Pozorujeme svět

Moderní technika potlačuje konverzaci

„Mnoho Britů má obavy z osobní konverzace, protože se stávají závislejšími na technických vymoženostech,“ uvádějí londýnské noviny The Times. Výsledky průzkumu, který provedla společnost British Gas a kterého se zúčastnilo 1 000 dospělých, ukázaly, že lidé tráví v průměru téměř 4 hodiny denně „používáním technických vymožeností, které byly původně vyvinuty proto, aby lidé měli více času pro sebe“. Zpráva uvádí, že „průměrný Brit denně stráví 88 minut telefonováním z pevné linky a dalších 62 minut z mobilního telefonu, 53 minut posíláním e-mailů a 22 minut psaním textových zpráv“. Z průzkumu vyplynulo, že schopnost komunikovat, například tváří v tvář, se vytrácí. Mnozí z dotázaných přiznali, že raději píší textové zprávy, aby se „vyhnuli zdvořilostní konverzaci nebo aby s dotyčným nemuseli mluvit vůbec“.

 Drahý zlozvyk

Podle profesora Kari Reijuly z finského Institutu pro sledování zdravotních podmínek na pracovišti je kouření nákladné nejen pro kuřáky, ale také pro jejich zaměstnavatele a nekuřáky. Čas, který kuřáci tráví přestávkou na cigaretu, „stojí národní ekonomiku téměř 16,6 milionu eur ročně,“ uvádí Finská společnost pro rozhlasové vysílání. Odhaduje se, že „zaměstnanci, kteří vykouří denně jednu krabičku cigaret, zameškají ročně 17 pracovních dní“. A k tomu je třeba ještě připočítat nemocenskou. Profesor Reijula dodává: „Studie ukazují, že zaměstnancům, kteří kouří, se častěji přihodí pracovní úraz.“ Ze zprávy také vyplynulo, že kouření navíc zvyšuje náklady na úklid a také na elektřinu, „protože větrání musí být zapnuto na nejvyšší stupeň“. Mnohem vážnější je však skutečnost, že „ve Finsku asi 250 nekuřáků ročně umírá v důsledku nemocí spojených s pasivním kouřením v zaměstnání nebo jinde“.

Snadný přístup k drogám

V Polsku jsou lehké drogy k dostání snadněji než pivo, uvádí časopis Wprost. „Jsou dostupné na každé diskotéce, v klubech, hospodách, ubytovnách, na univerzitách a na středních i základních školách.“ Ve větších městech je navíc možné drogy „objednat po telefonu a přivezou vám je rychleji než pizzu,“ uvádí časopis. Nízké ceny, snadná dostupnost a přesvědčení, že „syntetické drogy jsou považovány za neškodné,“ říká Wprost, to vše vedlo k tomu, že více než polovina dospívajících v Polsku tyto drogy „alespoň jednou“ vyzkoušela. Podle Katarzyny Puławské-Popielarzové, ředitelky jednoho rehabilitačního centra pro mládež, dlouhodobé zneužívání jedné takové drogy, methamfetaminu, vede k „sebevraždám, srdečním infarktům, psychózám a extrémní vyhublosti“.

Návrat k latinské mši

V Německu „se církevní obřady v latině těší stále větší oblibě,“ bylo uvedeno v časopise Focus. Kněží ve „městech, jako je Frankfurt, Düsseldorf a Münster, zjistili, že navzdory obecně klesající návštěvnosti se kostely plní tehdy, když jsou církevní obřady pořádány v latině,“ napsal časopis. Mše v latině se těší takové oblibě, že v jednom kostele v Mnichově se počet těchto obřadů zvýšil ze dvou na osm měsíčně a další se konají o státních svátcích.

