Krása zahalená temnotou

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE SLOVINSKU

HLUBOKO pod zemským povrchem si Luka Čeč vzal malou svítilnu a obezřetně se vydal na cestu temnotou. Poté, co se vyšplhal na mohutnou skalní stěnu, naskytl se mu neuvěřitelný pohled. Rozprostírala se před ním nádherná, třpytivá říše. Byla to jedna z chodeb Postojenské jeskyně ve Slovinsku.

K tomuto objevu došlo na jaře roku 1818. Dnes je tato oblast vyhledávanou turistickou atrakcí a je také oblíbeným místem pro odborníky v oboru speleologie, což je „věda zabývající se výzkumem jeskyní“. Chcete-li se s tímto pozoruhodným jeskynním komplexem seznámit blíže, navštivte spolu s námi město Postojna, které leží na západě Slovinska.

Oblast plná jeskyní

Postojenské jeskyně tvořené přibližně dvaceti kilometry chodeb a dómů se řadí mezi největší v Evropě. Území, v němž se nacházejí, se nazývá Kras. Je to vápencová plošina, která začíná u Jaderského moře a zasahuje 50 kilometrů do vnitrozemí. Rozprostírá se mezi Julskými Alpami a Dinárskými horami. Kromě Postojenských jeskyní jsou v této oblasti tisíce dalších podobných útvarů.

V dnešní době má slovo „kras“ poměrně široký význam. Geologové ho používají k označení území, které se podobá slovinskému Krasu. Krasy můžete najít v různých částech světa, například v Austrálii, ve Střední Americe, v Číně, na území Zadní Indie a v Rusku, stejně jako v Karibské oblasti a ve Středomoří. Krasové oblasti jsou charakteristické neúrodnou půdou a skalnatým podložím, v němž působením eroze vznikly jeskyně, ponory a podzemní toky a jezera.

Území Slovinska je z velké části tvořeno právě krasovými oblastmi, takže jeskyní a dalších podzemních útvarů se zde vyskytuje celá řada. Postojenská jeskyně může svou impozantností směle konkurovat proslulé Mamutí jeskyni v americkém Kentucky nebo Jeskyni rákosové flétny v čínském městě Kuej-lin.

 Průzkum jeskyní

První popis Postojenské jeskyně pochází ze 17. století. Ve své knize Sláva vévodství kraňského se o ní zmínil slovinský učenec Janez Vajkard Valvasor. Napsal, že v místních jeskyních jsou „pilíře prapodivných tvarů“, které mají podobu „všemožné havěti, hadů a dalších zvířat . . ., nejrůznějších příšer, znetvořených obličejů, duchů a jiných ohavností“. Potom dodal: „Na všech stranách zejí chodby, jámy a hluboké průrvy, z nichž člověka obchází hrůza.“ Není divu, že se po přečtení tohoto děsivého popisu našlo jen málo odvážlivců, kteří chtěli tajuplné hlubiny této jeskyně probádat.

Postupem času však obliba Postojenské jeskyně přece jen vzrostla, a to zvláště po roce 1818, kdy Luka Čeč učinil svůj slavný objev. Hned následující rok byly jeskyně zpřístupněny veřejnosti. K velkému nárůstu počtu návštěvníků však došlo zvláště poté, co v roce 1872 začala jeskynním komplexem jezdit železnice, a poté, co zde bylo v roce 1884 nainstalováno elektrické osvětlení. Co zde vlastně návštěvník může vidět?

Postojenský jeskynní komplex je proslulý svými nádhernými chodbami. Díky pestrým barvám a zvláštním tvarům stalaktitů a stalagmitů vypadají tyto chodby jako skutečné klenoty. Některé se třpytí, jako by byly posázeny diamanty, jiné září teplými odstíny okru a rzi. Z nápisů na stěnách je zřejmé, že jedinečnou krásu těchto jeskyní obdivovali i návštěvníci v minulých staletích.

