Co říká Bible

Jak bychom se měli chovat ke starším lidem?

V LÉTĚ roku 2003 udeřila v Evropě vlna tropických veder, která byla jednou z nejhorších za posledních 60 let a která si vyžádala tisíce obětí. Zemřeli převážně letití lidé. Některé z nich nechali na holičkách jejich příbuzní, kteří odjeli na dovolenou. Jiní zemřeli následkem nedostatečné péče ze strany přepracovaného personálu nemocnic a sanatorií. List Le Parisien uvedl, že jen v Paříži došlo ke 450 případům, kdy se k zesnulému člověku nikdo nepřihlásil. V souvislosti s osamělými lidmi, kteří zemřeli, aniž by to příbuzní zaregistrovali, jeden z redaktorů těchto novin nadhodil otázku: „Co jsme to za lidi, když zapomínáme na naše otce, matky a prarodiče?“

Ve světě, v němž populace lidí starších 65 let každý měsíc narůstá o dříve nemyslitelných 795 000 lidí, se péče o potřeby letitých stává jednou z palčivých otázek. Nancy Gordonová, která řídí demografické programy v rámci Amerického statistického úřadu, říká: „Populace stárne rekordní rychlostí a my budeme muset pozorně sledovat, jak jednotlivé země dokážou reagovat na problémy a příležitosti, které s sebou stárnutí přináší.“

O letité lidi se zajímá i náš Stvořitel, a proto dal ve svém Slově, v Bibli, jasné pokyny, jak by se k nim druzí měli chovat.

Projevujme letitým úctu

Zákon, který dal Bůh Mojžíšovi, vyžadoval, aby byla letitým projevována úcta. Bylo v něm řečeno: „Před šedinami bys měl povstat a osobě starce projevíš ohled.“ (3. Mojžíšova 19:32) Poslušní Boží ctitelé měli před staršími lidmi „povstat“, což bylo jednak projevem úcty k letitému člověku a jednak dokladem uctivé bázně před Bohem. Letití se měli těšit vážnosti a měli být považováni za hodnotné členy společnosti. (Přísloví 16:31; 23:22)

Křesťané dnes už sice nejsou pod mojžíšským Zákonem, ale zásady, které v něm byly obsaženy, odhalily Jehovovy postoje a hodnoty a jasně tak ukázaly, že Jehova si letitých lidí velmi váží. Členové křesťanského sboru v prvním století těmto zásadám dobře rozuměli. Dokladem toho je zpráva zaznamenaná v biblické knize Skutky. Mezi křesťany v Jeruzalémě byly i vdovy, které potřebovaly podporu. Mnohé z nich byly nepochybně v pokročilém věku. Apoštolové proto vybrali sedm „osvědčených mužů“, kteří se měli postarat o to, aby tyto ženy dostávaly řádným způsobem denní příděly jídla. Apoštolové totiž tuto zvláštní péči považovali za něco, co je pro sbor „nutnou záležitostí“. (Skutky 6:1–7)

Zásadu ‚povstat před šedinami‘ apoštol Pavel v jednom ze svých dopisů uplatnil na křesťanský sbor. Mladému křesťanskému dozorci Timoteovi řekl: „Nekritizuj přísně staršího muže. Naopak ho snažně pros jako otce, . . . starší ženy jako matky.“ (1. Timoteovi 5:1, 2) Mladý Timoteus sice měl nad letitými křesťany určitou autoritu, ale bylo mu řečeno, aby staršího muže nikdy nezahanboval. Naopak, měl s ním jednat s úctou jako se svým otcem. A podobnou úctu měl ve sboru projevovat i letitým  ženám. Apoštol Pavel vlastně Timotea nabádal, aby ‚povstal před šedinami‘, a v širším slova smyslu se tato vybídka vztahovala také na všechny ostatní členy křesťanského sboru.

Je pochopitelné, že k uctivému jednání s letitými bohabojní lidé nepotřebují podrobné zákony. Zamysleme se nad biblickým příkladem Josefa, který nelitoval námahy a postaral se o to, aby jeho 130letý otec Jákob mohl přicestovat k němu do Egypta, a byl tak uchráněn před velkým hladomorem. A když svého otce po více než dvaceti letech znovu uviděl, „padl mu ihned kolem krku a znovu a znovu mu na šíji proléval slzy“. (1. Mojžíšova 46:29) Josef tak napodobil Jehovův způsob jednání dlouho před tím, než bylo soucitné a uctivé zacházení s letitými zakotveno v mojžíšském Zákoně.

Také Ježíš dával při své službě najevo, že se zajímá o letité lidi. Přísně pokáral náboženské vůdce, kteří tvrdili, že je v pořádku, když někdo kvůli náboženské tradici zanedbává péči o své letité rodiče. (Matouš 15:3–9) Ježíš také láskyplně pečoval o svou matku. Když trpěl krutou bolestí na mučednickém kůlu, požádal svého milovaného apoštola Jana, aby se o jeho matku postaral. (Jan 19:26, 27)

Bůh neopustí své věrně oddané

Žalmista se modlil: „Neodvrhuj mě v čase stáří; právě když selhává má síla, mě neopouštěj.“ (Žalm 71:9) Bůh ‚neodvrhne‘ své věrné služebníky, i když se možná oni sami domnívají, že už nemohou být nijak užiteční. Žalmista neměl pocit, že by ho Jehova opustil. Spíše si uvědomoval, jak je důležité, aby se právě v pokročilém věku ještě více spoléhal na svého Tvůrce. Své věrně oddané služebníky bude Jehova podporovat po celý jejich život. (Žalm 18:25) Taková podpora často přichází prostřednictvím spolukřesťanů.

Z toho, o čem jsme uvažovali, vyplývá, že každý, kdo chce dávat najevo, že ctí Boha, musí mít také úctu k letitým. Letití lidé jsou v očích našeho Stvořitele velmi drahocenní, a my jsme byli stvořeni k Božímu obrazu. Kéž tedy napodobujeme Jehovův postoj k ‚šedinám‘. (Žalm 71:18)

[Obrázek na straně 23]

Se staršími lidmi křesťané jednají s úctou