Dobří přátelé a špatní přátelé

JISTÁ mladá žena, které budeme říkat Sára, se ocitla v tísnivé situaci a vylila své srdce jednomu člověku. Ale ukázalo se, že muž, kterého pokládala za přítele, je vrah. ‚Jak teď budu moct někomu věřit, jestliže člověk, kterému jsem důvěřovala, byl schopen udělat něco takového?‘ ptala se. Ten, komu to říkala, se jí zeptal, zda věděla, jakými zásadami se dotyčný člověk řídí. Sára odpověděla: „Co tím myslíš?“ Nechápala dokonce ani význam slova „zásady“. A co ty? Víš, jaké zásady uznávají tví přátelé?

Jak je patrné ze Sářiny zkušenosti, odpověď může být doslova otázkou života a smrti. Jedno biblické přísloví to vyjadřuje takto: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísloví 13:20) Podobně jako Sára, mnozí lidé si přítele vybírají pouze podle toho, jak se cítí v jeho společnosti. Je přirozené, že tíhneme k tomu, s kým je nám dobře. Pokud je to však jen jediné kritérium, a už neuvažujeme o tom, jaké jsou skutečné vnitřní kvality dotyčného člověka, můžeme zažít velké zklamání. Jak ale zjistíme, zda se řídí dobrými zásadami?

 Vysoké morální zásady jsou nezbytné

Dobré zásady musíme mít v první řadě my sami. Musíme vědět, co je dobré a co špatné, a za všech okolností se pevně držet vysokých morálních zásad. Jedno biblické přísloví říká: „Železo se ostří železem. Tak zostřuje jeden muž obličej druhého.“ (Přísloví 27:17) Jestliže dva lidé vnesou do přátelství železnou morální sílu, mohou si pomoci k vzájemnému růstu, což přátelské pouto mezi nimi jen posílí.

Pacôme, který je z Francie, říká: „Pravý přítel je pro mě někdo, kdo mi naslouchá a mluví se mnou laskavě, ale je také schopen mě pokárat, když dělám nějakou hloupost.“ Ano, naši nejlepší přátelé — mladí i letití — jsou ti, kteří nám pomáhají jít po té správné cestě a kteří nás usměrní, když chceme jednat nerozumně. V Bibli je napsáno: „Zranění způsobená přítelem jsou věrná.“ (Přísloví 27:6, King James Version) Abychom se morálně i duchovně upevnili, musíme se stýkat s těmi, kdo milují Boha a jeho zásady. „Když v naší škole nebyl nikdo, kdo by měl stejné křesťanské zásady jako já,“ vzpomíná Céline z Francie, „pochopila jsem, že je důležité mít přátele v křesťanském sboru. Ohromně mi to pomohlo získat vyrovnanost.“

Jak poznáš, kdo by mohl být přítelem

Jestliže bys chtěl s někým navázat přátelství, mohl by sis položit otázku: ‚S kým se přátelí?‘ To, jaký okruh nejbližších přátel někdo má, ti o jeho osobnosti může hodně říct. Dále se zajímej o to, jak jej vidí zralí a seriózní lidé v jeho okolí. A konečně, je moudré uvažovat nejen o tom, jak takový potenciální přítel jedná s tebou, ale také si všímat, jak jedná s druhými, a to zvláště s těmi, v jejichž případě to není nijak výhodné. Pokud někdo neprojevuje vždy a vůči všem lidem takové vlastnosti, jako je například čestnost, věrnost, trpělivost a ohleduplnost, jakou máš záruku, že s tebou bude vždy jednat dobře?

Máme-li někoho lépe poznat, potřebujeme si všímat, jak jedná v běžném životě, a to vyžaduje trpělivost, zkušenost a čas. Bible říká: „Rada v srdci muže je jako hluboké vody, ale muž s rozlišovací schopností ji načerpá.“ (Přísloví 20:5) S potenciálním přítelem je třeba probrat závažné náměty, pomocí kterých se ukáže, jaká je jeho skutečná osobnost, jaké má  pohnutky a samozřejmě i zásady. Jaký je to člověk? Je laskavý, nebo chladný? Je v zásadě pozitivní a radostný, nebo je negativní a cynický? Je nesobecký, nebo egoistický? Je důvěryhodný, nebo nespolehlivý? Jestliže s tebou určitý člověk mluví kriticky o druhých, co mu zabrání, aby za tvými zády nemluvil negativně i o tobě? „Z hojnosti srdce mluví ústa,“ řekl Ježíš. (Matouš 12:34) A proto bychom jeho slovům měli věnovat pozornost.

Soulad v důležitých věcech

Někteří lidé si myslí, že jejich přátelé musí mít úplně stejný vkus jako oni. Jeden malý chlapec prohlásil: „Nemohl bych se kamarádit s někým, kdo nemá rád pudink.“ Je pravda, že k tomu, aby si přátelé rozuměli, musí mít hodně společného. A vůbec nejlepší je, když se shodnou na základních morálních a duchovních hodnotách. Není ale nutné, aby měli stejnou osobnost nebo původ. Rozdílné životní zkušenosti totiž mohou přátelství obohatit a přinášet užitek oběma stranám.

