Tančící mořští koníci

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V AUSTRÁLII

TANEČNÍ pár se přivítá a oba trochu změní barvu. Zdá se, že on se nadýmá pýchou, zatímco ona se na něj dívá se zalíbením. Jeden druhého se jemně dotknou a potom se vřele obejmou. Shora prosvítají paprsky vycházejícího slunce a v jejich záři se pár začíná otáčet v rytmu jednoho z nejelegantnějších tanců, jaký lze v přírodě spatřit — je to tanec mořských koníků.

„Mořští koníci jsou zkrátka úžasní, jedineční a kouzelní,“ říká dr. Keith Martin-Smith, odborník na mořskou biologii. V minulosti však lidé nevěděli, kam vlastně mořské koníky zařadit. Přírodovědci je označili jménem Hippocampus. Tak se také jmenovaly mytologické mořské obludy, které měly podobu koní s rybím ocasem a táhly vůz Poseidóna, řeckého boha moře.

Ve středověku pouliční prodavači údajně nabízeli ke koupi mrtvé mořské koníky a tvrdili, že jsou to mláďata draků, kteří chrlí oheň. Mořští koníci jsou však ve skutečnosti ryby s kostěným tělem, i když se rybám moc nepodobají, a dokonce ani neplavou jako ryby. Ve vodě se vznášejí, takže bývají přirovnáváni ke křehkým křišťálovým koním nebo oživlým šachovým figurkám.

Koníci žijí v teplých pobřežních vodách ve většině moří světa. Jednotlivé druhy se velmi liší co do tvaru těla i do velikosti. Odborníci odhadují, že existuje 33 až 70 různých druhů mořských koníků. Patří mezi ně drobný koník Hippocampus bargibanti, který by se vám pohodlně vešel na nehet, ale také 30 centimetrů dlouhý koník Hippocampus abdominalis.

Žádné zuby, žádný žaludek

Mořský koník je zvláštní ryba — má koňskou hlavu, tělo kryté kostěnými destičkami a tak trochu opičí ocásek. Je lépe vybaven k tomu, aby byl na místě, než aby se ve vodě vesele proháněl. Většinu dne mořský koník tráví tak, že svůj ocásek kolem něčeho obtočí a krmí se. Pokud se potřebuje někam přesunout, drobná hřbetní ploutev jej klidným tempem pohání dopředu a prsní ploutve řídí směr. Koník také dokáže regulovat množství vzduchu ve vzduchovém měchýři, takže může ve vodě stoupat nebo klesat podobně jako ponorka.

Věčně hladový mořský koník není v jídle příliš vybíravý. Svou trubkovitou tlamou rychle nasaje každého drobného korýše, který pluje kolem. Jelikož koník nemá ani zuby, ani žaludek, které by mu ulehčily trávení, musí denně ulovit až padesát korýšů, aby získal dostatek potřebných živin. To však pro tyto  schopné lovce není žádný problém, protože mají vynikající zrak. Jedním okem koník sleduje kořist a druhým se dívá, co se děje za ním. V porovnání s člověkem dokáže rozlišovat více barev a vidí ostřeji než většina ostatních ryb.

Mořští koníci však musí dávat pozor, aby se sami nestali něčí kořistí. Aby unikli predátorům, jako jsou například krabi a želvy, mnohé druhy koníků dokáží dokonale splynout se svým prostředím, ať je to mořská tráva, korály nebo porosty kořenovníků. Díky skvrnité kresbě těla, výrůstkům, které připomínají chaluhy, a schopnosti výrazně měnit barvu jsou koníci téměř neviditelní. „Jsou tak dobře maskováni, že si jich všimnete jen tehdy, když se díváte velmi pozorně,“ říká výzkumný pracovník Rudie Kuiter.

Tanec a láska

Na rozdíl od většiny ostatních ryb tvoří mořští koníci páry na celý život a jen zřídka se od sebe samec a samice vzdalují. Každý den při východu slunce upevňují vzájemné pouto společným tancem. „Tanec mořských koníků je tak krásný a ladný, že je radost to pozorovat,“ říká Tracy Warlandová, chovatelka koníků. Když tanec skončí, oba koníci se vrátí na své místo a po zbytek dne se sytí. Svatební tanec je však složitější. Samec nafukuje břišní vak, rozjasňuje své barvy a okázale se před samicí pohybuje sem a tam. Pomalu se točí jeden kolem druhého a pak si navzájem propletou ocásky. Společně potom krouží a dovádějí nad mořským dnem jako opravdoví vzpínající se koně. Stoupají a klesají, točí se a mění barvy. Tomuto rozvernému tanci se dokáží věnovat i půl hodiny.

