Miniaturní mořští rytíři

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V AUSTRÁLII

KDYŽ slyšíte o velrybách, delfínech nebo žralocích, možná to rozněcuje vaši fantazii. V moři je však mnoho „živých tvorů, malých stejně jako velkých“. (Žalm 104:25) Pokud máte smysl pro detail, zjistíte, že i malí tvorové jsou nesmírně zajímaví.

Například na mořském dně je možné najít živočichy, o kterých by se dalo říct, že to jsou „mořští rytíři“. Na rozdíl od svých středověkých předchůdců se však mnozí z nich mohou pochlubit brněním, které hraje všemi barvami. Tito drobní obyvatelé hlubin patří do skupiny korýšů a běžně jsou označováni jako krevety.

Napřed v planktonu, potom na talíři

Když se řekne „krevety“, asi se vám vybaví chutné jídlo z takzvaných mořských plodů. Než se ale krevety dostanou na váš stůl, vedou pozoruhodně rozmanitý život. Samice některých druhů nosí oplozená vajíčka na spodní straně těla, zatímco jiné je vypouštějí do mořských proudů, kde se každé vajíčko vyvíjí samostatně.

Z krevetího vajíčka se vylíhne larva, které se odborně říká zoea. Ta prochází několika stadii a vypadá úplně jinak než dospělá kreveta. Po určité době, kdy je součástí plovoucího planktonu, se larva usadí na mořském dně. Postupně získá tvar krevety a dospěje.

Výměna brnění

Jak ale mohou krevety růst, když jsou uzavřené v tvrdém krunýři? „Při tomto procesu (kterému se říká ekdyze) se pod starou pokožkou neboli kutikulou vytvoří nová, měkká,“ uvádí kniha A Field Guide to Crustaceans of Australian Waters (Kapesní atlas australských korýšů). „Živočich pak starou kutikulu svlékne a absorbuje do sebe vodu. Díky tomu se nová kutikula nafoukne a vytvoří se prostor pro další růst těla.“ Kniha Australian Seashores (Australská pobřeží) vysvětluje: „Živočich musí ze starého tvrdého krunýře vytáhnout celé své tělo včetně všech údů (a je jich opravdu mnoho), těch velkých a silných, i těch malých a jemných. Jednotlivé údy korýš souká ven podobně, jako když my si sundáváme prstovou rukavici.“

Jak ale korýš dokáže například silné klepeto protáhnout úzkým kloubem, který je připojuje k tělu? Přírodovědec W. J. Dakin vysvětluje: „Je to možné jen díky tomu, že jeho tělo je měkké, a tak se úzkými místy protáhne. Při svlékání se krev z končetin přelije do jiných částí těla, takže se tím objem končetin zmenší a mohou se snadno smáčknout.“ Nový krunýř má stejnou kresbu a barvy jako ten starý, což je pro krevetu nesmírně důležité.

Barvy pro maskování a barvy pro zviditelnění

Některé krevety žijící mezi rameny sasanek jsou částečně průsvitné nebo mají takovou barvu jako jejich hostitel. Ramena sasanek poskytují těmto krevetám ochranu a ony na oplátku vykonávají „domácí práce“ — odstraňují ze sasanky všechnu nečistotu.

Jiné druhy krevet jsou naopak zářivě barevné. Patří k nim například krevety, které poskytují rybám očistnou kůru. Často žijí ve skupinách pod skalními převisy korálových útesů. Zdá se, že jejich zbarvení slouží jako reklamní poutač. Ryba, kterou napadli nějací paraziti, připluje až k úkrytu těchto krevet a dá jim tak na vědomí, že si na ni mohou vlézt. Krevety se dokonce mohou odvážit do rybí tlamy a žaber. Odstraní a sežerou všechny parazity, které najdou, a také si pochutnají na vrstvě slizu, který pokrývá rybí tělo.

Bez ohledu na barvu a úlohu těchto drobných živoucích klenotů, jedna věc je jistá — jejich krunýře jsou mnohem krásnější než zbroj kteréhokoli středověkého rytíře.

 [Obrázek na straně 23]

„Rhynchocinetes uritai“

[Obrázek na straně 23]

„Periclemenes holthuisi“, průsvitná kreveta žijící na sasance

[Obrázek na straně 23]

„Periclemenes imperator“

[Obrázek na straně 23]

„Thor amboinensis“

[Obrázek na straně 23]

„Periclemenes yucatanicus“ poskytuje očistnou kůru

[Podpisek obrázku na straně 23]

Všechny fotografie kromě Periclemenes yucatanicus: © J and V Stenhouse