Objev nových druhů

Zkoumání těchto obrovských jeskyní odhalilo nejen nové a neobvyklé geologické útvary, ale také do té doby neznámé formy života. Dosud bylo v Postojenském jeskynním komplexu objeveno přes deset nových druhů.

Sám Luka Čeč učinil v roce 1831 objev, kterým potěšil speleology po celém světě. Objevil totiž neobvyklého jeskynního brouka, který byl pojmenován Leptodirus hohenwarti, což znamená „štíhlokrký“. Jak už jméno napovídá, jedná se o brouka s tenkým krkem. Typickým znakem je rovněž drobná hlava, kulatý zadeček a neobvykle dlouhá tykadla a nohy. Žel, původní exemplář byl poškozen, takže se s podrobnějším zkoumáním mohlo začít až o 14 let později, kdy byl objeven další zástupce tohoto druhu.

Jiným zvláštním tvorem, který byl v této oblasti objeven, je slepý obojživelník zvaný macarát jeskynní. Už v roce 1689 se o macarátech zmínil Janez Valvasor, který je označil za ‚dračí plémě‘. Tento drobný živočich je stále předmětem mnoha vědeckých zkoumání.

Sousední jeskyně

Postojenské jeskyně jsou pouze jedním z mnoha jeskynních komplexů, jež se v této oblasti nacházejí. Za zmínku stojí zvláště Škocjanská jeskyně, která je od roku 1986 na seznamu světového dědictví UNESCO. Návštěvníci zde mohou obdivovat obrovské jeskyně a kaňony, o kterých se říká, že jsou největší v Evropě. Například jedna část tohoto jeskynního komplexu je 300 metrů dlouhá, 100 metrů široká a 110 metrů vysoká.

Poblíž je také Predjamská jeskyně, jejíž vchod je střežen mohutnou pevností, kde dříve sídlil legendární rytíř Erasmus Predjamski. Říká se, že tento hrad po celá staletí odolával útokům nájezdníků. Díky podzemním chodbám, které se spojovaly v jeskyni pod hradem, bylo možné průběžně doplňovat zásoby. Podle pověsti Erasmus často provokoval útočníky tím, že jim ukazoval čerstvé třešně nebo pečené maso, čímž jim dával na srozuměnou, že i když ze své pevnosti nemůže vycházet, nedostatkem rozhodně netrpí. Ať už je tato pověst pravdivá nebo ne, o existenci tajných chodeb se můžete přesvědčit na vlastní oči.

Výlet do fascinujícího světa místních krasových jeskyní může být nezapomenutelným zážitkem. Světoznámý sochař Henry Moore o Postojenské jeskyni řekl: „Je to ta nejkrásnější výstava přírodních soch, jakou jsem kdy viděl.“ Pokud tedy budete mít příležitost přijet se sem podívat, určitě to udělejte. Pravděpodobně s tím pak budete souhlasit.

 [Rámeček a obrázek na straně 24]

„Lidská ryba“

Macarátovi jeskynnímu se někdy říká „lidská ryba“, protože jeho neobvyklá barva do určité míry připomíná lidskou kůži. Tento obojživelník žije pouze v podzemních vodách krasových oblastí severovýchodní Itálie a Slovinska a vyskytuje se i dále na jihu. Má průsvitnou kůži a zakrnělé oči, protože od vylíhnutí až do smrti žije v absolutní tmě. Je zajímavé, že někteří macaráti se údajně mohou dožít až 100 let a že několik let dokážou žít bez jakékoli potravy.

[Podpisek]

Arne Hodalic/www.ipak.org

[Obrázky na straně 24]

1. Jedna ze Škocjanských jeskyní, která je 110 metrů hluboká

2. Pevnost střežící vchod do Predjamské jeskyně

3. Postojenské jeskyně si získaly světovou proslulost

[Podpisek obrázku na straně 23]

Arne Hodalic/www.ipak.org