Dvěma příklady, které neztrácejí na hodnotě a jsou zaznamenány v Bibli, je přátelství Jonatana a Davida nebo Rut a Noemi. Je zajímavé, že oba tyto vztahy byly založeny na společné oddanosti Bohu a jeho zásadám. * Pozoruhodné je, že v obou případech se jednalo o přátelství mezi lidmi značně odlišného věku a původu. To nám ukazuje ještě něco dalšího — mladí i letití si v přátelství mohou navzájem hodně dát.

Věkový rozdíl může být přínosem

Mít přítele, který je starší nebo mladší, může být vzájemně obohacující. Uvažuj o následujících výrocích mladých lidí, kteří mluví ze své vlastní zkušenosti.

Manuela (Itálie): „Před nějakou dobou jsem se spřátelila se starší manželskou dvojicí. Svěřila jsem se jim, a zvláště mě potěšilo, že i oni se mnou mluvili o svých osobních věcech. Nedívali se na mě shora kvůli tomu, že jsem mladá.  Proto jsem k nim přilnula. Jejich přátelství mi velmi pomáhá, když zažívám těžkosti. Zjistila jsem, že když o svých problémech diskutuji s kamarádkami, dají mi někdy nepromyšlenou radu. Ale moji starší přátelé jsou zkušení, mají rozlišovací schopnost a určitou vyrovnanost, kterou mladí lidé ještě nezískali. S pomocí starších přátel dokážu dělat lepší rozhodnutí.“

Zuleica (Itálie): „Na našem společenství jsou nejen mladí, ale také někteří starší než my. Já osobně jsem si všimla, že když se sejdou starší s mladými, jsou na konci večera všichni povzbuzeni. Je to příjemné, protože každý se dívá na věci z trochu jiného úhlu.“

Starší křesťané také mohou iniciativně projevit zájem o ty mladší. Jak bylo patrné z uvedených výroků, mnozí mladí velmi oceňují hluboké zkušenosti a jsou rádi ve společnosti starších lidí. Osmdesátiletá vdova Amelia říká: „V kontaktu s mladšími se snažím být iniciativní. Jejich energie a vitalita na mě působí jako duševní vzpruha.“ Dobré výsledky takového vzájemného povzbuzení mohou být dalekosáhlé. Mnoho šťastných mladých lidí, kteří již překročili práh dospělosti, vděčí za zdar v životě přátelům z mládí, kteří byli přinejmenším o něco starší než oni. Stali se pro ně vynikajícím příkladem a dávali jim dobré rady.

Jak přátelské vztahy zlepšit

K tomu, aby sis vytvořil dobré přátelské vztahy, nemusíš hledat nové přátele. Jestliže již nějaké kvalitní kamarády máš, co bys mohl pro posílení vašeho přátelství udělat? Zvláště cenní jsou dlouholetí přátelé, a podle toho bychom s nimi měli jednat. Nikdy nepokládej jejich věrnost za samozřejmost.

Především ale pamatuj na to, že skutečné štěstí — a skutečné přátelství — pramení z toho, že dáváš sebe, svůj čas a energii. Vynaložené úsilí a oběti za to rozhodně stojí. Pokud ale při výběru přátel myslíš jen na sebe, ničeho nedosáhneš. Když tedy uvažuješ o tom, kdo by mohl být tvým přítelem, neomezuj se jen na ty, ke kterým vzhlížíš nebo od kterých můžeš něco získat. Zajímej se i o ty, kteří bývají přehlíženi nebo kteří mají s navazováním přátelství problémy. Gaëlle z Francie říká: „Když dáváme dohromady nějakou partu, abychom něco společně podnikli, a známe nějakého mladého člověka, který je osamělý, tak pozveme i jeho. Řekneme mu: ‚Nemusíš být přece celý den doma sám. Pojď s námi. Aspoň se lépe poznáme.‘“ (Lukáš 14:12–14)

Na druhou stranu, jestliže ti kvalitní lidé nabídnou přátelství, neodmítni to hned. Elisa z Itálie říká: „Když si vzpomeneš, že tě v minulosti nikam nezvali, může v tobě vzklíčit určitá nelibost. Mohl by sis začít říkat: ‚Já jejich přátelství vlastně vůbec nepotřebuji.‘ Stáhneš se, začneš být osamělý a budeš myslet jen na sebe. Místo abys hledal přátele, vytvoříš si kolem sebe bariéru.“ Nepřipusť, aby ti nepodložené obavy či sobecké zájmy zabránily najít si přátele. Raději si s druhými otevřeně povídej. Vždyť můžeme být hluboce vděční za to, že se lidé o nás zajímají a že chtějí být našimi přáteli.

