Sběratelství — Koníček vyžadující rozumnost

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V AUSTRÁLII

STÁVÁ se vám, že doma shromažďujete věci, o kterých si myslíte, že se vám jednoho dne budou hodit? Ale pokud ten den nepřijde, pravděpodobně se nepotřebných věcí za nějakou dobu zbavíte. Mnoho lidí však pro zábavu shromažďuje věci, které se k ničemu praktickému nebudou hodit nikdy. Jejich koníčkem je totiž sběratelství.

Někteří sběratelé se zaměřují na poměrně obvyklé věci, jako jsou kameny, známky nebo staré mince. Jiní sbírají panenky, plyšová zvířátka, lžíce, medaile, pohlednice, starožitnosti, hudební nahrávky či suvenýry z dovolených. Možnosti jsou neomezené. Například jeden americký právník má sbírku 200 000 hřebů z železničních pražců. Patří ke stovkám nadšenců, kteří jezdí po kraji a hledají staré hřeby, na nichž je vyraženo datum.

V časopise Harper’s Magazine bylo napsáno: „Je až neuvěřitelné, co všechno lidé sbírají — zuby, příčesky, lebky, nádoby na bonbony, tramvajové jízdenky, vlasy, vějíře, papírové draky, pinzety, psy, mince, vycházkové hole, kanáry, boty, . . . knoflíky, kosti, jehlice do klobouků, zfalšované podpisy, první vydání knih a plynové masky.“

Existují také sběratelé, které přitahují poněkud bizarní věci. To je případ jedné ruské hraběnky, která sbírala lůžkové mísy, jež patřily  bohatým a slavným lidem. Jistý japonský regent měl sbírku 5 000 psů, kteří měli honosně zdobené boudy. Časopis Harper’s Magazine uvedl, že jeden sběratel nashromáždil tisíce blech „uložených v lihu, každou v samostatné ampulce s informací o tom, kde byla chycena a kdo byl jejím hostitelem, ať už šlo o člověka nebo o zvíře“.

I když někteří lidé sbírají bizarní předměty, sběratelství rozhodně není rysem jen naší doby. K velmi starým sběratelským zálibám totiž patří například shromažďování knih a rukopisů. Kniha Light From the Ancient Past (Světlo ze starověké minulosti) mluví o tom, jak asyrský král Aššurbanipal (sedmé století př. n. l.) poslal své písaře do všech končin tehdejšího známého světa, aby pro jeho královskou knihovnu v Ninive shromáždili kopie starých záznamů a dokumentů. Aššurbanipalův palác s touto úžasnou sbírkou písemností byl objeven v roce 1853.

Také řečtí a římští aristokrati byli známi tím, že sbírali umělecká díla. Kniha Collecting—An Unruly Passion (Sběratelství — Nezvladatelná vášeň) říká: „V době Cicera a Caesara byl Řím ztělesněním extravagance vítězného impéria a okázale se oddával shromažďování toho nejlepšího. . . . Obchody prodejců uměleckých děl zabíraly celé městské bloky. Někteří nejbohatší občané dokonce měli svá soukromá muzea.“

Co je na sběratelství tak přitažlivého?

Proč je dnes sběratelství koníčkem tolika lidí? The Encyclopedia Americana uvádí: „Důvodů, proč se lidé věnují různým koníčkům, je mnoho. Především je to ale pro radost. Koníček přináší uvolnění a je to možnost, jak vybočit z každodenního stereotypu.“ Ano, mnozí si svou drahocennou sbírku prohlížejí zkrátka proto, že je to těší.

Článek, který vyšel v australských novinách The Canberra Times, navíc ukazuje, že sbírka „může vyvolat vzpomínky na různá místa a lidi — vzpomínky, které již dávno v mysli zapadly. V případě sbírky starožitností se dovednost a úsilí předchozích generací prolíná s oceněním pro to, co máme k dispozici dnes.“ Ano, sběratelství může být poučným koníčkem. Například Rex Nan Kivell, známý australský sběratel, shromáždil asi 15 000 předmětů, které se týkají rané historie Austrálie a Nového Zélandu.

