalších mořských živočichů, od medúzy až po garnáta, je výsledkem složitých chemických reakcí v buňkách zvaných fotocyty nebo v orgánech, které se jmenují fotofory. Také může být vyvoláno působením světélkujících bakterií, které s hostitelem žijí v symbióze.

V případě chemických reakcí, buňky a orgány, které produkují světlo, obsahují chemickou látku zvanou luciferin. Luciferin reaguje s kyslíkem za přítomnosti určitého enzymu, a tím vzniká světlo, které je obvykle modravě zelené. Časopis Scientific American uvádí, že některé světélkující orgány „jsou složitá zařízení se zaostřovací čočkou, barevným filtrem nebo nastavitelnou záklopkou, jež slouží jako vypínač. Oliheň, která má v kůži jak fotofory, tak chromatofory, může regulovat barvu i intenzitu produkovaného světla.“

Živočichové, kteří vydávají světlo díky světélkujícím bakteriím, mají tyto mikroskopické bakterie ve zvláštních orgánech, ve kterých je velký přísun krve. Krví jsou mikrobům přinášeny živiny, čímž je zaplacen „účet za elektřinu“.

[Podpisky obrázku na straně 31]

Vložený obrázek: Se svolením Jeffrey Jeffords/www.divegallery.com

© David Nicholson/Lepus/Photo Researchers, Inc.