Nekonečný boj s vodním živlem

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V NIZOZEMSKU

„S mocným burácením oceán dvakrát denně zaplavuje obrovskou část země, takže není patrné, zda ono území patří pevnině, či moři. Nešťastníci, kteří tu zemi obývají, žijí na vysokých kopcích, které si sami zbudovali a jejichž vrcholky ční výše, než kam kdy vystoupala hladina moře.“

TĚMITO slovy římský spisovatel Plinius Starší popsal bitvu s vodním živlem, kterou sváděli obyvatelé nízko položených oblastí podél Severního moře. Tento boj pokračuje až dodnes. V současnosti žije na tomto území více než 16 milionů lidí, a přibližně polovina z nich bydlí a pracuje na místech, která se nacházejí pod úrovní mořské hladiny.

Navzdory tomuto nesmiřitelnému boji se obyvatelé Nizozemska za nešťastníky rozhodně nepovažují. Pravda, jejich země je nížinatá a poměrně malá, * ale zároveň patří k nejbohatším zemím na světě. A je zajímavé, že za svou prosperitu Nizozemsko z velké části vděčí právě vodě a boji proti ní.

Jedním z hlavních důvodů, proč se Holanďané, tedy obyvatelé Nizozemska, na tomto území usadili, bylo to, že je zde velmi úrodná půda, která je ideální pro zemědělství, pěstování květin a chov dobytka. A protože zde navíc ústí do  moře několik velkých evropských řek, je poloha Nizozemska výhodná i z ekonomického hlediska. Není tedy divu, že Nizozemsko — na jehož území se nachází i největší světový přístav Rotterdam — je někdy označováno jako brána do Evropy.

Dlouhá léta budování hrází

Prosperita Nizozemska není věcí náhody. Během uplynulých 900 let Holanďané budovali hráze, které je měly ochránit v situacích, kdy začala stoupat hladina moře nebo řek, které zemí protékají. Nyní je Nizozemsko před záplavami chráněno několika tisíci kilometrů hrází, které jsou skutečně monumentálním dílem.

Je pravda, že podobné hráze můžete najít i v jiných zemích. V Nizozemsku jsou však vzhledem k nadmořské výšce naprostou nezbytností. Koos Groen, spoluautor knihy Dijken (Hráze) uvedl: „Kdyby se všichni obyvatelé Švýcarska najednou sebrali a odjeli na roční dovolenou do zahraničí, jejich území by to nikterak nepoznamenalo. Kdyby ale totéž udělali Holanďané, po svém návratu by zjistili, že polovina jejich území a 75 procent jejich domů zmizelo.“ *

Nekonečný boj s vodou má velký význam. Miliony Nizozemců, kteří žijí na území pod úrovní mořské hladiny, nemusí žít v obavách nebo se v noci budit hrůzou z toho, že přijde potopa. Zamysleme se teď nad tím, jaké úsilí je věnováno údržbě pláží a písečných dun.

Péče o pobřeží a písečné duny

V průběhu několika tisíciletí vznikla přirozená hradba, která je tvořena plážemi a písečnými dunami a která území Nizozemska chrání před mořem. Tato hradba je ale neustále narušována erozí. K tomu, aby bylo možné tuto ztrátu nahradit, byly zkonstruovány speciální lodě, které ve vzdálenosti devíti až dvaceti kilometrů od pobřeží těží z mořského dna písek a dopravují ho přímo na pláže nebo na mělčiny. Od roku 1970 bylo tímto způsobem přemístěno více než 85 milionů krychlových metrů písku, který posloužil k obnově písečných dun.

