Jak se vyrovnávají s traumatem z teroristického útoku

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE ŠPANĚLSKU

DNE 11. března 2004 otřásla Madridem série pumových výbuchů, k nimž došlo současně ve čtyřech vlakových soupravách na třech různých železničních nádražích. To mělo za následek asi 190 mrtvých a 1 800 lidí bylo zraněno.

 Tyto bomby vybuchly během ranní špičky v přeplněných vlacích, takže následky byly hrozné. „Exploze byly velmi silné. Viděla jsem, jak celý vagon nadskočil do výšky jednoho metru,“ říká Aroa, která byla očitým svědkem. „Když jsem vystoupila z vlaku, připadala jsem si jako na bojišti. Bylo hrozné vidět takový masakr na vlastní oči.“ K výbuchům došlo v deseti vagonech čtyř vlakových souprav. Teroristé nechali ve vlaku batohy s výbušninou a potom ji pomocí mobilního telefonu odpálili.

Někteří z cestujících měli štěstí, že se jim tyto hrozné události později nevybavovaly. Avšak stovky jiných, jako například Aroa, se musejí potýkat jak s tělesnými, tak s psychickými následky. „Výbuch mi těžce poškodil sluch, ale mnohem více mě týrají ty děsivé scény, které se mi vybavují znovu a znovu,“ říká tato žena.

„Díky tomu, že jsem svědek Jehovův, se mi dostalo velké citové podpory,“ dodává Aroa. „Telefonáty a vzkazy z celého světa byly pro mě dokladem toho, že jsme skutečně celosvětovým bratrstvím. A navíc nám Bible pomáhá pochopit, proč k takovým krutostem dochází. Některým spolupracovníkům jsem vysvětlila, že podle Písma žijeme ‚v posledních dnech‘, kdy lidé budou suroví a bez přirozené náklonnosti. Také jsem zjistila, že neocenitelnou pomocí je pro mě celodobá služba, protože mi pomáhá zmírnit bolest.“ (2. Timoteovi 3:1–3)

Pedro byl jedním z mnoha cestujících, kteří byli těžce zraněni. Ve vagonu stál necelé čtyři metry od místa, kde explodovala bomba. Výbuch jím mrštil o zem a způsobil mu zranění hlavy a závažné dýchací problémy. Jeho stav se stabilizoval až po pětidenním pobytu na jednotce intenzivní péče. Bylo pro něj velkým povzbuzením, když za ním přicházelo na návštěvu mnoho svědků. Také zdravotnický personál byl překvapený. „Za celých 26 let jsem neviděla nikoho, kdo by měl tolik návštěv a dostal tolik dárků,“ řekla jedna sestřička. Pedro zase velmi chválil personál nemocnice. „Jsou skvělí,“ řekl. „Po zdravotní stránce mi nesmírně pomohli.“

Mnohé oběti útoku byli přistěhovalci, kteří do Španělska přišli nedávno. Manuel, který pochází z Kuby, byl při prvním výbuchu na nádraží Atocha zraněn a druhý výbuch jej omráčil. „Ležel jsem na nástupišti tváří k zemi, takže když lidé v panice utíkali, šlapali po mě,“ vyprávěl Manuel. „Když jsem se probral, měl jsem dvě zlomená žebra, poraněnou nohu a neslyšel jsem na jedno ucho.

Pohotovostní složky — policie, záchranná služba a hasiči — tam byly během několika minut. Ti lidé opravdu dělali, co mohli,“ dodal Manuel. „Přesně věděli, jak postupovat, a jejich zdatnost a profesionální přístup zmírnily paniku. Zajistili mi nejen potřebnou lékařskou péči, ale také se mnou jednali laskavě a soucitně.“

Posttraumatický šok

Podobně jako Aroa, potýká se i Manuel s těžkými psychickými následky. „Když jsem nedávno nastoupil do vlaku, dostal jsem záchvat paniky,“ přiznává. „Musel jsem okamžitě vystoupit. Dodnes se mi stává, že když ve veřejné dopravě vidím někoho, jak nese batoh nebo něco podobného, připadá mi podezřelý. Dostal jsem však daleko větší pomoc než jiní lidé, a to i přesto, že ve Španělsku nežije nikdo z mých příbuzných. Telefonovaly mi doslova stovky svědků a jedna rodina mě pozvala na několik dnů k sobě, takže jsem se necítil tak osamělý. Tato neocenitelná podpora naší celosvětové rodiny bratrů a sester mi pomáhá opět najít klid.“

