Jak uspokojit touhu po přátelství

„OSAMĚLOST není nemoc,“ je uvedeno v knize In Search of Intimacy. „Osamělost je zdravá touha . . ., přirozený projev toho, že nám chybí přátelský vztah.“ A stejně jako nás hlad podněcuje k tomu, abychom se najedli, tak by nás měl i pocit osamělosti podnítit k tomu, abychom hledali dobré přátele.

Yaël, mladá žena z Francie, však říká, že „někteří lidé se kontaktu s druhými úplně vyhýbají“. Ať se člověk izoluje z jakéhokoli důvodu, nic tím neřeší a zákonitě se pak cítí velmi osamělý. Jedno biblické přísloví říká: „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou vlastní sobeckou touhu; vybuchne proti vší praktické moudrosti.“ (Přísloví 18:1) Nejdříve si tedy člověk musí uvědomit, že přátelství potřebuje, a potom se musí rozhodnout, že v tom něco udělá.

Praktické kroky k navázání přátelství

Místo, aby se člověk litoval nebo záviděl těm, kdo zřejmě mají více přátel nebo kvalitnější vztahy s druhými, je lepší zaujmout pozitivní postoj, jako to udělala například Manuela z Itálie. Říká: „Zvláště v období dospívání jsem se cítila odstrčená. Chtěla jsem s tím něco udělat, proto jsem pozorovala lidi, kteří měli dobré přátele. Pak jsem se snažila rozvíjet žádoucí vlastnosti, které jsem u nich viděla, a stát se příjemným člověkem.“

Jedním praktickým krokem je dbát o sebe po stránce tělesné i duševní. Zdravá strava, dostatek odpočinku a přiměřené cvičení mohou člověku pomoci, aby dobře vypadal a cítil se co nejlépe. Nejenže je příjemné být s upraveným a čistým člověkem, ale jemu samotnému to dodá zdravou míru sebeúcty. Je ale nutná ostražitost, protože nadměrný zájem o vzhled se může stát léčkou. „Při hledání skutečných přátel nehraje značkové oblečení žádnou roli,“ říká Francouzska Gaëlle. „Kvalitním lidem jde především o to, jakým člověkem jste uvnitř.“

Naše niterné myšlenky a pocity totiž mají vliv na to, o čem mluvíme, a dokonce i na to, jak vypadáme. Díváš se na život pozitivně a s důvěrou? Pak budeš mít ve tváři radostný výraz. To, co tě může zkrášlit nejvíc, je upřímný úsměv. Roger E. Axtell, který se zabývá řečí těla, říká, že úsměv je „absolutně univerzální“ a „jen zřídka je špatně pochopen“. * Když k tomu přidáš smysl pro humor, budou k tobě lidé přirozeně tíhnout.

 Pamatuj, že dobré vlastnosti vycházejí z nitra člověka. Snaž se proto přemýšlet o hodnotných věcech a mít pozitivní přístup. Čti si o zajímavých a poučných námětech — o současných událostech, různých kulturách a přírodních jevech. Poslouchej hodnotnou hudbu. Nepřipusť však, aby televize, filmy a romány pasivně zaplnily tvou mysl i emoce nerealistickými představami. Vztahy, které vidíš na obrazovce, nezachycují reálný život ani skutečné přátelství, ale jsou jen výplodem něčí představivosti.

Buď přístupný

Zuleica, která žije v Itálii, vzpomíná: „Když jsem byla mladší, styděla jsem se, a bylo pro mě těžké navázat přátelství. Vím ale, že pokud člověk chce mít přátele, je nutné chopit se iniciativy, něco o sobě říct a také lépe poznat druhé.“ Ano, k tomu, abychom získali skutečné přátele, musíme být ochotni otevřít se druhým — umožnit jim, aby nás blíže poznali. Takový kontakt a svěřování myšlenek i pocitů je pro skutečné přátelství daleko důležitější než atraktivní vzhled nebo charismatická osobnost. „Lidé, kteří mají hluboká a dlouholetá přátelství, mohou být introverti, extroverti, mladí, letití, nezajímaví, inteligentní, obyčejní i atraktivní. Mají však společnou jednu vlastnost, a tou je otevřenost,“ říká poradce dr. Alan Loy McGinnis. „Mají určitou transparentnost — dovolí totiž lidem nahlédnout do svého nitra.“

To neznamená, že budeš mít srdce na dlani a budeš se svěřovat s niternými pocity lidem, s nimiž se necítíš dobře. Znamená to ale, že s rozlišovací schopností a postupně některým lidem řekneš, co si skutečně myslíš a co cítíš. Michela, která je z Itálie, říká: „Můj problém byl zpočátku v tom, že jsem své pocity skrývala. Musela jsem se změnit a dávat je více najevo, aby přátelé chápali, co prožívám, a měli ke mně blíž.“