Můžeš mít skutečné přátele

Jestliže chceš mít skutečné přátele, nestačí jen toužebně si to přát, čekat a číst články, jako je tento. Když se člověk učí získávat přátele, je to jako když se učí jezdit na kole. Nelze se to naučit jenom z knih. Musíš jít ven a zkoušet to, i když to znamená, že někdy spadneš. Bible ukazuje, že nejpevnější vztahy mezi lidmi jsou založeny na jejich hlubokém přátelství s Bohem. Bůh ale našemu úsilí získat přátele nemůže požehnat, pokud se my sami nenamáháme. Jsi rozhodnutý najít skutečné přátele? Nevzdávej se. Modli se k Bohu o pomoc, nesobecky se ujímej iniciativy a buď přátelský.

[Poznámka pod čarou]

 [Rámeček a obrázek na straně 11]

Podněty pro rodiče

Stejně jako řada jiných zkušeností, i první poznatky o přátelských vztazích člověk získává v rodině. Optimální je, když u malého dítěte je touha po přátelství uspokojena v rámci rodiny. Ale i za takových okolností bývá myšlení, city a chování dítěte silně ovlivněno jeho kontaktem s jinými lidmi. Všimněte si například, že malé děti přistěhovalců se rychle naučí mluvit novým jazykem jen díky tomu, že jsou ve styku s kamarády.

Vy, jako rodiče, máte možnost pomáhat svým dětem, aby si kamarády vybíraly moudře. Děti ani dospívající to bez rodičovské pomoci ještě posoudit nedokážou. Je zde však jeden problém. Mnozí mladí lidé mají blíže ke svým vrstevníkům než k rodičům či starším lidem.

Jedním z faktorů, proč se dospívající obracejí raději na vrstevníky než na své rodiče, je podle odborníků to, že mnozí rodiče si svou autoritou v morálním ohledu nejsou jisti. Rodiče se musí ujmout odpovědnosti, kterou dostali od Boha — totiž zajímat se o své děti a poskytovat jim vedení. (Efezanům 6:1–4) Ale jak? Klinický psycholog dr. Ron Taffel se setkává s mnoha rodiči, kteří vůbec nevědí, jak ke svým dospívajícím dětem přistupovat. Píše, že mnozí nedokáží zastávat roli rodičů a „ve výchově podléhají řadě módních vln propagovaných sdělovacími prostředky“. Proč? „Neznají své děti tak dobře, aby dokázali na jejich potřeby reagovat.“

To se ale dá změnit. Rodič musí chápat, že děti se budou na své přátele obracet tehdy, jestliže to, co potřebují, nedostanou doma. A co to je? „Potřebují to, co mladí lidé potřebovali vždycky, totiž vedení, uznání, pocit bezpečí a sounáležitosti a také jasně daná pravidla a požadavky,“ říká dr. Taffel. „Tragédie dnešní doby spočívá v tom, že většina dospělých jim tyto potřeby neuspokojí a že dospívající se ve své vlastní rodině necítí být ‚doma‘.“

Jak můžete svým dětem pomoci, aby se těšily z kvalitního přátelství? Prvním krokem je to, že se zamyslíte nad vlastním způsobem života a přátelskými vztahy, které máte. Usilujete vy i vaši přátelé o životní styl a cíle, které jsou vznešené a nesobecké? Jste zaměřeni duchovně, a ne materialisticky? „Skutky mluví hlasitěji než slova. A vaše děti si určitě osvojí postoje a způsob jednání, které vidí u vás, u vašich přátel a jejich dětí,“ uvádí Douglas, který je otcem a také křesťanským starším.

V živočišné říši je to tak, že každé zvíře instinktivně a často zuřivě brání své mladé před nebezpečnými tvory. Jeden odborník zabývající se životem medvědů uvádí: „Medvědice jsou známé tím, že svá mláďata chrání před vším, co vnímají jako nebezpečí.“ Neměli by to tím spíše dělat i rodiče? Ruben z Itálie říká: „Naši se mnou různé věci rozebírali na základě Písma. Pomáhali mi, abych pochopil, že některým druhům společnosti je lepší se vyhnout. Moje první reakce bývala: ‚No to ne! Já nemůžu mít absolutně žádné přátele!‘ Časem jsem však viděl, že mají pravdu, a díky jejich trpělivosti jsem se nedostal do problémů.“

Také se snažte své děti seznámit s lidmi, kteří pro ně budou dobrým příkladem a pomohou jim stanovit si hodnotné cíle. Francis, mladý muž, který žije šťastným a spokojeným životem, vzpomíná: „Maminka si všimla, že my, mladí jsme pořád sami pro sebe. Pomohla nám tím, že k nám zvala horlivé křesťany, kteří byli v celodobé službě. Tak jsme se s nimi mohli seznámit a spřátelit přímo u nás doma.“ Rodiče, pokud vyvinete takové úsilí, může i pro vaše dítě být domácí prostředí živnou půdou, na které vzklíčí a porostou dobré přátelské vztahy.

[Obrázek na straně 9]

Všímej si, jak se potenciální přátelé chovají

[Obrázek na straně 10]

Nesobeckému přátelství nebrání rozdílný věk ani původ