Jiným důvodem, proč je sběratelství tak populární, může být jednoduše to, že lidé považují svou sbírku za dobrou investici. V časopise Utne Reader bylo uvedeno: „Proč by jinak lidé platili 80 dolarů [65 euro] za sadu ‚lístků na [rockový koncert] Woodstock, který se konal v roce 1969‘, spolu s certifikátem potvrzujícím jejich pravost, když na tom koncertu vůbec nebyli? . . . Sběratelství zaměřené na pop kulturu se stalo velkým byznysem.“

Je ale potřeba být opatrný. Článek v novinách The Canberra Times varoval: „Sběratelství není jen radost. Jsou zde také nástrahy. Ne všichni prodejci jsou poctiví a mnoho padělků a podvrhů je nabízeno jako něco cenného. Nebere se ohled na slušnost a morálku.“ Když člověk zjistí, že jeho „investice“ je ve  skutečnosti bezcenný podvrh, je to velké zklamání. Slova uvedená v Příslovích 14:15 jsou tedy pro sběratele velmi praktická: „Kdokoli nezkušený uvěří každému slovu, ale chytrý uvažuje o svých krocích.“

Nezbytná je vyrovnanost

Sběratelství může člověka připravit o mnoho času, energie a peněz. Jedna žena mluvila o své zálibě jako o „nezvladatelné vášni“. A Alastair Martin, který se sběratelství věnoval celý život, prohlásil, že někteří sběratelé „jsou poněkud výstřední lidé“.

Werner Muensterberger ve své knize Collecting—An Unruly Passion napsal: „Když pozorujete sběratele, brzy si všimnete, že neustále touží, ba dokonce hladoví po nových přírůstcích do své sbírky. . . . Nejde jen o vlastní shromažďování předmětů, které se může pozorovateli jevit jako zvláštní, ale spíše je to samotná osobnost mnoha sběratelů, jejich citové zaujetí pro hledání dalších předmětů svého zájmu, jejich nadšení nebo zklamání, když něco najdou nebo naopak ztratí, a také jejich občasné výstřední názory či chování.“

Mohl by křesťan dovolit, aby jeho zaujetí pro jakéhokoli koníčka bylo tak velké, že by se dopouštěl nemoudrého jednání nebo zašel do zahanbujících extrémů? Ne, protože Bible nás nabádá, abychom ‚byli vyrovnaní‘. (1. Petra 1:13, poznámka pod čarou) Navíc, věnovat se nějakému koníčku sice může být občerstvující, ale rozhodně to nepatří mezi ‚důležitější věci‘, na které by se měl zbožný člověk soustředit. (Filipanům 1:10) Vezměme si příklad z krále Šalomouna. Byl velmi bohatý, a tak získal spoustu domů, vinic, stromů a hospodářských zvířat. „O cokoli požádaly mé oči, to jsem jim neodmítl,“ prohlásil. Přinesly mu ale tyto věci hluboké uspokojení? Šalomoun na tuto otázku odpověděl slovy: „Obrátil jsem se, ano já, ke všem svým dílům, která vykonaly mé ruce, a ke tvrdé práci, na které jsem tvrdě pracoval, abych ji dovršil, a pohleď, všechno byla marnost a honba za větrem.“ (Kazatel 2:3–11)

Jak můžete předejít tomu, aby sběratelství nezastínilo důležitější věci? Položte si například otázku: ‚Kolik času mohu rozumně věnovat svému koníčku?‘ Pamatujte na to, že čas nezabere jen získání vytouženého předmětu. O svou sbírku se totiž musíte starat a udržovat ji v pořádku. Také ji obdivujete, ukazujete druhým a střežíte ji. To všechno zabere čas. A co peníze? Investujete do své záliby prostředky, které měly sloužit pro potřeby vaší rodiny? (1. Timoteovi 5:8) Máte dostatek sebeovládání, abyste si dokázali odříct to, co si nemůžete dovolit koupit? I kdybyste se totiž snažili sebevíc, nikdy nemůžete mít ve sbírce všechno, co byste si přáli. Šalomoun řekl: „Dělání mnoha knih není konec, a mnoho se jim oddávat je únavné pro tělo.“ (Kazatel 12:12) Mluvil sice o knihách, ale tato slova se dají vztáhnout i na jiné oblasti sběratelství. Je proto zapotřebí pěstovat vyrovnanost založenou na křesťanských zásadách.

Jak je uvedeno výše, sběratelství bývá označováno za „nezvladatelnou vášeň“. Ale nemusí to tak být. Pokud je tento koníček držen na uzdě a člověk se mu věnuje vyrovnaně a umírněně, může to být příjemná, a dokonce poučná odpočinková činnost.

[Obrázek na straně 26]

I v případě sběratelství je moudré spočítat si náklady, a to jak čas, tak peníze