Hory v ohrožení

„Každému by mělo záležet na tom, aby světová horstva dál poskytovala své bohatství i mnoha budoucím generacím. To je výzva, na kterou musí všechny národy světa reagovat společně.“ KOFI ANNAN, GENERÁLNÍ TAJEMNÍK SPOJENÝCH NÁRODŮ

KDYŽ člověk přemýšlí o horách, napadají ho výrazy jako majestátnost, pevnost a síla. Co by tyto obří přírodní útvary tedy mohlo ohrožovat? Pro někoho může být obtížné uvěřit, že by hory byly v nebezpečí. Skutečnost je však taková, že naše hory ohrožené jsou. Ochránci přírody poukazují na několik konkrétních problémů, které podkopávají samotné základy horských ekosystémů. Všechny tyto problémy jsou vážné a zhoršují se. Zamyslete se nad několika z nich.

 ▪ ROZVOJOVÉ PROJEKTY. Asi 25 procent horských oblastí na světě je ohroženo plánovaným budováním silnic, dolů, ropovodů, přehrad a jiných projektů, které se mají uskutečnit během následujících 30 let. Stavba silnic může na strmých svazích způsobit erozi. Silnice navíc poskytují přístup dřevařským společnostem, které mohou napáchat ještě více škod. Těžbou se každý rok získává asi 10 miliard tun rudy a velká část z toho pochází z hor. Množství odpadu, který při těžbě vzniká, je ještě mnohem větší. *

▪ GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ. „Devět nejteplejších let bylo zaznamenáno od roku 1990,“ uvádí Worldwatch Institute. To má dopad zvláště na horské prostředí. Tají ledovce a sněhová pokrývka se zmenšuje. Tento proces může podle názoru některých vědců nepříznivě ovlivnit zásoby vody a vést k vážným sesuvům půdy. U desítek ledovcových jezer v Himálaji hrozí, že se protrhnou jejich přirozené hráze a dojde ke katastrofálním povodním. Během posledních desetiletí se to už několikrát stalo.

▪ SAMOZÁSOBITELSKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ. Růst počtu obyvatel vede lidi k tomu, aby obdělávali půdu i v málo úrodných oblastech. Podle jedné studie je nyní téměř polovina horských oblastí v Africe využívána k pěstování plodin nebo chovu dobytka (10 procent pole a 34 procent pastviny). Zemědělská činnost však zde přináší jen malý užitek, protože tato hornatá území nejsou pro pěstování plodin vhodná. * A nadměrnou pastvou je snadno zničena křehká vegetace. Nedávná studie ukázala, že pro udržitelné zemědělství jsou vhodná jen tři procenta horských oblastí.

▪ VÁLKY. V současnosti dochází k mnoha občanským válkám, v jejichž důsledku jsou ničeny horské oblasti. Povstalci využívají hory jako základny pro své operace. Jedna zpráva, kterou vydala Organizace spojených národů, uvádí, že asi 67 procent hornatých oblastí Afriky bylo zasaženo „násilnými konflikty mezi lidmi“. Navíc se některé vysočiny staly střediskem produkce narkotik, což často vede k ozbrojeným konfliktům a k ničení životního prostředí.

Jak horám pomoci?

Následky ničivé lidské činnosti jsou již na horách patrné. Ke znamením, že něco není v pořádku, patří například záplavy, sesuvy půdy a nedostatek vody. Vlády si toho již začaly všímat. Znovu se vysazují lesy a v některých oblastech je zakázána těžba dřeva. Byly založeny národní parky, aby se zajistila ochrana nádherné krajiny a míst, kde se vyskytují nejvíce ohrožená zvířata a rostliny.

I v chráněných místech se však projevují negativní vlivy, kterým je naše životní prostředí vystaveno. (Viz rámeček „Některá útočiště přírody“.) Živočichové i rostliny vymírají stále větší rychlostí, a to je znamením, že v bitvě o ochranu hor prohráváme. Odborníci o těchto problémech vědí, ale plošná akce na ochranu nenarušené přírody je v nedohlednu.  „Naše vědecké poznatky mi dodávají odvahu,“ říká uznávaný biolog E. O. Wilson, „ale ničení hlavních rezervoárů biodiverzity mi odvahu zase bere.“

Je ztráta biodiverzity neboli rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů opravdu tak závažnou věcí? Podle názoru mnoha biologů přináší ochrana biodiverzity velký užitek. Jako příklad uvádějí katarantus růžový, který roste na madagaskarských vysočinách, jež se vyznačují velkou biodiverzitou. Z této rostliny se získává velmi důležitá látka, ze které se vyrábí lék proti leukémii. Chinovník, který  pochází z And, byl po dlouhá desetiletí zdrojem chininu a dalších léčivých látek používaných v boji proti malárii. A existuje mnoho dalších rostlin z horských oblastí, které přispěly k záchraně milionů lidských životů. Je pravda, že mnohé z těchto rostlin je možné úspěšně pěstovat i v nížinách. Panují však obavy, že kvůli plošnému ničení horské vegetace mohou lidé neúmyslně přijít o dosud neobjevené zdroje léků nebo výživné potravy.

Je možné nějakým způsobem toto ničení zastavit? Je možné napravit vzniklé škody? Zůstanou hory i nadále zdrojem krásy a biodiverzity?