 Snaha o zachování písečných dun však nepřináší užitek pouze lidem. V holandských novinách NRC Handelsblad bylo napsáno: „Ačkoli se tyto duny rozprostírají pouze na jednom procentu území Nizozemska, jsou domovem pro tři čtvrtiny druhů ptáků a dvě třetiny druhů vyšších rostlin, které se v této zemi vyskytují.“

Pobřeží se zkracuje

V roce 1932 Holanďané vybudovali 32 kilometrů dlouhý Afsluitdijk, což znamená Uzavírací hráz. Jakoby mávnutím kouzelného proutku se záliv Zuiderzee neboli Jižní moře proměnil v jezero IJsselmeer. Délka pobřeží se navíc zkrátila z 1 900 na 1 300 kilometrů.

Přibližně o 20 let později, tedy v roce 1953, došlo k tragické záplavě, která připravila o život 1 835 lidí. Stavitelé hrází se proto rozhodli, že se pustí do ještě smělejšího projektu. Jejich cílem bylo uzavřít všechna mořská ramena v jihozápadní části země, kromě těch, jimiž připlouvaly lodě do přístavů Rotterdam a Antverpy. Tak se zrodil plán Delta, jehož výsledkem bylo, že se pobřeží znovu zkrátilo — tentokrát na 622 kilometrů.

Obrana před řekami

Riziko záplav nehrozí jen ze strany moře. Nebezpečím jsou také řeky, které Nizozemskem protékají a ústí tu do moře. Když se blíží konec zimy, vrcholí deštivé období a na horách taje sníh, valí se těmito řekami ohromné množství vody ze Švýcarska, Německa, Francie a Belgie.

V Nizozemsku může taková spousta vody napáchat velké škody. Například v únoru 1995 se řeky ve střední části země natolik rozvodnily, že hrozilo protržení hrází. Pokud by se některá hráz skutečně protrhla, voda by zaplavila obrovské území do výšky několika metrů. Již dříve citovaný Koos Groen říká: „Jen málokdo si uvědomoval, co by se stalo, kdyby se říční hráze protrhly.“

 Jak dostat vodu z „vany“

Světovým unikátem jsou nizozemské poldry, kusy „nové země“, které leží pod úrovní mořské hladiny a jsou chráněny hrázemi. Až do konce 19. století byla hladina vody v poldrech regulována pomocí větrných mlýnů. V současnosti vykonávají tuto práci počítačem řízené odčerpávací stanice. Peter Nowak, který má na starosti jednu stanici blízko Amsterdamu, vysvětluje, k čemu tato zařízení vlastně slouží.

„Poldr si můžete představit jako obrovskou vanu. Často leží několik metrů pod úrovní mořské hladiny a před zatopením ho chrání hráz. Ta hráz ale nefunguje jako střecha. Rozsáhlé dešťové srážky mohou způsobit, že se poldr, podobně jako vana, začne plnit vodou. Aby se předešlo vážným problémům, je nutné tuto vodu odčerpávat. Otázka ale je, kam s ní.“

V každém poldru je síť kanálů, které vodu odvádějí do odčerpávací stanice. Aby se neucpaly, má každý zemědělec povinnost čistit kanály, které jsou na jeho pozemku. Odčerpávací stanice potom přebytečnou vodu odvede z poldru do takzvaného boezemu, což je důmyslný systém jezer a kanálů, který slouží jako sběrná nádrž. Nadbytečná voda z boezemu se potom během odlivu vypouští do moře.

„Udržovat správnou hladinu vody v poldrech je pro holandskou ekonomiku nezbytné,“ pokračuje Peter Nowak. „Během parného léta vodu do kanálů vpouštíme, protože je to zapotřebí pro zavlažování pastvin a pěstování zemědělských plodin. V některých poldrech se navíc pěstuje jeden z nejvýznamnějších vývozních artiklů — květiny.“

Tam, kde bývalo moře

Ve 20. století poldry přestaly být pouze další zemědělskou půdou. Staly se vhodným pozemkem i pro stavbu obytných budov. Když před padesáti lety začali projektanti pracovat na návrhu měst ležících v poldrech, neměli s budováním podobných typů sídel prakticky žádné zkušenosti. Pokud však dnes některý poldr navštívíte, zjistíte, že na místě, které dříve bylo mořským dnem, se projektantům podařilo vytvořit příjemné místo k životu. Chcete-li se přesvědčit na vlastní oči, budete srdečně vítáni.