Sergio, který také cestoval jedním z těch vlaků, sice neutržil žádné tělesné zranění, ale scény, které kolem sebe viděl, jej pronásledují dodnes. Jedna bomba explodovala ve vagoně před ním a další hned ve vagoně za ním. Stejně jako Manuel, je i on vděčný za milující podporu ze strany své rodiny a také ostatních  svědků . „Nejenže jsem cítil, že mě milují, ale také jsem si uvědomoval, že patřím ke sjednocenému společenství bratrů, ve kterém se zajímá jeden o druhého,“ řekl. „Tuto pomoc jsem zažíval denně, a díky mnoha telefonátům jsem se naučil mluvit o svých pocitech, což pro mě často bývalo obtížné.“

Někteří cestující z těchto vlaků prožívali jiné druhy úzkosti. Diego shodou okolností seděl v blízkosti jedné ze čtyř bomb, které nevybuchly. Z vlaku se dostal bez úhony. „Nyní mám ale pocit viny, protože jsem neposkytl pomoc zraněným,“ přiznává. „Nechal jsem se strhnout panikou a spolu se stovkami dalších lidí jsme prchali z nádraží, jak nejrychleji to šlo.“

Ramón, mladý muž z Brazílie, byl po výbuchu v takovém šoku, že se skoro nedokázal hýbat. Nicméně dva dny po útoku se rozhodl, že se bude podílet na kázání zprávy o Království. Setkal se s jedním Portugalcem, který hledal pravé náboženství. Ramón s ním zahájil biblické studium a ten muž okamžitě začal chodit na křesťanská shromáždění. „Když můžete lidem pomoci duchovně, sami se pak cítíte mnohem lépe,“ konstatoval Ramón.

Všichni, kdo zažili tento útok, budou nepochybně potřebovat určitý čas, aby své tělesné a citové zranění překonali. Žel, žijeme v době, kdy takové nesmyslné násilí může propuknout kdekoli. Duchovní hodnoty sice lidem pomáhají vyrovnávat se s psychickým dopadem takových tragédií, ale jen Boží Království může tyto hrozné věci odstranit definitivně. (Zjevení 21:3, 4)

[Rámeček a obrázky na straně 15]

POMOHLA NÁM DUCHOVNÍ POSILA

Manuel Suárez

„Když jsem byl ještě v šoku a čekal, až mě odvezou do nemocnice, stále jsem si připomínal slova uvedená v Příslovích 18:10: ‚Jehovovo jméno je silná věž. Do ní utíká spravedlivý a je chráněn.‘ To mě velmi posilovalo.“

Aroa San Juanová

„Když zažijete něco takového, daleko zřetelněji si uvědomíte, že toto jsou poslední dny a že se musíme soustředit na duchovní věci. Díky tomu, že jsem v celodobé službě, pomalu se z toho dostávám.“

Fermín Jesús Mozas

„Přestože jsem měl zranění hlavy, byl jsem schopen pomoci poraněným spolucestujícím a uklidnit je. Myslím, že jsem si zachoval vnitřní pokoj díky tomu, že Bůh dává lidem naději na vzkříšení. Právě v takových momentech nás tato naděje posiluje.“

Pedro Carrasquilla

„Když jsem na jednotce intenzivní péče ležel s ostrou bolestí na prsou, neustále se mi vracela na mysl slova z 1. Timoteovi 6:19. Tento text nás povzbuzuje, abychom si jako poklad chovali znamenitý základ pro budoucnost a pevně se chopili skutečného života. Připomínal mi slib ráje, který Bůh dá těm, kdo ho milují. A o tento cíl usilujeme.“

[Obrázek na straně 13]

Nahoře: Záchranáři pomáhají zraněným a umírajícím na trati před stanicí Atocha

[Podpisek]

Nahoře: CORDON PRESS

[Obrázek na straně 13]

Vpravo: Spontánně vzniklo pamětní místo