Nezapomenutelná návštěva v kráteru Ngorongoro

Od našeho dopisovatele v Tanzanii

„POKUD by andělé pořídili pár fotografií v zahradě Eden, asi by se příliš nelišily od záběrů, které dnes člověk může získat v kráteru Ngorongoro.“ To napsal Reinhard Künkel ve své knize, jež pojednává o tomto úžasném místě v Tanzanii. Je skutečně nádherné a žijí tam tisíce divokých zvířat. Pojďte se tam s námi podívat.

Nezapomenutelný pohled

Jeli jsme čtyři hodiny autem po prašných silnicích. Ubytovali jsme se v hotelu a vyšli na balkon našeho pokoje. Před námi se otevřelo jedinečné panoráma kráteru Ngorongoro. Někteří přírodovědci tento kráter dokonce označili za „osmý div světa“. Teď už chápeme proč.

Nikdo dnes nedokáže s jistotou říct, odkud jméno Ngorongoro vlastně pochází. Podle Východoafrické společnosti pro ochranu přírody panuje názor, že to bylo jméno masajského výrobce kravských zvonců, který v kráteru žil. Jiní zase tvrdí, že toto jméno souvisí se skupinou udatných válečníků z kmene Datogo, které před 150 lety Masajové porazili při bitvě v kráteru. Když ale najednou zahlédneme několik zeber pasoucích se nedaleko parkoviště, původ jména přestane být důležitý. Nastupujeme do auta a jedeme až k nim. Vypadá to, jako by si nás ani nevšimly.  Pokračujeme v cestě na dno kráteru, abychom se podívali na další divoká zvířata.

Kráter leží v nadmořské výšce 2 236 metrů a je největší neporušenou kalderou neboli kruhovým sopečným jícnem na světě. Napříč měří téměř 20 kilometrů a zabírá plochu 304 čtverečních kilometrů. Naše auto pomalu sjíždí z 600 metrů vysoké stěny kráteru. Sedíme u okénka a nadšeně fotografujeme. Nahoře na okraji kráteru byl ranní vzduch chladný a čerstvý. Uvnitř je však překvapivé horko.

Pomalu projíždíme kolem slaného jezírka, na kterém je velké hejno plameňáků růžových. Vzdálený okraj kráteru se ostře rýsuje proti modré obloze. Zvuky zeber a pakoňů se mísí s jinými exotickými zvuky, což vytváří velmi působivou atmosféru. Je to opravdu ráj.

Příroda v kráteru

Doufali jsme, že zde uvidíme buvoly, slony, zebry, pakoně, gazely, nosorožce dvourohé a kočkodany — a naše očekávání se splnilo. Žijí tady ale i predátoři, jako jsou gepardi, hyeny a šakalové. Můžete tu však potkat i černohřívé lvy. V jezírku se osvěžují hroši. Zdá se, že jim nevadí, když je fotografujeme.

Najednou řidič zastavuje a ukazuje na cestu před námi. Jen několik metrů od nás je nosorožec dvourohý. V kráteru se zřejmě cítí jako doma. Vidět z takové blízkosti nosorožce  v jeho přirozeném prostředí je výjimečný zážitek. Těmto impozantním zvířatům hrozí vyhynutí. V kráteru jich odhadem žije méně než dvacet. Přispěli k tomu pytláci, kteří je zabíjejí kvůli rohům. Ty se pak ilegálně prodávají a používají se v léčitelství nebo se z nich vyrábějí rukojeti dýk. Strážci parku proto kráterem pravidelně projíždějí a střeží zvířata před pytláky.

Na své si zde přijdou také milovníci ptactva. Žije tady pštros, drop kori, jeřáb královský, volavka rusohlavá, volavka africká, hadilov písař, klubák červenozobý a ohromná hejna plameňáků malých. V kráteru také žije více než sto druhů ptáků, kteří se nevyskytují v sousedním parku Serengeti. Patří k nim například datel vousatý, apalis žlutoprsý, ťuhýk africký a lejskovec bourbonský. Ve vysoké trávě je možné zahlédnout lindušku růžovoprsou a občas se zde objeví i vzácná vrána africká.

I když si nás většina zvířat nevšímá, nesmíme z auta vystupovat. Jen Masajové, kteří ve svých tradičních obydlích z hlíny a trávy žijí blízko kráteru, zde mohou pást svá stáda. Zdá se, že proti tomu divoká zvířata nic nenamítají.

Krása a poklid kráteru Ngorongoro jsou skutečně mimořádné. Byl to nezapomenutelný zážitek.

[Obrázek na straně 15]

Nosorožec

[Obrázek na straně 15]

Masajští pastevci u okraje kráteru

[Obrázek na straně 15]

Masajská žena

[Obrázek na straně 16]

Gepardi

[Obrázek na straně 16]

Jeřáb královský

[Obrázek na straně 16]

Plameňáci

[Obrázek na straně 16]

Hroch

[Obrázek na straně 16 a 17]

Kráter Ngorongoro

[Obrázek na straně 17]

Zebry

[Obrázek na straně 17]

Buvol

[Obrázek na straně 17]

Sloni

[Obrázek na straně 17]

Kočkodan