Pozorujeme svět

Velká čínská zeď se rozpadá

„Turisté, stavbaři a eroze již zničili dvě třetiny Velké čínské zdi,“ napsaly londýnské noviny The Guardian. „Toto historické dědictví celosvětového významu se nám rozpadá před očima. . . . Jednotlivé části se stávají terčem útoku vandalů a objevují se na nich graffiti. Ze zdi navíc mizí kameny, které se potom používají při stavbě chlévů a budování uhelných dolů.“ Představitelé Světového památkového fondu označili Velkou čínskou zeď za „jednu z největších kulturních památek na světě“. Nedávno tuto stavbu zahrnuli do svého seznamu nejohroženějších staveb světa, a dokonce ji uvedli na prvním místě. Paradoxně i ti, kdo mají za úkol tuto zeď chránit, často přispívají k jejímu dalšímu ničení. Například se stalo, že „přepracovaní a nedostatečně vyškolení úředníci“ dovolili jistému projektantovi, aby nechal strhnout 14metrový úsek zdi, který byl 600 let starý. Kvůli výjimečné délce této zdi, jež původně měřila přibližně 6 400 kilometrů, je v podstatě nemožné ji dostatečně udržovat.

 Černí pasažéři

„V zátěžové vodě, která lodím slouží k zajištění stability, žijí tisíce mořských organismů. Po jejím vypuštění v přístavu se mohou v novém prostředí začít nekontrolovaně šířit,“ varuje Světový fond pro ochranu přírody (WWF). Zpráva agentury Reuters uvádí, že tito vetřelci, k nimž patří například medúzy nebo řasy, „mohou být stejně nebezpeční jako ropná havárie“ a mohou vážně narušit místní ekosystém. „Druhům, které přežijí cestu lodí, se v novém prostředí často dobře daří, protože nejsou ohrožovány predátory ani parazity.“ Jedním z příkladů je slávička mnohotvárná, která se z Evropy dostala do oblasti Velkých jezer v Severní Americe a zamořila místní vodní toky. K dalším příkladům patří chaluha Undaria pinnatifida, která se dostala do Austrálie, a medúza, která byla ze Severní Ameriky dovezena do Černého moře. Podle odhadů vypustí lodě na celém světě každý rok přibližně 10 miliard tun zátěžové vody. „Zatím neexistuje žádné ekonomicky přijatelné řešení, jak zátěžovou vodu upravit,“ říká Andreas Tveteraas, mluvčí WWF.

Sebevraždy na internetu

Podle článku, který byl uveřejněn v londýnských novinách The Times, jsou jako hlavní příčiny „výrazného zvýšení počtu sebevražd mladých mužů“ v Anglii a Walesu opakovaně uváděny rozvody, nezaměstnanost a zneužívání drog či alkoholu. Znepokojení vyvolává rostoucí obliba internetových diskusních skupin, v rámci kterých mladí lidé probírají plány na sebevraždu. „Internet sám o sobě láká ty, kdo mají k sebevraždě největší sklon, tedy mladé muže. Sedmdesát pět procent sebevražd spáchají muži, a 80 procent těchto mužů je ve věku 15 až 24 let,“ uvádějí noviny. Na internetu se vyskytují možná tisíce takzvaných „stránek smrti“. V článku je dále uvedeno: „Na tyto internetové stránky se většinou připojují lidé, u kterých převládá pocit, že je nikdo nemá rád, a tak o sebevraždě buď uvažují, nebo se o ni už dokonce pokusili. Najdou zde mnoho rad, jak si sebevraždu nenechat rozmluvit.“ Některé stránky vybízejí potenciální sebevrahy, aby své plány dále rozvíjeli a nezměnili své rozhodnutí.

Dopisy Bohu

Každý rok doručí izraelská pošta „stovky dopisů adresovaných Bohu,“ uvádí list The Economist. „Dopisy přicházejí ze všech koutů světa a v průběhu celého roku. Lidé jsou však nejaktivnější v období náboženských svátků, jako jsou Vánoce nebo Jom Kippur.“ Dopisy vyjadřují chválu, stížnosti i prosby, které se často týkají odpuštění nebo pomoci. Co se s těmito zásilkami vlastně děje? „Dopisy, na nichž je uvedena adresa odesílatele, jsou poslány zpět,“ píše The Economist. „Ostatní jsou doručeny k Západní zdi (Zdi nářků) v Jeruzalémě, kde se jich ujme vrchní rabín a vloží je do štěrbin této posvátné zdi. Pokud se zdá, že odesílatelem není Žid, pošle se tento dopis ministerstvu pro náboženské záležitosti.“ Autor článku však poznamenává, že „tyto dopisy jsou doručovány jen jednou až dvakrát za rok“. Izraelská telekomunikační společnost tedy nedávno „zprovoznila faxovou linku a také e-mailovou adresu pro ty, kdo chtějí svou komunikaci s vyšší mocí urychlit“.