Ale i v případě, že jsi společenský člověk, je zapotřebí určitého času a společných zážitků k tomu, aby mezi tebou a tvými přáteli vznikla důvěra. Než se to podaří, nedělej si přehnané starosti s tím, co si o tobě myslí druzí. Italka Elisa vzpomíná: „Ze začátku jsem se bála něco říct, aby to nevyznělo úplně jinak. Pak jsem si ale řekla: ‚Pokud jsou to skuteční přátelé, pak mě pochopí.‘ Takže, když jsem něco řekla špatně, zasmála jsem se tomu a ostatní se smáli se mnou.“

Snaž se tedy uvolnit. Buď sám sebou. Pózování není k ničemu. „Člověk je nejpřitažlivější, když je upřímný a přirozený, když je sám sebou,“ napsal rodinný poradce F. Alexander Magoun. Lidé, kteří jsou skutečně šťastní, to nemusejí předstírat nebo se snažit dělat dojem na druhé. Z opravdového přátelství se můžeme těšit pouze tehdy, když my sami jsme opravdoví. Podobně ale musíme umožnit druhým, aby i oni byli sami sebou. Šťastný člověk bere druhé takové, jací jsou, a nerozčiluje se nad jejich drobnými slabostmi. Nemá pocit, že své přátele musí předělat podle svých představ. Snaž se být takovým šťastným a nekritickým člověkem.

Chceš-li mít přítele, musíš být přítelem

Existuje však ještě jeden významný faktor — ten nejdůležitější. Téměř před 2 000 lety Ježíš  ukázal, že klíčem k úspěchu v každém mezilidském vztahu je nesobecká láska. Vyučoval zásadě: „Právě jak chcete, aby lidé činili vám, stejně čiňte jim.“ (Lukáš 6:31) Tato slova jsou známa jako Zlaté pravidlo. Ano, jediný způsob, jak získat skutečné přátele, je být nesobeckým přítelem, který je připravený dávat. Jinými slovy, k tomu, aby člověk získal přítele, musí být sám přítelem. Přátelství znamená především dávání, a ne přijímání. Člověk musí být ochoten považovat potřeby přítele za důležitější než své vlastní zájmy a výhody.

Manuela, kterou jsme citovali již dříve, k tomu dodává: „Je to přesně tak, jak říkal Ježíš. Skutečné štěstí pramení z dávání. Člověk, který dostává, je šťastný, ale ten, kdo dává, je šťastnější. Můžeme přátelům dávat například už jen tím, že se jich upřímně zeptáme, jak se mají, nebo že se snažíme pochopit jejich problémy. A také tím, že pro ně děláme, co můžeme, a nečekáme, až nás o to požádají.“ Buď tedy iniciativní v projevování zájmu o jiné lidi včetně přátel, které již máš. Posiluj své vztahy. Nenech se připravit o přátelství něčím, co zdaleka není tak ušlechtilé a uspokojující. Přátelé si zaslouží náš zájem a čas. Ruben, který žije v Itálii, k tomu dodává: „Základním předpokladem pro to, aby si člověk našel a udržel přátele, je investovat čas. Především, nějakou dobu trvá, než se staneš dobrým posluchačem. V tom, že se zájmem druhým nasloucháme a neskáčeme jim do řeči, se totiž můžeme zlepšovat všichni.“

Měj k druhým úctu

Dalším klíčovým předpokladem pro šťastné a dlouhodobé přátelské vztahy je vzájemná úcta. To znamená brát ohled na pocity druhých. Byl bys rád, kdyby se tví přátelé projevili taktně a ohleduplně, jestliže se jejich vkus nebo názor liší od tvého? Neměl bys tedy i ty jednat stejným způsobem? (Římanům 12:10)

Jiným projevem úcty je také to, že své přátele nezavalíš nadměrnou náklonností. Skutečný přítel není žárlivý ani majetnický. V 1. Korinťanům 13:4 Bible říká: „Láska není žárlivá.“ Bojuj tedy proti sklonu mít své přátele jen pro sebe. Když si s někým důvěrně povídají, neurážej se ani se jim nevyhýbej. Nauč se, že každý z nás se musí v přátelství rozšířit. Dovol tedy svým přátelům, aby rozvíjeli bližší vztahy i s jinými lidmi.

