Vedou všechny cesty do Říma?

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V RAKOUSKU

SILNICE zajišťovaly úzký kontakt mezi hlavním městem Římské říše a vzdálenými provinciemi. Spojovaly oblasti ležící na opačných koncích tohoto rozlehlého impéria — husté lesy Galie a řecká města nebo řeku Eufrat a průliv La Manche. Ale především se díky nim mohly prakticky do každé části této říše dostat legie, které prosazovaly římskou nadvládu. A v římských provinciích se pak tyto dlážděné dopravní tepny větvily na množství vedlejších cest. Tak se zrodilo rčení, že „všechny cesty vedou do Říma“.

Římskou říši křižovalo více než 80 000 kilometrů silnic. Jak by dnes někdo mohl poznávat tyto silnice a porozumět tomu, jak ovlivňovaly starověký svět? Pomohlo by mu v tom například zkoumání Peutingerovy mapy ze 13. století.

Historikové jsou přesvědčeni, že Peutingerova mapa je vlastně kopií původní mapy, která vznikla v době, kdy po těchto slavných silnicích pochodovaly římské jednotky. V roce 1508 získal tuto ručně kreslenou mapu Konrad Peutinger, městský písař v Augsburgu v jižním Německu, a s jeho jménem je natrvalo spojena. Dnes ji pod latinským názvem Tabula Peutingeriana můžete najít v Rakouské národní knihovně ve Vídni.

Římská říše na svitku

Dnes ve školních třídách často visí nástěnné mapy, které mají téměř čtvercový tvar. Peutingerova mapa je však svitek široký 34 centimetrů. Když se rozvine, má délku přes 6,75 metru. Původně jej tvořilo 12 jednotlivých pergamenových listů, jež byly slepeny k sobě. Dodnes se jich zachovalo jedenáct. Mapa zobrazuje Římskou říši v době jejího největšího rozkvětu, kdy se rozkládala od Británie až po Indii. Ačkoli ze současných map tuto oblast znáte, při  prvním pohledu na Peutingerovu mapu byste se nejspíš vůbec neorientovali. Jak to?

Tuto mapu totiž nevytvářeli novodobí geografové, ale starověcí cestovatelé. A na cesty byla mapa ve formě svitku velmi praktická. K tomu, aby tvůrce mapy mohl na svitek zakreslit potřebné detaily, musel značně zmenšit rozměry od severu k jihu a zvětšit je od východu k západu. Výsledkem je mapa, která má zkreslené proporce, ale dá se snadno rozvinout, prozkoumat, svinout a také přenášet. Cestovatel mohl rychle zjistit, jaká je nejkratší cesta z jednoho místa na druhé. Bylo to pro něj daleko důležitější než správný tvar italské pevniny, přesná velikost Černého moře či aktuální směr jeho cesty. *

Jednotlivé složky Peutingerovy mapy jsou označeny různými barvami — silnice jsou červené, hory hnědé a řeky zelené. Na mapě jsou vyznačeny nejen názvy stovek měst, ale také poloha jednotlivých domů, věží a opevněných nádvoří. Zdá se, že mapa ukazuje, kde v té době takové stavby stály. Jsou zde uvedeny i zájezdní hostince a vzdálenosti mezi městy.

Na Peutingerově mapě lze najít i některá biblická místa a jsou zde také zmínky o několika událostech. V oblasti hory Sinaj jsou uvedeny dva popisky. Jeden z nich říká: „Poušť, kde pod Mojžíšovým vedením 40 let putovaly děti Izraele.“ (Jozue 5:6) Na druhém je uvedeno: „Zde na hoře Sinaj jim byl předán Zákon.“ (3. Mojžíšova 27:34)

Jeruzalém má na mapě odlišný název, totiž Aelia Capitolina. Ten je odvozen od jména Publius Aelius Hadrianus, který je znám spíše jako Hadrián. Ve druhém století našeho letopočtu totiž tento císař pojmenoval Jeruzalém podle sebe. V mapě se objevuje také latinský název pro Olivovou horu. (Lukáš 21:37)

Vedou všechny cesty do Říma?

Některé cesty vedou do Aquileie, města ležícího v severovýchodní Itálii. Na Peutingerově mapě má toto město mohutné hradby a strážní věže. Vzhledem k tomu, že Aquileia stála na důležité křižovatce cest a měla vynikající přístav, patřila k nejvýznamnějším městům Římské říše.

Via Egnatia vedla přes Balkánský poloostrov od pobřeží Jaderského moře do města Konstantinopolis, které je dnes známé jako Istanbul. Na Peutingerově mapě je u tohoto města symbol bohyně, která sice sedí na trůnu, ale je připravena k boji. Několik cest vedlo do syrské Antiochie, což je dnešní turecké město Antakya. Po Římu a Alexandrii byla Antiochie třetím největším městem Římské říše. Na mapě je u tohoto města sedící bohyně, která má kolem hlavy svatozář.

Podle Peutingerovy mapy vede do Říma 12 silnic. Jednou z nich je Via Appia neboli Appiova silnice. Kniha Skutky uvádí, že po této silnici cestoval apoštol Pavel při své první cestě do Říma. Než tam došel, vyšla mu vstříc skupina křesťanů. Šli po Via Appia a setkali se s Pavlem u Tří krčem, které jsou na mapě také vyznačeny. (Skutky 28:15)

 Jakým symbolem je v Peutingerově mapě označen Řím? Jako mocná císařovna v purpurovém oděvu sedící na trůnu. Drží globus a žezlo, což představuje světovou nadvládu, jejíž centrum je v hlavním městě této říše.

Je tedy správné říci, že všechny cesty vedou do Říma? Ano, pokud vezmeme v úvahu rozsáhlou síť vedlejších silnic, které vycházejí z hlavních dopravních tepen. Z Peutingerovy mapy je vidět, jak rozsáhlá byla díky silnicím moc této říše, takže Řím mohl nad svými provinciemi panovat téměř 500 let. Římskou říší můžete cestovat po těchto starověkých silnicích ještě dnes — totiž na křídlech své fantazie a s Peutingerovou mapou v ruce.

[Poznámka pod čarou]

[Mapa na straně 13 až 15]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Peutingerova mapa — neobvyklý silniční průvodce

ŠPANĚLSKO

MAROKO

BRITÁNIE

FRANCIE

NĚMECKO

RAKOUSKO

Aquileia

Řím

Na straně 15 je zvětšenina této oblasti

ITÁLIE

AFRIKA

ŘECKO

Istanbul

EGYPT

TURECKO

hora Sinaj

Jeruzalém

SÝRIE

Antakya

Kaspické moře

ÍRÁN

INDIE

[Mapa na straně 15]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Detail Peutingerovy mapy zaměřený na Řím a okolí

Řím

Aquileia

Istanbul

Jeruzalém

Antakya