Svatební tanec je samozřejmě předehrou k rodičovství. „Jak se blíží doba páření, tance mořských koníků jsou častější a delší a mohou se opakovat několikrát denně,“ říká Rudie Kuiter. „Když se tanec blíží k vyvrcholení, oba koníci s těly přitisknutými k sobě a s propletenými ocásky stoupají k hladině. Samice opatrně předá jikry do samečkova břišního vaku, který se podobá vaku klokana.“ Budoucí otec pak najde klidné místo, aby mohl vajíčka bezpečně uložit ve výstelce svého vaku. Potom je oplodní a tím začíná nejneobvyklejší březost v říši zvířat.

„Sen každé ženy“

„To, že samečci mořských koníků vlastně otěhotní a přivádějí na  svět potomstvo, je úžasné,“ řekla jedna žena. „Myslím, že to je sen každé ženy,“ dodává jiná. Jeden sameček mořského koníka byl během jediného roku březí sedmkrát za sebou, přičemž každá březost trvala 21 dní.

Malým koníkům, kteří jsou uloženi hluboko v břišním vaku, jsou živiny a kyslík přiváděny hustou sítí krevních vlásečnic. Ve vaku se postupně zvyšuje salinita neboli slanost, čímž jsou koníci připravováni na život v moři. Pak nastane čas, kdy malí koníci mají přijít na svět. Porod může trvat od několika hodin až po dva dny. Břišní vak se otevře a sameček z něj postupně vypuzuje mláďata ven. Počet mláďat závisí na druhu koníka, ale může jich být až 1 500.

Akvarijní ryba, suvenýr a lék

Navzdory tomu, že koníci mají velký počet mláďat, jejich populace je ohrožena ve všech částech světa. Někteří odborníci odhadují, že každý rok se uloví a prodá asi 30 milionů mořských koníků. Značná část z tohoto počtu je určena pro asijský trh s léčebnými prostředky. V tradiční asijské medicíně se totiž používají k léčení celé řady nemocí, od astmatu přes zlomeniny až po impotenci.

Asi milion mořských koníků je ročně použito na výrobu suvenýrů, jako jsou přívěsky na klíče, těžítka a brože. Ohrožen je také domov koníků, totiž pobřežní oblasti. Do křehké přírodní rovnováhy tam drasticky zasahuje lov vlečnými sítěmi, ničení korálových útesů při lovu dynamitem a znečišťování životního prostředí. Koníci jsou také loveni jako akvarijní ryby, i když jich pak v zajetí přežije jen málo. Vyžadují totiž speciální potravu a jsou náchylní k nemocem.

Aby se odvrátilo nebezpečí, které koníkům hrozí, byly navrženy zákony a předpisy, na jejichž základě se od mnoha států vyžaduje, aby doložily, že exportem mořských koníků neohrožují jejich populaci ani ekologickou rovnováhu. Lepší chovatelské metody a technologie také umožňují, aby komerční chovatelé dodávali na trh s akvarijními rybami koníčky odchované v zajetí.

Vyhlídka na přežití mořských koníků je úzce spjata i s budoucností oceánů. „Světové oceány jsou jednoznačně ohrožovány lidskou činností. Všeho, co z nich získáváme, bereme příliš mnoho,“ říká znepokojeně Rudie Kuiter. Budou tito křehcí mořští tanečníci zničeni kvůli tomu, co je označováno za lidský „pokrok“? „Jsme optimisté,“ říká doktor Martin-Smith. „Rozhodně ještě existují lidé, kterým to není jedno. Naším cílem je vést lidi k tomu, aby se o živé tvory na této planetě starali. Až to tak bude, nastane změna. Když se nám podaří zachránit mořské koníky, snad se nám také podaří zachránit i moře.“ Snad ano. Zdroj naděje, na který se však můžeme spolehnout, skutečně existuje. (Zjevení 14:7)

[Obrázek na straně 15]

Hippocampus bargibanti (skutečná velikost)

[Podpisek]

© Reinhard Dirscherl/Visuals Unlimited

[Obrázky na straně 16 a 17]

Mořští koníci dokáží výrazně měnit barvu, aby splynuli s okolím

Hippocampus breviceps

Hippocampus abdominalis

Hippocampus erectus

[Obrázek na straně 16]

Hippocampus procerus

[Obrázek na straně 17]

Hippocampus breviceps

[Obrázek na straně 17]

Samec druhu „Hippocampus breviceps“ při porodu

[Obrázek na straně 17]

Mláďata druhu „Hippocampus breviceps“

[Podpisky obrázku na straně 16]

Hippocampus erectus: © Ken Lucas/Visuals Unlimited; ostatní fotografie: Rudie H Kuiter

[Podpisek obrázku na straně 17]

Všechny fotografie: Rudie H Kuiter