Uvědom si také, že tví přátelé potřebují určité soukromí. Jak jednotlivci, tak manželské dvojice potřebují mít nějaký čas pro sebe. Na jedné straně bys neměl mít zábrany obrátit se na přátele, ale na druhé straně buď vyrovnaný a uvážlivý, protože jinak by se mohlo stát, že se ti začnou vyhýbat. Bible varuje: „Učiň svou nohu vzácnou v domě svého bližního, nebo tě bude mít dost.“ (Přísloví 25:17)

 Nevyžaduj dokonalost

Je jasné, že když se lidé lépe poznají, začnou si více uvědomovat nejen silné stránky toho druhého, ale i jeho slabosti. To by nám však v navazování přátelství nemělo zabránit. „Někteří lidé očekávají od potenciálních přátel příliš mnoho,“ říká Pacôme z Francie. „Chtějí, aby měli jenom dobré vlastnosti, ale to není realistické.“ Nikdo z nás není dokonalý, a tudíž nemáme právo požadovat to od druhých. Doufáme, že přátelé nás budou brát i s naší nedokonalostí a budou naše slabosti tolerovat. Měli bychom se tedy i my snažit přehlížet jejich nedostatky — nezaměřovat se na ně a nezveličovat je. Spisovatel Dennis Prager nám připomíná: „Jediní bezchybní přátelé (to znamená takoví, kteří si vůbec nestěžují, milují vás za všech okolností, nikdy nejsou náladoví, jsou na vás fixovaní a nikdy vás nezklamou) jsou domácí mazlíčci.“ Pokud nechceme skončit tak, že našimi nejbližšími přáteli budou zvířata, pak musíme jednat podle rady apoštola Pavla a s ‚láskou přikrývat množství hříchů‘. (1. Petra 4:8)

Říká se, že přátelství zdvojnásobuje naši radost, ale na polovinu zmenšuje náš smutek. Musíme však být realističtí a neočekávat, že přátelé  uspokojí všechny naše potřeby nebo vyřeší každý náš problém. To by byl sobecký přístup.

Věrní přátelé v dobách dobrých i zlých

Pokud blízkého přítele máme, neměli bychom si myslet, že už nemusíme nic dělat. Když přátele rozdělí změna okolností, myslí na sebe a modlí se jeden za druhého. I v případě, že se vidí jen zřídka, mohou dřívější blízkost snadno obnovit. Obzvláště v době těžkostí je nesmírně důležité být svým přátelům nablízku. Když se potýkají s problémy, neměli bychom se stáhnout, protože tehdy nás potřebují nejvíce. „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ (Přísloví 17:17) A jestliže mezi pravými přáteli vznikne nedorozumění, rychle jej vyřeší a ochotně jeden druhému odpustí. Skutečný přítel neopouští své přátele jen proto, že prožívají náročné období.

Budeš-li mít nesobecké pohnutky a pozitivní přístup k lidem, získáš přátele. Je také ale důležité, jaké přátele máš. Jak poznáš, kdo bude dobrým přítelem? Touto otázkou se bude zabývat následující článek.

[Poznámka pod čarou]

[Rámečeka obrázky na straně 6 a 7]

Mohou být muž a žena „jen přáteli“?

Mohou být muž a žena, kteří spolu nejsou v manželství, přáteli? Záleží na tom, jak chápeme slovo „přítel“. Ježíš byl přítelem Marie a Marty, které žily v Betanii a nebyly vdané. (Jan 11:1, 5) Pavel byl přítelem Priscilly a jejího manžela Aquily. (Skutky 18:2, 3) Můžeme si být jisti, že mezi nimi byla vřelá náklonnost, ale těžko si lze představit, že by Ježíš či Pavel připustili, aby se někdy tyto vztahy posunuly do roviny romantické lásky.

V dnešní společnosti se svět mužů a žen prolíná daleko více než kdykoli dříve, a tak je stále důležitější, aby lidé obou pohlaví věděli, jak si vztahy mezi sebou udržet na vhodné přátelské úrovni. Ze zdravého přátelství s jinými dvojicemi nebo svobodnými jednotlivci mohou mít užitek také manželské dvojice.

„Odlišit romantické, sexuální pocity od přátelských však může být nesmírně obtížné,“ varuje časopis Psychology Today. „Ve smíšeném přátelství je trvalé nebezpečí, že může vzniknout sexuální přitažlivost a nečekaně vychýlit vztahy nežádoucím směrem. Prosté platonické objetí může v okamžiku získat milostný podtext.“

Zvláště důležité je, aby manželské dvojice měly realistický a praktický přístup. „Manželství může ohrozit každá forma důvěrného vztahu s někým jiným,“ píše Dennis Prager ve své knize Happiness Is a Serious Problem (Štěstí je závažný problém). „Důvěrný vztah neznamená jen pohlavní styk. Váš manželský partner má právo očekávat, že vaším jediným skutečně intimním přítelem opačného pohlaví bude pouze on.“ Ježíš ukázal, že zachovávání morální bezúhonnosti je záležitostí srdce. (Matouš 5:28) Buďte tedy přátelští, ale střežte své srdce a úzkostlivě se vyhýbejte situacím, které by mohly navodit nevhodné myšlenky, pocity nebo skutky vzhledem k někomu opačného pohlaví.

[Obrázky na straně 7]

Pečuj o své tělo i duši, a budeš přitažlivější

[Obrázek na straně 8]

Přátelé se svěřují jeden druhému