Katolictví s africkými rysy

Od našeho dopisovatele v Brazílii

SALVADOR, hlavní město brazilského státu Bahia, se vyznačuje velkolepými oslavami nového roku. Stovky žen jdou v čele procesí, které se ubírá ke katolickému kostelu v Bonfimu, a tam omývají chrámové schody parfémovanou vodou. Tímto rituálem uctívají afrického boha stvoření, který se jmenuje Oxalá.

Obřadu přihlíží skoro milion diváků. Ti se pak připojí k bouřlivé pouliční party v rytmu afrických bicích nástrojů.

Tento 250 let starý rituál je výstižným příkladem synkretismu, což znamená prolínání různých náboženských názorů, a je charakteristickým znakem brazilského katolictví. Údajně je s kultem candomblé, umbanda, xangô a dalšími afrobrazilskými náboženskými směry přímo či nepřímo spojeno přes 70 milionů Brazilců. Přesto ale velká většina obyvatel této země o sobě tvrdí, že jsou katolíci.

Jak k tomuto splynutí různých náboženství došlo? Jak se na to dívá katolická církev? A je směšování náboženských názorů něčím chvályhodným, nebo naopak zavrženíhodným?

„Odrazový můstek k přijetí pravé víry“

V rámci trhu s otroky, který probíhal od poloviny 16. století do roku 1888, kdy bylo otroctví nakonec zakázáno, se pravděpodobně dostalo do Brazílie více než šest milionů Afričanů z kmene Joruba, Bantu a dalších. Takže směšování afrických tradičních názorů a katolicismu v Brazílii je vlastně pozůstatkem po otrocích.

 Katolická církev na jedné straně trvala na tom, že všichni otroci musí konvertovat ke katolické víře, a na druhé straně schvalovala spojení katolických prvků s africkým náboženstvím. Podle historika Rogera Bastida byli jezuitští misionáři přesvědčeni, že při obracení domorodých Afričanů na katolickou víru by se mělo využívat jejich zalíbení v titulech a důstojném postavení, a podobně jako u dětí také v hudbě a tanci. „Neměli bychom je nutit, aby své tradiční zvyky úplně opustili,“ napsal Bastide, „ale měli bychom tyto zvyky prozkoumat, a ty vyhovující použít jako odrazový můstek k přijetí pravé víry.“

V různých afrických bratrstvech, například v tom, které je zasvěceno katolickému „svatému“ Benediktovi nebo Panně Marii růžencové, dostalo mnoho afrických tradicí „křesťanské“ pojmenování. Příslušníci takových bratrstev si jednou za rok v den „svatého“ Benedikta, volí krále a královnu, což je zvyk odvozený od následnického práva afrických kmenových králů.

„Svatí“, nebo oríšové?

Víra v existenci mnoha prostředníků mezi Bohem a lidmi je v katolicismu a v afrických náboženstvích běžná. Jorubové například věří v oríše. Mají to být zbožštění válečníci a králové, kteří ovládají přírodní síly a slouží jako prostředníci mezi lidmi a nejvyšším bohem Olorunem. Také katolíci věří, že „svatí“ se za ně přimlouvají u Boha, a proto při určitých činnostech prosí konkrétní „svaté“ o ochranu.

Mnozí otroci nikdy s uctíváním oríšů nepřestali, jenom je zkrátka vyměnili za „svaté“, kteří měli stejné vlastnosti. Z jorubského boha války Oguna se například stal katolický „světec“ Antonín nebo Jiří, což byli vojáci a hrdinové křesťanstva.

Podobně Jemanjá, bohyně moře a matka všech oríšů, odpovídala různým „zjevením“ panny Marie. Nejpopulárnějším salvadorským „svatým“ je Pán Bonfimu, který je totožný s nejvyšším oríšou jorubského panteonu a jmenuje se Oxalá. Toto spojení je dosud oslavováno každoročním mytím kostelních schodů. *

„Lidé zde stejně upřímně věří v Ježíše, katolické svaté i v oríše,“ říká jeden katolický představitel z města Salvador. „Mnozí současně praktikují více než jedno náboženství,“ dodává jistý brazilský antropolog. „Přijdou na mši do katolického kostela a rovnou odtud jdou do [afrického] centra kultu candomblé.“

Toto směšování katolicismu s africkými naukami je pro některé citlivou otázkou. Lucas Moreira, bývalý prezident Brazilské katolické episkopální konference, prohlásil: „Každý by se měl držet své vlastní víry, nauky by se neměly směšovat.“ Nicméně jiný katolický biskup má tento názor: „Synkretismus je realita, která vzdoruje snahám církve.“

Postoje jsou tedy vyhraněné — konzervativní církevní vůdci potírají to, co pokládají za pohanské a démonské, kdežto jiní vybízejí k tomu, aby africké symboly a tance byly začleněny do rituálů katolické církve.

Co by tomu řekl Ježíš?

Zakladatel křesťanství Ježíš Kristus kázal různým náboženským a etnickým skupinám. Naprosto jednoznačně však řekl: „Praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou, neboť Otec skutečně hledá takové lidi, aby ho uctívali.“ (Jan 4:23) Ježíš navíc vysvětlil, že jeho Otec, Jehova Bůh, zjevuje pravdu prostřednictvím svého Slova, Bible. (Jan 17:17)

Své následovníky Ježíš pověřil, aby ‚lidi ze všech národů vyučovali zachovávat všechno, co jim přikázal‘. (Matouš 28:19, 20) Nikdy neřekl, že mají jeho učení upravit, aby bylo pro lidi přitažlivější. Ve dnech apoštolů se někteří lidé pokoušeli zavádět do křesťanství názory a zvyky z jiných náboženství. Takové pokusy však byly odsouzeny. Apoštol Pavel napsal: ‚Vyjděte z jejich středu a oddělte se, a Bůh vás přijme.‘ (2. Korinťanům 6:17)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 12]

Afrobrazilské kněžky myjí kostelní schody

Davy lidí na schodech bonfimského kostela v Brazílii

[Podpisky]

Nahoře: De: A Tarde—Wilson da Rocha Besnosik; dole: De: A Tarde—Antônio Queirós