Nejdůležitější druh krásy

LIDÉ vyhledávají společnost těch, kdo jsou pro ně přitažliví. Díky čemu se ale člověk stává přitažlivým? Vždyť vrozené rysy můžete změnit jen do určité míry. Navíc, tělesná krása je pomíjivá, protože nikdo z nás nemůže uniknout chátrání, které je způsobeno stárnutím a nemocemi. Existuje vůbec nějaký druh krásy, která by byla skutečně důležitá, trvalá a dosažitelná?

Důležitost vnitřní krásy

V Bibli nacházíme ujištění, že náš Stvořitel, Jehova Bůh, si velmi cení vnitřní krásy. Podívejme se na některé příklady.

Když Jehova Bůh řekl proroku Samuelovi, aby mezi Jišaiovými syny vybral toho, který se stane králem v Izraeli, proroka nejdřív zaujal pohledný Eliab. „Jistě teď stojí před Jahvem jeho Pomazaný,“ řekl Samuel. Ale Bůh mu odpověděl: „Nehleď na zevnějšek, ani na vysoký vzrůst. Cením si ho jen málo, protože Bůh se nedívá tak, jako člověk. Člověk, ten soudí podle vnějších znaků, ale Jahve jen podle srdce.“ (1. Samuelova 16:6, 7, Šrámek)

Ukázalo se, že vyvoleným králem je nejmladší syn David. Je o něm sice řečeno, že měl ‚krásné oči‘ a byl „sličného vzhledu“, ale pravděpodobně neměl tak působivý zevnějšek jako jeho dospělí bratři. Nicméně „od toho dne dál začal na Davida působit Jehovův duch“. Ačkoli byl nedokonalý a dopustil se několika závažných chyb, prokázal, že má dobré srdce, a sloužil Bohu věrně až do konce života. (1. Samuelova 16:12, 13) Nepochybně se Bohu líbil především pro svou vnitřní krásu.

Uvažujme naproti tomu o Absalomovi, jednom z Davidových synů. Ukázalo se, že ačkoli měl krásný vzhled, byl to záporný typ člověka. V Bibli je o něm řečeno: „Ve srovnání s Absalomem se v celém Izraeli neprokázal být muž tak krásný, aby byl tolik chválen. Od chodidla nohy po temeno hlavy se na něm neprokázala být vada.“ (2. Samuelova 14:25) Jeho ctižádost jej však podnítila k tomu, že se vzbouřil proti svému otci a chtěl se zmocnit trůnu. Dokonce znásilnil jeho konkubíny. Přivodil si tím  Boží hněv a bolestivou smrt. (2. Samuelova 15:10–14; 16:13–22; 17:14; 18:9, 15)

Je pro vás Absalom jako člověk přitažlivý? Pochopitelně, že ne. Vždyť se choval odporně. Mimořádná tělesná krása nemohla vyvážit jeho opovážlivé a zrádné jednání ani zabránit jeho zkáze. Naproti tomu se Bible zmiňuje o mnoha moudrých, přitažlivých lidech, ale přitom vůbec nemluví o jejich tělesném vzhledu. Je tedy jasné, že to, na čem záleží nejvíce, je vnitřní krása.

Vnitřní krása je přitažlivá

Může vnitřní krása přitahovat jiné lidi? Georgina, která je vdaná skoro deset let, říká: „Celá ta léta mě k manželovi přitahuje to, že je ke mně upřímný a jedná se mnou čestně. Nejdůležitější pro něj je, aby se líbil Bohu. Proto jedná ohleduplně a láskyplně. Bere na mě ohled při každém rozhodnutí. Cítím, že si mě váží. Vím, že mě opravdu miluje.“

Daniel, který se oženil v roce 1987, říká: „Moje manželka je pro mě krásná. Přitahuje mě nejen po fyzické stránce, ale mám ji stále raději i pro její osobnost. Vždy myslí na druhé lidi a velmi se snaží, aby se cítili dobře. Má vynikající křesťanské vlastnosti. Jsem s ní moc rád.“

V tomto povrchním světě je nutné nezaměřovat se na vnější dojem. Musíme si uvědomit, že dosáhnout „dokonalého“ vzhledu je nesnadné, ne-li dokonce nemožné, a navíc to má jen velmi malou hodnotu. Je ale možné rozvíjet žádoucí vlastnosti, které přispívají k vnitřní kráse. V Bibli je řečeno: „Půvab může být falešný a krása může být marná; ale žena, která se bojí Jehovy, ta si opatří chválu.“ Bible však uvádí také varování: „Jako zlatý nosní kroužek v rypáku prasete, taková je žena, která je hezká, ale odvrací se od rozumnosti.“ (Přísloví 11:22; 31:30)

Boží slovo nám pomáhá, abychom oceňovali ‚utajeného člověka srdce v neporušitelném šatu tichého a mírného ducha, který má velkou hodnotu v Božích očích‘. (1. Petra 3:4) Taková vnitřní krása je totiž daleko důležitější než krása tělesná. A je dosažitelná pro každého.

[Obrázky na straně 8 a 9]

Dobré vlastnosti mohou člověka zkrášlit více než jakékoli tělesné zušlechťování