Století válek

„Genocida přispěla k tomu, že 20. století bylo nejkrvavějším stoletím v celé historii,“ napsaly noviny Buenos Aires Herald. Genocida je definována jako systematické a plánované vyhlazování členů národnostní, rasové, politické nebo etnické skupiny obyvatelstva. Odhaduje se, že ve 20. století bylo pobito přes 41 milionů lidí. Názorným příkladem je Rwanda, kde bylo v roce 1994 zabito přibližně 800 000 lidí. Vraždili většinou „civilní obyvatelé, kteří k tomu byli poháněni nenávistnou propagandou“. Odborníci říkají, že během 100 dní bylo každý den zabito asi 8 000 lidí. Je to „pětkrát víc než denně umíralo v nacistických plynových komorách za druhé světové války,“ uvedl časopis Herald.

Jak loví aligátoři

Jedna studentka, která se na Marylandské univerzitě připravuje na doktorát, objevila to, co do té doby unikalo pozornosti vědců — skutečnost, že aligátoři mají na čelistech čidla, která reagují na změnu tlaku, a tak mohou zaznamenat pohyb kořisti ve vodě. Aligátoři a jiní krokodýli mají na vnější straně čelistí hrbolky, které vypadají jako špendlíkové hlavičky. Bioložka Daphne Soaresová zjistila, že to jsou vlastně malá čidla, která reagují na změny tlaku a umožňují těmto plazům registrovat malá rozčeření vodní hladiny v okolí. „Krokodýli loví v noci. Jsou do poloviny těla ponořeni ve vodě a vyčkávají, až kořist naruší klidnou vodní hladinu. Čelist mají přímo na hladině,“ vysvětluje paní Soaresová, „a když dostanou hlad, rychle napadnou cokoli, co hladinu naruší.“ Vypouklá tlaková čidla, jak je paní Soaresová nazvala, jsou tak citlivá, že mohou zachytit dopad jediné kapky vody na hladinu.

Živé popelnice

Mezinárodní studie, která se zabývala tím, jak odpadky ovlivňují život mořských živočichů, ukázala, že buřňáci velcí, ptáci žijící v Severním moři, mívají v žaludku průměrně 30 předmětů z umělé hmoty. To je „dvojnásobek ve srovnání s tím, kolik jich bylo v buřňácích nalézáno začátkem osmdesátých let 20. století,“ uvedl londýnský list The Guardian. Buřňáci byli zkoumáni proto, že „sní téměř všechno a nevyvrhují to, co už mají jednou v sobě“. V žaludku mrtvých buřňáků byly nalezeny zbytky hraček, pracovního nářadí, provázky, kusy plastových kelímků a lahví, molitan z matrací a zapalovače. Doktor Dan Barlow, vedoucí výzkumu dobročinné organizace Přátelé skotské země, říká: „Z tohoto průzkumu vyplývá, že mořští živočichové z pobřežních oblastí Skotska se mění v živé popelnice.“ Deník dodává: „Je známo, že ze tří set druhů mořských ptáků, kteří na světě žijí, jich více než sto příležitostně spolkne plastové předměty.“

Znakový jazyk na internetu

Neslyšící lidé používají ke komunikaci se svými přáteli už dlouhá léta dálnopis a v poslední době e-mail. Díky rozšíření webových kamer se nyní mohou dorozumívat také znakovým jazykem přes internet. Podle kanadského listu National Post však „úzké zorné pole a dvojrozměrná perspektiva webových kamer jsou příčinou toho, že určité nuance nemohou být zachyceny — podobně jako zdvižené obočí nebo úsměv nemohou být přeneseny po telefonu“. Pomalé internetové připojení nebo jiné technické problémy mohou komunikaci ve znakovém jazyce pomocí webových kamer ještě zkomplikovat. Jak neslyšící lidé tyto překážky překonávají? Znakující lidé ukazují znaky pomalu a opakují je. Naučili se také „upravit své pohyby nebo polohu těla tak, aby se vypořádali s problémy způsobenými perspektivou,“ říká Post. Přišli také na to, že mohou tomu, co říkají, dodat větší důraz tím, když dají při gestikulaci ruce blíže ke kameře, což opticky zvětší jejich velikost.