[Poznámky pod čarou]

 [Rámeček a obrázky na straně 7]

Fauna velehor

Puma, někdy označovaná jako horský lev, skutečně žije především v horách — ve Skalnatých horách a v Andách. Podobně jako mnoho jiných velkých predátorů, i puma se kvůli nebezpečí ze strany člověka postupně stáhla do méně přístupných oblastí.

Panda červená se vyskytuje výlučně v horském řetězu Himálaje (dokonce i na dolních svazích Mount Everestu). Navzdory tomu, že žije v tak odlehlém prostředí, panda červená bojuje o přežití, protože jsou ničeny bambusové lesy, které jí poskytují potravu.

[Podpisek]

Cortesía del Zoo de la Casa de Campo, Madrid

Medvěd hnědý dříve obýval většinu Evropy, Asie a Severní Ameriky. V Evropě již žije jen v několika izolovaných horských oblastech. Běžněji se vyskytuje v kanadské části Skalnatých hor, na Aljašce a na Sibiři. Ve Spojených státech jeho počet během posledního století klesl o 99 procent.

Orel skalní je pánem horské oblohy na celé severní polokouli. V Evropě byl v minulosti ‚nenáviděným ptákem‘. Smutným důsledkem takového postoje je to, že počet orlů skalních klesl na méně než 5 000 párů.

O pandě velké napsal čínský přírodovědec Tang Xiyang, že její „samotná existence závisí na třech nezbytných věcech: na vysokých horách s hlubokými údolími, na hustých bambusových lesích a na zurčivých potůčcích“. Podle jednoho odhadu žije ve volné přírodě méně než 1 600 pand.

[Rámeček a obrázky na straně 8 a 9]

Některá útočiště přírody

Yosemitský národní park leží v Kalifornii v USA. Byl založen v roce 1890 díky neúnavné práci Johna Muira, velkého milovníka přírody. Působivá scenerie tohoto parku každoročně přiláká čtyři miliony návštěvníků. Správa parku se usilovně snaží udržet rovnováhu mezi ochranou divoké přírody a zajištěním všeho potřebného pro návštěvníky parku.

Národní park Podocarpus v Ekvádoru zahrnuje oblast andského mlžného pralesa, který je domovem velkého množství zvířat a rostlin (přes 600 druhů ptáků a asi 4 000 druhů rostlin). Na tomto území byl objeven chinin, lék, který zachránil bezpočet lidských životů. Podobně jako jiné parky, i tento je ohrožován pytláctvím a ilegálním kácením stromů.

Kilimandžáro v Tanzanii patří k největším sopkám na světě a je nejvyšší africkou horou. Na jeho dolních svazích se pasou sloni, ale v alpínské zóně rostou obří lobelky (Lobelia deckenii) a starčky (Senecio johnstonii). Mezi největší hrozby patří pytláctví, odlesňování a také spásání vegetace domácím skotem.

Národní park Teide na Kanárských ostrovech chrání unikátní flóru, která oživuje pustou vulkanickou krajinu. Ekosystémy na sopečných ostrovech jsou prakticky bez výjimky velmi křehké a mohou být snadno narušeny zavlečením nepůvodních zvířat i rostlin.

Pyrenejský národní park ve Francii a Národní park Ordesa ve Španělsku byly zřízeny k ochraně majestátní horské krajiny a její flóry a fauny. Na Pyreneje stejně jako na jiná horská pásma v Evropě nepříznivě působí rostoucí počet lyžařských středisek a jiných rekreačních zařízení. Na místní životní prostředí má negativní dopad i to, že se zde upustilo od tradičního způsobu zemědělství.

Národní park Sǒraksan je nejoblíbenějším parkem v Koreji. Působivé žulové vrcholy se zalesněnými svahy získávají na kráse především na podzim. Cenou za popularitu je však to, že během víkendu jsou některé turistické stezky plné lidí, podobně jako ulice ve městě.

 [Rámeček a obrázky na straně 10]

Horská flóra

Hadinec Wildpretův. Na jaře tato velkolepá rostlina během několika týdnů vyroste do výšky dospělého člověka. Roste pouze na dvou sopečných vrcholech na Kanárských ostrovech v nadmořské výšce asi 1 800 metrů. Mnoho horských druhů rostlin má podobně omezenou oblast výskytu.

Pupava bezlodyžná roste v Alpách a Pyrenejích. V pozdním létě jsou louky prozářené jejími světlými květy, které hmyzu poskytují hojnost nektaru.

Kosatec anglický. Hybridy této krásné rostliny se pěstují na zahradách. Mnoho zahradních květin bylo vyšlechtěno právě z alpínské flóry.

Netřesk horský patří mezi rostliny, které rostou ve spárách mezi kameny. Pochází z hor jižní Evropy a je to velmi vytrvalá a otužilá rostlina.

Bromélie. Mnoha druhům bromélií a orchidejí se dobře daří v mlžných pralesích tropického pásma. Vyskytují se až do nadmořské výšky 4 500 metrů.

Kosatec alžírský roste v severoafrických pohořích al-Ríf a Atlas, v oblasti, která je označována za „horké místo“ středomořské flóry.

[Obrázek na straně 6]

Těžba mědi a zlata v pohoří Maoke v Indonésii

[Podpisek]

© Rob Huibers/Panos Pictures

[Obrázek na straně 8]

Katarantus růžový