Říkáte si, jaké to bude procházet se pod úrovní mořské hladiny? Pokud máte obavy, není se čemu divit. Na druhou stranu mnohé návštěvníky překvapilo, když se dozvěděli, že takovou procházku absolvovali, aniž o tom věděli. Pokud jste například cestovali letadlem, které mělo mezipřistání na letišti Schiphol nedaleko Amsterdamu, přistáli jste vlastně na dně vysušeného jezera. Pravděpodobně jste si ani neuvědomili, že jste se ocitli čtyři metry pod úrovní moře. To je ovšem pouze dokladem toho, že nizozemské hráze jsou stále v dobrém stavu.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně 18]

Shromáždění POD ÚROVNÍ MOŘSKÉ HLADINY

Svědkové Jehovovi v Nizozemsku mají dva sjezdové sály, z nichž jeden leží pět metrů pod úrovní hladiny moře. Jeden svědek Jehovův říká: „Když dvakrát do roka přicházíme na sjezd, často se nám vybaví otázka zaznamenaná v knize Job 38:8 a 11: ‚Kdo zahradil dveřmi moře?‘ a výrok: ‚Až sem smíš přijít, a dál ne; a zde jsou omezeny tvé pyšné vlny.‘ Tato slova nám připomínají, že nehledě na to, jak působivé jsou projekty inženýrů vodních staveb, způsob, jakým ohromnou sílu vody dokáže zkrotit Jehova, je ještě úžasnější.“

[Rámeček na straně 19]

Kdo se stará o HRÁZE?

Hráze i odvodňovací systém je nutné udržovat a čas od času také opravovat. Už od středověku tento úkol plnily příslušné místní i provinční autority, kterým se říkalo vodní rady. Tyto rady fungují na třech principech — zájem, poplatek a právo rozhodovat. Ten, kdo má zájem na tom, aby hráze byly bezpečné, musí za jejich správu a údržbu zaplatit. Zároveň má ale právo podílet se na rozhodování o tom, jak budou vynaložené peníze investovány.

Vodní rady v Nizozemsku fungují už od 12. století. V současnosti je jich více než třicet. Právo jmenovat, zrušit a řídit tyto vodní rady mají úřady v jednotlivých provinciích. Ty rozhodují o tom, kolik členů bude „vodní stráž“ mít a jak bude fungovat. Příslušníci této stráže žijí přímo v oblasti, kterou mají ochraňovat. Mají tedy dobrou motivaci — chrání svou rodinu a svou obec. Když stoupne voda, hlídkují u hrází a jsou připraveni okamžitě se pustit do práce a pomocí pytlů s pískem a dalšího vybavení zabránit vzniku trhlin. Díky tomuto tradičnímu systému vodních rad jsou hráze v dobrých rukou.

[Mapa na straně 16]

(Viz publikaci)

Nebýt písečných dun a hrází, modře značené oblasti by byly po většinu času zaplaveny

[Obrázek na straně 17]

Obrovské hráze byly vybudovány proto, aby poskytovaly ochranu níže položeným oblastem

[Obrázek na straně 17]

Každý rok musí být na pobřeží dopraveny miliony krychlových metrů písku

[Obrázek na straně 18]

Není neobvyklé, že auta jezdí níže než lodě

[Obrázek na straně 18]

Protržení hrází v roce 1953

[Podpisek obrázku na straně 17]

Obě fotografie: Met vriendelijke toestemming van het Nederlandse Ministerie van Verkeer en Waterstaat

[Podpisek obrázku na straně 18]

Dvě fotografie nahoře: Met vriendelijke toestemming van het Nederlandse Ministerie van Verkeer en Waterstaat