Počet pirátských útoků stoupá

Podle Mezinárodního námořního úřadu „útoky pirátů po celém světě nabyly v minulém roce na četnosti i na intenzitě. Loni došlo k 445 útokům, zatímco v roce 2002 jich bylo jen 370 . . . Počet přepadení, při nichž byla použita střelná zbraň, vzrostl z 68 v roce 2002 na rovných 100, přičemž počet osob, které byly zajaty jako rukojmí, se téměř zdvojnásobil a dosáhl 359. V 311 případech piráti přímo vstoupili na loď a 19 lodí unesli.“ Celkem 71 cestujících a členů posádky bylo prohlášeno za nezvěstné a 21 osob bylo zabito, což je o 11 více než v předchozím roce. Piráti znovu nejvíce řádili v indonéských vodách, kde došlo ke 121 útokům, následují bangladéšské vody s 58 útoky a nigerijské vody s 39 útoky. „Ohlášené únosy lze rozdělit do dvou kategorií,“ uvádí Mezinárodní námořní úřad. Tou první byla „ozbrojená přepadení, která prováděly organizované jednotky, jejichž cílem bylo zajmout členy posádky a požadovat výkupné. Ze získaných prostředků chtěli útočníci financovat své další aktivity. Druhým typem útoků byla přepadení snadných cílů, jako jsou parníky a bárky.“

Sexuální zneužívání v katolické církvi

„Dvě dlouho očekávané studie odhalily, že problém sexuálního zneužívání dětí dosáhl v římskokatolické církvi [v USA] děsivých rozměrů. Za posledních 52 let se toto podezření týkalo nejméně čtyř procent kněží a vrcholu dosáhlo u kněží ordinovaných v roce 1970, kdy byl ze zneužívání obviněn už každý desátý,“ uvádí list The New York Times. „Podle dostupných údajů bylo v letech 1950 až 2002 zneužito 10 667 dětí, přičemž počet obviněných kněží dosáhl 4 392. Autoři studie však upozorňují, že tato čísla jsou ve skutečnosti vyšší,“ protože některé případy nikdy nebyly nahlášeny. Další studie, která byla provedena na Fakultě trestního práva univerzity Johna Jaye v New Yorku, ukázala, že „ze sexuálního zneužívání byli obviněni kněží ve více než 95 procentech diecézí. Tento problém se týkal přibližně 60 procent katolických řádů.“ Ještě jiná studie, kterou provedla Národní katolická rada, poukázala na atmosféru katolických seminářů, v nichž se „toleruje uvolněná morálka“.

Trocha cvičení nikomu neublíží

„Pokud má člověk dostatek pohybu, například když ujde alespoň 20 kilometrů týdně, může mu to pomoci, aby nezačal přibývat na váze, a dokonce aby nějaké to kilo shodil, a to i v případě, že nedrží dietu,“ uvedl časopis FDA Consumer. Osmiměsíční studie, jíž se zúčastnilo „182 mužů a žen ve věku 40 až 65 let, kteří vedli sedavý způsob života a trpěli nadváhou“, potvrdila, „že existuje přímá souvislost mezi množstvím tělesné aktivity a úbytkem hmotnosti“. Účastníci studie byli rozděleni do čtyř skupin a stravovali se stejně jako předtím. Tři skupiny měly naordinovány různé druhy cvičení. Členové čtvrté, kontrolní skupiny, necvičili vůbec. „Muži a ženy v této skupině v průběhu studie přibrali na váze,“ uvádí se v článku. „Na rozdíl od kontrolní skupiny, členové tří zbývajících skupin, kteří cvičili, prokazatelně zhubli v pase i v bocích.“ Experiment ukázal, že k tomu, aby si člověk udržel svou váhu, často stačí rozumná míra pohybu, což je například půl hodiny chůze denně.