Capoeira — Tanec, sport, nebo bojové umění?

Od našeho dopisovatele v Brazílii

„Rovnováha a pružnost akrobacie, ladnost a síla tance, rychlost a lstivost boje a rytmus hudby.“

TĚMITO slovy jistý odborník definoval podstatu brazilského umění zvaného capoeira. Jiný znalec uvedl, že capoeira se stala „skutečně celosvětovým fenoménem“.

Choreograf a výzkumný pracovník Edward Lunda nazývá capoeiru „jedinečným spojením tance, bojového umění, hry a rituálu“. Jedna encyklopedie ji označuje jako „lidový tanec“. (The New Encyclopædia Britannica) O co vlastně jde? Přihlížející i účastníci vytvoří kruh, v němž „dva muži proti sobě provádějí údery a kryty v simulovaném ‚boji‘ v rytmu berimbau neboli hudebního luku“.

Ačkoli o původu tohoto umění se vede hodně diskusí, většina odborníků je přesvědčena, že capoeira má kořeny v afrických kmenových tancích a rituálech. Do Brazílie se nepochybně dostala v době, kdy se obchodovalo s otroky. Přestože majitelé otroků se snažili projevy africké kultury potlačit, otroci tento tanec provozovali po celá desetiletí.

V roce 1888 bylo otroctví v Brazílii zrušeno. „Otroci, kteří získali svobodu, nenašli v existujícím společensko-ekonomickém řádu své místo,“ napsal jeden brazilský publicista. V důsledku toho se mnozí bývalí otroci připojili ke zločineckým gangům. Capoeira se stala formou násilného pouličního boje. Tyto gangy vyzbrojené noži a holemi terorizovaly své okolí.

Časopis Planet Capoeira uznává, že pouliční forma tohoto tance byla „dost drsná“. Časopis vysvětluje: „Jeho učitelé odbourali všechny elegantní pohyby, které byly ve skutečném boji k ničemu. Například kopy byly nižší a mířily spíše na tělo než na hlavu. Ruce a prsty se začaly různým způsobem používat ke klamání a k úderům do těla nebo do očí. Nebyla u toho žádná hudba [ani] žádné hvězdy nebo jiné akrobatické prvky — kromě těch, které se daly využít v boji.“ Není divu, že roku 1890 byla capoeira v celé Brazílii postavena mimo zákon. Usvědčeným capoeiristům hrozilo vězení, až 300 ran bičem, nebo dokonce deportace.

Ve třicátých letech 20. století Manuel dos Reis Machado, kterému se mezi znalci capoeiry říká Mestre Bimba, otevřel akademii, kde tomuto umění vyučoval. Jelikož capoeira byla stále zákonem zakázaná, Mestre Bimba dbal na to, aby nebylo veřejně známo, že ji vyučuje. Příznivcům capoeiry se však časem podařilo získat na svou stranu brazilského prezidenta Getúlia Vargase a v roce 1937 capoeira získala statut autentického brazilského sportu. Dnes se jí věnuje asi 2 500 000 Brazilců. Je vyučována v mnoha veřejných institucích, jako  jsou například školy, univerzity a vojenské akademie.

Lidový tanec, nebo bojové umění?

I když capoeira obsahuje mnoho tanečních prvků, mnozí lidé ji přesto pokládají za bojové umění. Augusto, který se naučil capoeiru od svého otce, je přesvědčen, že „i když je to forma tance, podněcuje k násilí a porušuje zásady pokoje a lásky“. Navíc říká: „Když se člověk rozčílí, bylo by snadné capoeiru použít a někomu ublížit.“ I když se účastníci simulovaného boje snaží fyzickému kontaktu vyhnout, při špatně načasovaném pohybu může dojít k vážnému zranění.

Mnozí lidé se také domnívají, že capoeira má silný náboženský podtón. Pedro Moraes Trindade, mistr capoeiry z brazilského státu Bahia, popisuje toto umění jako „spojení těla a mysli“. Dodává k tomu: „Pokud capoeiru považujete pouze za sport, snižujete tím její dějiny a filozofii.“ Edmilson se osm let věnoval capoeiře ve městě Niterói ve státě Rio de Janeiro. Říká: „Některé chulas [úvodní písně] a rituály související s capoeirou mají jednoznačně vztah ke spiritismu.“

Edmilsona i Augusta, o nichž jsme se v článku zmínili, pečlivé zkoumání biblických zásad vedlo k tomu, že se cvičením capoeiry přestali. Dospěli k závěru, že jejich duchovní a tělesné zdraví je příliš cenné na to, aby s ním riskovali. I když se jim líbil podmanivý rytmus a ladné pohyby capoeiry, usoudili, že toto umění není v souladu s Biblí, která vede lidi k tomu, aby se ‚již neučili válce‘. (Izajáš 2:4)

[Obrázek na straně 23]

Capoeira je doprovázena hudbou na „berimbau“ a „atabaque“, tradiční brazilské hudební nástroje